Po „úspěchu“ homosexualistických pochodů Prahou se rozhodli být veřejně „hrdí“ také cikáni. Parazitovat na mediálních a jiných orgiích při podpoře „festivalů deviace“, by asi naše cikánské spoluobčany nenapadlo. Nebo snad chtějí také v ulicích hlavního města demonstrovat, jak jsou krásně „odlišní“? Tato provokace – o ničem jiném nelze mluvit v souvislosti s nedávnými občanskými protesty proti cikánskému násilí v různých městech - má však jednoznačnou předvolební dimenzi. Přesně ji vyjadřuje včerejší politicky korektní zpravodajství mainstreamu.
Novinky.cz:
„V centru Prahy se v neděli konal pochod romské hrdosti. Průvod Roma Pride vyrazil kolem 13:00 ze Staroměstského náměstí na Pražský hrad. Pořadatelé svou akcí chtějí přiblížit romskou kulturu a upozornit na problémy menšiny v Česku. Pochod, kterého se zúčastnil také předseda Strany zelených (SZ) Ondřej Liška, čítal asi 200 lidí.“
Odhlédněme od toho, že čítal jen pro toho, kdo neumí počítat. Ve zpravodajství Radiožurnálu šlo o zhruba sedmdesát osob. O to ale nejde. Podstatný je tam Ondřej Liška, předseda bolševické strany, které ani rudá už není dost revoluční, a tak se natřeli na zeleno. Věřme, že si ho voliči nejen z „postižených lokalit“ dobře zapamatují. Protože postiženou lokalitou je celá naše země.
Zpravodajství pokračuje: Rom Jozef Miker, který kandiduje za SZ na Ústecku, řekl, že v Česku se rasismus uplatňuje shora. "U nás je především statni rasismus, až pak zdola. Žádného politika nezajímá, jak Romové žijí."
Politici to možná opravdu nevědí. Podívejme se společně na krátký videozáznam z jednoho „pochodu hrdosti“ nikoli v Praze. Pokud se budete popadat smíchy za břicho, následující řádky vám rychle dají na smích zapomenout.
Černý, bílý spojme síly
Absurdita této předvolební akce je téměř nepřekonatelná. Představa, že mediální masáž vymaže lidem z hlav i to, co zažili zcela nedávno, je obdivuhodná. A cynismus politické strany, která na tom chce v postavě svého předsedy třískat politický kapitál, je přímo úměrná jeho intelektuální tuposti. Zpravodajství praví:
„Pochodující nesli transparenty Roma Sam (jsme Romové), Opre Roma (Romové vzhůru) či Politika sociální integrace selhala.
Objevil se rovněž transparent Stop pogromům a Nenávist není řešení. Skandovalo se: „Pane prezidente, zastavte rasismus“ a „Černý, bílý spojme síly“. Cesta účastníků kulturního protestu, pochodu romské hrdosti, na který přijeli lidé z Ústecka a Ostravy, na Hradčanské náměstí, se obešla bez incidentů. Zaujala také turisty.
„Vymezujeme se proti násilným akcím," řekl Štefan Horvath, který přijel z Duchcova.“
Tak se na to podívejme blíže v případu, který – narozdíl od „pochodu romské hrdosti“ – mainstreamová média politicky korektně téměř nezaznamenala. Jak by také mohla? Psát o cikánském násilí je přece zpátečnické...
Čtěte ZDE: Složitou cikánskou otázku radikálně vyřešila ČT: Žádní cikáni u nás nejsou! Lekce z likvidace svobody slova a manipulace v přímém přenosu, je velmi poučná
Čtěte ZDE: Levicoví radikálové z takzvaného Helsinského výboru chtějí ve jménu "boje za cikánská práva" dále omezit svobodu slova a indoktrinovat naše děti
Čtěte ZDE: Cikánský problém nám přerůstá přes hlavu. Dokdy si stát vystačí s tvrzením, že jde o akce takzvaných pravicových extrémistů? Stojíme před „cikánskou válkou“?
Čtete ZDE: Průzkumy: Projekt multikulturní společnosti je v troskách. Děti se nechtějí kamarádit s Cikány, Duchcov je na nohou. Není to všechno vlastně záměr?
Taxikářka z Ústí nad Labem neměla šanci
Každá vražda je hrůzná. Faktem ale je, že cikáni k násilí sahají jednak percentuálně častěji a brutálněji než příslušníci majoritní společnosti. V tom je hlavní problém.
Případ chladnokrevné vraždy ústecké taxikářky, ke které došlo na konci července, bere dech. Osobní svědectví nám nabídl na svém blogu Jan Zíma, který zavražděnou ženu osobně znal:
„Řidička taxi nebyla nesympatická jedovatá taxikářská zlatokopka, ale krásná dáma před čtyřicítkou. A prima ženská. Hana Machová taxikařila jenom o víkendech a měla řízení jako druhou práci. Poznal jsem Hanu Machovou, jež byla vyhlášená po celém Ústí jako krásná žena za volantem taxíku. Tahle sympatická plavovlasá máma osmnáctiletého kluka a spokojená manželka by byla tím posledním na světě, u koho by mně napadlo, že jí někdo ublíží.
Jenže dvacátého devátého července večer ji zastavil devatenáctiletý Rom Tomáš Bady. Předstíral, že někoho hledá a nechal se nějakou dobu vozit po městě. Ve skutečnosti chtěl onoho zánovního Seata, v němž se právě vezl. Později policistům lhostejně řekl, že potřeboval zajet na Moravu. A tady se zastavme poprvé.
Policisté zjistili, že jednodenní cestu skutečně plánoval. Každý člověk ví, že jednodenní celorepubliková jízdenka Českých drah stojí něco málo přes pětistovku. A dostanete se kamkoli chcete i nazpět. Když pominu, že ta cesta nebyla nijak důležitá a pachatel chtěl jen někomu zajet na hrob, musíme se nutně ptát:
Opravdu byl Tomáš Bady tak bezcitný k lidskému utrpení, že obětoval život krásné ženy pro pětisetkorunu? To mu byl život té z jeho pohledu "Gádžovky" tak lhostejný?
Obyčejný Rom s nožem
Ano byl. A přitom Tomáš Bady nebyl ničím zvláštní. Obyčejný Rom, řekli byste. Pak vytáhl nůž a vrazil jej do nic netušící řidičky. Z doposud známých skutečností ale vyplývá veřejnosti prakticky neznámá informace. Hana Machová zabojovala. I zraněná se začala pravou rukou bránit a levou zatáhla za volant a poslala vůz do překážky v podobě zábradlí, do nějž vůz následně narazil. Bylo to chytré. Řidička měla bezpečnostní pás a vrah nikoli. Tomáš Bady byl nárazem vymrštěn proti přístrojové desce a přednímu sklu. Po nárazu přestal útočit a rychle vystoupil z nabouraného auta. Bylo poškozené a k ničemu mu nebylo, tak odešel.
Tady bych se zastavil podruhé. Bratr Tomáše Badyho na facebooku napsal den poté následující větu: "Už nejsi můj bratr". Je to legrační, ale osobně ho znám a z toho co o něm vím, se až doposud účastnil velice často předchozí majetkové trestné činnosti, kterou Tomáš provozoval. Včetně obchodování s marihuanou. Ale nyní se od jeho trestné činnosti okázale distancuje. Je to trochu k smíchu. Tedy až do momentu, než si uvědomíme, že Tomáš nasedl do taxíku s úmyslem zabíjet.
Potřeboval zajet na Moravu...
Otřesená a těžce zraněná Hana Machová ještě stihla zavolat svému synovi s tím, co se stalo a ujistila ho roztřeseným hlasem, že bude v pořádku. Pak přišel v důsledku silného vnitřního krvácení úbytek sil, malátnost a postupně bezvědomí. První na koho těžce zraněná myslela, byl její osmnáctiletý syn.
S každým úderem srdce krásné ženy utíkala z jejího nitra životu potřebná krev. Po převozu na sál Hana Machová zemřela. Zůstal tu po ní manžel, její osmnáctiletý syn a spousta lidí, co ji měli rádi. Proč? Protože jeden Rom zrovna potřeboval někam zajet autem.
Policie našla pod sedačkou vozu mobilní telefon Tomáše Badyho a ráno ho zatkla. Zkraje na to šli kriminalisté takticky a neřekli mu, že jeho oběť zemřela. Poté, co mu policisté sdělili obvinění dle par.219 tr. činu vraždy, vše popřel a odmítl vypovídat. Ve vazební věznici v Teplicích má dost času vymyslet si nějakou výmluvu, nebo jiný příběh. I přesto, že na sobě měl krevní stopy, i přesto že v autě našli jeho telefon.
Média o tom, že vraždil Rom, mlčí jako ryby, neziskovky svoje zprávy ukorigují, aby to nešlo ven a veřejnost se to nemá dozvědět. Policie taktně pomlčí, aby měla "klid na práci".
Mlčení je rovné spoluvině
Podobných případů je mnoho. Některé se občas na stránky novin i prokoušou, ale většina zůstává obestřena mlčením. Nejde vůbec o to zvedat proti cikánům vášně. Ale mluvit o jejich kriminalitě, způsobu života není možné nevydělit z „obecné debaty“. Nelze jako by se nic nedělo přistoupit na to, že kriminalita je jen jedna. Není. Ta cikánská má výraznou specifiku. Stejně jako „chytré“ parazitování na penězích daňových poplatníků skrze zbabělost politiků, kteří chtějí vypadat „politicky korektně“, aby si to nerozházeli s médii. A to přesto, že i mezi takzvanou většinovou společností najdeme podobné případy. Netvoří však ani většinu, ani nejde o běžný „životní styl“, ale – o deviaci.
Dokud se právě o tom nebudeme bavit naprosto otevřeně, nemá „cikánská otázka“ žádné rozumné řešení. Ondřej Liška – a všichni ostatní politici, kteří v zákrytu mediálního deštníku používají toto neštěstí ke svým nebezpečným politických cílům – jsou spoluviníky problému, který jednou nekontrolovatelně vybuchne.
Ani ohlušující řev cikánské hádky na ulici pokojného města není možné tolerovat. Na videu vypadá jako komedie. Ale v reálu z něj už vyčuhuje agresivita, která snadno přeroste v tragédii. Ti, kdo o tom mlčí, kdo nás chtějí přinutit, abychom společně mlčeli – a místo toho s nimi pořádali, oslavovali či dávali „záštity“ frašky „pochodům hrdosti“ všeho druhu – nás vedou do tmy.
Nebojme se rozsvítit.
