Šéf evropské diplomacie Josep Borrell je přesvědčen, že Západ musí prokázat nadřazenost demokracie nad jinými systémy. Dalo by se to považovat za pokus o ideologickou polemiku, pokud by Borrellova vlastní kancelář nebyla zářným příkladem toho, že Evropská unie není řízena demokraticky – nadnárodní byrokraté v ní mají silnější hlas než volení zástupci členských zemí.
Antonio Guterres, generální tajemník OSN – další globální struktury, o něco dříve prohlásil bílý supremacismus za „mezinárodní hrozbu“. Co se skrývá za tímto tvrzením? A co by měla OSN v tomto ohledu udělat?
Poněkud srozumitelněji zní slova západních funkcionářů o ruském „agresivním chování“ a čínských „predátorských ekonomických praktikách“. Zde je alespoň jasné, kdo je podle jejich názoru na vině. I když není zřejmé proč.
Naprosto matoucí jsou ovšem diskuse o změně klimatu a útlaku menšin. A rovněž vypadá velice podivně, když vysoce postavení představitelé Washingtonu mluví vážně o „útocích ruských hackerů“ na americkou demokracii a o „konspiračních teoriích vyvolávajících násilí“.
Co to všechno znamená? Jak pochopit, co tím mají globální vůdci na mysli?
SSSR náš vzor
Bez znalosti kontextu mohou taková vyjádření vypadat jako akutní forma schizofrenie, při níž pacient ztrácí kontakt s realitou. Je však mnohem rozumnější předpokládat, že tu mluvíme o zvláštním jazyce, specifickém kódu, kde zdánlivě srozumitelná slova znamenají něco docela jiného. A to tím spíše, že existují známé historické příklady použití podobného speciálního jazyka.
Západní sovětologové svého času sestavili celý slovník, aby správně interpretovali slova, která říkali sovětští generální tajemníci, nebo která vyšla v Pravdě či Izvestijích.
SSSR byl uzavřenou zemí, takže bylo obtížné přímo ověřit přesnost překladu z jazyka stranické nomenklatury do jazyka srozumitelného na Západě. Jinak by odhalení oficiálního sovětského kódu nepůsobilo problémy. Například existovaly pouze čtyři stupně hodnocení uskutečněných jednání mezi zahraničními delegacemi – jednání se vždy konala v „pracovní“, „pracovní a přátelské“, „přátelské“ a „velice přátelské“ atmosféře. Nic jiného. Pokud tedy byla při setkání vedení socialistických zemí atmosféra horší než „přátelská“, mluvilo se o třenicích v socialistickém táboře. A pokud se se Západem hovořilo v „pracovní a přátelské“ nebo „přátelské“ atmosféře, znamenalo to, že vztahy se staly důvěrnějšími.
Přitom sovětská vláda se neuchylovala ani k inverzní logice, ani k rétorickým manipulacím, v té době již dobře známým jak v teorii her, tak v lingvistice. Jednoduše řečeno, v SSSR se černé nenazývalo bílým a kulaté měkkým. Propaganda sice zůstávala propagandou, ale když politbyro hovořilo o odzbrojení, neznamenalo to, že by mělo na mysli závody ve zbrojení. A nemělo na mysli ani cosi třetího, například výhody socialistického ekonomického systému.
Čtěte ZDE: Konečné řešení rasové otázky: Němci vymysleli změnu ústavy. Absurdní rozměr korektnosti. Zmínka o rase je rasistická. Zrušíme celé vědní obory? Do boje za univerzální lidstvo. Je na čase zakázat rozlišování pohlaví
Jazyk manipulátorů Západu
Dnes můžete často slyšet, a to i od amerických a evropských politiků a novinářů, že hlavní západní média si osvojují a opakují ty nejhorší obrazce vyjadřování sovětského tisku ze sedmdesátých a osmdesátých let. Ale to je jen částečná pravda. Západní propagandisté zašli v oblasti „kódování“ mnohem dále. Samozřejmě nejde o jejich vlastní iniciativu. Jen se řídí jistými pokyny.
Neolekt, neboli newspeak či novořeč, je téměř vždy známkou totalitárního projektu, malými sektami počínaje a mezinárodními politickými bloky konče. Podobné projekty zpravidla předstírají, že usilují o vytvoření, nebo mají vizi nějaké nové reality. A k jejímu popisu je zapotřebí nový jazyk, který se často skládá ze známých slov – která ovšem nabývají zcela nového významu.
Tento „speciální kód“ je nástrojem ovládání a manipulace. Protože jazyk přímo souvisí se způsobem myšlení, vnucená „kódovaná konverzace“ mění vnímání straníků a dezorientuje opozici. Jazyk globální oligarchie v tom není výjimkou a dnes je povinný pro západní mainstreamová média, univerzity, velké korporace a každého, kdo byl zavlečen na orbit plánů západní liberální elity. Nutí tak západního člověka k poslušnosti a ve svém areálu staví lidi do obranné, a proto a priori poraženecké pozice.
Pojďme si rozebrat několik pojmů z globalistické "novořeči".
Demokracie
Tímto slovem se dnes nenazývá volební procedura, ani vláda většiny, ani vládní instituce. A dokonce se jím ani nezakrývá „humanitární bombardování“. Označuje totiž západní vládní režim. Jednání nezápadních zemí a vnitřní opozice (například příznivců Trumpa), jež tento režim ohrožují, se vydávají za „extrémní nebezpečí pro demokracii“. Nebo představují „existenční hrozbu pro demokracii“.
Je třeba si uvědomit, že když se v USA rozdmýchával humbuk okolo „ruských hackerů“ a „agentů GRU“ v sociálních sítích, nenazývalo se to „vměšování do vnitřních záležitostí“. Pro globální vrchnost žádné takové vměšování přirozeně neexistuje. Vměšovat se je možné pouze do vnitřních záležitostí suverénních států. A suverenita je špatná. Proto se nejprve hovořilo o „zasahování do voleb“. Později se obecně přijatým termínem stal „útok proti demokracii“. Ačkoliv příběh s „ruskými hackery“ byl smyšlený od začátku až do konce, příznačné je, že „napadeným“ objektem byl právě vládní režim, zatímco „vnitřní záležitosti“ byly z jazyka zcela vyloučeny.
Rasismus
Označuje soubor fobií, přesvědčení a hluboce zakořeněných archaických názorů připisovaných odpůrcům demokracie, kvůli nimž jsou nositelé těchto názorů neovladatelní a neschopní žít v demokracii. Rasismu se někdy také říká xenofobie, sexismus, homofobie atd. Pravidla jazyka to umožňují. Tento termín se na americké půdě zakořenil relativně snadno, ale v jiných zemích s ním vznikaly potíže, a proto musel generální tajemník OSN podat odpovídající vysvětlení.
Čtěte ZDE: O stavu civilizace: Mizí jedna dobrá věc za druhou. Normalizace Západu v plném proudu. Pád do chaosu a islamizace? Služebníci nové moci okolo i v naší blízkosti. Máme ještě šanci na obnovu? Kniha o naší době
Systémový rasismus
Jde o rasismus, který získal politický rozměr. Prostý nesouhlas s jednáním liberální vlády je čirý rasismus. Rovněž masové hlasování za Donalda Trumpa je systémový rasismus. Je pravděpodobné, že jakýkoli nesouhlas s Bidenovou administrativou na mezinárodní scéně bude také brzy označen jako systémový rasismus.
Konspirační teorie
Tento termín označuje fakta, argumenty a hmotné důkazy o nepoctivosti globální vrchnosti. Takže i všechna svědectví vykonaná pod přísahou o podvodech při prezidentských volbách v USA v roce 2020 mluvila o pouhých drobných nesrovnalostech v součtech hlasů, přičemž tvrzení, že se zpětně měnila pravidla pro sčítání hlasů, je výplodem typické konspirační teorie.
Tyto tzv. konspirační teorie jdou často ruku v ruce s ruskou dezinformační kampaní. Její součástí jsou zejména videa zobrazující masivní vkládání falešných hlasů do volebních uren ve volebních místnostech v řadě států. V Evropě je konspirační teorií zase třeba poukaz na neschopnost vlád čelit pandemii koronaviru. Jakékoli pozitivní zpravodajství o žlutých vestách a opozičních pravicových stranách je také součást ruské dezinformační kampaně. A když tak mluví kanál RT, je to útok proti demokracii.
Globální změna klimatu
Toto slovní spojení představuje rétorický aparát navržený za tím účelem, aby globální vrchnost mohla efektivně řídit mezinárodní ekonomiku a technologický rozvoj. Není náhodou, že Bidenova administrativa jmenovala Johna Kerryho, zkušeného diplomata a Bidenova osobního přítele, zvláštním vyslancem Bílého domu pro změnu klimatu. Zdá se, že západní elita dosud neměla v oblasti takovéhoto řízení velký úspěch, a tak začala s notnou dávkou hysterie hovořit o globálním oteplování. Rovněž levé křídlo Demokratické strany USA a mudrci z Davosu včetně Kerryho začali předestírat nevyhnutelnou katastrofu do devíti až devatenácti let, tedy pokud lidstvo nezmoudří a národní státy (zejména potenciální rozvojová centra) neomezí své nezávislé programy průmyslového a technologického rozvoje.
Tak by se dalo pokračovat ještě dlouho. Tak ještě pár pojmů z ryzí geopolitiky.
Ruská agrese
Známá také jako „ruská agresivní činnost“. Jde o geopolitickou aktivitu Moskvy zaměřenou na posílení vlastní suverenity, zajištění zájmů ruského národa v blízkém teritoriálním okruhu a provádění nezávislé zahraniční politiky mimo rámec stanovený globální vrchností.
Jennifer Psaki, když byla tiskovou mluvčí ministerstva zahraničí, zaznamenala kuriózní frázi, v níž bylo Rusko obviňováno, že jeho vojska se nacházejí v těsné blízkosti hranic zemí NATO. Když jistý novinář namítl, že to naopak bylo NATO, které při svém rozšiřování na východ přisunulo své hranice k Rusku, Psaki se zmateným výrazem odpověděla: „Tak či onak, přece nebudete popírat, že Rusové jsou nyní nepřijatelně blízko hranic NATO?“
Tato dáma zjevně vznesené námitce neporozuměla. Jako agrese je označováno vše, co překáží Západu. Připomínám, že suverenita je škodlivý pojem a je vyloučena z globálního jazyka. Z jakého titulu by tedy někdo na Zemi měl sejít ze západní cesty? Logika samotného jazyka globalistů činí ze složení zbraní a ustoupení jejich požadavkům jedině správné chování. Všechno ostatní je pochopitelně agrese.
Čtěte ZDE: Pokrok nezastavíš: Je na řadě zákaz Božské komedie? Prý je rasistická a islamofobní. Zvláště Peklo musí ihned zmizet. Podstata lidského dramatu. Až přijde Den, bude to horší, než si Dante dokázal představit. A zvítězí Láska
Predátorské ekonomické praktiky
Výraz je zpravidla aplikován na Čínu a znamená zhruba totéž jako „ruská agrese“, ale v oblasti obchodu a technologií. Podle něho ČLR nemůže být velmocí číslo jedna v bezdrátových komunikačních technologiích páté generace, protože to odporuje schématu mezinárodní dělby práce schváleného světovým oligarchátem. Podobným příkladem predátorství je prý také ruská snaha dokončit stavbu Nord Stream 2.
I z tohoto velmi krátkého slovníku globálního neolektu jasně vyplývá, jaké jsou cíle a postoje západních liberálních elit. Hlavní problém však spočívá v tom, že my všichni jim odpovídáme buď v jejich vlastním jazyce, nebo s pomocí anglicismů minulého století. První musí být chápáno jako slabost. Druhé jako zaostalost. A platí to, bohužel, nejen pro Západ. Často to vidíme u dospívající generace vychovávané na vypůjčeném a tudíž pro nás nepřátelském globálním neolektu.
Je na čase začít mluvit vlastním jazykem. Pro začátek alespoň mezi sebou.
Zdroj.
