Nejde o to, zda má někdo Andreje Babiše rád, nebo ho nesnáší. Jeho hnutí dostalo ve volbách zdaleka největší procento hlasů, proto se stal premiérem - právě tak, jako se stal prezidentem (i bez podpory politických stran) Miloš Zeman. To by v demokracii mělo k respektu stačit. Jenže nežijeme v demokracii, pouze v jejích nepříliš zdařilých kulisách, za nimiž prosvítá protektorátní totalita Čtvrté říše.
Proto se může stát, že předseda Ústavního soudu - justiční instance proti níž není odvolání - jedná jako aktivistický žurnalista. Pavel Rychetský se v České televizi zrovna nechal slyšet s něčím, co by v demokracii bez přívlastků (jako třeba "liberální") či v Bruselem právě vzývaném "právním státě" bylo pokládáno za nepřípustné a obludné. Prý by po převratu nevěřil, že v čele vlády může stát člověk s takovou minulostí jako Andrej Babiš. Myslel tím na stále ještě neukončený spor o Babišovu údajnou spolupráci s komunistickou tajnou službou.
Soudy bez soudu
Babiš tvrdí, že s StB nespolupracoval a jako spolupracovník byl veden neoprávněně. Rychetského slovenští kolegové vrátili spor na začátek, takže zatím nelze říci, jak to celé dopadne. Jeden by řekl, že hlava českého ústavního soudu by měla mít alespoň ponětí o něčem, čemu se v demokracích (a dokonce ne jen v nich) říká presumpce neviny. Tedy, že pokud není někdo pravomocně odsouzen, hledí se na něj jako na nevinného.
Odmysleme si přitom, že právě komunisté jako soudruh Rychetský svého času umožnili, aby tady vůbec nějaká komunistická tajná policie byla. Kupodivu však jeho "temná minulost" senátorům nezabránila, aby ho do ústavního soudu schválili. A současným protektorátním novinářům, jinak takovým příkladným komunistobijcům, aby mu ji připomínali. Ti mají totiž plné ruce práce s něčím jiným. Zvláště pak soudruzi z bolševického Deníku Referendum, kde se trénuje protektorátní "mladá garda" - právě tak, jako Piráti, kteří udávají členy české vlády v Bruselu (kde se ostatně zrodili).
Jedna "údernická" parta
Jejich domácím zázemím je pochopitelně pražská (brněnská atd.) Kavárna se skupinou "pokrokově progresivistických" kámošů ze show-byznysu. Jaký div, že když se premiér ozval proti útokům z mladobolševických novin, vyskočili jako čertíci z krabičky. Do sporu mezi premiéra Babiše a probruselské novináře se minulý týden vložil i aktivistický zpěvák Tomáš Klus:
„Novináři potřebují naši pomoc, naší pomocí je pozornost a onou pozorností lze prohlédnout, kdo lže a proč. Tyhle útoky bez důkazů, tahle rétorika; to je příčina chaosu a rozpolcenosti naší společnosti,“ volá na svém Facebooku dvorní zpěvák skomírajících Milionů chvilek.
Vyjádřil tak podporu "novinářům" (toto mystifikační označení si usurpovali propagandisté za všech totalit), kteří po premiéru Andreji Babišovi požadují omluvu za "analytický komentář", v němž správně označil Deník Referendum (DR) jako novinářskou žumpu, která lže a lhala i v minulosti. Babiš tak reagoval na články v DR, které jej bez důkazů nařkly, že zapříčinil ekologickou katastrofu na řece Bečvě. Nejaktivnější v šíření této fake news byl právě zmíněný anarchistický plátek, od něhož tyto nepodložené informace převzala všechna média hlavního proudu včetně těch veřejnoprávních (v Českém rozhlase, zvláště pak na stanici ČRo Plus mají propagandisté z DR pro své bolševické výlevy předplacená místa).
Čtěte ZDE: Lubomír Huďo: Jak novináři manipulují veřejností? Nebezpečně rozmnožené mediální krysy jsou všude kolem nás. Ohlupování. Pronásledování těch, kdo se nepodřídí. Kniha pro ty, kdo chtějí porozumět, co "hlodavci" zamýšlejí
Když se rozzlobíme, budeme zlí
Na této kauze můžeme dobře sledovat mechanismus kruhové obrany, který pátá kolona Bruselu u nás aktivizuje vždy, když jsou ohroženy její zájmy a vliv i ve zdánlivě marginální záležitosti jakou je výrok předsedy vlády při sněmovní diskusi. Kdo patří k bruselské protektorátní klice, ať už v politice, médiích, akademické sféře, kultuře nebo v neziskovém sektoru se těší zvláštní ochraně, a je proto nedotknutelný
Mechanismus je vždy stejný: když je napaden politik - "důstojník" páté kolony - postaví se za něho nejen jeho probruselští političtí kolegové, ale také další části řetězu tvořícího obranný val, média, "angažovaní" umělci, akademici, neziskovky a korporace. To je dostatečnou záminkou k tomu, aby ve druhé vlně potom přišel tlak přímo ze srdce Říše - z Berlína nebo z Bruselu.
Tento typ kruhové kolektivní obrany používají globalisté ve státech, kde ještě nemají mocenské páky plně v rukou - zejména v Polsku a v Maďarsku. Také u nás, dokud na Hradě sedí relativně nezávislý prezident a ve Strakovce (velkým byznysem spojeným s Kavárnou) nenáviděný premiér. Jakmile se globalisté zmocní všech mocenských pák v zemi, přistupují k radikálnímu řešení: Jakékoliv "pluralitní" projevy opozice jsou kriminalizovány, jak jsme toho již leta svědky v Německu ve Francii či Itálii.
Nic nového pod sluncem
Jsou to osvědčené bolševické metody, s nimiž máme ne tak dávné historické zkušenosti. Ty nám připomínají, že pokud by se u nás příští rok zmocnil "demoblok" vlády, dostali bychom se do velmi podobné situace jako po únoru 1948. Také vše proběhlo relativně ústavně konformně. Jenže sotva se pátá kolona - tehdy řízená ze SSSR - zmocnila vlády, nastolila teror a na Hradě zůstal všemi opuštěný prezident, který zakrátko rezignoval, a uvolnil tak prostor pro již otevřenou diktaturu.
Historická paměť je však již bohužel téměř vymazána z hlav současníků. Proto může i dnes uchopit vládu pátá kolona podporovaná tentokrát ze Svazu evropských socialistických republik (tzv. EU), se kterým jsme po převratu 1989 svázáni okovy snad ještě více než s jeho poválečným předobrazem.
Čtěte ZDE: Tichá invaze mladých bolševiků: Ministerstva, neziskovky placené státem, ČT, ČRo a spol. Už se ani neskrývají. Kdo je kdo? Platíme si své katy. Dva kroky pro záchranu. Najde se v parlamentu sedm statečných?
Protektorát je vždy stejný
Ale vlastně i válečným. Zvláště za současného faktického "stanného práva" najdeme mnoho styčných bodů s časy, kdy nad Pražským hradem vlál místo modrého hadru se žlutými hvězdami, rudočerný hadr se svastikou. V tomto "sporu" totiž vůbec nejde o Babiše, ale o princip. Za Třetí říše u nás vyrostla rozsáhlá armáda kolaborantů v politice, kultuře a samozřejmě také v médiích. Právě na tuto skličující tradici navazují současní protektorátní novináři bojující za Čtvrtou říši, když veřejně píší premiérovi:
„Váš útok na redakci Deníku Referendum považujeme za nevybíravý výpad na novinářskou profesi jako takovou. V Evropské unii se v poslední době značná pozornost věnuje otázce dodržování pravidel „vlády práva“ a také postavení svobodných médií. Česká republika má dokonce eurokomisařku pečující o dané portfolio. I v tomto kontextu pokládáme Váš útok na naše kolegy za zcela nepřijatelný, protože ohrožuje reputaci České republiky na evropské scéně. I z tohoto důvodu Vás vybízíme k omluvě,“ píší mimo jiné chrabří novináři, v pamfletu "věrnosti Říši".
Doporučení z Londýna opět aktuální
Nechybí žádný z pražských propagandistů, kteří doufají, že otrocká loajalita ke Čtvrté říši by jim mohla přinést prebendy - tak jako jejich předchůdcům. Je dobré pro historii tato jména uchovat:: Balšínek, Břešťan, Čásenský, Honzejk, Hovorková, Klíma, Kmenta, Kubík, Mitrofanov, Sedláčková, Šafr, Šídlo, Šlerka, Tvarůžková, Tabery, Wollner….
Českým uším - alespoň těm, kterým ještě úplně nevymazali z hlavy historickou paměť - to zní podobně jako Krychtálek, Kožíšek, Lažnovský, Křemen, Ryba, Crha, Vajtauer, Werner… Ti se podepisovali pod podobné výzvy před 80 lety, když kritizovali "slabou loajalitu" premiéra Eliáše a prezidenta Háchy vůči Berlínu.
V srpnu 1941 za podpory úřadu říšského protektora zahájili tito "uvědomělí" novináři proti ministerskému předsedovi mediální útok. V Berlíně si stěžovali na nedostatečně proněmecký postoj protektorátní vlády. Londýnský rozhlas vzápětí reagoval výzvou k bojkotu protektorátního tisku.
Platí to i dnes.
