Jestliže vyzýváte k sankcím proti vlastní zemi, kolaborujete se zahraničními zpravodajskými službami, provokujete masové nepokoje a neskrýváte svou touhu zničit nejen vládu, ale celý politický systém ve vlastní zemi, pak jste demokrat a bojovník proti tyranii.
Ale pokud máte v parlamentu největší opoziční frakci demokraticky zvolené strany a tvrdě kritizujete politiku vlády, pak jste extremista a hrozba pro demokracii.
Oficiální německé hledisko je přesně takové – hlavní je nic neměnit. V prvním případě se jedná o Navalného a Rusko a ve druhém o „Alternativu pro Německo“ a Německo jako takové.
Podvratné živly
Tento týden byla největší německá opoziční strana zaregistrována kontrarozvědkou jako podezřelá z extremismu. A to na základě tisícistránkové vyšetřovací složky sestavené Federálním ministerstvem pro ochranu ústavy.
Složka neobsahuje důkazy o přípravách nebo výzvách k teroristickým činům, nebo o pokusech svrhnout ústavní pořádek v zemi – ale jak píše Der Spiegel, zahrnuje pouze „různé projevy a prohlášení funkcionářů AfD všech úrovní“ (včetně těch, kteří již byli ze strany vyloučeni) sebrané experty speciálních služeb.
Nejprve se pokusili „Alternativu“ vytvořenou před osmi lety izolovat a démonizovat, potom ji rozdělit a nyní se podle všeho připravují tuto stranu jednoduše zakázat. Registrace a obvinění z extremismu je prvním krokem k takovému cíli. Pokud bude extremismus AfD prokázán soudně, potom tuto parlamentní stranu exekutivně zruší.
Mezitím za ní budou oficiálně slídit, přestože až dosud byla pod hustou a nenávistnou palbou tisku i pod drobnohledem speciálních služeb – nyní to ovšem budou dělat oficiálně (zatím to bylo možné pouze v těch spolkových zemích, kde již byla tak jako tak na indexu).
Organizovat dohled, odposlouchávat telefony, číst korespondenci, nasazovat agenty-informátory, verbovat donašeče – a to vše ve vztahu k parlamentní straně, která tvoří největší opoziční frakci. Sice slibují, že poslanci různých úrovní (a AfD má frakce ve všech šestnácti zemských parlamentech) nebudou těmito opatřeními zasaženi, ale jak budou speciální služby vést hranici mezi stranickými strukturami a poslanci? Problémy nastanou i mezi řadovými členy strany: různé odbory státních zaměstnanců mohou prohlásit členství ve straně AfD za neslučitelné se službou státu (jak to nakonec již udělala policie).
Čtěte ZDE: Novinky z Říše: Pluralitní totalita je zabetonovaná. O čem všem vypovídá úspěch AfD v Durynsku? Raději s čertem než za národní zájmy. Mediální štvanice, útoky a nesvoboda. Tušená beznaděj a důležité poselství pro nás
Vlastenectví je extremismus
Čeho se německá vláda tak bojí? Mohou snad „alternativci“ skutečně destabilizovat politický systém Německa? Nebo vyvolat růst napětí a nenávisti v německé společnosti? Podle průzkumů veřejného mínění 29 procent příznivců AfD vyznává „tvrdé pravicově-extremistické názory“ a více než 20 procent je pouze "skrývá" (takové jsou formulace sociologů).
Němečtí sociologové vyhodnocují extremismus podle několika parametrů: podpora pravicové diktatury, bagatelizace zločinů národního socialismu, antisemitismus, šovinismus, xenofobie a sociální darwinismus.
To všechno může znít zlověstně – pokud nevíte, že „šovinismus“ a „xenofobie“ zahrnují také nespokojenost s aktivním přijímáním migrantů, hrdost na německé dějiny (mimo Hitlerovu dobu) a nedostatek tolerance k hodnotám LGBT. A ovšem také euroskepticismus – neboli nespokojenost s Evropskou unií jako takovou a vyjádření ve smyslu „zůstaňme věrni duchem našemu Německu“. Vskutku odporný extremismus – tedy podle současných měřítek.
AfD je opravdu pravicová strana – ale problém (nikoli její, ale německé vlády) spočívá v tom, že v Německu nezbyly žádné jiné pravicové strany. Proto je v AfD spousta pravičáků – od naprosto umírněných po velmi radikální.
Diskriminovaná pravice
Během poválečných let bylo nevyřčeným pravidlem německé politiky, že v ní nesmí být nikdo napravo od CDU/CSU, ale když se křesťanští demokraté (zejména za Merkelové) začali stále více posouvat nikoli do středu, ale směrem k levičácké globalistické agendě, potom kam se měli vrtnout pravicově smýšlející lidé (vlastenci, tradicionalisté, křesťané)?
Dát se k marginalizovaným radikálním a zakázaným stranám, včetně seminacistických? Proč, když nesdílejí jejich názory a metody? Proto v roce 2013 rozčarovaní příznivci křesťanských demokratů a nespokojení Němci vytvořili „Alternativu pro Německo“ – s cílem dát zemi jinou politiku, jinou vládu, jiný směr.
Jejich postoj k EU, k migraci, k historii, k vlastenectví, k hodnotám, dokonce i k Rusku sdílí velmi mnoho Němců – a čím dál tím víc. V roce 2017 vstoupila AfD do Bundestagu se 12 procenty hlasů – a v následujících letech se její preference zvýšily na téměř 20 procent, což z ní učinilo druhou nejpopulárnější stranu v Německu a na východě země dokonce zaujala první místo.
Později, na pozadí pandemie, začala popularita AfD klesat – přesněji řečeno, popularita Merkelové se zvýšila, ale nyní se v Německu vše znovu mění. Před námi jsou volby – a útok na AfD je načasován tak, aby se s nimi kryl.
Tento víkend proběhly parlamentní volby do dvou spolkových států – v nichž Merkelová utrpěla debakl. Volby do Spolkového sněmu se budou konat v září. Vymění se nejen kancléřka – nástupce Merkelové bude muset sestavit novou koalici. A do cesty se jim postaví „Alternativa“ – pro německou elitu by bylo žádoucí, kdyby vůbec žádná nebyla (není náhodou, že sociální demokraté i CSU dohled nad AfD oficiálně uvítali).
Čtěte ZDE: Volby také v Německu: Čtvrtá říše na cestě k nacistické minulosti? AfD nesmí do médií. ČT na druhou. Útoky Antify jako v bojůvky Hitlerovy SA. Pokus o vraždu mluvčího. Politici mlčí. Ticho i u nás. Jako kdysi...
Šlápnutí vedle
Zakázat AfD do zářijových voleb je ovšem nereálné – i kdyby takové soudní rozhodnutí padlo, bylo by okamžitě zpochybněno odvoláním. Úřady se proto rozhodly AfD alespoň postrašit a vyděsit její potenciální příznivce: Tak se podívejte, po jak šikmé ploše se pohybujete.
Jenomže AfD není příčinou krize německého politického systému, ale jejím důsledkem. Tlak na ni proto nemůže současné vládě přinést žádná pozitiva. Pronásledování strany pro zcela smyšlená obvinění způsobí pouze zvýšení její popularity a vysoký volební zisk v zářijových volbách – zejména na pozadí stále méně respektované karantény a nadcházejícího odchodu Merkelové.
Zákaz AfD by se stal důkazem paniky vládnoucí německé elity a jejího naprostého odtržení od reality – koneckonců je povážlivé nazvat extrémisty lidi, kteří udělali vše pro to, aby zůstali v pravicové části německé politiky s jejím rigidním a úzkým ideologickým rámcem. Rozhodně tím nezachrání německý politický systém ani nezastaví jeho degradaci, to se rozhodně nepodaří – zato však prohloubí rozpory a rozkol uvnitř německé společnosti (včetně neshod mezi německým východem a západem).
Hlavní problém německé elity neurčuje fakt, že nemá alternativu v podobě nástupce Angely Merkelové, ale že nemá alternativu k „Alternativě pro Německo“. A především skutečnost, že „Alternativa“ představuje kontra-elitu vytvořenou samotnými Němci zdola, se všemi jejími klady a zápory, avšak nezávislou, nacionální a samostatně uvažující.
A právě tato národně orientovaná svébytnost je tak obtížně uchopitelná pro současnou německou elitu, která je stále držena v zajetí minulosti, tedy v závislosti (většinou již pouze mentální) na anglosaských vítězích a manipulátorech.
Zdroj.
