Historia Magistra Vitae. A ti, kdo na její lekce kašlou, jsou nuceni prožít je znovu. Zvláště výživné pak dnes jsou paralery mezi COVID pandemií a situací v Německu po požáru Říšského sněmu. A jak z udělání, letos tomu bude 88 let.
Vraťme se nyní do předválečného Německa ve třicátých letech. A srovnejme si situaci tehdy a dnes, když do Čech přišla "Čínská chřipka", tedy asi před rokem.
K ochraně lidu a státu
Tehdy, ve třicátých letech v Německu spolu soupeřil socialismus internacionální (KPD - komouši) se socialismem nacionálním (NSDAP). A ani jedna ze stran si nebrala příliš servítky. Nicméně k úplnému převžetí moci tehdy Hitlerovi chyběl rozhodující impuls. Ten přišel záhy poté, co byl po vítězných volbách jmenován říškým kancléřem.
V podstatě se neví, co se tehdy pondělního večera 27. února roku 1933 kolem deváté večerní stalo. Jisté ovšem je, že budova Reichstagu, se ocitla v plamenech. Úmyslně zapálená. Jisté je také, že policisté prohledávající hořící budovu zde nalezli komunistu Marinus van der Lubbeho, který se celkem ochotně k zapálení budovy přiznal. Nakolik Reichstag opravdu zapálil a nakolik byl jen nastrčenou figurkou, řekli bychom rovnou užitečným idiotem, aby vyvolal ve veřejnosti paniku a stáhnul hněv lidu na komunisty, se dodnes vedou spory. Nicméně otázka "komu ku prospěchu" mnohé napoví.
Nacisté samozřejmě danou událost dokonale propagandisticky využili, a to k likvidaci svých odpůrců. Již den poté byl Adolfem Hitlerem dotlačen prezident Hindenburg k přijmutí dekretu zvaného Rozkaz říškého prezidenta k ochraně lidu a státu:
Na základě článku 48 paragraf 2 ústavy Německé Říše, k obraně před Komunistickými státy ohrožujícími akty násilí.
§ 1. články 114, 115, 117, 118, 123, 124 a 153 Ústavy Německé Říše se pozastavují do dalšího rozhodnutí. Je tedy dovoleno omezit práva svobody pohybu, práva svobody vyjádření názoru, včetně svobody tisku, svobody sdružovat se, shromažďovacího práva, práva na soukromí poštovní telegrafické a telegrafní komunikace. Nařízení domovních prohlídek, konfiskací stejně jako omezení práv k majetku jsou také povoleny mimo zákonné limity jinde specifikované.
Těch paragrafů bylo celkem 6. Druhý a třetí předával absolutní pravomoce Říškého sněmu vládě, pátý stanovoval drakonické tresty. Šestý pak stanovoval okamžitou platnost.
Čtěte ZDE: Jak vzbudit v občanech naději a důvěru: Zoufalstvím a rezignací. Proč vakcíny místo léků? Nový šlágr jménem mutace. Kde je původ viru? Vážných otazníků přibývá. Už není co zavřít. Nesmysly nám visí nad hlavami jako gilotina
Zmocňovací zákon
Samozřejmě nacistická propaganda (dnes bychom řekli média) celý incident jaksepatří využila. Podařilo se jí vyvolat pocit akutního ohrožení společnosti "komunistickou revolucí", pro kterou měl být právě zmíněný požár signálem. Vyvolávala strach, nejistotu. Šířila nenávist k vybraným skupinám společnosti. Indoktrinovala Němce oficiální nacistickou doktrínou. Nacisty řízená policie se při perzekucích opozice utrhla z řetězu.
Každopádně, v tehdejším Německu nastala doslova morální panika. Protože hořící Reichstag byl symolickou budovou, jako kdyby vzplálo národní divadlo pro Čechy (a prokletýho koníčka sem netahejte). Proto se tehdejší represe nesetkaly s výraznějším odporem. Naopak spíše s širokou lidovou podporou. (vzpírali se jen KPD a trochu socdemáci).
Protože však následné volby nepřinesly NSDAP absolutní většinu v Říšském sněmu, byl následně přijat takzvaný Ermächtigungsgesetz. Česky známý jako Zmocňovací zákon. Dával vládě de facto bianco šek na absolutní moc. A z Hitlera učinil Vůdce (Führera). Zajímavé na tom je, že i tento zákon byl přijat - s širokou podporou prakticky většiny tehdejších politických stran (krom komunistů, ty pozavírali) a machinací s ústavou.
Co bylo dál, to už víme všichni z dějepisu. SAmani v ulicích, pálení knih, rozbíjení židovských obchodů, žluté hvězdy na kabátě, rozdělení lidí na kvalitní Árijce a ten zbytek rasově nečistý póvl, koncentráky, plynové komory, lebensborn a tak dál.
Je s podivem, jak málo stačilo, aby si Němci bez odporu a protestu nechali ve jménu strachu a slíbeného bezpečí vykostit a vykastrovat svou vlastní ústavu a připravit sami sebe o svá základní občanská práva. Chtělo by se vzpomenout slova připisovaná Benjaminu Franklinovi. Ano ta o vzdání se svobody výměnou za bezpečí. Jak známe z historie, Němci to udělali, a krom svobody ztratili i bezpečí, rozpoutali válku, kterou prohráli a opravdu dostali co proto.
A tak se zapálení Reichstagu stalo synonymem k zámince, umožnující se vypořádat s nepohodlnými názory, s politickými konkurenty a nezávisle myslícími lidmi, to vše pod rouškou péče o bezpečí a obecné blaho. Nic vám to nepřipomíná? Fakt ne?
Už to jede znova
Již v loni v březnu vláda pod záminkou pandemie prakticky vykostila základní práva a svobody. Omezila svobodu podnikání (velmi selektivně), omezila svobodu pohybu, svobodu schromažďovat se a protestovat. Zavřela kulturní akce, kina divadla a festivaly. Prakticky bez jakýchkoliv kompenzací (ty vzniky až pod veřejným tlakem). Můžeme tato opatření brát jako nutná - ale krom represí vláda vše další zmarnila: blbou karanténou počínaje - a i ty roušky jsme si na jaře museli ušít sami.
Jediné, v čem se vláda opravdu snažila, pak bylo utržení policie z řetězu, aby mohla perzekvovat nesmyslné "covidové zločiny", namátkou trestní stíhání zdravotnice, která upozornila na nedostatek ochranných prostředků, astronomické pokuty za nenošení roušky u osamělého turisty v hlubokém lese nebo třem trempům u táboráku. Vzpomeňme na výhrůžky lidem, kteří nesdíleli oficiální pohled na covid, rušení jejich youtube prezentací, zřizování černých listin takzvaných "dezinformátorů" (tohle vám opravdu Třetí říši nepřipomíná?).
Vyjádření pro média, vyvolávající nenávist k určitým skupinám obyvatel (turisti, lyžaři, výletníci do přírody, zdrav sestra Věra H., nakažená covidem - tu stála nenávist šířená proti ní beztrestně politky. Turisté po česku, Karvinští horníci, studenti, osazenstvo klubu Techtle mechtle, hospodští, horalé, vlekaři, živnostníci atd) seznam kydané a médii zveličené nenávisti by byl fakt dlouhý. Mluvilo se dokoncve o prolomení soukromí komunikace, povinné sledování lidí pomocí mobilu. A data testovaných předává hygiena policii. Plošně, a preventivně, aniž by se tito něčeho dopustili. A potom se diví, že lidé nechtějí udávat ehm, uvádět kontakty při trasování.
Papaláši debužírují a chodí na fotbálek a do hospod, policie to přehlíží - neb v nich chlastá i policejní šéf, ale policejní komanda zatím působí nezákonný nátlak na hospodské, kteří se vzepřeli, Policie zasahuje (třeba na Vaňkově kopci) místo na základě platných zákonů na základě vládou vydaných dekretů. Všiměte si, že policisté neumějí říci, který zákon byl porušen. Do účinnosti sankčních paragrafů "pandemického zákona" totiž nebyl porušen žádný. Přesto bez zákonného důvodu omezuje policie lidi na svobodě (což je přesně definice policejního státu). Chování shodné s chováním říšské Geheimestatzpolizei po požáru Reichstagu.
Čtěte ZDE: Skandální "pandemický" zákon: Další mocná zbraň proti zbytkům naší svobody. Teď už bude pandemie navždy? Spolupráce tzv. opozice s vládou je šok! Výprodej za drobné. Historie varuje: Takhle začíná totalita!
Historie
Tím nejzávažnějším ovšem je fakt, že se vláda v průběhu nouzového stavu už od března 2020 pokusila přijmout praktickou obdobu zákona zmocňovacího dávající jí prakticky neomezené pravomoci zasahovat do chodu společnosti pouhými usneseními, obejít parlament a krýt svoje vlastní svinstva a kšefty, včetně utajování informací o průběhu covidové krize.
První pokus byla podstrčená novela krizového zákona už v dubnu 2020 před kterým dokonce varovala i Advokátní komora a v průběhu roku se několikrát vracela jako špatně seřízený bumerang.
Za souhlasu opozice (s výjimkou SPD a Trikolóry), s prakticky nevýraznými a nedůležitými ústupky spíše formálního rázu, tak byl přijat tzv "pandemický zákon", který má nahradit jak stav nouzový, tak rozšíření krizového zákona. Prozatím. V podstatě je to zmocňovací zákon v "trochu soft" verzi. Koncentruje moc vlády či ministerstva zdravotnictví (což je de facro totéž), kontrolní mechanismy jsou neúčinné a neobsahuje prakticky žádné pojistky proti zneužití. Jeho cílem je rozšlapat jakýkoliv odpor protestujících živnostníků pomocí drakonických sankcí (a hádejte, kdo je tam protlačil). A tím též nahnat strach občanovi podle sockomoušského hesla čím víc občana vláda šmíruje, čím více se občan vlády bojí, tím má větší pocit, že se o něj vláda stará.
Můžete namítat, že pandemický zákon je časově omezený. Jenže to byl tehdy zmocňovací zákon taky!
Mnozí ovšem přehlédli, že současně byl vládou 15. 2. schválen další iteraci Hamáčkova (jak jinak, že) návrhu krizového zákona, který onomu Ermächtigungsgesetz jako by z oka vypadl. Tedy samozřejmě ne textem, ale jeho dopady do sféry Ústavních práv občana. Podotýkám, že návrhy páně Hamáčka jsou vždy v nejlepší tradici jeho rudého svetru Čávézáku a tedy tvrdého socializmu s tvrdými represemi. Takže by dokonce mohl omezit nakládání s penězi občanů. A opakovaně odkládat volby. Jestli projde i tento, máme se na co těšit.
Jestli jste doteď neslyšeli dost, abyste se začali bát, ale hlavně s tím něco dělat, pak nám osud, co nám vláda chystá, právem patří. Tady v Česku nám náš malý český Reichstag zapálil covid. Sice s odporem části veřejnosti, ale za generálního pardonu většiny opozice při schvalování zmocňovacího ehm pandemického zákona.
Jak nás učí historie, ona pověstná učitelka života, máme se na co těšit. Budou se za pár desetiletí i naši vnuci divit, jak málo stačilo, abychom si nechali pod nohama, bez odporu a protestu, ve jménu strachu a slíbeného bezpečí, vykostit a vykastrovat svou vlastní ústavu, a připravit sami sebe o svá základní občanská práva?
Zdroj.
