Pod ochranou desetitisíců ozbrojenců složí dnes Kamala Harrisová (a teprve po ní nepodstatný Joe Biden) pozoruhodný slib. Že prý ode dneška, až (jako večerníčkový pan Kotrč Hájenku) "zasednou" Bílý dům, začnou prý konečně dodržovat Ústavu Spojených států. Základní zákon klíčové západní velmoci, který byl zesměšněn a vláčen bahnem volebním podvodem, jenž umožnil de facto státní převrat.
Nejméně polovina obyvatel USA si s hrůzou (ta druhá půlka s radostí nepolíbených) uvědomuje, že ode dneška začínají "žít v komunismu", jak říkají někteří televizním stanicím. Je to samozřejmě omyl. Komunismus nikdy nebyl ani v Sovětském svazu, ale lze rozumět, co tím chtějí říci. Jenže i v tom se mýlí. Režim, který uchvatitelé korunovací lži-prezidenta nastolují, je nesrovnatelně záludnější. Míří sice rovněž ke světovládě - ale současně chce chce planetu zbavit většiny dosavadních obyvatel.
Nástup: tři roviny testu
Jen zčásti se tak má stát pomocí Covid-19 (respektive očkováním zničujícími genetickými vakcínami), který vyrobili a rozšířili - primárně jako zbraň proti Trumpovi. To by však na "konečné řešení" v podobě omezení světové populace na "zlatou miliardu" otroků nestačilo. Především však vyvoláním konfliktu s Ruskem, který byl již připraven před čtyřmi roky - a do něhož "hodil vidle" svým nečekaným zvolením Donald Trump. Nyní na to revolucionáři rychle a intenzivně navážou.
Biden se už nechal slyšet, že okamžitě obnoví dodávky zbraní na Ukrajinu. Nikoli jen proto, že jeho vypečený synáček Hunter odtud za tatíčkovy asistence ilegálně vyfasoval milióny dolarů - takže musí "plnit". Především však: Ukrajina byla za Obamy (a Bidena) zvolena - a státním převratem připravena - jako nástupiště pro "ruské tažení".
Joe-Harrisová dnes nastupuje a globalistická euforie dostupuje vrcholu. Na jedné straně mníří k definitivní popravě Trumpa (a trumpismu), současně však v přípravě války proti Rusku.
Více než pouze symbolickou ouverturou se tomu měl stát "export" defraudanta Navalného z Berlína do Moskvy bezprostředně před Bidenovou "korunovací". Šlo o dvě věci současně: doplnit střelivo pro rozhodujícíí fázi válečnické propagandistické mašinérie, ale také coby test: Jak se Moskva zachová? Uhne, nebo bude postupovat podle svých zákonů?
Ale má to i třetí rovinu: Právě tak jako bude ve skutečnosti v "komunistických" Spojených státech nyní vládnout radikální marxistická čarodějnice Kamala, tak nyní Západ "přepíná" v pokusech rozvrátit Rusko a prostor bývalého SSSR (viz Bělorusko) z neschopných mužů na jejich ženské polovičky. Zajímavě o tom píše ve svém příspěvku Andrej Perla:
Béčkový hollywoodský trhák
Zadržení Navalného předcházela bombastická show: nejprve oznámení o datu a čase „návratu hrdiny“ a příprava uvítání na letišti Vnukovo, poté letadlo plné západních korespondentů a redaktorů „ruských“ „opozičních“ médií (nebohý pacient se hned tak nedostal ani ke svému sedadlu), a pompézní záběry Alexeje a Julie Navalných na palubě letadla.
Předpokládám, že oba dva dlouho trénovali, aby mohli sehrát své role tím nejlepším možným způsobem. A patrně zkoušeli s dobrým režisérem, protože se oba ukázali jako poměrně zdatní herci v béčkovém hollywoodském "trháku" (který ovšem nevyšel).
Na začátku Alexej Navalnyj, než se vydal na pasovou kontrolu, s patosem zvolal „Není čeho se bát“, a po jeho zatčení manželka Julia ze sebe teatrálně vypravila: „Nejdůležitější je, že Alexej řekl, že se nebojí ... A já se také nebojím. A vyzývám vás všechny, abyste se nebáli. Děkuji vám všem za vaši podporu.“
Výměna?
Avšak, vážení znalci, je tu jedna zásadní otázka: komu Julia Navalná poděkovala za podporu? Příznivcům svého manžela a jeho protikorupčnímu fondu? Podporu těchto lidí samozřejmě má, jenomže dnes to nebylo příliš vidět. Nesystémově opoziční „bílý čítač“ napočítal ve Vnukovo, kam letadlo z Berlína nikdy nepřiletělo, 600 „vítačů“. Jak správně poznamenali profesionální pozorovatelé, asi polovina z těchto 600 lidí byla považována za politické aktivisty zcela neprávem – tito lidé měli jednoduše smůlu, že v tu chvíli byli na letišti, a polovina ze zbývající poloviny byli novináři – zájem našich kolegů o to, co se bude dít, byl zcela přirozený.
Mimochodem, paní Navalná žádného z těch lidí neviděla, protože jak víme, opustila příletovou zónu mezinárodních linek nikoli ve Vnukovu, ale v Šeremetěvu.
Samozřejmě mohla se svým apelem obracet k poměrně početné demokratické klice na internetu. K těm, kteří na sociálních sítích neustále omílali mantru „bojí se ho“, jinými slovy k „politologům deště“. Ale tady je třeba se ptát: co nyní Julia má z jejich podpory? Jak jí pomohli? A v čem?
Ne, paní Navalná poděkovala úplně jiným lidem. Těm, kdo zinscenovali dnešní show za účelem výměny vůdce ruské nesystémové opozice. Těm, kdo se rozhodli odstranit z hrací plochy postavu „berlínského pacienta“, jenž dohrál svou úlohu v protiruské hře, a nahradit ji novou – jeho manželkou.
Jedná se ve skutečnosti možná o účinnou a již prověřenou politickou technologii. V Bělorusku před prezidentskými volbami Světlana Tichanovská také nahradila svého manžela, který se nemohl účastnit volební kampaně, protože byl zatčen – a ukázalo se, že v zemi je řada lidí, kteří jsou připraveni ji volit, a na Západě je dost nezodpovědných politiků, kteří jsou připraveni ji „uznat“ za zvolenou prezidentku a inspirovat pokus o státní převrat.
Čtěte ZDE: Kauza Navalnyj jde do obrátek: Byl zneuznaný revolucionář otráven? Jako Trockij na příkaz Stalina! Jistě nic osobního, jen propaganda lačnící po obětech. Chorobná touha po moci. Kdepak je (pokud je) teď asi Skripal?
Show bude pokračovat
Alexej Navalnyj je ukončený politický projekt. Pro své západní partnery již udělal vše, co mohl – hrál roli pronásledovaného vůdce opozice, odhalovatele a oběti zlověstného ruského politického režimu. Pravděpodobně někdo na Západě předpokládal, že po „otravě“ a „záchraně“ si Navalnyj v Rusku získá významnou popularitu. To se však nestalo, podle sociologů mu věří sotva 2% obyvatel. Poté, co byl propuštěn z kliniky „Charite“, bylo stále obtížnější udržet zájem o jeho osobu a jeho výroky.
Navalnyj ve skutečnosti podnikl poslední významnou politickou akci, když požádal Evropský parlament o nové protiruské sankce. Poté muselo být každému rozumnému člověku jasné, že už v Rusku nebude hrát žádnou vážnou politickou roli: zrádce u nás nemáme rádi a nevážíme si jich.
Jedinou otázkou tedy zůstává, zda nyní bývalého politika odhodí stranou jako zbytečného, nebo pro něho najdou jiný způsob využití – ne jako „aktéra politického procesu“, ale jako aktéra pro vedlejší roli v dramatu, kde již nebude hlavním hrdinou.
Političtí pozorovatelé v médiích i mezi bloggery zaznamenali, že Navalného odchod z Německa se vůbec nepodobal loučení s „drahým hostem německé kancléřky“. Dojem byl spíše takový, že ho vyhnali zpět do vlasti téměř násilím. Po opuštění bran kliniky by si byl rád užíval života v Německu. Daleko od starostí, abychom tak řekli. Jeho páni ale rozhodli jinak. Velmi dobře věděli, že jim může ještě jednou prospět, a to návratem do Ruska a jeho proměnou – v přísném souladu se zákonem – na odsouzeného vězně.
„Navalnyj byl zadržen na letišti Šeremetěvo,“ uvedl ve svém blogu politický analytik Sergej Markov. „Proč? Za opakované porušení podmínek podmíněného trestu namísto tvrdého vězení ... Politická vůle Západu podporovat Navalného narazila na politickou vůli Ruska, aby Navalnyj dodržoval zákony. Můžete si být jisti, že v souvislosti se zatčením Navalného nedojde k žádným vážným nepokojům, protože Navalnyj má velmi malou popularitu ... Navalnyj se v Rusku těší velmi malé podpoře, protože veřejné mínění v něm vidí agenta zájmů zahraničních zemí nepřátelských vůči Rusku. Hlídky na podporu Navalného proto budou aktivní, ale bude jich poskrovnu.“
Čtěte ZDE: Návrat Navalného do Ruska: Jako Lenin před 100 lety. Spektákl se loutkařům nevydařil. Televizním štábům čekáním zalezlo za nehty. Petříček a další politici reagují podle předepsaného scénáře. Putin není Kerenský
Panensky ztuhlá
Sergej Markov má naprostou pravdu: to, co říká, je zcela evidentní. A nejen pro Rusy, ale i na Západě. Proč vůbec toho chudáka poslali zpátky do Ruska? Jen pro to potěšení, aby ho mohli prohlásit za „vězně svědomí“?
Nikoli, důvod je hlubší. Nyní se na scéně loutkového divadla objeví nová figura a na herním stole nepřebitá karta. Julia Navalná bude „pokračovat v práci svého manžela“. Bude to mít jednodušší, a to i formálně – dosud proti ní nebylo zahájeno žádné soudní řízení. Může se dokonce účastnit voleb. A rovnou získá image zděděné po svém pronásledovaném manželovi, přičemž sama žádné pronásledování zažívat nebude – alespoň prozatím. Možná s ní bude soucítit ještě více lidí než s jejím manželem, zvláště pokud dokáže něco udělat se svým studeným a ztuhlým obličejem ... Ale to už bude práce jejích trenérů a maskérů.
V nadcházejících měsících uvidíme novou epizodu televizního seriálu Navalnyj. Bývalý hlavní hrdina se objeví ve „flešbecích“, bude se o něm mluvit, ale zápletka se kolem něho už točit nebude.
Julia samozřejmě pro ruský stát žádnou vážnou hrozbu neznamená. Ani Navalnyj není Nelson Mandela. A jeho žena není Vinnie. To však západním partnerům nevadí. Pouze potřebují, aby v Rusku byli nějací bojovníci proti tyranii, které je možné ukazovat ve videích na YouTube, aby nikoli Rusové ale lidé za hranicemi Ruska věřili, že se tu bojuje.
A svého cíle míní dosáhnout za každou cenu.
Zdroj.
