Desátý nejbohatší Čech Zdeněk Bakala vytahuje špínu na prezidenta Václava Klause s jednoznačným cílem poškodit jeho možný návrat do české politiky před letošními volbami do poslanecké sněmovny.
Petr Arenberger skončil jako ministr a Dominik Feri jako poslanec. Obou pánů není žádná škoda, Jeden byl prospěchář, kterému chyběla funkce a druhý exot v poslanecké sněmovně, které dával „punc světovosti“, zejména v očích americké progresivní levice. Přesto se ale Bakalovy noviny pustily do ještě většího sousta, do prezidenta Václava Klause.
Převratný objev
Hospodářské noviny v majetku Zdeňka Bakaly vytáhly rázně do boje proti prezidentovi Václavu Klausovi. Pod titulkem Klaus po revoluci poslal 1,3 miliardy dolarů Sovětům. Zeman většinu dluhu odpustil je fabulován příběh zrady Klause a poté Miloše Zemana na pozadí současné antiruské propagandy, která se do světa šíří z Bílého domu.
Jeho současný nájemník Joe Biden, který označil Vladimira Putina za zabijáka a Rusko viní ze všeho možného a nemožného (výpadku dodávek pohonných hmot, což ukazuje zejména na vážný problém v zabezpečení těchto sítí v USA samotných), se navíc se svým úhlavním nepřítelem chce setkat 16. června v Ženevě a zahájit „novou kapitolu vztahů“. Co o tom bude Bakala psát, se teprve dovíme.
Podstata „objevu“ Hospodářských novin je tato, cituji: Uprostřed rozvratu východního bloku, jen den poté, co padla Berlínská zeď, přistoupila komunistická vláda Ladislava Adamce spěšně k dohodě, jež zůstala následujících 30 let skryta historikům i veřejnosti. Tajně uzavřela se Sovětským svazem pakt o poskytnutí masivní půjčky ve výši miliard korun. Týden nato odstartovala sametová revoluce, která vedla k pádu Adamcovy vlády, místo níž jmenoval prezident Gustáv Husák 10. prosince kabinet Mariána Čalfy. V něm coby ministr financí zasedl i Václav Klaus, tehdejší zaměstnanec Prognostického ústavu.
Na konci článku pak Hospodářské noviny dávají prostor ve videu Klausovi k vyjádření. Klaus odpovídá, že je to kauza vytvořená Hospodářskými novinami, že o žádné tajné smlouvě neví. Z mého pohledu je navíc velmi pikantní zejména tvrzení Bakalova deníku o tom, že Klaus poslal finance do Sovětského svazu „tajně“.
Čtěte ZDE: Zažili jsem svobodu: Není to tak dávno. Výhry, prohry a hodnoty. Z jedné totality do druhé. Co se dělo mezi tím? Zastavme likvidaci naší země. Vraťme lidem, co jim náleží
Sametové vzpomínky
Vraťme se proto alespoň v myšlenkách do doby po pádu komunistického režimu v Československu po 17. listopadu 1989. Po dlouhých dnech vyčkávání nakonec předseda komunistické vlády Ladislav Adamec přistoupil na jednání s představiteli Občanského fóra na čele s Václavem Havlem a výsledkem jednání byla dohoda o vytvoření vlády národního porozumění s předsedou vlády Mariánem Čalfou. Klaus byl jmenován v této vládě ministrem financí a na konci prosince byl komunistickým Federálním shromážděním zvolen novým prezidentem Československa – formálně stále ještě Československé socialistické republiky – Václav Havel.
Všechna ministerstva té doby byla zaplněna lidmi, kteří věrně sloužili bolševickému režimu. Pokud Bakalův deník hovoří o tom, že tam pracovali agenti StB, samozřejmě, že tam pracovali agenti StB. Tehdy to neprobíhalo tak, že vznikem Čalfova kabinetu se náhle vše změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. V Československu, tehdejší ČSSR, byla stále umístěna sovětská vojska, StB pálila „žhavé“ kompromitující věci. Naše ekonomika byla výlučně orientována na Sovětský svaz dodávkami strojů a zařízení, veškerý plyn a ropa u nás zpracovávaná byla naopak z tehdejšího SSSR. Sovětský svaz byl tehdy v bankrotu a jediným naším štěstím v té době bylo to, že v jeho čele stál Michail Gorbačov. Tomu pravověrní ruští bolševici dodnes nedokázali odpustit to, že nevyužil sovětskou armádu k podpoře komunistických režimů ve východní Evropě a sledoval rozpad sovětského bloku.
Klaus k půjčce SSSR poznamenal na iDnes.cz toto: „O půjčce, která měla zajistit, aby Sovětský svaz i při tehdejším nedostatku převoditelných rublů mohl i nadále nakupovat naše zboží, šlo zejména o odbyt strojírenských výrobků, rozhodla řádně tehdejší československá vláda dávno přede mnou. Nebyl to žádný tajný konspirativní akt,“ poznamenal. Navíc útok Bakalových novin komentoval i tím, že jde o pokus zabránit jeho návratu do politiky.
Čtěte ZDE: Nepopulární doznání: Spousta věcí se nám doopravdy podařila. Proč je dobré soustavně kritizováno a špatné vyzdvihováno? Spokojenost neurčují tabulky. Přerod se zdařil. Tři vůdci po převratu. Hrozby jsou jinde. Co dál?
Proč nyní?
Zasadíme-li útok Bakalových novinářů na Klause do současného politického marasmu, dávám Klausovi stoprocentně za pravdu. V dnešním světě postiženém společenskou psychózou strachu z covidu a „řešením“ volného pohybu pomoci tak zvaného covidpasu, jsou lidé jako Klaus alternativou zejména pro nás, pamětníky. Řešením není ani nadbíhání Bruselu - jak od vlády, tak od takzvané demokratické opozice, která se s vládou pře jen o formu boje s covidem, pokud by ale vládla opozice, bojovala by podobně a s podobnými výsledky.
Případné zapojení Klause do volební kampaně, k němuž i přes Bakalův pokus o Klausovu dehonestaci zřejmě stejně dojde, totiž může vést k tomu, že stranu, kterou Klaus podpoří, může volit až 10 % voličů a může to být strana, která bude rozhodovat o výsledku voleb jako jazýček na vahách. A právě tomu by chtěl Bakala zabránit.
Klausem navržená transformace naší ekonomiky podpořená výsledkem voleb v roce 1992, o které jeho kritici jako Miloš Zeman rádi hovořili jako o „šokové“ terapii, se ukázala jako funkční a zajistila přesun státního majetku do soukromého sektoru. Právě díky této politice dnes máme minimum státních molochů, které vykazují klasické nedostatky státních firem – viz České dráhy, o jejichž reformu se právě dnes pokouší její současný ředitel.
Vytažení karty „zrady“ Klause údajným tajným zasláním nikoli dolarů ale převoditelných rublů do SSSR na konci roku 1989 je bezpochyby kalkulované na neinformované lidi - tj. mladou generaci a generaci dnešních čtyřicátníků, kteří byli v době pádu bolševika ještě dětmi.
A plně souzní s antiruskou propagandou velké části našich médií.
Zdroj.
