Tento týden jsme se dozvěděli, že mladíkovi, který bojoval na straně domobrany v Doněcké lidové republice, navrhuje žalobce Martin Bílý šestnáctiletý (!) trest. Podle něho měl spáchat zločin teroristického útoku, u něhož je trestní sazba 12 až 20 let. Celý příběh Lukáše z Karlovarska, který se postavil proti juntě, jež provedla státní převrat v Kyjevě dokumentuje, že i v dnešní době, kdy jsou slova jako čest a sebeobětování vysmívána, existují tak jako v každé době hrdinové, kteří jdou bránit právě tyto hodnoty i přes osobní rizika.
Mezi mladými lidmi, ovlivněnými pirátskou globální propagandou nihilismu, jich u nás není mnoho, ale jsou. Lukáš prostě nepřenesl přes srdce, že k teroru, který po kyjevském Majdanu rozpoutali pučisté dosazení Obamovou administrativou a Bruselem, by měl mlčet. V době kdy se smrtelně ohrožení lidé v Doněcku postavili se zbraní v ruce proti kyjevským agresorům, aby bránili své životy, rodiny a domovy, se rozhodl jít jim na pomoc.
Banderovský teror
Genocida, kterou rozpoutaly bataliony Azov a jim podobné jednotky bojující pod symbolikou hitlerovské Třetí říše na Donbasu, si v ničem nezadala s terorem, který na dobytém území východní Ukrajiny „produkovali za druhé světové války jejich nacističtí předchůdci. V „tradici“, že banderovské oddíly často v krutostech vůči civilnímu obyvatelstvu překonávaly i oddíly wehrmachtu, se nic nezměnilo. To se plně potvrdilo i na jaře 2014, kdy se na východ země, který protidemokratický puč nepřijal, valila soldateska podporovaná kyjevskou armádou a výsadky západních armád.
Příběhy hrůzného teroru z vypálených dobytých měst jako byl Slavjansk či Kramatorsk a desítky dalších, mladým mužem z Karlovarska otřásly. Likvidace všech ruskojazyčných civilistů, kterým se nepodařilo včas uprchnout, stejně jako hrůzné scény násilí na ženách a dětech „Moskalů“ jsou jedním z nejhorších zvěrstev, ke kterým došlo na evropském kontinentě po druhé světové válce. Bílá kniha aneb Pravda o Ukrajině mapující zločiny ukrajinské junty podporované USA i EU je četbou jen pro otrlé.
Náš terorista
Není se co divit, že obyvatelé Doněcka a Luhanska, tak jako jejich dědové, vytvořili domobranu a nevídaným hrdinstvím dokázali svou zemi za cenu nezměrných obětí a pomoci dobrovolníků z Ruska i z dalších evropských zemí ubránit. Kyjevské pravidelné armádě podporované západními výsadky a zpravodajci se ani za pomoci nejmodernějších zbraní nepodařilo hrdiny z Donbasu zlomit. Velitelé rekrutovaní z učitelů a horníků, jejichž symbolem se stal donbaský hrdina Igor Strelkov, navazují na velké postavy velitelů, jak jsme je poznali u našich legionářských vůdců (legendární generálové Sergej Vojcechovský či Radola Gajda), kteří dokázali vzdorovat bolševické přesile při bitvách o transsibiřskou magistrálu.
Právě na tuto tradici navazuje i Lukáš z Karlovarska, kterému hrozí za jeho působení v Doněcké domobraně trest, který se u nás často nedává ani za vraždu. A co že ho k tak zásadnímu rozhodnutí jít ve stopách našich legionářů vedlo? Říká, že nedokázal nečinně sedět, když se dozvídal o genocidě, kterou na východě Ukrajiny rozpoutali Banderovci. Odjel proto v červenci 2015 na Donbas kde se aktivně zapojil do činnosti domobrany Doněcké lidové republiky.
V žalobě Bílého prokurátora mimo jiné stojí: „Po příjezdu se nechal vyškolit, vyzbrojit a vystrojit ozbrojenými složkami separatistických struktur a následně se podílel na různých vojenských úkolech jako práce v rozvědce, strážní služba a hlídkování v určených oblastech. Rovněž se zapojil do bojů s ukrajinskými jednotkami se záměrem jim způsobit zranění či smrt. A takto na Ukrajině působil do ledna 2016. Ztotožnil se s jejich idejemi, a proto za ně také bojoval“.
Podle naší justice je tedy terorista ten, kdo se přidá na stranu bědných a slabých, kteří brání své domovy před genocidou páchanou Banderovci podporovanými kyjevskou juntou a západními vojenskými výsadky. Podle této zvrácené logiky by tedy měli být za teroristy považováni i naši výsadkáři, kteří spáchali atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, neboť i oni se drze vydali bojovat proti nacistům, tak jako Lukáš bojující proti jejich „dědicům“ na Donbasu.
Když byl v listopadu 2013 spuštěn v Kyjevě státní převrat proti demokraticky zvolenému prezidentovi (financovaný a logisticky zabezpečovaný západními zpravodajskými službami, politicky i finančně podpořený Bruselem a s ním úzce spolupracující Obamovou administrativou), byl cíl jasný: Zmocnit se Krymu a otevřít pro americké námořnictvo cestu k ovládnutí Černého moře. Získat obrovské nerostné bohatství Donbasu a současně i výhodnou strategickou pozici k vojenskému obklíčení (a případnému napadení) Ruska.
Dlouhodobý sen Washingtonu o totálním sevření Ruska do kleští by se tak stal realitou. Jenže po zpravodajsky zpackané Krymské operaci ze strany CIA a brilantním obraném manévru Vladimíra Putina (blesková akce speciálních jednotek spolu s domobranou zabránila převzetí strategických uzlů na Krymu) a díky odvaze obránců Doněcka a Luhanska se celý plán zhroutil a konflikt nakonec zamrzl v současné patové situaci.
Zaválčí si strýček Biden?
Západním protektorům tedy nezbylo, než se soustředit na využití dobytého území a zhodnotit zisky nejen z hlediska propagandistického, ale urvat co nejvíce i pro vlastní potřeby členů americké administrativy a na ně navázaných firem. Jedním z hlavních protagonistů, kteří se podíleli na přípravě a provedení majdanského puče s následným dělením kořisti, byl tehdejší Obamův viceprezident a dnešní (ve zfalšovaných volbách „zvolený“) Joe Biden.
Lze tedy očekávat, že jeho (případný) nástup do Bílého domu bude znamenat nové ohřátí zamrzlého konfliktu na Donbasu. Jedním z cílů globalistů, jichž je dementní Biden dobře ovladatelným nástrojem, je pokus rozpoutat „omezený“ válečný konflikt s Ruskem. Je to myšlenka právě tak zrůdná jako pomatená: Takový konflikt nemůže zůstat lokální záležitostí, ale bleskově přeroste v jadernou světovou válku.
Po novém roce můžeme očekávat zvýšené teroristické útoky v Doněcku i Luhansku prováděné tentokrát přímo americkými speciálními silami na přímý rozkaz Bidena a spol. Ty ovšem pan žalobce Bílý bude podle logiky protektorátní spravedlnosti považovat za operace proti teroristům - přesně v duchu válečné propagandy Třetí říše.
Čtěte ZDE: "Majdanská lež" 6 roků poté: Konečně nezvratné důkazy. Gruzínští snipeři promluvili. Palbu pod dohledem CIA řídili Pašinský, Parubij a Saakašvili. Bidenové za odměnu vydrancovali zemi. Útok na Rusko již nestihli
Necháme ho padnout?
Podle zdravého rozumu by měl být náš stát na Lukáše, který se postavil na obranu civilistů v Donbasu, hrdý. Místo pokusu zavřít hrdinu od Donbasu na dlouhá léta do žaláře, by měl od prezidenta republiky obdržet státní vyznamenání.
Výkřik, který jeho trestní stíhání znamená, je ve skutečnosti obžalobou všech kolaborantů, kteří naši zemi udržují v protektorátu 4. říše. Ta se po krachu té třetí vzpamatovala od poslední světové války natolik, že již nejen bez tanků ovládla Evropu, ale chystá se na reprízu „východního tažení“ – tentokrát již za pomoci někdejších spojenců v protihitlerovské koalici. Státní převrat na Ukrajině je k tomu zatím „zamrzlou“ ouverturou.
Je tragické, že tentokrát (s celou mnichovskou a následnou okupační zkušeností) do této beznadějně nepoučitelné imperiální skupiny patříme i my. Politický proces s Lukášem je naším hanbatým příspěvkem do této hry, která může definitivně smést z povrchu svět, jak jsme jej znali. Český stát jako jeden z prvních.
Je to šílený folklór bez konce. Až se zase změní doba a naši političtí vězni začnou opět opožděně dostávat vyznamenání, bude Lukáš patřit mezi ně. Pokud věznění přežije. Když ho nedokázali zabít Banderovci, pokusí se o to náš „svobodný a liberálně demokratický“ protektorát.
Nebo to veřejnost nedovolí?
