Cirkus organizovaný globalisty usilujícími o ovládnutí Ruska měl o tomto víkendu pokračování. Po „triumfálním“ příjezdu Lenina-Navalného do Moskvy a jeho zatčení, byla spuštěna druhá fáze operace bloger. Sorosovské skupiny přivedly do ulic tisíce artistů v Moskvě a další stovky komparzistů v některých dalších městech.
Zvláště vděčným objektem se staly desítky promrzlých aktivistů v Jakutsku, kde bylo údajně mínus 50 stupňů, kterým vyjádřil svůj obdiv i místopředseda vlády Hamáček.
Koneckonců, proč ne? Ti si alespoň na svůj žold opravdu tvrdě vydělali.
Představení
Demonstranti měli za úkol hlavně zaujmout televizní štáby, proto se teatrálně vrhali na policisty házeli po nich sněhové koule a snažili se za každou cenu vyprovokovat jakýkoli střet, který by mohly západní televizní štáby ukazovat jako povyražení pro covidovou hysterií zdeptané občany na Západě.
Nechyběly srdceryvné scény demonstrantů válejících se po zemi a nechávajících se odnášet do antonů. Stejně jako dramatická prohlášení sorovskými agenturami placeného týmu Navalného spolupracovníků. Tedy nic, co by mohlo informovaného pozorovatele toho známého spektáklu při tréninku na barevnou revoluci překvapit. Novinkou bylo snad jen mimořádně rozsáhlé globální zapojení všech vlivových agentur, které aktivizovaly i své společnosti po celém západním světě. Po dosazení lži-prezidenta Bidena k jadernému kufříku Spojených států se jim asi uvolnily nadbytečné síly. I ty pražské.
Po přímém přenosu České televize, která nám připravila z akce „Navalnyj“ vzrůšo z moskevských ulic jsme mohli před ruským velvyslanectvím, stejně jako před Rudolfinem, sledovat pražskou sorosovskou divizi v akci. K tomu své diváky politicky školila ČT, která už dávno přešla od předstírání objektivity ke „zpravodajství“ které si nijak nezadá s její husákovsko-zelenkovskou předchůdkyní. Po projevech Pražské kavárny u Rudolfina jsme tedy mohli sledovat akce na podporu Navalného ve všech západoevropských velkoměstech, pro jistotu dokonce i v Tel Avivu. Aby bylo jasné, že rozhořčení světového revolučního antiruského proletariátu je vskutku razantní.
Čtěte ZDE: Nesnesitelně hloupá propaganda: Opravdu se po nás chce, abychom to baštili? Putin není Kočner. Soudy už nejsou k odsouzení potřeba. Stupidní bajky místo důkazů. Takhle když se ministři EU shodnou...
Jednotná fronta
Chyběly snad jen pověstné dojičky a rozhořčení hutníci požadující zalít imperialistické Putinovy chřtány naší mírovou ocelí a samozřejmě propustit politické vězně z kapitalistického ruského pekla. Komedie v hlavní roli s ochotníkem Navalným tedy slnila svůj účel: poškození Ruska v očích západní veřejnosti. Aby se tak připravila půda pro západní korporace, které chtějí Evropě například draze prodávat břidlicový plyn z USA, v čemž jim zatím brání právě dokončovaný plynovod Nord Stream 2.
U nás to je zase dostavba jaderných bloků v Dukovanech, jejíž cenu by nepříjemně snižovaly ruské a čínské firmy. To by tak hrálo. Ode dneška každý, kdo bude poukazovat na tak zaostalá kapitalistická kritéria jako je cena surovin, bude označen za agenta ruského imperialismu, a tak se s ním také bude zacházet. Mezitím korporacemi ožebračené evropské obyvatelstvo, zubožené globalistickou covidovou operací, si bude stále více půjčovat u bankovních satánků na svůj vlastní špagát, který mu kolem posledních zbytků státní suverenity, což je rovněž tmářský přežitek, již brzy utáhnou internacionalisté z Washingtonu a Bruselu.
V případě České republiky se za tímto účelem ihned dali do práce členové Svazu česko bruselského přátelství (SČBP), rozesetí na všech důležitých postech v politice, médiích a byznysu. Jejich avantgardní odnož, Svaz česko globálistického přátelství (SČGP je vyšším stupněm na společenském žebříčku a dostanou se do ní jen zasloužilí členové SČBP), se okamžitě ozvala.
Fischer chce válčit
Jedna z vůdčích osobností SČGP bývalý poradce Václava Havla, neúspěšný kandidát na prezidenta a současný předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost (kozel zahradníkem) v Senátu Pavel Fischer, to řekl bez obalu. Proč chodit kolem horké kaše:
Je prý třeba vypovědět smlouvu o přátelství s Ruskem a naopak vyhlásit Putinovu Rusku válku. Proč se zdržovat dlouhými řečmi. Fischer sice vyhlášení války ještě oficiálně nezmínil, ale jeho odhodlaná vyjádření nenechávají nikoho na pochybách, co se ze jeho diplomatickými tajuplnostmi skrývá.
"Rusko se dnes chová jako nepřátelská země a jako Česká republika bychom se měli podívat na smlouvu o přátelství a spolupráci, která vlastně nefunguje, je prázdná," uvedl v neděli v ČT u Moravce. A neopomněl dodat, že vláda jmenovala zvláštního pověřence pro její vyjednávání: "Ten se do Moskvy zatím ještě nedostavil. Místo toho tam jel neprověřený muž bez smlouvy z kanceláře prezidenta republiky. Rusko neodpovídá na náš zájem o dialog, tak je potřeba si z toho vyvodit i důsledky, že se nebudeme dál zavazovat s režimem, který se k nám nechová přátelsky," rozumoval Fischer.
Čtěte ZDE: Návrat Navalného do Ruska: Jako Lenin před 100 lety. Spektákl se loutkařům nevydařil. Televizním štábům čekáním zalezlo za nehty. Petříček a další politici reagují podle předepsaného scénáře. Putin není Kerenský
Krysy
Další člen SČGP toho času ministr zahraničí Petříček, který v rámci „objektivity“ Fischera u Moravců jako jeho souhlasící „oponent“ doplňoval, jeho slova „zjemnil“. "Já bych tomu dal ještě nějaký čas.“ Jasně, nemůžeme táhnut na Rusa v zimě. Napoleon s Hitlerem by mohli vyprávět. Je třeba počkat až vyschnou cesty.
Komentátor deníku Právo, ruský imigrant (za Husáka) a zasloužilý člen SČBP Alexandr Mitrofanov všem reakcionářům v politice, kteří by měli chuť na svobodnou diskusi, vzkázal: „Každý český politik, který bude po dnešku vyjadřovat sympatie vůči Putinovu režimu, bude v mých očích obyčejná k..va“, bouchl pěstí mužně a po bolševicku.
Před chystaným ruským tažením se tedy soudruzi již s nikým mazlit nebudou. Jen aby se nepřepočítali. Jak dopadli po Hitlerově ruské operaci domácí kolaboranti by mělo členy SČBP a SČGP varovat. I když – mnozí z nich vlastně tak špatně nedopadli. Jen místo Třetí začali budovat Čtvrtou říši.
Jenže technologie se od minulého pokusu o dobytí Ruska přece jen změnily. Třeba by mohli vzít na vědomí, že po tomto „Drang nach Osten“ už žádný Brusel či Berlín (o Praze nemluvě) nebude. Ani to je však neodradí.
Pro krysy se nějaké útočiště vždycky najde.
