Tohle mě vždycky dokonale uzemní. Slušný člověk v sebeobraně zastřelí zločince a všichni místo neschopnosti státu ho ochránit začnou okamžitě řešit, zda se bránil přiměřeně a jestli nemáme moc benevolentní zbraňový zákon.
V noci kdesi na Plzeňsku zastřelil majitel domu zloděje, který se k němu vloupal. Vyšetřování tedy sotva začalo, nikdo nic neví, jen Česká televize má poměrně jasno: Zbraně jsou nebezpečné. Podívejte, vždyť kvůli tomu zemřel člověk. Cituji jednu z úvodních vět reportáže ze včerejších zpráv: „Kauza znovu otevírá dlouhodobě probírané téma přiměřené obrany.“
V další části reportáže jsme se pak ještě od reportéra a starosty dozvěděli, že majitelé vyloupeného domu jsou „spořádaní a bezproblémoví lidé.“ Slova pana starosty si zaslouží citaci: „…všechny jako věci co se týká úřadů a styku s tou rodinou byly vždycky v pořádku….“ Stejně jako závěrečná slova reportéra, který nejprve popsal zločincův trestní rejstřík dlouhý jak „třítýdenní“ vládní lockdown, včetně jedné brutální vraždy, a pak dodal: „…jak dalece byl ale nebezpečný pro obyvatele domu musí rozhodnout soud.“
Vezmu to popořadě
Přiměřená obrana není dlouhodobě probírané téma. Probírání totiž znamená něco jako „diskusi“ a ta rozhodně neprobíhá. Realita je totiž taková, že u kormidla je tady u nás i všude kolem pokroková levice. Přičemž je zcela bezvýznamné, kdo vyhrál volby. Vždycky se k moci dostane pokroková levice. A ze soukromého vlastnictví zbraní mají levičáci už víc než sto let ještě větší hrůzu než ze soukromého vlastnictví výrobních prostředků.
A pokroková levice u moci všude na světě vždycky znamená, že vlastníci střelných zbraní jsou v ohrožení. Vždycky. U nás to sice zatím zdaleka není tak hrozné, jako na Západě, ale eroze práv vlastníků zbraní i tak probíhá a je jen otázkou času, kdy zase o něco přitáhnou šrouby. A nyní halasně zmiňované zakotvení práva bránit se zbraní do ústavy nám při obraně proti vytrvalému a konzistentnímu unijnímu antizbraňovému tažení bude asi tak stejně platné jako sáňky v létě.
Takže znovu, žádný „probírání tématu“ neexistuje. Existují jen hysterické výkřiky nebo tendenční, silně protizbraňové komentáře těch, co vědí kulový, zaznívající pokaždé, když někdo někoho v sebeobraně zastřelí. Argumenty druhé strany nikdo z těch, co mají ze zbraní v rukou občanů hrůzu, nikdy neposlouchá. A výsledkem toho hysterického vřískání je skoro vždycky nějaká protizbraňová restrikce, protože zbraní v rukou občanů se liberálně demokratičtí politici děsí úplně stejně jako kdysi nacističtí nebo komunističtí. A taky mají proč, ale to je zase jiný příběh. No, a taky to všechno bedlivě pozorujou šéfové, že, a jestli naši politici opravdu o něco rozhodně nestojí, tak o černej puntík v Bruseli.
Čtěte ZDE: Střelba v Ostravě: Smutek presstitutů a žvásty politiků. Čím Ctirad hořce zklamal kavárnu? Arzenál pro dalšího magora a knížecí rady policie. Lepší malá šance než žádná. Nosím, nosíš, nosíme. Budeme "vyspělou" zemí?
Pojďme dál
V reportáži se hodně řešilo, že majitelé domu jsou „spořádaní“ a tak. Tady se totiž jaksi automaticky a velice správně předpokládá, že majitel domu bude obviněn z trestného činu, a tak ho starosta už tak nějak předem hájil. Úžasné prostředí k životu. Ale z mého pohledu je úplně fuk, jestli byl majitel domu, kam se ten kriminálník vloupal spořádaný a vzorně se stýkal s úřady. I nespořádaný, neslušný a na úřady zvysoka prdící člověk má přece stejná práva.
Jako například nezkoumat ve tři ráno ve svém domě, jak moc je ta temná postava, co mi do něj právě vlezla oknem nebezpečná pro mou rodinu, jestli je ozbrojená či ne, jestli přišla jen krást nebo i vraždit, jestli už náhodou neprchá a milion dalších věcí, které v ten moment fakt nikdo zkoumat nebude. Protože to nejde.
Zkoumat můžete potom. Jediné správné řešení takové situace z vašeho pohledu je, že hmátnete do šuplíku, vyrvete z něj svojí devítku nebo líp čtyřiačtyřicítku, kterou jste si jako zodpovědný otec rodiny před lety pořídil přesně pro tento jediný okamžik (legálně či ilegálně, to nehraje roli) a vystřílíte do té temné postavy či postav zásobník.
Teprve potom případně vystřelíte pro výstrahu do stropu a zeptáte se: „Kdo jste a co tu chcete?“
A v normální zemi pak policie jen ověří, jestli to opravdu bylo takto, a pokud ano, nic dalšího neřeší, věc uzavře jako sebeobranu a pogratuluje vám k dobré mušce.
A noviny vás nelíčí jako nebezpečného blázna, co se měl zřejmě dát během zkoumání nebezpečnosti zločince raději pro jejich idealismus i s manželkou podříznout, ale velebí vás jako vzor zodpovědného občana. Jehož zodpovědnost spočívá v tom, že ve všem tupě nespoléhá na stát. A právě proto, že je zodpovědný, nedal na levičácké žvásty o tom, že chtít se bránit sám je úchylka a že od toho tu je přece policie.
Kde tedy byla ona policie i stát včera ve tři ráno?
Hlídali hranice okresu? Kouleli někoho po chodníku kvůli roušce? Chrněli někde za garážema v autě? K čemu by těm lidem byli, kdyby se ten recidivista, smažka a vrah rozhodl, že už se mu do báně asi znova nechce, a proto nejlepší svědek vloupání je žádný svědek?
Ani já pochopitelně zatím nevím, jak to bylo. Ale protože jsem poměrně militantně laděný, mám stejně jako ČT už taky jasno. Pokud se mi do bytu nebo domu někdo vloupe, mám mít nezpochybnitelné právo na obranu. Jakoukoliv. Čímkoliv. V jakékoliv intenzitě. Aniž bych v tom stresu musel cokoliv zkoumat a vážit na lékárnických vahách. Můžu tedy střílet nebo ne? Utíká, nebo se mě v panice chystá ubodat? A můžu vůbec za tím účelem vlastnit zbraň? Není to nehumánní? Co když má ten pán v kukle malé děti? Vždyť i zloděj má přece práva.
Ani prd.
V okamžiku, kdy začne zločinec páchat jakýkoliv zločin, se jich podle mého názoru dobrovolně vzdává. A já mám mít svaté právo ustřelit mu palici třeba houfnicí. V opravdu „právním státě“ musí v takovém okamžiku práva slušných lidí vysoce převažovat nad právy drbanů.
Tomu pánovi, co jen bránil svou rodinu a majetek, přeju hodně štěstí, bude ho v následujícím souboji s orgány činnými v trestním řízení potřebovat mnohem víc, než měl ve střetnutí s tím kriminálníkem.
Zdroj.
