Již několik dní se média Západu snaží vysvětlit otřesné výsledky průzkumu "sexuální orientace" občanů USA a Velké Británie.
Průzkum provedly téměř současně významné agentury - Gallup v Americe a Ipsos v Británii – a zjistily, že počet občanů, kteří se identifikují jako LGBT, prudce vzrostl.
Gallup uvádí: ještě v roce 2012 (v době již zcela liberálního postoje k sexuálním menšinám) bylo procento Američanů, kteří se považují za LGBT, 3,5%. A na začátku roku 2021 jejich počet dosáhl 5,6%. Zvýšení více než o půldruhého procenta (a ve srovnání s rokem 2000 narostl počet těchto deviantů – 2,8krát, tj. skoro třikrát tolik).
To je samo o sobě děsivé, protože podíl sexuálních úchylek jde nad rámec toho, co bylo dosud považováno za „obvyklou úroveň sexuálních menšin v populaci“.
Ale ve skutečnosti jsou to pořád maličkosti. Masové povědomí zdrtila jiná skutečnost.
Zlatá mládež pederastů
Mezi generacemi narozenými před rokem 1946 se k sexuálním menšinám řadí pouze 1,3 %.
Mezi baby-boomery (ročníky 1946-1964) dvě procenta.
Mezi kdysi vzpurnými a zatracenými, ale nyní vcelku slušnými příslušníky generace X (ročníky 1964-1980) – 3,8%.
Mezi mileniály, kteří vyrostli v prostředí volné lásky (1981-1996), je 9,1 % přiznaných deviantů.
Ovšem u generace Z (ročníky 1996-2002, mladší lidé nebyli dotazováni, protože jsou ještě nezletilí) dělá toto procento už 15,9 %. Čili téměř 16 %, takže zhruba každý šestý mladý Američan se prohlašuje za homosexuála, lesbičku, transsexuála, nebo bisexuála.
Velká Británie však v ukazatelích zvrácenosti Spojené státy dokonce předstihla.
Podle zpráv v médiích citujících Ipsos asi 50 % Britů ve věku od 18 do 24 let prohlašuje, že „je přitahuje stejné pohlaví jako to jejich“.
V komentáři k této skutečnosti speciálně vyškolení odborníci velmi vítají super-posun v sexuální identitě mas.
Čtěte ZDE: Diktatura dětí: Nový fenomén při pokusu o ovládnutí světa. Generace Z nikdy nepoznala realitu. Víra v koláče bez práce. Pěstovaná nenávist k rodičům a prarodičům. Kdo nás vlastně vede na popraviště?
Čistě otázka orientace?
„Každá nová generace zažívá stále menší vnější tlak a nucení být heterosexuální,“ říká například Karen Blairová, expertka na psychologii sexuální orientace na Trent University v Ontariu v Kanadě. Někdo by ji mohl podezřívat z podjatosti pro její vlastní LGBT aktivismus. Ale za takové podezření, vyjádřené veřejně, by schytal obviněním z homofobie, zablokování účtů na sociálních sítích a vyhazov ze zaměstnání.
Mimochodem, upřímně jsem se snažil najít v předních a mainstreamových západních médiích alespoň stín pochybnosti nad tím, zda nejde o „příliš mnoho odchylek od praktické heterosexuality? A jak se to odrazí například na již tak katastrofické porodnosti? Neurychlí to vylidňování vlastního obyvatelstva ve vyspělých zemích?“ Ale na nic takového jsem nenarazil: slušní lidé ve slušných médiích si takovéto nutkavé otázky prostě nekladou. Děje se tak jednoduše proto, že za takové otázky jim okamžitě strhnou z ramen hábit slušnosti a existenčně zničí: vyrazí je z práce a vymažou jim účty na sociálních sítích.
Některá ruská média a jednotliví autoři přijali výsledky těchto průzkumů jednoduše: pamatujete si, jak nám říkali, že žádná homosexuální propaganda neexistuje? Uplynulo několik let – a z 1/6 „téměř polovina“ mladých lidí na Západě jsou již gayové, lesbičky a transsexuálové. Masové vymývání mozků, že je normální být gayem, trvalo jen několik let – a mnohý křehký mladík se jím poslušně stal.
Ve skutečnosti je však všechno ještě horší a složitější.
Být úchyl je cool!
Při podrobném prozkoumání výsledků amerického průzkumu odhalíme tragikomickou nuanci:
Drtivá většina mladých Američanů, kteří se identifikují jako LGBT, si jako svou „menšinovou identitu“ zvolila bisexualitu.
Pro ty, kdo se danou tématikou příliš nezabývají, upřesňuji, že jde o přitažlivost stejným i opačným pohlavím. Je to také takříkajíc nejliberálnější forma sexuální menšiny, která ještě „umožňuje“ dívkám milovat chlapce a naopak.
Drtivá většina těchto „bisexuálů“ připouští, že momentálně jsou buď v heterosexuálním vztahu (33 %), nebo se prostě obejdou, dobrovolně nebo nedobrovolně, bez jakéhokoli vztahu (55,5 %). Pouze 3,7 % se setkává a žije s osobami stejného pohlaví (což je, poznamenávám, jen o málo více, než je obvyklá úroveň, jak se předpokládalo ve 20. století).
Zjednodušeně řečeno, závratná propagace LGBT, která se specificky zaměřila na všechno nezralé mládí, přeformátovala na trvale praktikující gaye a lesby jen relativně málo osob. A také stejně relativně málo lidí se nechalo dotlačit na chirurgické stoly pro odstranění přirozených sexuálních charakteristik a napodobení znaků opačného pohlaví.
Ale čeho se jí skutečně podařilo dosáhnout, byla indoktrinace mládeže, že být biologicky normální není cool. Že je to nuda. Pokud jsi normální a obyčejný, pak tě nikdo nebude lajkovat, ve škole nad tebou nebude starostlivě kvokat psycholog a sborovna tě nepřihlásí na konferenci o tvé rovnoprávnosti, do školní rady zvolí někdo „excentričtějšího“, ty nebudeš pro nikoho zajímavý a přijdeš o všechny praktické bonusy, privilegia a sociální uznání.
A samozřejmě mantra „Je to proto, že mám neobvyklou sexuální identitu“ funguje skvěle jako důvod, proč se nenechat vtáhnout do normálních lidských vztahů v lásce a rodině. Protože budování vztahů je vždy dřina a pokud o ně stojíte, znamená to na sobě pracovat. Doktrína výjimečné sexuální identity přesvědčivě vysvětluje, že práce na sobě nejenže není nutná, ale dokonce je nežádoucí: znamená „přinucování k heterosexualitě“ pod jhem toxického vnějšího prostředí.
Čtěte ZDE: Transtáta Biden: Vaše kultura mě nezajímá! Co se skrývá za „summitem za demokracii“? Bude světu vnucovat kvóty? Budoucí kabinet bude pěkná partička deviantů. Jak dostat USA znovu do čela? Těšte se na sankce
Zombiefikace mládeže
Reálná sexuální orientace, která se úspěšně implantuje do vyspělých zemí, je cosi jako „zombiesexualita“: mládež se přesvědčila, že není v pořádku snažit se zalíbit opačnému pohlaví, a dostalo se jí univerzální shovívavosti v tom smyslu, že není třeba vyvíjet zvláštní úsilí o „tradiční“ sociální zařazení.
Proto se tato mládež v počtech, které přesahují všechny obvyklé limity, odnaučuje být v praktickém smyslu muži a ženami. U lidí a lidoopů se na rozdíl od jednodušších živých tvorů sexuální přitažlivost neuskutečňuje instinktivně, ale cestou osvojování. Bez osvojených návyků existuje u lidí, orangutanů nebo šimpanzů jediný způsob, jak zmírnit sexuální napětí, a to sebeuspokojením. V současné online éře je na tom velká část mládeže podobně.
Mění se na zombiesexuály: navenek sexuálně zralí a biologicky normální mladí muži a ženy se tak zvrhávají na osamělá individua neschopná vstupovat do stabilních sociálních vazeb.
Proč je tento společensky zničující trend tak nadšeně podporován (a to v každém směru) současnými velkými penězi – o tom můžeme jen spekulovat. "majitelé klíčů" k velkým penězům své cíle nikterak neskrývají. Jeden z nejbohatších lidí na planetě, zakladatel Microsoftu a otec mnoha dětí, Bill Gates, společně se svou manželkou Melindou aktivně sponzorují programy pro ženské zdraví v chudých zemích („programy na kontrolu populace“).
Gates se proslavil citátem z roku 2010 předneseným na konferenci o klimatu: „Na světě je nyní 6,8 miliardy lidí. Mohlo by to vzrůst na zhruba devět miliard. Kdybychom odvedli opravdu dobrou práci na nových vakcínách, zdravotní péči a reprodukčním zdraví – mohli bychom populaci snížit asi o deset až patnáct procent.“
Je zřejmé, že z pohledu nejbohatších "elit" je v současném světě příliš mnoho lidí. Proto se jakákoli propaganda neutralizující fenomén lidské reprodukce jeví světovým oligarchům jako dobro.
Nás se to netýká?
Problému vylidňování a stárnutí populace ve vyspělých zemí (doplňovaných dovozem imigrantů, jinde jednoduše vymírajících) se proto věnuje nejen méně, ale řádově méně publikací v mainstreamových médiích, než jakémukoli problému třeba okolo globálního oteplování.
Zbývá položit si otázku: dosáhne vlna zombiesexuality také do Ruska a ostatních slovanských zemí?
Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Částečně tu samozřejmě už je: naši spoluobčané spolu rozhodně vycházejí hůře než před sto lety.
Aby se však tato naše částečná neschopnost být normálními muži a ženami změnila v obecnou a hrdou neochotu jimi být, museli by evangelisté zombiesexuality pro to ještě hodně udělat. A pro začátek musí zombiesexualita vycházet z pseudokulturního ghetta západních sociálních sítí, kde je praktikována spíše marginálními (i když často široce známými) trendocefaly bez mozku. A stát se čímsi oficiálním.
K tomu musí získat spoustu veřejných peněz a podporu státní správy, což – alespoň v blízkém horizontu – zatím příliš vidět není (pokud se ovšem do vlád nedostanou Piráti a podobné globálně řízené skupiny a "hnutí" vezoucí se na vlně voličské podpory mládeže duševně zombiefikované současným inklusivním školstvím).
Alespoň v Rusku zombiesexuálové mnoho mladých lidí dosud nenakazili.
Zdroj.
