Také jste si všimli, jak z veřejnoprávních médií skoro vymizely jiné zprávy než na téma covid? Ona ta covidová hysterie, propaganda a zmatek v hlavách naší vlády nejsou ani zdaleka tak náhodné, jak by se mohlo zdát. Jde spíše o zastírání obrovských problémů, které se na nás dál valí z Evropské unie a kterými vláda ani většina opozice před rozhodujícími volbami nechce manévrovat.
Zkusme to rozebrat po jednotlivých oborech.
1. Covidonomika
Spočívá ve vyluxování státního rozpočtu pod záminkou náhrad a podpor zavřeným firmám a živnostníkům. Vede ke strmě stoupajícímu zadlužování státu. Žádný dluh ale vládě není dost vysoký a slova jako úspora nebo šetřit nejsou ve slovníku vlády ani ministryně financí. Pokud tedy nyní chce vláda zvýšit deficit o nějakých 180 miliard na půl bilionu korun, kolik to asi bude na konci roku? Dvakrát tolik?
Už nyní ministryně říká, že pokud se něco nezmění, vystačí země s penězi zhruba do léta. Kolik si tedy vlastně chce ještě půjčit, proč a na co? Na zbytečné armádní akvizice pro americké zbrojovky? Na podporu „opozice“ v Bělorusku? Jak velký dluh se navíc schová pod různé rafinované účetní kejkle? Kdo by si chtěl vsadit, že to dohromady ta letošní sekyra bude méně jak bilion korun?
Většina živnostníků a drobných podnikatelů už v té době bude pevně viset na udici kompenzací a náhrad škod, které je budou jen tak tak držet nad vodou a budou vděčně vzhlížet k vládě, zda jim k tomu nějakou tu (zase na nás všechny vypůjčenou) stovku přidá. Míra zadlužení státu je hrozivá a vyvážený rozpočet je něco, o čem si v posledních X letech můžeme už nechat jenom zdát.
2. Migrace
Nová migrační politika EU a tzv. Nový migrační pakt ukrývají pod spoustou frází a výrazů v podivném a obyčejným lidem nesrozumitelném eurojazyku (eurospeak) další spoustu zákeřných pastí. Celá ta tlustá kniha o migrační politice, kterou jen přečíst a přeložit z eurospeaku do srozumitelné češtiny, trvá několik týdnů, představuje především labyrint penězovodů, vedoucích především k vybraným promigračním neziskovkám, agenturám a aktivistům. Také obsahuje řadu mechanismů na vydírání neposlušných států. Například neúspěšný výraz „imigrační kvóty“ byl nahrazen výrazem „přesídlení imigrantů“ do zemí, „dosud nezasažených migrační krizí“. Které to asi budou? Píše se o střední Evropě...
Tzv. „zkrácené azylové řízení“ spočívá v tom, že na vybraných místech v Africe mají být migranti vybaveni dokumenty (na základě informací, které unijním úředníkům sami podají) a odtud na náklady Evropské unie dopraveni do Evropy. Namísto povinných kvót budou pak migranti na základě rozhodnutí unijních orgánů „přesídleni“ do zemí, které dosud nebyly zasaženy migrační krizí (tedy hlavně země tzv. V4). Slovo „nelegální migrant“ bylo proto nahrazeno uhlazenějším termínem „neregulerní migrant“. Vnucení nechtěných nelegálních imigrantů jinému státy se skrývá pod termíny „vnucená solidarita“ anebo „povinná solidarita“.
Nejzajímavější je však „svobodná“ volba států ohledně přidělování těchto migrantů. Když se nějaký stát rozhodne, že nechce imigranty přijímat dobrovolně (dokonce ani za ubohý bakšiš 10.000 euro za jednoho), může si „svobodně vybrat“, že bude zajišťovat repatriace odmítnutých žadatelů. To ovšem obsahuje toxickou podmínku, že když se mu to do osmi (v době krizových stavů do čtyř) měsíců nepodaří, MUSÍ je přijmout na své území. "Elegantní" způsob, jak nelegály nakonec někomu vnutit. Překlad do srozumitelné češtiny: kdo si nevezme nelegální imigranty dobrovolně, dostane vnuceně ty nejhorší, které nikdo nechce, mnohdy dokonce ani jejich vlastní země!
Čtěte ZDE: Velký reset realitou: Jízdní řád na rok 2021? Mráz přichází z Davosu. Nač je covidová kouřová clona? Nebudete nic vlastnit a budete šťastní! Fúze biologické a digitální identity? Zbytky svobody na popravišti. Mao by záviděl
3. Zelený teror
Spočívá v cíleném zničení průmyslu, energetiky, dopravy a zemědělství členských států EU pod záminkou ochrany klimatu, respektive snižování emisí skleníkových plynů. I když jde o oblast, vyžadující alespoň elementární znalosti přírodopisu, fyziky a chemie na úrovni druhého stupně základní školy, mnohý z těch nejaktivnějších aktivistů ani netuší, co znamená např. termín fotosyntéza. Jedná se proto o velice nekompetentní přístup, bez ohledu na to, co to celé způsobí nejenom energetice, dopravě a průmyslu, ale i celosvětové biosféře.
Změny klimatu se totiž táhnou celou historií planety, stačí si zjistit základy věd zvaných stratigrafie a paleontologie: ve vrstvách sedimentů a ve fosíliích jsou totiž klimatické změny zapsány. Zachránit planetu snižováním obsahu CO2 v atmosféře (zachycovat CO2 a ukládat jej pod zem) je další pozoruhodný nápad, jehož autoři zřejmě podlehli bujné fantazii. Uhlík, jako základní prvek molekuly bílkovin, totiž v přírodě cirkuluje a pokud dojde ke snížení jeho obsahu, nikdo z těch potrhlých ekoaktivistů nespočítal, co to udělá s biosférou! A už vůbec nemluvě o tom, že lektrifikace dopravy, společně se zavíráním elektráren, vyžene ceny energie do astronomické výše.
Zábavný je například plán Islandu, snížit emise skleníkových plynů během příštích cca 20 let na 0%. Moc by mne zajímalo, jak Islanďané chtějí čistit sopečné plyny při anebo po erupcích aktivních sopek, které zrovna na Islandu nejsou nijak vzácné. Na všechny tyto zelené pomatenosti jsou opět alokovány obrovské eurounijní rozpočtové balíky, které chce EU financovat zavedením tzv. vlastních příjmů (unijních daní), zvýšením členských poplatků jednotlivých států (na které si ale tyto státy většinou budou muset zase půjčit). Pokud se tento rozvrat hospodářství podaří, otevře dokořán brány k již naprosto nekontrolovatelnému zadlužování státu a k nutnosti masívních dovozů prakticky všeho.
4. Fond obnovy
Tedy spíše fond zadlužení členských států za hranicí splatitelnosti. Navazuje na spoustu podobných předchozích programů. Chce vydat dluhopisy, za něž budou ručit členské státy a ze získaných peněz potom část rozdá jako dotace (většinou chronicky zadluženým zemím z jižní a jihozápadní části EU) a zbytek „výhodně půjčí“ ostatním. Představme si to asi tak, že si půjčíme peníze, za které sice ručíme, rozhodovat o nich bude ovšem Evropská komise - od které si tyto peníze můžeme znova půjčit. Půjčovat si peníze, které jsem si už jednou vypůjčil a za které už jednou ručím a platím úrok, to je opravdu geniální krádež na druhou!
Navíc je zde onen nový účinný nástroj k vydírání neposlušných. Spočívá v tom, že stát euroaktivisty kolem komisařky Jourové označený jako ten, který má jakýsi nedostatek demokracie (překlad: je nedostatečně proevropský a prounijní, anebo by si dokonce chtěl svoje věci řídit sám), nedostane z eurofondů ani euro, přestože jinak splňuje všechny náležitosti. Nyní se příkladně jedná o Maďarsko, Polsko a Rumunsko. Jde tedy opět o „neposlušné“ státy V4 a středovýchodní Evropy, které se provinily tím, že odmítají nelegální imigraci a nenechají na svém území působit rozvratné politické neziskovky placené ze zahraničí. Poselství EU tedy zní: „Odmítneš migranty, budeš bez peněz!“. Ostatně ČR může být brzy další na řadě - třeba kvůli údajnému střetu zájmů premiéra.
Čtěte ZDE: Sorošův kralevic přebírá žezlo: Má ambice jako soudruh Pol Pot? Základy pro novou éru se podařilo covidem položit. Může být šváb transhumanista? Šťastný nový rok nula! Máme se rozhodně všichni nač těšit
5. Cenzura
V eurospeaku „boj s dezinformacemi“. Zde se nesmazatelně zasloužila opět eurokomisařka Jourová. Pro naše dobro (totality dělá vše v zájmu dobra, to už známe) zařezává svobodu slova na sociálních sítích, kde samozvaní cenzoři a sofistikované programy cíleně vyhledávají „nevhodná“ slova a texty. Kromě toho už předem označuje vybrané eurokritické weby jako dezinformační.
6. Média
Logicky proto vidíme narůstající míru cenzury, manipulaci s fakty a brutální unijní propagandu i v našich veřejnoprávních médiích, která současně o sobě tvrdí, že jsou nositelem objektivní a nezávislé žurnalistiky. Samozřejmě i zde má EU svůj rozpočet. Souvislost trojice svoboda slova-tzv. nenávistné projevy - cenzura dostává v EU denně novou tvář. Propagandistická média - dokonce i ta, jež jsou v privátních rukou - bude z daní dotovat miliardami (jinak by se neudržela při životě, neboť nedůvěra veřejnosti k nim stoupá a čtenost či sledovanost klesá).
7. Terorismus
O tom, co se děje v Evropě, se nemluví. O rostoucím počtu útoků islámských teroristů mimo Evropu se hlavní média občas jen okrajově zmíní. Nezveřejnění prakticky nic, co by ohrozilo podporu imigrace ze zemí, které právě jsou líhní a zdrojem islámského terorismu. Jenže islámský teror v Evropě zakořenil a například už i francouzský prezident Macron, kterému islamisté pomohli k moci, si již uvědomil, jakého džina vypustil - jenže pozdě. Boj s islamizací Francie drtivě prohrává. No go zóny či mikrochalifáty vytvářejí právě teroristům zázemí, odkud mohou útočit.
8. Tzv. Istanbulská úmluva (prý proti domácímu násilí)
Feministický dokument Rady Evropy, zaměřený především na obvinění mužů prakticky ze všeho, co se děje i neděje a případně by se mohlo dít. Vytváří v signatářských zemích nepostižitelný a všemocný kontrolní orgán GREVIO, který má dozírat prostřednictvím napojených neziskovek na plnění této "úmluvy". Smlouva řeší například povinnost lékařů či advokátů, aby informovali o násilí vůči ženám, které již proběhlo anebo, které by mohlo proběhnout. Takže lékařské či advokátní tajemství můžeme dát vale. Umožňuje ale například i odebírat děti z rodin.
9. Rostoucí chudoba
Kvůli omezení života, chaotickým opatřením vlády, kdy u soukromých podniků fixní náklady běží, ale kapitál namísto otáčení a vytváření nadhodnoty je spotřebováván, kdy část pracovní síly je nemocná, část je doma s dětmi, které mají zavřenou školu, na kompenzace je pro mnoho lidí obtížné dosáhnout pro složitost vyplňování nekonečných formulářů, prokazování přímých dopadů na jejich práci (například taxikáři). Podle statistik bankovní asociace z roku 2019 asi jedna třetina českých obyvatel měla finanční rezervu na cca 3 měsíce. Po covidových omezeních práce a podnikání už tyto rezervy spotřebovali, a nemají kde brát. pouze zaměstnanci státu a státem financovaných politických neziskovek jsou na tom výrazně lépe.
Čtěte ZDE: Inventura Velkého resetu: Přirozenému světu zakroutíme krkem. Jak využít nákladně vytvořený STRACH? Tři K: Kovid, klima, kontrola. Hlavně, že je pryč Trump! Novému světovému řádu už nikdo neunikne? Možná jásají předčasně
Sečteno a podtrženo
Naše vláda slouží především zájmům nadnárodních spolků a korporací, které na tomto stavu nehorázně vydělávají. Je nad slunce jasnější, že EU nám nepomůže. Je předraženým, neschopným a nefunkčním spolkem, který má jako hlavní bod na starosti blahobyt svých mnoha (nekompetentních) funkcionářů. Jak ukázalo její naprosté selhávání v boji s Covidem, o běžné občany se EU stará až na posledním místě. Značná část těchto peněz skončí v kapsách politických neziskovek, nebo jako velkorysé platy nově vytvářených pozic v rámci EU, které establishmentu zajišťují dostatek loajality svých zaměstnanců.
Celá EU, ale i naše vláda, utrácí a projídá astronomické peníze, které nemá a které si musí půjčit. Nebere vůbec ohled, že tyto peníze bude muset někdy někdo splatit. Většina nejvyšších europapalášů je totiž bezdětných, takže jejich děti to platit nebudou. Eliy si nyní užívají moci, peněz a luxusního života s vyhlídkou velkorysého důchodu. Však on to někdo zaplatí, je to jasné:
Budou to naše děti a vnuci, kdo zdědí a budou splácet dluhy, co nasekala současná EU a jí lokajsky servilní vlády členských zemí.
Domnělé světlo na konci tunelu ve skutečnosti nepřináší naději na šťastný konec, ale pochází od protijedoucího expresu ekonomického otroctví.
Jde o celou budoucnost našich dětí a vnuků, kterou jim zajistí jenom samostatný a svéprávný stát. K tomu vedou jenom jediné dveře a jediná cesta: Czexit. Jenže právě zmíněným zadlužováním se tyto poslední dveře postupně zavírají. Není tedy času nazbyt.
Co bude dál?
Na těch, kteří tohle celé nepochopí, stojí naděje těch, kteří nás chtějí ovládnout, zadlužit a zotročit. Čekají nás přelomové volby, které ukáží, kdo si je vědom důležitosti existence vlastního národa a státu, ve kterém si můžeme vládnout sami. Ty volby rozhodnou o budoucnosti našeho státu a národa. Ty varianty jsou tak protichůdné, jak byly snad jenom v roce 1948. Nejpravděpodobnější jsou dvě:
1. Zvítězí extrémní levice, premiérem se stane pirát Bartoš. Pak dojde k otevření hranic, masovému přijímání migrantů, moci nevolených neziskovek a samozvaných aktivistů, naroste vliv LGBT zejména na školy, pravděpodobně dojde k likvidaci naší měny (říká se tomu "nežně": přijetí eura). Pravděpodobně budou prolomeny Benešovy dekrety a dojde k restitucím sudetského majetku. Neuhrazené válečné reparace za škody na majetku a životech, jež nám Německo způsobilo, budou zapomenuty. ČR postupně zanikne a změní se v bezvýznamný euroregion, poslušně otročící v montovnách, krmený druhořadými potravinami z evropské nadprodukce.
2. Zvítězí vlastenecké strany, které společně protlačí své politické křídlo (SPD) do sněmovny v takové síle, aby bylo možné vytvořit středopravou vládu. Ta prosadí referendum o Czexitu, odmítne nelegální imigraci, bude pracovat na vybudování potravinové soběstačnosti a k obraně našich hranic postupně budovat vševojskovou armádu. Společně se státy V4 pak bude pracovat na zrovnoprávnění pozice V4 vůči vedení EU.
Bartoš, nebo Okamura? Jakou budoucnost si občané vyberou? Nechají se zmasakrovat covidovou propagandou, takže na všechno ostatní zapomenou?
Dozvíme se za pár měsíců.
