Zatímco uměle vytvořená kauza Vrbětice dramaticky zhoršila česko - ruské vztahy, v Německu finišují práce na pokládce zbývajících potrubí plynovodu Nord Stream 2. Bidenova administrativa se pokusila od nového roku všemi prostředky tento projekt, spojující energeticky Německo s Ruskem, na poslední chvíli sabotovat.
Ale prozatím bez úspěchu. Na přerušení projektu použili globalisté všechny páky, které mají k dispozici.
Jede se dál
Letos 7. dubna (tedy v den, kdy údajně české tajné služby oznámily Hamáčkovi s Babišem, informaci, že mají „vážné podezření“, že do výbuchů ve vrbětickém muničáku před sedmi lety byli zapleteni ruští agenti), byla stavba plynovodu pozastavena. Globalisté použili jednu z osvědčených pák pro podobné případy. Žaloba ekologických neziskovek, které patří do Sorosovy stáje obhajující zájmy Rockefellerova impéria v Evropě, měla celý projekt pozdržet do zářijových voleb do Bundestagu.
Němečtí ekoteroristé z neziskovky NABU podali u hamburského správního soudu žalobu proti výstavbě Nord Stream 2 a stavba byla okamžitě zastavena. Týden na to 13. dubna (čtyři dny před oficiálním zveřejněním informace o údajném podílu Ruska na výbuších ve Vrběticích) podala další žalobu jiná německá ekologická organizace, Deutsche Umwelthilfe. I ona požadovala okamžité zrušení povolení pro stavbu Nord Stream 2 v německých pobřežních vodách – tentokrát zase prý z důvodů ohrožení životního prostředí.
Obě tyto žaloby byly minulý týden zamítnuty a federální námořní a hydrografická agentura (BSH) nařídila pokračování výstavby plynovodu v Německu. K dokončení celého projektu zbývá položit 80 kilometrů potrubí. Přičemž v dánských vodách zbývá posledních 10 - a zbytek v Německu.
Nord Stream 2 předpokládá výstavbu dvou linek plynovodu s celkovou kapacitou 55 miliard krychlových metrů plynu ročně od ruského pobřeží přes Baltské moře do Německa. Proti projektu se aktivně staví Spojené státy, které potřebují prodávat svůj drahý „břidlicový“ zemní plyn do Evropy. Zoufale je podporuje také Ukrajina, která po dokončení Nord Stream 2 přijde jednak o další příjmy do svého krachujícího hospodářství, ale především ztratí vydírací potenciál vůči EU (jak už párkrát předvedla).
To nejzásadnější však spočívá v něčem jiném: Spojené státy už sto let děsí hospodářská a politická kooperace mezi Ruskem (dříve Sovětským svazem) a Německem. Jde o základní doktrínu americké zahraniční politiky v evropském prostoru. Ta ostatně stála i u zrodu Československa.
Trn v oku
Prezident Wilson souhlasil po první světové válce s ustavením Československa nikoli proto, že by miloval Masaryka, jak praví legenda. Smyslem bylo – po rozpadu Rakousko-Uherska – vytvořit na západní hranici Ruska řetěz menších států, které by byly hrází proti přímé spolupráci Německa se vznikajícím Sovětským svazem. Dnes má tuto ideu nahradit projekt Trojmoří. Tedy obklíčení Ruska od severu až k jihu státy zataženými do závislosti na Spojených státech – optimálně skrze NATO.
Nord Stream 2 tento koridor ovšem „propíchne“ – a stane se přímým spojením v nejdůležitější, tedy energetické spolupráci obou zemí. A to za situace, kdy si Německo sebevražedně zničilo jadernou energetiku, takže dostatek ruského plynu je pro něj otázkou vpravdě existenční. Tedy pokud se nechce vydat na milost a nemilost Washingtonu. V tom je hlavní jádro problému.
Proto USA zavedly již v prosinci 2019 proti plynovodu sankce, v důsledku čehož byla švýcarská společnost Allseas donucena zastavit pokládku potrubí. Práce pokračovaly až o rok později v prosinci 2020 již pomocí ruské lodě Fortuna, ke které se 27. dubna připojilo další plavidlo zajišťující pokládku potrubí, Akademik Čerskij.
Proto celých deset let od zahájení výstavby plynovodu, sledujeme tak intenzívní snahy o jeho torpédování. A proto když se dnes blíží celý projekt do zdárného konce, sledujeme ve Washingtonu (a jeho pátých kolonách v jednotlivých evropských zemích – včetně Německa) tak hysterickou snahu zastavit ho za každou cenu. Jde o závod s časem, neboť dokončení posledních 80 kilometrů a spuštění celého projektu chce Merkelová stihnout do zářijových parlamentních voleb. A ví proč.
Čtěte ZDE: Merkelová v Moskvě: S Ruskem proti USA? Žárlivé scény ze sitcomu. Německo hájí své zájmy navzdory Trumpovi. Osudové spojenectví? Nord Stream 2 bude dokončen. Evropský nevděk vyvolává neklid. Co s Íránem?
Nezávislost
Německá Strana zelených (její obdobou, jen pod jinou fasádou, jsou čeští Piráti), které průzkumy předpovídají možné vítězství, se již nechala slyšet, že by se celý projekt měl zastavit a o jeho dokončení by se mělo rozhodnout až po volbách. Proti tomu se naopak postavila vládnoucí CDU, která si dobře uvědomuje, že do projektu již bylo nainvestováno obrovské množství finančních prostředků a politického kapitálu, než aby bylo možné jej zastavit. Navíc bez plynovodu se daleko rychleji zhroutí šílené ekologické vize, jež německá vláda skrze Brusel dlouhodobě prosazuje. O to absurdnější je sabotování projektu ze strany údajně ekologické Strany Zelených a bruselského politbyra, kteří se jinak ekologií zaklínají na každém kroku. Dávají tím jasně najevo, že o „posvátnou“ ekologii vůbec nejde.
Nová vlna odporu proti projektu se zdvihla právě po vrbětické kauze, která byla naplánovanou provokací amerických tajných služeb a jejich dezinformačních oddělení (Bellingcat), které celou kampaň přes svou českou divizi (BIS) rozjely. Jde pořád o totéž. A tak kromě krachu odhaleného převratu v Bělorusku a vytlačení ruských firem ze státních zakázek v ČR včetně dostavby jaderné elektrárny Dukovany, bylo jedním z cílů i zastavení projektu plynovodu Severní proud 2.
Není proto vlastně žádným překvapením, že po zoufalé snaze českých politiků a Bruselu rozdmýchat novou vlnu protiruské kampaně, se žádný západní stát k této frašce nepřidal. Odpovědí na prosby po vyhošťování ruských diplomatů z evropských zemí a zavedení nových sankcí včetně zastavení plynovodu Nord Stream 2 (jak navrhoval ve své rezoluci takzvaný Evropský parlament) bylo mlčení ze strany většiny evropských zemí včetně Německa.
Koneckonců protiruské sankce v Německu vyhlášené v roce 2015 po připojení Krymu k Rusku, se do vzájemného obchodu dvou největších evropských zemí příliš nepromítly. Německo, mělo za rok 2018 vzájemný obrat s Ruskem 60 miliard dolarů, což je přibližně celý roční rozpočet ČR. V Rusku mají Němci účast ve více než 5 000 společnostech s 50miliardovým obratem. Investice Němců v Rusku převyšují 20 miliard dolarů a Ruska v Německu 10 miliard.
Němci do Ruska stále vyvážejí ve velkém technologie a vyrábějí v Rusku osobní i nákladní automobily, železniční a zemědělskou techniku, stavební materiály a elektrárenské celky. Rusko dodává Německu z celkové spotřeby 33 % ropy a 35 % plynu. Po Číně je Německo největším obchodním partnerem Ruska.
Z těchto faktů je jasné, že Německo (na rozdíl od washingtonských kolonií typu České republiky) nemá zájem na zhoršování vztahů Ruskem. Rozhodnutím o povolení dostavby plynovodu Nord Stream 2 to dalo dostatečně důrazně najevo.
Černý Petr tradiční lokajské závislosti na protektorech zůstane tradičně v našich rukou. Budeme se zmítat mezi otrockou oddaností tu k Americe (koalice ODS, lidovci, topka) tu k Berlínu zvanému Brusel (Piráti ve STANu) – a hrát další vrbětické frašky na požádání.
Anebo jednou doopravdy zvolíme strany, které vážně chtějí zpět státní suverenitu naší země. Není jich moc, ale posilují.
Pak můžeme – vedle jaderných zdrojů, které nikdo, než Rusko u nás nemůže dostavět – mít z Nord Stream 2 také prospěch. To by byl první krok k naší nezávislosti.
Sci - fi?
