Nedávno jsem na sociálních sítích viděl obrázek, který podle mého názoru dokonale popisuje současnou realitu rozvolňování protiepidemických opatření. Je na něm vyobrazena malá klec s otevřenými dvířky, z níž s radostným úsměvem vybíhá člověk. Okolo je postavena další klec, pouze o něco větší a prostornější.
Ta nejhorší mediální dezinformace, nejlživější fake news, kterými jsme nepřetržitě krmeni, se v nás snaží vzbudit dojem, že směřujeme k nějakému normálu. Že od plošných lockdownů směřujeme zpět ke svobodě.
Smíme si zajít na pivo - ale...
Smíme si zacvičit v posilovně - ale...
Děti smějí opět chodit do školy - ale...
Je nám dovoleno žít - ale...
Jsme uklidňováni, že těm z nás, kteří se podvolí soustavnému testování, budou poslušně dále nosit roušky, a nechají se očkovat, budou poskytnuty jakési výhody. Že očkování a testování není cestou, jak uchránit, pokládáme-li to za nutné, naše vlastní zdraví, nýbrž že je to poukázka na svobodu a normální život.
Jenomže život pod soustavným nátlakem, kdy nám stát milostivě umožní to, nad čím ve skutečnosti nemá a nesmí mít žádnou moc, neskýtá žádné výhody. Jestliže nám stát umožní chovat se tak, jak náleží k normálnímu životu svobodné lidské bytosti, ale klade si nejrůznější absurdní podmínky a za vším dodá slůvko "ale" - to není svoboda!
Psychologové znají termín "stockholmský syndrom". Je to stav, kdy se oběť zločinu, například únosu, pozitivně identifikuje s pachatelem. Ti, kteří nás připravili za poslední více než rok o naši svobodu, se spoléhají na naši krátkou paměť. Že zapomeneme na zločiny pánů Babiše, Hamáčka, Blatného a dalších. Že zapomeneme na trestuhodnou zbabělost tzv. sněmovní opozice. A že budeme vděčni za tu o něco prostornější klec, do níž nás milostivě pustili. Že se pohodlně ukolébáme do letargického stavu celonárodního stockholmského syndromu.
Toto na pohled sice skromné shromáždění, ale i všichni ti, kteří nás nyní sledují v přímém přenosu, i ti, kteří si vyslechnou záznam, a všichni ti, kteří nám posílají své pozitivní reakce, to všechno je pro mě důkaz, že obrovská část občanů této republiky nehodlá zapomenout.
Čtěte ZDE: Mise splněna: Ukradli nám svobodu. A vrátili jen kousek. Doma je doma. Nebo ne? Váhání - a pak rozhodnutí. I vězeň na Mírově je šťastnější. Minulí, současní a budoucí zločinci. Jeden verš
Vy jste lidé, kteří si cení svobody a nenechají se opít jedním půllitrem, který vám vláda ve spolupráci se zbabělou opozicí milostivě dovolí vypít, obrazně řečeno skrz respirátor.
Takřka každá z politických stran, které se před čtyřmi lety dostaly do sněmovny, má na zničení svobody v této zemi svůj podíl a nese svoji nezanedbatelnou vinu. Každá z nich alespoň jednou schválila zločincům Babišovi a Hamáčkovi nouzový stav, ačkoliv bylo naprosto zřejmé, k čemu to povede: nikoliv k boji s virem, ale k rozpoutání vyhlazovací války vůči svobodě. S virem se bojuje těžko. Lidé se jim zdáli být snazším cílem.
Všichni, od ANO přes socany, až po ODS nebo Piráty dokázali, jak smýšlejí o vás a o vaší svobodě. A zároveň ukázali, co chystají, dostanou-li znovu příležitost. Již dnes se opatrně mluví o třetí vlně epidemie. Je to mediální příprava na to, co přijde po volbách. Těšíte se na další lockdown, ať už se bude odehrávat pod praporem Pirátů, ODS nebo opět hnutí ANO? Domníváte se, že nově složená sněmovna se bude ohlížet na fakta a bude ctít vaši svobodu? Domníváte se, že jakoukoliv záminku, třeba nové mutace, ochotně nevyužije k dalším plošným represím? Věříte v jejich čisté úmysly? Svěříte jim svůj voličský hlas?
V říjnu máme šanci vzít si zpět to, oč nás společně připravili. Vzít si zpět naši svobodu a tentokrát ji chránit pečlivěji. Je třeba si uvědomit, že zdraví a svoboda spolu vzájemně souvisejí. Život v kleci není a nemůže být zdravým životem.
Jsem si jistý, že společně tuto národní frontu lockdownů a represí zvládneme!
Zdroj.
