Už to sice pomalu vypadá, že prémii 10.000 korun nebude komu vyplatit, ale nesmírně oceňuji, že se pokoušíte dál. Pokud si někdo dá tu práci a vrátí se v Tea Party o pár týdnů zpět, kdy jeden ze čtenářů byl již docela blízko – na což jsem upozornil – není nic ztraceno. Protáhneme tedy lhůtu k vyřešení až konce roku.
Dnes se však naší soutěži věnovat nechci. Jde mi spíš o ten výrok a jeho smysl. Je skutečně úžasné a nesmírně povzbuzující, jak čtenáři našeho „kontrarevolučního magazínu“ vzali tuto věc za svou. Poté, co jsme zavedli placenou diskusi pod články, měl jsem přece jen trochu obavy, co se stane.
Snaha vyhnout se nemocným nešťastníkům, kteří „zásobují“ jiné weby a portály svým temným vnitřkem plným nechutných výrazů, vulgárnostmi a obscénnostmi – a tím jakoukoli smysluplnou polemiku ničí a degradují – se nám, díky vám, zatím vyplácí. Jsem opravdu nadšený z úrovně řady diskusí, bez ohledu na to, zda s některými názory souhlasím, či nikoli.
I toto je součástí kontrarevoluce. Vytvářet společenství lidí, kteří spolu slušně, věcně – a přitom často tvrdě a nesmlouvavě – diskutují, je něčím, co náš Protiproud již dnes odlišuje od řady jiných internetových periodik.
Stále přibývající tisíce čtenářů, kteří nás objevují navzdory tomu, že mainstreamová média naši existenci tím intenzivněji utajují a ignorují, čtenářů, kteří se na naše stránky vracejí a vstupují do diskuse, je pro nás velkou satisfakcí. Potvrzením, že vytvořit takový web mělo smysl.
Vážení, dneska jsem si poprvé na doporučení kolegy přečetl váš Protiproud.
Konkrétně článek o ČT a Cikánech. Podíval jsem se na archiv CT a byl zděšen, vždyť vy jste na ně ještě mírní. Tohle je snad horší než politická agitka v 50. letech...
Čtěte také: Složitou cikánskou otázku radikálně vyřešila ČT: Žádní cikáni u nás nejsou! Lekce z likvidace svobody slova a manipulace v přímém přenosu, je velmi poučná
Jelikož jsem Západočech, tak o menšinách u nás trochu vím. Zdaleka se ale nejedná jen o Cikány. Stejný problém je u Vietnamců (drogy, daňové podvody), Arabů, černochů - a naše média mlčí... Situace se tedy bude výrazně zhoršovat. Dneska se kriminalita menšin nazývá bagatelní trestná činnost a vlastně se neřeší a již skoro ani nesleduje. Přesto máte polovinu osazenstva věznic tvořenou menšinami...
Můj švagr v jedné pracuje jako vychovatel a jeho klienti jsou vesměs jen Cikáni a Vietnamci. Zajímavé přitom je, že pokud nějaký trestný čin spáchá „bílý“ cizinec (Ukrajinec, Rus, Bulhar), tak to politicky korektním novinářům najednou nevadí, a národnost rádi uvedou.
Ale jak říkáte, bojujme alespoň volebními hlasy a penězi... budu s velkou chutí volit "extrémisty", tedy skutečnou pravici, a přestanu platit koncesionářské poplatky...
S přáním všeho dobrého,
M. Liška
Vážený pane Liško,
jsem rád, že se stáváte součástí naší „PP rodiny“ a budeme velmi rádi, když do ní, přeposíláním článků, které vás zaujmou, přivedete další. O to víc vás chci ale poprosit – nepřestávejte platit koncesionářské poplatky. Je to bohužel zákon – špatný zákon samozřejmě – ale my konzervativci zákony respektujeme. A pokoušíme se dělat co umíme, abychom přispěli k jejich změně regulérními prostředky. Nemluvě o tom, že takhle vás „oni“ snadno dostanou. Prostě – „císařovo císaři“ (a Božího Bohu) bylo skvělým řešením podobného dilematu před dvěma tisíci lety, jako dnes.
Nevyhazovat peníze za Babišova či Bakalova tištěná média je samozřejmě správná cesta. Volit „extrémisty“, rozumíme-li tím pravicové strany, bloky či seskupení, rovněž. Jenže – kde dnes jsou? ODS to „už“ není, TOP 09 to nikdy nebyla, lidovci s pravicí neměli nikdy nic společného, o Babišově spolku revolučních havlistů typu pánů Zlatušky, Stropnického či Komárka raději ani nemluvit...
Kde hledat? Strhla se o tom docela zajímavá debata pod mým článkem Zástupce bruselského lidu Jan Zahradil (ODS) káže lidu českému a moravskému: Klaus, Farage, Bobošíková? S těmi nemá smysl se spojovat.
Čtěte také: Zástupce bruselského lidu Jan Zahradil (ODS) káže lidu českému a moravskému: Klaus, Farage, Bobošíková? S těmi nemá smysl se spojovat.
Stojí za to podstatnou část ocitovat a vnést tak do Tea Party i „veřejnou část“ vašich dopisů:
Je pozoruhodné, jak si kdekdo přisvojuje "odkaz" Václava Klause. (Aleš Novák)
27.09.13 06:43
Jana Bobošíková to dělá s obdivuhodnou naivitou, Zahradil zase s hraným respektem ke Klausově minulosti a zavíráním očí nad Klausovou současností, aniž by bral v úvahu zřetelnou kontinuitu Klausova chování...
Otírání se o SSO? Co se týče "autismu", tak s autorem souhlasím. Přesto jim dám svůj hlas.
Strana svobodných občanů (Jaroslav Kašpar)
26.09.13 23:35
Skvělý článek, pane Hájku, pouze otírání se o Stranu svobodných občanů mi připadá zbytečné. Například pro mne jsou SSO mnohem volitelnější než uskupení Hlavu vzhůru, které sotva vzniklo, už si vymyslelo první levičácký návrh zákona, kdy chtějí obchodním řetězcům mluvit do toho jaký podíl kterých potravin mají prodávat.
RE: Strana svobodných občanů (Ctirad Bednář)
27.09.13 11:06
Přes určité sympatie, které k Machovým Svobodným chovám, je nepovažuji za nekritizovatelné. Mě také mrzí, že ani naléhavost situace v době nastupující totality je nepřesvědčila o nutnosti spojit síly pravice. V tom nejdůležitějším bodě je hnutí "Hlavu vzhůru" prozíravější.
RE: Strana svobodných občanů (Drahomír Rauš)
27.09.13 07:44
Jelikož se tato strana odmítla zúčastnit sjednocení sil na pravici, nejsem si jistý, zda se skutečně jedná o pravicovou stranu.
RE: Strana svobodných občanů (Jaroslav Kašpar)
27.09.13 10:11
Samozřejmě, nějaká kritika asi na místě je. Rozdíl je ovšem mezi kritikou a distancem. A já mám pocit, že pan Hájek má spíše blíže k tomu druhému, což si myslím že je škoda. Myslím si že ať už se jedná o příznivce Protiproudu, SSO nebo Hlavy vzhůru tak jsme všichni z příbuzného těsta a je zbytečné abychom na sebe útočili. Nemám problém s tím, že někdo řekne něco o autismu, ale je to docela silný výrok, a proto by bylo důstojnější k němu připojit argumenty (a to netvrdím že takové neexistují).
RE: Strana svobodných občanů (Aleš Novák)
27.09.13 07:59
A podle čeho soudíte, že Hlava vzhůru je pravicová? Podle toho, že má plná ústa Klause a pravice? To je jen rétorika. SSO má konsistentní program, akorát Mach se nedokáže prosadit do médií...
RE: Strana svobodných občanů (Jaroslav Kašpar)
27.09.13 10:36
Všichni dobře víme, že s tím prosazením se do médií to není jednoduché a pokud si kdokoli myslí, že by uměl SSO do médií prosadit lépe, tak já nevím, co mu brání, aby tak učinil. Samozřejmě, že si dovedu představit někoho energičtějšího jako je např. pan Farage, zatím však u nás takovou osobnost nevidím a i když pro mne vzorem politika a státníka byl a pořád je Václav Klaus, obávám se že už se na něj nemůžeme spoléhat, je potřeba si uvědomit, že mu již není 50 let a paní Bobošíková při vší úctě k jejímu progresu určitě VK nahradit nemůže. Meč s ještě čerstvými otisky Václava Klause proto stále leží na zemi a zatím není nikdo kdo by ho zvednul a i když se o to paní Bobošíková pokouší, obávám se že brzy dostane kýlu.
RE: Strana svobodných občanů (Ctirad Bednář)
27.09.13 11:14
Paní Bobošíková ještě kýlu nemá, ale už nyní se táži, proč jí Svobodní se zvedáním meče nepomohou? Autismus?
RE: Strana svobodných občanů (Jaroslav Kašpar)
27.09.13 11:28
Já si myslím, že bojovník který neunese meč, nemůže vyhrát boj, ať už by ho kdokoli podepíral. Ten meč musí unést sám tak, aby ho spolubojovníci mohli následovat a taková osobnost paní Bobošíková prostě není. Chybí jí autentičnost.
RE: Strana svobodných občanů (Ctirad Bednář)
27.09.13 11:55
Významové těžiště mé výpovědi se netýká ani tak paní Bobošíkové, jako autismu Svobodných. Není-li nikdo, kdo zvedne meč, a považujete-li meč nesený vícero pažemi za špatné řešení, pak je možné bránit se SPOLEČNĚ (opět se otírám o Svobodné) holýma rukama. Anebo - čekat na blanické rytíře.
RE: Strana svobodných občanů (Aleš Novák)
27.09.13 11:22
Podle vás samostatný přístup není ku prospěchu pravici? Mach je prostě individualista, nechce být nikomu zavázán. Dokonce ani ke Klausovi se nehlásí tak vehementně, jak to předvádí Bobošíková. Naprosto ho chápu.
Zvednout Klausův meč vyžaduje silnou osobnost, a to není ani Bobošíková ani, bohužel, Mach...
RE: Strana svobodných občanů (Ctirad Bednář)
27.09.13 11:34
Když na rozbouřeném moři hrozí, že se loď potopí, musí námořníci táhnout za jeden provaz. Co myslíte, jak by dopadl "samostatný přístup" k řešení krizové situace?
RE: Strana svobodných občanů (Jiří Urbánek)
27.09.13 12:10
Souhlasím s panem Bednářem. Po volbách hrozí, že ve sněmovně nebude téměř žádný pravicový politik. Proto se měly všechny strany s pravicovým programem spojit. Odhodit nesympatie a více myslet na osud této země. Nyní hrozí, že se do parlamentu nedostane SSO (tipuji cca 2%), ani HV, která může dopadnout jako Alternativa pro Německo. Kdyby se členové SSO a HV spojili, mohli by mít kolem 6%. Program SSO je zajímavý, ale bojím se, že ho nebudou moci nikdy v parlamentu propagovat.
Asi budu volit HV, neboť paní Bobošíková alespoň pochopila "znamení doby" a udělala pro sjednocení pravice největší práci.
Je zbytečné uvažovat o tom, že kdyby tu byl někdo podobný panu Klausovi, bylo by to jiné, Musíme žít v realitě a spokojit se (zatím) s tím, co nám politická scéna nabízí.
Vážení a milí pánové,
vlastně se mi ani nechce příliš vaši debatu komentovat. I když přiznávám, že když jsem ji četl, svrběly mne často prsty. Ale jsa autorem článku, jsem si vědom, že buď v textu všechno je, nebo není, takže jaksi nemám právo nic moc dodávat. Přestože jeho primárním aspektem nebyla strana Svobodných, ukázalo se, že i nevelká zmínka o ní něco důležitého odkryla.
Asi to cítíme mnozí podobně: Svobodní určitě představují jednu z možností volby. V mnoha ohledech skutečně mají momentálně patrně „nejčistší“ pravicový program. Obávám se však, že svými postoji tak trochu opakují chybu někdejší ODA – ne, že bych je chtěl srovnávat, tím bych opravdu mohl Svobodné urazit. Ale zatím jsou pro mne spíš to tak trochu „klubem“ – nikoli politickou stranou s tahem na branku, se schopností a možná dokonce ani chutí oslovit významnější část voličů pravice.
Proč to tak je, pokud to tak je – to si musí vyřešit samozřejmě Svobodní sami. Určitě ale ne proto, že by se předseda Petr Mach neuměl dostat do médií. V tom to opravdu nespočívá. S tím totiž bude mít skutečná pravice potíže vždycky. V lepším případě po ní mainstreamová média – z definice levicová – „pojedou“, jako vždy „jela“ po Václavu Klausovi. V horším případě ji budou ignorovat.
Ale v tom přece spočívá celé politické umění – jít „přes média“. Dokázala to spousta lidí a spousta pravicových lídrů a jejich stran ve světě – a nakonec občas i u nás. Existuje na to dokonce hodně ověřených metod. Jenže Svobodní, připadá mi, se cítí tak „vznešení“, že něco takového jako pracovat s „usmolenou realitou“, je jaksi pod jejich důstojnost.
Třeba mají pravdu. Možná, jak mi řekl před časem jeden sympatický mladý člen této strany, „náš čas přijde třeba za padesát let, ale nám to nevadí.“ Já ale myslím, že takový postoj je chyba. Politika se odehrává tady a teď. Tady a teď žijeme své životy a v roli voličů hledáme reprezentaci, která se neobrací jen k sobě a svým „pravdám“, ale k nám. Potřebujeme to vidět a vědět, abychom si mohli být jisti, že tak bude jednat, dáme-li jí svůj hlas.
Napsal jsem kdysi v mládí jednu beletristickou knížku. A jak se to tak dělá, vepsal jsem do ní pyšně autorské věnování: „Jí a sobě.“ A jeden starší zkušený kamarád mi po jejím přečtení napsal dlouhý dopis, v němž se zabýval především těmito třemi slovy.
„Co to je – Jí a sobě? Jak můžeš napsat takovou pitomost, kterou dopředu degraduješ celý zajímavý následující text? Sobě si piš deníček. A jí třeba básničky. Ale pokud se obracíš na veřejnost s něčím, co doufáš, má nějakou obecnou platnost, nemůžeš začít tím, že na nás ostatní uděláš nejprve vznešený dlouhý nos. Poučme se u velkých vzorů. Například...“
A už to jelo. A já jsem si to opravdu zapamatoval.
Pokud bych se měl k něčemu z celé diskuse osobně přiklonit, byla by to věta: „Asi budu volit HV, neboť paní Bobošíková alespoň pochopila "znamení doby" a udělala pro sjednocení pravice největší práci.“ Se všemi výhradami, které k tomu narychlo uspořádanému volebnímu bloku mohu mít. A se všemi sympatiemi, které v teoretické rovině chovám ke Svobodným.
Díky za tu skvělou debatu, která se chtěla něčeho dobrat. Jsem rád, že podobných pod řadou článků přibývá. Je to pro nás všechny – a nyní nemyslím jen na tvůrce Protiproudu – obrovské povzbuzení. Záblesk naděje v lepší příští.
Musím v této souvislosti učinit ještě malou poznámku s tématem souvisejícím. Dotazy, jako je ten následující, se sice bezprostředně netýkají našich článků, ale odpověď mám i tak za důležitou:
„Mám na vaši redakci malý dotaz. Přála jsem si podepsat manifest "Demokraté v Evropě, vzbuďme se!", který je uveřejněn na www.klaus.cz , kde je připsáno, kdo má zájem tento manifest podepsat, nechť napíše na mail: demokracie@institutvk.cz. Učinila jsem tak, bohužel můj podpis se tam neobjevil, a kupodivu od cca neděle ani podpisy dalších osob. Seznam podepsaných osob se zastavil na čísle 491... Můžete, prosím, zjistit, co se děje? Možná vyhrožování, zákaz? Ani by mě to už nepřekvapilo.
Moc vás všechny v redakci zdravím a děkuji za úžasnou práci, kterou pro nás všechny konáte. Mějte se pěkně,
Alena Lísková
Zopakuji ostatním, milá paní Lísková, co jsem Vám již napsal osobně:
Připojovat podpisy pod tento text je možné stále. Tím, že na adresu Institutu Václava Klause - uvedenou mj. na stránkách Institutu zde - napíšete souhlasný mail a podepíšete se.
Musíte však být trochu trpěliví. Vaše jméno se mezi signatáři objeví až po několika dnech. IVK je zatím skromná instituce s nemnoha zaměstnanci. Ověřit, zda přicházející podpisy nejsou třeba jen provokace, která by pak posloužily k případné mediální dehonestaci, stojí jistý čas. Jména pak pod text manifestu někdo vkládá v určitých periodách, nikoli denně. Není tam na to totiž žádný stroj, ale lidé, kteří mají ovšem i docela hodně další práce. Jak už to tak v zaměstnáních, kde šéfuje Václav Klaus, bývá.
Čímž chci současně nepřímo a nenápadně komentovat některé z úvah ve shora citované diskusi, zda má náš exprezident ještě dost sil, aby udržel svůj „meč“. Bez obav. Jsem si jist, že dá-li mu Pán Bůh zdraví, ještě nás všechny překvapí. On to ani jinak neumí. Něco o tom vím.
Ale současně platí, že spoléhat jen na síly a schopnosti Václava Klause při nezbytné integraci či spíše reinkarnaci kdysi dominantní pravice, by samozřejmě bylo dětinské. To podstatné je na každém, komu naše mizející svoboda ještě není úplně lhostejná. Jak na to?
Abych přispěl do polemiky s něčím, co v ní nezaznělo, ačkoli to podle mne a „mnohých“ je klíčem k pochopení podstaty naší komplikované reality i nutnou podmínkou ke smysluplné budoucnosti:
My přece máme „lídra“, na kterého lze bezvýhradně spolehnout. Osvědčil se jako žádný jiný. V kritické chvíli, tváří v tvář drtivé moci Impéria, zosobněném jeho vyšetřovatelem-prokurátorem, shrnul svůj politický program do jediné věty, na níž vyrostla naše civilizace: „Moje království není z tohoto světa“.
Pokud na tento zdánlivý paradox zapomínáme, nebo ho dokonce odmítáme, neporozumíme ani kontrarevoluční maximě „císařovo císaři“. A nedosáhneme ničeho.
Tak požehnanou neděli a celý následující týden, přátelé Protiproudu!
