Už od konce (druhé, loňské) války o Náhorní Karabach mne zajímal osud místních lidí. Nejenom těch, kteří bojovali proti invazi armády Ázerbájdžánu, ale především osud místních obyvatel, kteří byli houfně vysídlení z obsazených území.
Nemohu v této souvislosti totiž nevzpomenout na 350 000 Čechoslováků, vysídlených z tzv. Sudet v letech 1938 - 1939. Také na ně se tenkrát celý tzv. svobodný svět z vysoka vykašlal.
Nástroj vydírání
Je zdokumentované, že ázerbájdžánské bezpečnostní a ozbrojené síly tyto arménské válečné zajatce podrobují krutému a ponižujícímu zacházení a mučení. Přitom arménsko-ázerbájdžánský konflikt o Náhorní Karabach, ve kterém měla na vítězství Ázerbájdžánu rozhodující vliv vojenská pomoc a technická podpora Turecka, skončil již 10. listopadu 2020 příměřím sjednaným Ruskem. Mírová dohoda stanovuje „výměnu zajatců a jiných zadržovaných osob“. Tuto část dohody ovšem Ázerbajdžán neplní.
Nelidské zacházení a mučení arménských zajatců v ázerbájdžánských věznicích je také samozřejmě v příkrém rozporu s Ženevskými konvencemi a s dalšími normami mezinárodního práva, kterými je Ázerbájdžán vázán. Zadržováni tam přitom nejsou pouze vojáci, ale i arménští civilisté. Podle ázerbájdžánské interpretace jde o bandity a teroristy a každému z nich hrozí až 20 let vězení. Pokud přežije…
Dle arménských úřadů jde minimálně o 240 zadržovaných. Arménie naopak všechny ázerbájdžánské zajatce (jednalo se o 58 osob) předala do jejich vlasti již v únoru. Ázerbájdžán tedy mírovou dohodu nedodržuje, což i maří naději na nastolení budoucích mírových vztahů.
Zadržování arménských zajatců má i vojenskopolitické souvislosti, protože tito zajatci představují pro Ázerbájdžán prostředek k nátlaku a k vydírání Arménie - tlak na okupaci dalších oblastí, tentokrát už uvnitř hranic samotné Arménie. To bude mít za následek další stupňování napětí a možná i novou válku.
Je alarmující, že letos na jaře jara již ázerbájdžánské jednotky několikrát pronikly až na území vnitřní Arménie - kde opět braly další zajatce. Těch využívá jako rukojmí pro nátlak na Arménii, aby mu vydala plány minových polí ve válečné oblasti. Jenže pokud by je vydala, nebude mít v ruce už nic, čím by mohla tlačit na propuštění zadržovaných Arménů. Bludný kruh.
SPD v Bruselu...
Mimo jiné díky obdivuhodné práci českého europoslance za SPD Ivana Davida - přijal europarlament drtivou většinou hlasů „Rezoluci o arménských válečných zajatcích držených v ázerbájdžánském zajetí“, která kromě jiného požaduje okamžité a bezpodmínečné propuštění všech arménských válečných zajatců a civilistů. Ázerbájdžánské vládě adresuje výzvu, aby poskytla mezinárodním orgánům úplný seznam všech osob arménské národnosti držených v ázerbájdžánském zajetí, aktuální informace o jejich zdravotním stavu a také informace o osobách, které v tomto zajetí zemřely.
Rezoluce vyjadřuje obavy o zdraví a životy arménských válečných zajatců zadržovaných často v ponižujících podmínkách, vystavených nelidskému zacházení a mučení. Což lze nepochybně klasifikovat jako válečné zločiny se všemi důsledky pro jejich pachatele.
Čtěte ZDE: Byl jsem při tom: Etnická čistka jako z partesu. Soužití muslimů s naší civilizací není možné. Fňukáme nad koronou, za humny se vraždí. Chceme na Silvestra slavit? Mrkněme na fotky a video: Vzpomínky na budoucnost...
...i u nás doma
V této souvislosti jsem inicioval, aby Zahraniční výbor Poslanecké sněmovny na své jednání zařadil bod, který se týká situace Arménů protiprávně zadržovaných na území Ázerbájdžánu.
To se i v červnu stalo a výbor na můj návrh přijal usnesení, které apeluje na okamžité a bezpodmínečné propuštění všech arménských vojenských i civilních vězňů zadržovaných v Ázerbájdžánu. A vyzývá Ázerbájdžán, aby plně dodržoval mírovou dohodu z listopadu roku 2020. Usnesení odsuzuje veškeré útoky namířené proti civilnímu obyvatelstvu, mučení a nelidské zacházení s válečnými zajatci a vyzývá vládu Ázerbájdžánu, aby plně spolupracovala s Evropským soudem pro lidská práva a dodržovala všechna jeho předběžná opatření týkající se zadržovaných Arménů.
Usnesení rovněž vyzvalo vládu České republiky, aby na půdě mezinárodních organizací ve věci práva Arménů zadržovaných v Ázerbájdžánu na návrat domů aktivně vystupovala.
Kavárna mlčí
Mnohokrát jsem rovněž apeloval na českou vládu, aby poskytla humanitární pomoc vysídlencům z Náhorního Karabachu. Namísto velmi sporné podpory běloruské opozice z peněz českých daňových poplatníků, anebo namísto mnohamilionových rozvojových projektů, za kterých profitují pouze soukromé subjekty, by takto vynaložené peníze splnily hluboce humánní cíl. Koneckonců, jaké to je přijít úplně o všechno vidíme nyní po tornádu na Jižní Moravě.
Pokud česká diplomacie neustále hovoří o potřebě řešit otázku lidských práv kdekoliv v zahraničí a investuje do této agendy obrovské prostředky českých daňových poplatníků, tak tady a teď má možnost prokázat, jak vážně to míní. Právo zadržovaných Arménů na život a svobodu není totiž jen fráze. Podle všech signálů a informací z místa, které máme, není na co čekat. Těm zadržovaným jde totiž o život.
Pozoruhodné je zatvrzelé mlčení lidskoprávních organizací a také například České televize, které jsou tak hlučné, když jde o lidská práva v Rusku, Bělorusku a vůbec kdekoliv, kde to odpovídá americkým zájmům na změnu tamních politických režimů. Po zadržovaných arménských vesničanech, kterým bezprostředně hrozí smrt, nikdo z nich ani nevzdechne.
Nejasný osud trpících Arménů odhaluje v celé alarmující nahotě pokrytectví těch našich politiků a „neziskových“ organizací, kteří mají takřka nonstop plná ústa lidských práv, ale když jde skutečně „do tuhého“, zbaběle zalezou, aby náhodou někoho mocného nerozzlobili.
