Možná už jste na to zapomněli. Je to už totiž půl roku, co byla vloni 20. září otrávena voda v řece Bečvě. Uhynuly tisíce ryb. Viník je stále neznámý, natož aby byl potrestaný, ale nejrůznějším zeleným aktivistům je to úplně fuk.
Čekala bych, že právě tento šílený případ bude pro Greenpeace, Hnutí Duha, Rebelii proti vyhynutí, Stranu Zelených a podobné organizace impulsem k demonstracím, blokádám, hladovkám. Je to přece naprosto bezprecedentní útok na životní prostředí. A taky je to ukázka chování moci v České republice.
Nic
Ministr životního prostředí po havárii prohlásil dvě věci. Zaprvé, že ekologickou katastrofu rozhodně nezpůsobila chemická firma DEZA, která (přes svěrenský fond) patří jeho šéfovi a premiérovi Andreji Babišovi, a že skutečný viník bude známý za pár týdnů. Obě tvrzení byla evidentně podložena...ehm, ničím. Dodneška se prý neví, kdo Bečvu otrávil. Je to normální? Není.
A stejně tak není normální, že to vůbec nezajímá naše zelené bojovníky. Jestlipak víte, co se stane, když do vyhledávače na webu Hnutí Duha napíšete heslo Bečva? Vzhledem k okolnostem byste nejspíš čekali spousty odkazů na články, výzvy k demonstracím apod. Bohužel ale vyhledávač najde jen jakési dva texty o stavbě přehrady na Bečvě. Jen o malinko lepší je to na webu Greenpeace, kteří alespoň udělali o otrávení Bečvy v listopadu jakousi přednášku. Strana Zelených se k otrávení Bečvy vyjádřila jen jednou a to v září. Od té doby nic. Nic. Nic.
Hnutí duha a jejich NIC. Klikněte pro zvětšení.
Greenpeace a jejich skoro NIC. Klikněte pro zvětšení
Nikdo z nich nedemonstruje, nikdo nestojí před Ministerstvem životního prostředí a nepožaduje vysvětlení a potrestání viníků. Nikdo nepořádá tiskové konference, happeningy. Nikdo se nepřevléká za mrtvé ryby a neumírá před sídlem vlády. Prostě nic.
Za to od všech zmíněných institucí neustále slyšíte, že je nutné zavřít uhelné elektrárny a začít sypat miliardy na dotacích do solárních a větrných elektráren. Část z nich by bez ohledu na to, jaká je to ekologická čuňačina, sypala miliardy na dotacích i do spalování biomasy. A pak se občas naši zelení bojovníci zapomenou, a dokonce přiznají, že lobbují i za to, aby se místo uhelných elektráren nastavěly plynové, i když nepochybně dobře vědí, že je to kvůli únikům metanu při těžbě z klimatického hlediska minimálně srovnatelný, ale nejspíš ještě horší zdroj.
Jak to tedy je s tou ochranou životního prostředí? Jak to je s morální integritou a prioritami ekoaktivistů? Na čem jim doopravdy záleží? A co je tedy vlastně motivuje k jejich jednání? Nevím. Ale opět to posiluje moje podezření, že zejména těm mediálně nejviditelnějším ekoskupinám o životní prostředí vůbec nejde a jejich skutečný zájem je úplně jiný.
Čest výjimkám.
Zdroj.
