Jsem prý Jaroslav Kojzar. Nebo jeho klon. Trochu mě to překvapuje, ale něco na tom musí být, když to o mně tvrdí vážený ústavní činitel, ministr sociálních věcí za ODS Petr Nečas, v článku Petra Koláře Prezidentův muž Hájek? Je jako Kojzar (LN 8. 11.).
Kroky nepolitické politiky
Napsal jsem text. Nikoli do Rudého práva, ale do Hospodářských novin. Petr Kolář správně cituje, že jsem se "rozepsal o nutnosti návratu ODS k 'modrým kořenům' ". Nesprávně, že "kroky, které vykonává Mirek Topolánek, vláda i ODS, (jsem) označil pejorativně za nepolitickou politiku". Šlo totiž o čistou deskripci, popis reality, slovo "pejorativní" je už komentář Petra Koláře.
Ztráta paměti přivedla stranu k volební katastrofě
Reagoval jsem tím na jiný článek v HN, kde autor tvrdí, že žádné ideové kořeny ODS nikdy neměla, neb její zakladatel Václav Klaus ji v žádných idejích nezakořenil. Pokusil jsem se vysvětlit, že jde buď o záměrný omyl, či záměrnou ztrátu paměti, která postihla i rozhodující část vedení ODS, a přivedla tak stranu k drtivé volební katastrofě, jakou ve své historii ještě nezažila.
Směřování k vymazání z politické mapy
Jde o systematické (a legitimní) směřování současného předsedy a jeho týmu. To oni znovu zakormidlovali tuto původně pravicovou stranu do sice mediálně "politicky korektních", ale z hlediska těch, kvůli nimž ve veřejném prostoru existují, - tedy svých voličů - do smrtelně stojatých vod "nepolitické politiky", jejíž infekci vnesl (v roce 1993) do této strany také jeden z tehdejších ministrů Josef Zieleniec. Jeho tlak na "široké rozkročení ODS odprava do středu" (eufemismus zničení pravicové podstaty strany) vyústil o tři roky později v "sarajevský atentát" na Václava Klause, pád jeho vlády a mediální "vyhlazovací válku", která měla ODS smazat z politické mapy.
Čemu teoretici „širokého rozkročení“ neporozumějí
Nepodařilo se to jen proto, že "nehavlovská" část strany se v "poděbradských artikulech" pevně zachytila svých kořenů. A voliči jí porozuměli a vrátili ji (ke zděšenému úžasu mediálních a politických elit nepolitické politiky) na scénu. Nešlo však o zázrak, ale o něco velmi prostého a občanského, čemu teoretici "širokého rozkročení" vyprofilovaných stran, aktivisté nepolitické politiky, z definice nikdy neporozumějí: lidé mají přirozené zájmy a jako voliči je podporou anebo odmítnutím politických stran ve volbách prosazují.
Zachraňte Mirka
Dnešní situace je podobná jako tehdy - jen z opačného gardu. Proto započala, navzdory volební genocidě ODS, obrovská mediální ofenziva k "záchraně Mirka Topolánka". Perfektně, s brilancí sobě vlastní, to v článku Topolánku, drž se! (LN 4. 11.) vyjádřil respektovaný nestor "osmašedesátníků" (absolvent Vysoké školy politické, člen KSČ do roku 1968) Ludvík Vaculík.
Vaculík se svých levicových kořenů drží
Jeho minulost bych se nikdy neodvážil soudit. Zmiňuji se o ní pouze v rámci konstatování, že i on se svých levicových kořenů pevně drží, když na podporu M. Topolánka a k obhajobě jeho volebního debaklu "havlovsky" tvrdí: " nejslabší postavou na scéně je samo voličstvo. Hleďme, jaké důvody je vedou k určité volbě nebo k tomu, že nevolí vůbec Neboť voliči si nejsou kvalitou svého občanství rovni. Především: jenom určitá část má vůbec zájem o nadosobní otázky, jež jsou důležitější než třicet korun za doktora."
Pohrdání voličem
Nepolitická politika rozhodující části dnešního vedení ODS voličem právě takto pohrdá - a volič jí to vrátil. A vrátí jí to znovu a znovu, dokud tuto stranu buď nevymaže z politické mapy - nebo dokud se tato strana nezmění. Dokud se nevrátí k tomu, čím byla, když ji Václav Klaus zakládal a když vítězila. A k čemu se přihlásila v Poděbradech, když jí hrozil zánik. Kdy pochopila, že široké pravo-levé "rozkročení" je její smrt. Byť by byla rámována mediálními ohňostroji, oslavujícími chlapáky, kteří se ji nebojí zničit "tupým voličům" navzdory.
Široké rozkročení jako ideová i praktická smrt ODS
Tak tohle jsem zhruba napsal. Proto mě pan ministr "onálepkoval" slovy, která by sotva řekl v dobách, kdy ještě ministrem nebyl a nemusel se možná o významný osobní post obávat (a kdy proto v Poděbradech ještě zvedal ruku pro "modré kořeny ODS" shrnuté v "artikulech"): " ' je to taková trochu kojzarovská publicistika. Vymyslíte si určité obvinění, kterým onálepkujete politického protivníka, a pak si to s ním bravurně vyřídíte...' reagoval (na můj text - pozn. autora) místopředseda ODS Petr Nečas, který stojí za Topolánkem."
Politický protivník?
Kouzlem nechtěného tak odhalil metodu, kterou jsem se nejen stal Kojzarem, ale s níž jde pan ministr a jeho kolegové vstříc prosincovému kongresu strany. Jenže já přece žádný "politický protivník" nejsem. Je však zjevné, že dnes už za něj pokládají, v "pevné jednotě" se svými mediálními protektory, současného čestného předsedu a zakladatele ODS. A je to srozumitelné.
Václav Klaus se zieleniecovským "širokým rozkročením" jako ideovou i praktickou smrtí ODS svedl před deseti lety fatální bitvu, v níž - tehdy ještě - zvítězil. Klíčová pointa je proto v poslední větě článku, v němž pochopitelně vůbec nejde o mou maličkost, ale o neskrývané mýcení klausovských kořenů ODS: ?"Podle Nečase je správný koncept tzv. catch-all party (strana snažící se zachytit co největší počet voličů)."