Český prezident si uprostřed náročné předvolební práce pro SPOZ odskočil do Bruselu. Kampaň však přerušil jen zdánlivě. A média to také téměř nekomentovala.
Zcela ponořená do komplikovaného problému jak bojovat z vnitřního puzení za Schwarzenberga, když si Kalousek nadává s Babišem, kterému část mainstreamu již také dělá kampaň, protože majitel MF Dnes a Lidových novin je už „jeden z nich“, věnovala návštěvě minimální pozornost. Příznačně jen Bakalovy Hospodářské noviny v krátkém článku poznamenaly:
„Symbolický bod pro Česko získal Miloš Zeman v březnu po inauguraci, když s předsedou Evropské komise Josém Barrosem vztyčil nad Pražským hradem vlajku EU. (...) Právě proevropská část programu prezidentského kandidáta Zemana přitom byla jednoznačně nadějná pro Česko a prosazení jeho priorit na hlavní scéně. Prezident se včera v Bruselu věnoval převážně tabákové směrnici. To je dnes český národní zájem číslo 1?“
Souboj o směšnost
To je pochopitelně směšná argumentace. Pozoruhodné je na ní snad jen to, že bakalovští propagandisté náhle vzali na vědomí, že vůbec nějaký „národní zájem“ naše země v EU má. Za dob prezidentování Václava Klause se tomuto termínu intenzivně pošklebovali.
Jenže Miloš Zeman ani v Bruselu tak docela na předvolební kampaň nezapomněl, když prohodil cosi neuctivého o Bakalových podnikatelských schopnostech – pokud si prý nevytvořil „rezervní fond“, z něhož by nyní sanoval své ztrátové doly. Vzhledem k nalévajícím se „hroznům hněvu“ na Ostravsku také dosti směšně „opatrná“ argumentace. Tak mu to musely Bakalovy noviny ve stejném duchu „opatrně“ vrátit. S „povinnou pochvalou“ za vyvěšení protektorátní vlajky nad Hradem.
Také jsme o tom tehdy psali. Ale trochu jinak.
Čtete ZDE: Vystoupit ze Zemanovy Evropské unie? To by bylo zatraceně málo!
Čtete ZDE: O erekci eurovlajky a zhmotnělé můře
Nejvyšší společný jmenovatel
Rozdílná motivace jejich a naše je v tom, že Zemanovy, Bakalovy, Babišovy či Schwarzenbergovy „eu-byznysy“ pro nás – narozdíl od skutečných českých národních zájmů – nejsou zajímavé. Což platí samozřejmě i naopak.
Proto, až si tito pánové nedlouho po volbách „překvapivě“ rozdělí spolu se Sobotkovými socialisty „vládní odpovědnost“, nakonec si společně zanotují. A není vůbec nepravděpodobné, že to bude píseň právě s refrénem – o „shodě na „proevropské politice“. Na „dotacích“ pro Agroferty. Na snění o „kanálech za evropské peníze“ – jako by něco takového existovalo (jsou to nakonec vždycky naše peníze, které je všechny tak vzrušují). Na dalších omezeních české samostatnosti, výměnou za drobty ze stolu protektorů z Berlína, jemuž se politicky korektně říká Brusel. To je všechny spojuje.
Smysl boje
Proč tedy na sebe v předvolebních šarvátkách tito „dobří Evropané“ házejí špínu? Protože jsou to právě boje předvolební. Jde o to, z jaké pozice nakonec budou vzájemně licitovat o vliv ve vládě a na toky z bruselského finančního žoku. O tom Zemanova návštěva v Bruselu informovala především. Jaký div, že to „jejich“ média nezaznamenala.
Vskutku, Václava Klause takto v Říši nikdy nevítali. Ale to bylo v dobách, kdy se ještě Bakalovy či (Dnes) Babišovy noviny pojmům „český národní zájem“ vysmívaly a nechápavě kroutily hlavou, co že to je?
Když časopis Reflex uveřejnil nedávno svou infantilní výzvu „boje“ proti prezidentu Zemanovi, či ve svém posledním čísle zase proti Andreji Babišovi, bylo to jenom proto, že si to mohli dovolit – neboť zatím nepatří pod Agrofert. Objasnil to poměrně přesně v okamžité reakci pan Babiš v Parlamentních listech (Babiš vypráskal šéfa Reflexu) se svou odzbrojující „udavačskou upřímností“. Povšimněme si však, že o protektorátních „evropských aktivitách“ prezidenta Zemana ve všech těchto výpadech nepadlo ani slovo.
Takže o co tedy při Zemanově „jednání“ v Bruselu skutečně šlo?
Smích, z něhož „přichází mráz“
S předsedou Evropského parlamentu, radikálním německým socialistou Martinem Schulzem, se na sebe s Milošem Zemanem při oficiálním uvítání dlouho smáli od ucha k uchu. Že by český prezident řekl nějakou peprnou anekdotu? Co ale asi musel vyprávět předsedovi Evropské komise, původním povoláním maoistovi José Barrosovi, že oba málem pukli smíchy?
Tomu jistě všichni pamětníci „starých pořádků“ dobře rozumějí. Tak jen pro mladší generace: Tento soudružský smích je záležitostí žánru. Jde o současnou podobu někdejšího „brežněvovského polibku“ při uvítání na Vnukovském letišti v Moskvě. Dává se tím pro kamery najevo „bratrství“ – tedy demonstrace bezproblémové závislosti vazala na vládci.
Pouze kvůli těmto televizním obrázkům jel Miloš Zeman do Bruselu. Že se rozhodl k nim ještě přidat „nepovinný bonus“ – když utrousil, že kromě jiného přijel napravovat, co zkazil jeho předchůdce – to už je prostě... Miloš Zeman. Vskutku, Václava Klause takto v Říši nikdy nevítali. Ale to bylo v dobách, kdy se ještě Bakalovy či (Dnes) Babišovy noviny pojmům „český národní zájem“ vysmívaly a nechápavě kroutily hlavou, co že to je?
Koho to zajímá?
Miloš Zeman přerušil předvolební kampaň opravdu jen zdánlivě. Ve skutečnosti v ní pokračoval s plnou forsáží – a to byl také smysl té ponižující bruselské komedie. Z hluboce devótního předklonu před svými „řídícími důstojníky“ vyslal jasnou zprávu všem inspirátorům útoků, které se na něj doma z médií jeho politických konkurentů v posledních měsících valí: Dejte si pozor, hoši, v Říši mám zastání.
Jeho spolu-protihráči to jistě zaznamenali. Odraz v měkčím tónu většiny mainstreamových médií uvidíme vzápětí. „Kritika“, kombinovaná s povinnou pochvalou z Hospodářských novin, byla předznamenáním. Což neznamená, že se hoši spolu o svůj díl na mocenském koláči, který se za pár dní bude dělit, ještě do krve neservou. Ale za jistou hranici už nepůjdou. Ten signál byl příliš jasný. Spíše zažijeme slavné „mečiarovské stupňování“: Soupeř – nepřítel – koaliční partner.
V tomto smyslu to byla uvážená cesta ve správný okamžik. Pro Miloše Zemana a jeho vlastní zájmy. Pro národní zájmy České republiky přesně naopak. Zajímá to ale ještě nějakou významnější část veřejnosti? Dozvíme se to brzy.
