Politici i média šílí, jako by uprostřed nich vybuchl granát. Na pár hodin jim to zastínilo i nudnou předvolební kampaň. Vždyť smrtelně urazit posvátnou bruselskou krávu, z níž tyto většinou bezvýznamné postavy destruovaného veřejného prostoru žijí a tyjí, se rovná vyhlášení války. Zatímco Václav Klaus ji vyhlašuje pohodlnému evropskému koncentráku bez svobody a demokracie, naši kolaboranti ji vzápětí vyhlašují jemu. Zatím jsou jako obvykle v totální převaze:
„Klaus je sám,“ hlásají novinové titulky. „Politici podpořili EU.“
Právo na odpor
Zvláště aktivní jsou havlističtí trpaslíci, kteří ovládli vedení ODS. Ti, kteří se po Klausových zádech, jeho talentu, znalostech a politických schopnostech vyšplhali do svých pozic, v nichž předstírají „pravici“, jsou nejhlasitější. Tváří se, jako by exprezident náhle, nečekaně otočil kormidlem.
Připomeňme si, co ještě ve funkci prezidenta republiky zakladatel ODS prohlásil. Ve chvíli, kdy mu Ústavní soud přikázal podepsat takzvanou Lisabonskou smlouvu, dokument, který má pro naši vlast podobný význam jako Mnichovský diktát, řekl:
„...Vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem. Tato změna – pro dnešek i pro budoucnost – legitimizuje snahy té části naší veřejnosti, které není věc naší národní a státní existence lhostejná a která se s tímto výsledkem nechce smiřovat.“
Tehdy na něj ječeli, že jako prezident nemá právo tak mluvit. Kdyby byl soukromník, prosím... Nyní je Václav Klaus „soukromník“ a řev je ještě nekonečně větší. Proč?
Noční můra havlistů
V úvodu článku v MfD píše Karel Steigerwald:
„Václav Klaus navrhuje České republice vystoupit z Evropské unie. To samozřejmě vyvolá velký odpor přátel EU a další protiklausovskou kampaň. Kritici by ale měli být ve svých odsudcích opatrnější. (...)
Klaus už mnohokrát v minulosti přišel s názory, které veřejnost rozčilily či vyděsily. Byl označován za marginálního extrémistu, dokonce za figuru v izolaci, které se normální Evropa směje. Ale nemuseli jsme ani dlouho čekat a Klausova témata se stala hlavním námětem veřejných sporů.
Jako by se tehdy podivín měnil v proroka. Vzpomeňme například téma vyrovnaných rozpočtů, běsný ekofanatismus kolem globálního oteplování i problematické politické důvody předáků Unie k ustanovení eura. Klaus si kritiku těchto témat hodně odpykal, ale celkem brzy se dočkal satisfakce. Místo oteplování planety začíná kralovat (asi na stejné úrovni) její ochlazování, euro je v katastrofální krizi, o vyrovnané rozpočty se zajímá bezmála každý (dnes už vystrašený) evropský politik.“
Jednoduše – Klaus má vždycky pravdu, připomíná i mainstreamový intelektuál. Tento bonmot je totiž noční můrou všech Klausových socialistických politických protivníků po více než dvě desetiletí. Neumějí to pochopit. Celé baterie našich bruselských posluhovačů, ať si říkají novináři či politici, do něj pálí ze všech děl, bombardují ho mediální letky kobercovými nálety – a na jeho slova zase dojde. O tom už pak samozřejmě usilovně a svorně mlčí.
Je tedy snad náš exprezident nějaký mystik či slovy komentátora „prorok“, který dostává “zprávy z vyšších sfér“? Naopak. Klaus je velmi racionální člověk. Muž se zkušenostmi s veřejným prostorem, jaké u nás nikdo nemá. Autentický politik s pevnými ideově hluboce podloženými názory – a v nich pramenící odvahou prosazovat prospěch své země, bez ohledu na osobní rizika.
Proto ho tak spontánně nenávidí ti, kteří se za politiky chtějí považovat, či naopak v médiích předstírají, že politiky nejsou. Protože právě toto jim schází.
V houfu je teplo
To platí univerzálně. Například onen známý komentátor MfD, z nějž jsem citoval, v závěru svého článku již politicky korektně obrátí figuru. Tvrdí, že Václav Klaus je dnes politicky nečitelný a že jeho vstupy do politiky jako “vychvalování sektářů z firmy D.O.S.T” a volebního bloku Jany Bobošíkové “podporují především to, co sám kdysi nechtěl“. Jak si tato tvrzení autor srovná s tím, co napsal úvodem? Nijak. Nemusí nic srovnávat. Nikdo se ho nebude na nic ptát. Je rázem na „správné straně barikády“.
Ti údajní sektáři z Akce D.O.S.T. totiž volají po návratu k hodnotám, které po staletí tvořily náš úspěšný civilizační rámec. A volební blok Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové? Tatáž píseň v evropské tónině. Co je na tom pro Karla Steigerwalda „nečitelného“? Nic. Jen by chtěl, aby konzervativní otec zakladatel naší pravicové scény byl také „aspoň trochu“ revolucionář, jako je on. Jenže to právě autentický pravicový politik být nemůže. A „konvertita“ revolucionář to zase nemůže pochopit.
Bomba vybuchla
Nechápe-li to intelektuálně slušně vybavený komentátor, jak by něco takového mohla pochopit „lídryně“ současné ODS paní Němcová? V rozhovoru proto spravedlivě rozhořčená hází takovéto neotřelé perly:
„Opustit Unii znamená zavléct nás do izolace, poškodit naši ekonomiku a posunout nás směrem na východ. O tom jsem přesvědčena.“
Řekl by to Václav Havel či jeho „potomek“ Karel Schwarzenberg lépe? Jenže „Mirka“ má páru. Na adresu člověka, který ji „stvořil“, ještě s arogancí, omluvitelnou pouze politickou a lidskou „nepolíbeností“, pokračuje:
„Pokud to myslí vážně, pokud cítí, že se česká politika nedokáže pohnout z místa a je pro nás nutné vystoupit z Evropské unie, tak měl vstoupit do těchto voleb a měl kandidovat. Pak by to byl relevantní soupeř a mohli bychom s ním vést fundovanou debatu.“
Z povinné úcty k dámě nechám bez komentáře představu, jak tato kdysi milá paní vede fundovanou politickou debatu o čemkoli s kýmkoli. Určitě ani netuší, proč odmítnutím Klausovy „evropské bomby“ stojí náhle v jedné řadě se socialisty a dokonce i s komunisty, jak potvrdil soudruh Zaorálek a pan Filip. Paní Němcová chce spolu s nimi také „budovat lepší zítřky“, jen o tom sama neví. Zatímco od šéfa KSČM je to vcelku logické. Socialistická Internacionála, která EU vládne, není od té někdejší komunistické už příliš daleko.
To je pravý důvod, proč Václav Klaus cítí, že nazrál čas, abychom vážně uvažovali, jak tento spolek řítící se do tmy totality slušně a beze ztrát opustit. S obvyklým zpožděním se o tom u nás i v dalších zemích začne vážně hovořit až za rok za dva. Cameronova řečnická cvičení o povolebním „výstupním referendu“ v Británii nelze brát vážně. To by musel na ostrovech zvítězit UKIP Nigela Farage.
Možná, že v tu dobu bude už i ODS jiná. Nebo nebude vůbec. A to by byla škoda. Značka, kterou Václav Klaus vybudoval – a jež mu morálně patří – má teoreticky potenci vrátit se ke svému někdejšímu lesku. Až její zlomené kormidlo opustí havlistická skupinka všehoschopných neschopných, která ji odcizila.
Další bitva dlouhé války za svobodu začala: Téma opuštění potápějícího se unijního Titanicu je konečně na stole. Zvedl je jediný evropský politik, kterému lze věřit, že to myslí vážně. Máme nezasloužené štěstí, že je to zároveň občan České republiky.
