Vláda o fous zmírnila hygienické stanné právo. Zrušila zákaz vycházení a otevřela hospody. Lidi se do těch hospod vzápětí hromadně nahrnuli a porušovali tam úplně všechny pravidla ministerstva zdravotnictví. O Mikulášovi s čertem a andělem ani nemluvě.
Takže druhý adventní víkend tady vlastně proběhlo takové malé, neoficiální, nevyhlášené a výsledkově celkem zajímavé referendum. O tom, jaký mají lidi názor na hygienickou totalitu, která tu taky tak nějak neoficiálně a nevyhlášeně vznikla na jaře letošního roku a začíná se stávat normou. Nebyly v něm žádný zavádějící a návodné otázky. Prostě se jen hlasovalo nohama.
Blbové a (j)elita
To my, z pohledu politiků nesvéprávní blbci, často děláváme. Když už máme plodů činnosti těch údajně chytrých dost a změna je v nedohlednu. Nejčastěji to probíhá tak, že lidi odněkud odejdou nebo někam nepřijdou. Případně, jako teď, že někam naopak přijdou.
Protože je třeba nebaví žít zodpovědně a jednotně podle pravidel lidí jako jsou Prymula a Blatný. Protože nerozumí tomu, proč musí být neustále zavřené hospody, kadeřnictví a knihkupectví a Globus ne. Protože jakési vyšší obecné blaho, kvůli kterému je furt někdo nutí dělat něco, co dělat nechtějí, je zcela oprávněně vůbec nezajímá.
Tenhle typ vidění vyššího dobra bohužel otevírá pouze vstup do politiky či novinářský průkaz. Také ještě akademické vzdělání, ale to pouze v případě, že vidíte to samé, co vybraní politici či novináři. Pokud vidíte něco jiného, jste stejný blb jako my všichni ostatní i když jste profesor.
Obyčejný lidi holt vidí jen svoje sobecké přízemní starosti, jakože si třeba už půl roku nemůžou z důvodů, kterým nerozumí, dát spravit boty nebo zajít na pivo. Nebo, že musí z důvodů, kterým taky nerozumí, při hraní volejbalu s přáteli vypadat jako korejský zájezd u orloje.
Čtěte ZDE: Blatný má na nás psa: Budou i střílny a ostnatý drát? Demokratický centralismus dle Vladimíra Iljiče. Vymyslel to ruský agent? Obětmi předvánočních experimentů. Všechno předtím bylo na houby. Dál držet hubu
Blatný štěká
A proto se po „rozvolnění“ jali hromadně uspokojovat své přirozené potřeby, což vyjma ministra zdravotnictví asi jinak překvapilo málokoho. Shlukovali se zásadně v nepovolených počtech a pravidlo 3R měli naprosto na banánu. Z hospod odmítali odejít a hospodští odmítali zavřít.
„Byla to hromadná nezodpovědnost,“ tvítnul rozčilený ministr. A dodal, že bude žádat milionové pokuty. Není mi tedy zcela jasné, pro koho, jestli pro lidi nebo pro hospodské. Asi hromadně pro všechny. Když to byla hromadná nezodpovědnost. A taky nám ještě všem položil řečnickou otázku, jestli snad chceme zpátky 4. stupeň…
Odhaduji, že soudruha ministra nerozlítila ani tak ta nezodpovědnost jako spíš to, že lidi ostentativně prděli na jeho úžasná pravidla psí poslušnosti.
Milý Honzo...
Mám k tomu pár poznámek. Zaprvé, zodpovědnost se do lidí už pokoušelo natlouct po dobrém i po zlém už hodně kokotů, i o dost větších než je soudruh ministr, a nikdo nikdy neuspěl. Protože lidi prostě nejdou programovat a mají silný sklon neřídit se podle systémů, pravidel, čísel a tabulek. Zvlášť pokud je oprávněně považují za úplně imbecilní.
Zadruhé, v právních státech je to zařízeno tak, že pokuta je výsledkem procesu, na který nemají z dobrých důvodů politici absolutně žádný vliv. Aby se například pod vlivem emocí nedaly sázet milionové pokuty lidem, co milióny nemají, protože se nechovají podle politikova názoru správně. Z tohoto hlediska jsou výkřiky ministra Blatného na sociálních sítích projevy čirého papalášství, trapného nepochopení podstaty demokracie a zjevně v této vládě silně nakažlivé touhy řídit stát fakt jako firmu.
A zatřetí budu poněkud více osobní, za což se omlouvám. Rovněž budu panu ministrovi tykat, za což se neomlouvám, protože vykání mám vyhrazeno pouze pro lidi jichž si vážím, nebo je alespoň respektuju. Což není ani v jednom bodě případ ministra zdravotnictví jak z vlády Klementa Gottwalda:
Jak: „Chcete zpátky 4. stupeň?“ Co si to dovoluješ, ty kašpare? Už nejsi ve špitále a my nejsme tvoji dětští pacienti.
Pochopitelně, že nechceme zpátky čtvrtý stupeň. Nechceme ani pátý, třetí, druhý a ani ten první. Co chceme je, aby sis je všechny i se PSEM strčil přesně tam, kam si myslíš, že asi myslíme a táhnul s nima přesně tam, kam si myslíš, že myslíme. Zdroj.
Roman Horký: Srdcem napsaná píšeň
Je vskutku pozoruhodné, kolik lásky a nenávisti způsobí jedna srdcem napsaná píseň. Je vskutku pozoruhodné, kolik zákazů se pro ni (a pro nás) vyrojilo. „V dlouhém zatmění“ jsme chtěli uvést většímu počtu diváků a posluchačů placenou propagací. Bylo nám ale Googlem odpovězeno, že její obsah je nevhodný a škodlivý.
Opravdu, oni už nechtějí ani peníze…. Taková částka jim není dobrá, protože ve hře je totiž víc. Jde o miliardy zisku korporacím ve vakcínách, miliony za placené kampaně. Ani se nedivím, že nás odmítla i Česká televize, která je hlásnou troubou armády Prymulovců, která celodenní pravidelnou masáží drtí svými smrtigrafy ještě nerozhodnuté občany, aby se dobrovolně postavili na nedohledný konec řady již brzy očkovaných.
Včera na Seznamu do Novinek umístil jeden hrdinný novinář rozhovor se mnou a Ilonou Csákovou. Článek byl z hlavní strany po minutě stažen a přeřazen do málo sledovaného sloupku kultury. I přesto vyvolal řadu příznivých, ale i nenávistných reakcí. Je mi líto, že tito hateři okopávají silnými a sprostými výrazy Ilonu…
Pojďte do mě, vy zbabělci beze jména, a neurážejte dobrého a milujícího člověka, navíc ženu. Rád se vám postavím tváří v tvář.
Dnes nám lidumilná demokracie otevřela mírně stavidlo opatření a s velkými a halasnými fanfárami ve veřejnoprávních médiích předvádí nekonečné záběry připravených a nadržených nákupních center v režimu „Black Friday“. Óóóó, jak báječné pohledy se nám otevírají do lůna přebytků a zbytečností…
Cítím ale, že navzdory všem těm manipulacím a lžím okolo nás si nakonec ztracené lidství a svobodu dokážeme vybojovat zpět. Mocní totiž neumějí psát písně, skládat hudbu a ani zpívat srdcem pro ty, kteří umí naslouchat.
Díky za vaši podporu, přátelé a kamarádi! Šiřte tuto píseň dál. Pravda (někdy) vítězí.
