Deset měsíců před volbami dostal francouzský prezident facku, když se vydal na jihovýchod země do městečka Tain-l'Hermitage v departementu Drome, aby pozdravil místní obyvatele. První podání ruky skončilo tím, že osmadvacetiletý Damien Tarel uštědřil prezidentovi pohlavek a přitom křičel: „Montjoie Saint Denis!“ a „Pryč s Macronem!“
Objevilo se mnoho konspiračních i střízlivějších verzí této události a některé z nich naznačují, že vše zosnoval sám Macron, aby si zvýšil dramaticky klesající preference. Tím spíše, že za pár dní se budou konat komunální volby, v nichž jeho strana podle odhadů utrpí drtivou porážku. Marine Le Penová, nejpopulárnější francouzská politička a Macronova hlavní soupeřka v dubnových prezidentských volbách, den předtím předpověděla, že „Vpřed, republiko!“ vykáže „nejhorší výsledky regionálních voleb, jaké kdy vládnoucí strana dosáhla“. Po facce v Tain-l'Hermitage se ovšem všichni francouzští politici postavili za Macrona. Přece jen je to prezident, symbol státu, neměl by ho nikdo jen tak pohlavkovat.
I Le Penová „důrazně odsoudila nepřijatelnou fyzickou agresi vůči prezidentovi republiky“. Podle některých konspiračních teorií by tento incident mohl Macronovi skutečně prospět a získal zpět část ztracených voličů. A pokud se tak stane, je vysoce pravděpodobné, že incident sám zorganizoval.
Macron o takové ponížení nestál
Jenže zjevnou slabinou této verze je, že její zastánci již dříve přisoudili Macronovi zorganizování „žlutých vest“, což je holý nesmysl. Macron je samozřejmě zplozencem zákulisních čachrů politických technologů a sám je zdatný manipulátor – ale ne natolik rafinovaný, aby strategicky sesílal další problémy na svou hlavu. Jaký přínos pro něho měly „žluté vesty“? Strašit občany bezuzdnou anarchií v době, kdy už neplatí mantra o „extremistech a fašistech“ Le Penové? To už by nebyla kalkulace ani riskantní operace, ale pouze hloupá strategie – pokud by tedy Macron skutečně stál za povstáním „vest“.
Ale nestál – stejně jako není důvod ho podezřívat z aktuálního sebeponížení. Nejen proto, že by to pro něho nebylo výhodné (na lítosti se toho moc postavit nedá, zato vzpomínka na jeho ponížení zůstane u všech Francouzů živá), ale také z toho prostého důvodu, že okolnosti „incidentu v Tain-l'Hermitage“ jsou takové, že by žádný politický technolog neměl chuť je podstupovat.
Místní občan Damien Tarel, autor facky, je monarchista a reenactor (replikátor historických uniforem). Jeho zvolání „Montjoie Saint Denis!“ bylo motto francouzského království a bojový pokřik francouzských středověkých rytířů, přičemž jeho doslovný význam je v antiklerikální republice natolik zapomenutý, že jej francouzský tisk musel čtenářům vysvětlovat.
Čtěte ZDE: Galská naděje: Triumf, pád nebo smrt ve středu? Normalizace a zásady mediální drezury. Nastává čas prezidentifikace? Čtyřicet let koketerie. Rozčarování na západě, inspirace v Maďarsku. Jaký je v rukávu záložní plán?
Souvislosti
V Saint Denis je hrobka francouzských panovníků a opatství zasvěcené svatému Divišovi, patronu Francie, ale „montjoie“ se vysvětluje jako meč Karla Velikého, nebo hora poblíž Jeruzaléma, která byla takto pojmenována během první křížové výpravy. Působivější a mnohem věrohodnější verze však připisuje „montjoie“ názvu korouhve z Oriflamme, která byla uložena za trůnem v katedrále opatství Saint Denis. Malý červený prapor se stal standartou Karla Velikého a hlavní vojenskou zástavou francouzských králů.
Jestliže je bojový pokřik mezi francouzskými monarchisty stále živý, potom není nic zvlášť překvapivého na tom, že jej mladý reenactor použil, a ani den, kdy se událost odehrála, není nikterak speciálně zvolený. Je sice důvod neustále podezírat Macronovy politické technology z pokusů oživit preference svého koně – ale takovéto souhry může zařídit pouze sám život.
Datum 8. června je totiž památným dnem krále Ludvíka XVII, který ovšem fakticky nikdy nevládl. Dauphin Louis-Charles byl sice po popravě svého otce prohlášen (roajalisty v exilu) za monarchu, ale poslední dva roky svého života strávil v převýchově a v domácím vězení. Jako desetiletý zemřel (8. června 1795) na tuberkulózu a teprve v roce 2004 bylo jeho srdce pohřbeno v opatství Saint-Denis. A to právě 8. června.
Za obrodu Francie
Macron takové „pozdravy od monarchistů“ nemůže nepotřebovat – zejména ne v situaci, kdy francouzská armáda a bezpečnostní složky (mezi nimiž je podíl monarchistů vyšší než mezi průměrnými občany) varují před hrozícími nepokoji a otřesy ve Francii. Macron se naopak snaží získat sympatie alespoň části pravice, aby v nadcházejících dubnových volbách měl vůbec nějakou šanci zvítězit nad Marine Le Penovou.
Ta už není francouzskou společností vnímána jako „hlavní hrozba pro republiku“: nyní její místo zaujal levicový vůdce Jean-Luc Mélenchon. Mélenchonova obhajoba práv muslimské komunity (na pozadí Macronových neúspěšných pokusů o „vybudování“ muslimské občiny) se většině Francouzů jeví jako větší hrozba pro „republikánské principy“ než údajná xenofobie Marine Le Penové.
V Macronovi stvořeném politickými technology (mladý, moderní, údajně nepatřící ke zkorumpované vládnoucí elitě) se Francouzi zklamali už po roce jeho prezidentství. Ukončí však utržený políček z 8. června jeho šance na znovuzvolení? Výsledky uvidíme v dubnu příštího roku, ale v každém případě budou nyní Francouzi (a nejen monarchisté) stále častěji opakovat: „Montjoie Saint Denis!“
Koneckonců naděje na znovuzrození „přenádherné Francie“ umírá poslední.
Zdroj.
