Nic nemohlo přesvědčivěji vyjádřit situaci, ve které se nacházíme, než celodenní jednání sněmovny o (ne)prodloužení „nouzového stavu“, lidsky řečeno volným rukám vlády na další buzeraci lidí a firem. Už posledního půl roku si vláda může dělat, co chce, nic nemusí zdůvodňovat, jen nařizovat. A to celé za pokračující brutálně pojaté propagandy hlavních médií, která dvacet čtyři hodin denně pouštějí na slabší povahy hrůzu, jako bychom žili uprostřed morové nákazy. Naši věznitelé podle bruselských not užívají všechny dostupné nástroje. Mystifikují čísly a statistikami, jež běžný člověk nemá kde ověřit, jen aby dohnali co největší „stádo“ pod zničující injekční gilotinu. A aby umožnili dokončit zničení hospodářství, jež nás skrze dluhovou oprátku ještě pevněji upoutá k německému chomoutu.
Dva opoziční bloky – Piráti ve STANu a ODS v lidovecké topografii zániku – byly v zájmu těchto cílů připraveny sehrát divadlo: jakože budou dělat bububu, ale nakonec to opět vládě odmávnou. Vždyť s ní ve skutečnosti celou dobu spolupracují, protože tím (ač třeba se skřípěním antibabišovských zubů) plní instrukce Berlína (takzvaně Bruselu). Jenže se chytli do vlastní pasti: Mělo to znít tak, že prý tedy ještě jednou vládu podrží, když ovšem bude pro celá opozice. I komunisté byli připraveni tuto komedii podpořit. Jediný, kdo se rozhodl jednat v zájmu většiny znechucené veřejnosti, byl Tomio Okamura a jeho SPD. Hodil do toho soudruhům komediantům vidle. Vyvedlo je to z míry natolik, že nakonec museli nouzový stav hodit vládě na hlavu. A teď se v tom plácají jako polouvařené žáby.
Občanská sebeobrana
Hlasování předcházel bezpříkladný tlak. Andrej Babiš předpokládal, že v komedii vystačí s dramatickými výhrůžkami typu Kubek a Flegr, tedy jako že za následné hory mrtvých budou odpovědni „odpírači“. Čeho? No přece toho nejpřirozenějšího práva covidových diktátorů, na nějž líná vláda v čele s šéfem Krizového štábu Hamáčkem (kam se poděla jeho slavná červená mikina?) si za poslední rok zvykla: dělat s námi, co ji napadne. Přisadil si pochopitelně i bavorský premiér, pro nějž jsou výhrůžky Německa českému státu zase čímsi v genetické výbavě. A samozřejmě média v čele s ČT, ČRo Plus a Lidovými novinami, z nichž se v posledních měsících stala přímo vakcinační úderná pěst, která poslancům vyhrožovala snad ještě víc než Babiš.
Z druhé strany se naopak ozval střízlivý „hlas volajícího na poušti“ Václava Klause. Ten se postupně stává centrální postavou „občanské sebeobrany“ před násilím, které věčný výjimečný stav zbabělé vládě umožňuje. V odpoledním rozhovoru (Rozstřel) pro i-dnes zopakoval zakladatel ODS (kde jsou ty časy!) a bývalý prezident všechny základní argumenty proti prodlužování „válečného suspendování“ zbytku občanských svobod, jež nám zatím Brusel a Hamáčkovi socialisté nestačili v covidové totalitě sebrat. To hlavní: přestože je všechno zakázáno a nesmíme se ani pohnout, virus – alespoň podle oněch „stříknutých čísel“ – si toho jaksi nevšímá. Doporučuji si pár minut rozhovoru poslechnout – nejen coby důkaz, že se všichni ještě nezbláznili (nebo se nedali bruselskou a farma-lobby zaplatit). Je v něm ale nastíněn i základ něčeho podstatnějšího.
Parlamentní mor
Jakkoli ty parlamentní trapnosti vyráběné výhradně pro přímé přenosy ČT dávno nesnáším, tentokrát jsem přece jen občas na obrazovku mrkl. Bylo totiž hořce půvabné pozorovat všechny Ty Fialy, Bartoše, Pekarové a spol., jak si nevědí rady s tím, co naoko proti Babišovi rozjeli. Když totiž Tomio Okamura oznámil, že on s nimi tuhle komedii hrát nebude, byli absolutně vedle. Najednou nemohli tam, ani zpátky. Kdyby navzdory Okamurovi vládě nouzový stav odmávali (jak původně po nezbytném „obchodování“ předpokládali), byli by to jen a pouze oni, kdo by za pokračování nesmyslných restrikcí nesli s Babišem spoluodpovědnost.
Zezadu však na ně současně tlačili jejich regionální spolupachatelé (hejtmani), kteří se děsili, že by museli přestat pohodlně nadávat na Strakovku, a nezbylo by jim, než začít konečně něco v krajích dělat (s čestnou výjimkou jihočeského Martina Kuby). A nejen to. Také by to museli z velké části platit. Hrůza! Oni přece už dávno mají všechno rozděleno pro své zájmové skupiny. Nemluvě o tom, že vyhlašování „krajského válečného stavu“ znamená, že spílat začnou uvěznění občané také jim. No prostě neřešitelné. Tedy pokud bychom brali za bernou minci, že zemí opravdu otřásá morová rána, nikoli nová uměle upečená chřipka. Jenže v tomto případě jde spíše o mor, který předvolebně hrozí většině bezhlavě politikařících parlamentních stran.
Lžou jako když ČT vysílá a Bakala tiskne
S nákazou se samozřejmě potýkáme. A každá chřipka – ať již „přirozená“ či vyrobená ve vojenských laboratořích USA – je samozřejmě vážná nemoc. Téměř každoročně se opakující sezónní chřipkové epidemie jsou rovněž realitou – jen se z toho dosud nedělal takový humbuk. Občas se zavřela nějaká škola, hygiena zakázala návštěvy nemocnic. Zvláště chráněné byly domovy senoirů atd., jimž pravidelně – v kombinaci s řadou nemocí – hrozily (jakož i mnoha vážně nemocným mladším) komplikace, často až fatální.
To je bohužel stav, do něhož především západní populaci přivedl i relativní (zadlužený) blahobyt a nenasytnost farmaceutických koncernů. To pak mají Gatesové a spol. při snaze o „depopulaci“ na zlatou miliardu otroků“ značně usnadněnou práci. Čím asi to, že třeba „rozvojové“ africké země, jejichž obyvatelstvo má to historické evropské nahradit, covid prakticky neznají – a odmítají také vakcíny (nejen Tanzanie)?
Na internetu běhají spousty argumentů statečných lékařů včetně epidemiologů, biologů či statistiků, kteří riskují i více než jen kariéry. Dokazují, že „vynález“ nového viru (a jeho dalších bratříčků pod názvem „mutace“ – tu britská, tu jihoafrická – aby to znělo patřičně cizokrajně, jak správně poznamenává VK) se v podstatě od jiných chřipkových epidemií neliší. Že dokonce i úmrtnost je spíše nižší. A pokud se někde zvyšuje, je to proto, že covidová kampaň nedovolí léčení těm, kteří to s jinými chorobami opravdu potřebují. Protože pro nemocnice je daleko „racionálnější“ nechat si platit od pojišťoven za pacienty s covidem pětkrát víc, než za ty „obyč.“
A jak je to s přeplněností nemocnic? Lokálně se to může (z výše uvedených důvodů) stát. Nemusíme však donekonečna uvádět pouze „pražská“ čísla. Podívejme se například na tabulku, která podle oficiálních údajů ukazuje stav brněnské Fakultní nemocnice v porovnání s předchozími roky (a ostatní jsou na tom podobně). To nepotřebuje další komentář:
Nepodlehnout obchodníkům se strachem
Zběsilost, s jakou vláda okamžitě začala spekulovat o protiústavních metodách, jimiž by si opět „nouzový stav“ vynutila, svědčí o skutečném záměru našich věznitelů lépe než co jiného. Zvláště ministr Hamáček je ve stavu „politické klinické smrti“ (jako celá jeho umírající socialistická partaj). Že jí v tom chtějí pomáhat „vládní hejtmani“ rovněž není nic divného – viz výše. Kdyby totiž museli postupovat podle práva, bylo by to nejen daleko pracnější. Hlavně by se ale ukázalo, že otevřené obchody, školy, sportoviště atd. nejsou hygienicky o nic nebezpečnější než hromadná doprava (městská i meziměstská) či fungující průmyslové podniky (kde k nákazám dochází nejvíce), které si ovšem nikdo zavřít neodváží.
Jak to celé dopadne, lze poměrně s jistotou předpokládat. Není totiž možné, aby se ukázalo, že stav bude v podstatě stejný – i když žádný lockdown nebude. Zvlášť komické jsou při tom okamžiky, kdy o tom hraní si na smrtelné nebezpečí na každém kroku cosi drobného „unikne“ kouzlem nechtěného. Třeba fakt, že i ti, kteří podstoupí vakcinaci, budou nadále muset chodit do karantény, pokud se „setkají s koronou“. Tedy samozřejmě vyjma premiéra, jemuž se právě nakazila vedoucí Úřadu vlády Tünde Barthy (příznačně pěkné české jméno), a on, jako očkovaný, přesto do karantény nemusí. Protože všichni vědí, že je to nesmysl. Tak či tak nějaký typ „válečného stavu“ proto u nás bude muset dál existovat.
Jde tedy spíše o to uchovat si teď především duševní zdraví. Nenechat se dále stresovat obchodníky se strachem. Jak na to? Nejlépe okamžitě přestat sledovat ten bezpříkladně nudný nekonečný seriál „zpravodajství“ na všech televizích a v hlavních tištěných médiích. A jakým vzkazem byla sněmovní komedie pro ty, kteří chtějí aktivně přispět k tomu, abychom se alespoň částečně začali vracet k normálnímu životu? „Spásný“ postoj Okamurovy SPD, která v parlamentu zabránila našemu dalšímu uvěznění (za domnělého souhlasu „celého politického spektra), stejně jako skvělý rozhovor exprezidenta Klause již mnohé naznačuje. Minimálně to, že občanská sebeobrana se prostě bude muset začít lépe organizovat.
Ale to je už téma na úplně jiný text.
