Ukázka ze scénáře: Obraz 1 – hradní interiér – ředitel tajné služby stojí, opatrně se rozhlíží a šeptá sedícímu prezidentovi. Koudelka (tajemně): Jsme zamořeni ruskými špióny! Zeman (s ruským přízvukem): Charašo. A mohl bych nějakého vidět?
Miloš Zeman v režimu „utajení“ a zcela v souladu se zákonem položil tajné službě několik otázek a vyvolal tím v jistých kruzích bouři pohoršení. Kdyby prezident ředitele tajné služby veřejně požádal, aby nahý a natřený na růžovo přetančil v jihoamerickém rytmu podélně Václavák, jen těžko by způsobil ještě větší rozruch.
Hlavně nenápadně
Líbí se mi na tom dvě věci. Zaprvé pozoruhodný fakt, že se tady úplně všechno rozkecá. Razítko „tajné“ vám v případě nějak použitelného obsahu zaručí prakticky stoprocentně zhruba takové utajení, jako byste informaci sami pověsili na fejsbuk. Z mého pohledu je tohle daleko větší problém než prezidentovy možná nekonvenční, ale rozhodně legitimní dotazy.
Zadruhé, do jakého rauše to Zemanovo obvyklé mentory a mravokárce uvedlo. Lze to shrnout zhruba takto: Hradní ruský zaprodanec se právě definitivně odmaskoval. Hodlá Rusku vyzradit naše tajné protiruské operace a protože máme nouzový stav, měl by být zrychleně obžalován z velezrady a konečně zastřelen.
Takže, co teda ten starý ruský agent provedl tentokrát? BIS v čele s plukovníkem Koudelkou nám i prezidentovi léta tvrdí, že jsme se stali rejdištěm ruských agentů, kterému čelí jen s nejvyšším vypětím sil, ale nicméně velice úspěšně. Přesto si ani já, a zjevně ani pan prezident, nevzpomínáme na jeden jediný případ úspěšného odhalení skutečného ruského špióna. Čímž na druhou stranu rozhodně netvrdím, že tu žádní nejsou.
Tento poměrně zajímavý paradox BIS vysvětluje zhruba tím, že jako tajná služba pracuje tajně, a proto nejsou její úžasné úspěchy vidět. Protože jsou tajné. Prý jim vždycky pošeptají, že odhalili jejich pikle a že musí potichu odjet zpátky do Moskvy. A Moskva vždycky dělá, že se to nestalo a nikoho z našich špiónů v Rusku nikdy recipročně nevypoví, neboť má z plukovníka K., nositele medaile od CIA, hrůzu.
Čtěte ZDE: Zemanova velezrada: Čučkařům pod ruce smí koukat jenom CIA. Ruský agent za každým rohem? Kavárna zase řádí. Kdyby Koudelka sloužil v Putimi... Kdo tu co vlastně zanedbal?
Zářivé úspěchy
S tím absolutním utajením to ovšem není tak úplně pravda, protože několik velice pěkných úspěchů BIS bohužel tajnými nezůstalo.
Třeba to, jak čučkaři prostince lhali v odpovědi na prezidentův dotaz k výrobě novičoku u nás. Fenomenálním úspěchem byla také kauza Ricin. Nebo jak před rokem údajně rozprášili a zdecimovali celou síť ruské FSB, což prezentovali na spektakulární tiskovce s ohňostrojem. Ovšem nic hmatatelného – třeba jen nějaké to veřejně tajné vyhoštění – ono chvástání nedoprovázelo.
Inu tajná služba. Navíc zlé jazyky tvrdí, že tím kolosálním „úspěchem“ BIS prokopla buben při operaci jiné instituce, která onu skupinu ruských „špiónů“ měla dlouhodobě rozpracovánu z úplně jiných důvodů. Taky se mi ještě moc líbilo, jak někdy předloni BIS prohlásila, že na českých školách se učí sovětský výklad moderních dějin a také že výuka českého jazyka je zasažena proruským panslovanstvím. Asi proto je tu těch ruských špionů tolik.
Já bych ředitele něčeho, co kromě kolosální hromady bukanců vyprodukuje ještě tohle, asi taky nepovýšil.
Otázka
Každým rokem tedy BIS ve výroční zprávě uvádí, že je u nás tolik ruských agentů, že se sem už další nevejdou, ačkoliv jich BIS každý rok nějak tajně, aby si toho nikdo nevšiml, zlikviduje tisíce. Tohle ovšem tajné služby, a nejen ony, prostě dělají. A samo o sobě to spolehlivě stačí k rozčílení. Myslím tím výrobu problémů, které je třeba naléhavě řešit či nepřátel demokracie. Nebo, jako v případě BIS, obojího.
Vytváří se tím dojem nepostradatelnosti a tlak na vlády, aby z měšce přisypaly nejvíc právě na jejich hromádku. Stejný postup volí i třeba instituce zabývající se právy menšin když neustále tvrdí, že rasismus je na vzestupu, cenzoři hlásící masivní nárůsty nenávisti, nebo teď ministerstvo zdravotnictví popisující těžké boje se smrtící nákazou. Účelem je zvýšení rozpočtů a přidání pravomocí.
A že to funguje dokonale vidíme dnes a denně. Naposledy právě například v případě ministerstva zdravotnictví. To využilo koronahysterii, jejíž je spoluautorem, k tomu, aby se pokusilo prosadit zákon jak z roku 1951, který by úředníkům hygieny dával prakticky neomezené diktátorské pravomoci.
Ale tím pravým vrcholem drzosti je až fakt, že se po mně seriózně žádá, abych si kvůli tomu z BISky, prolezlé kromě čučkařů zjevně i skutečnými cizími agenty, permanentně sedal na zadek.
No, a pan prezident, protože na to má zřejmě podobný názor, se prostě teď jen z pozice hlavy státu, údajně přecpaného ruskými špióny zeptal přesně tak, jak bych se už dávno zeptal já:
Mohl bych nějakého vidět?
Zdroj.
