Navzdory skutečnosti, že výsledky voleb ve Spojených státech amerických budou, jak se sluší na banánovou republiku (nebo již „banánovou říši“), určeny na základě soudních prozkoumání, nebo násilnou konfrontací v ulicích, můžeme již nyní nahlédnout, jak bude vypadat americká budoucnost. K tomu stačí naslouchat, co si mezi sebou říkají politici a samozvaní strůjci veřejného mínění, kteří určují morální klima a kvalitu veřejné diskuse v konkrétní zemi.
Typický postoj příznivců Demokratické strany (tj. skoro poloviny populace) a levicových lídrů k voličům Donalda Trumpa (druhá polovina populace) předvedla americká televizní hvězda, zpěvačka a aktivistka LGBT „Monét X Change“:
„Všem: Přestaňte se vyjadřovat o Trumpových příznivcích jako o lidech, kteří mají elementární rozum a schopnost chápání. Jsou to monstra.“
V současných Spojených státech se tento postoj stal téměř standardem a ve velké většině vyjadřuje emotivnější podobu slavné teze Hillary Clintonové, že Trumpovi voliči jsou (přeloženo podle smyslu) „banda mizerů“.
Úchylný společenský diskurs
Samotnou Monét X Change v současném americkém diskursu kritizovat nelze, protože tato televizní hvězda má dvě důležité vlastnosti, které jí dávají právo bez jakýchkoli následků svévolně ponižovat ostatní. Za prvé je černoška, a za druhé tak zvaná drag-queen, čili biologický muž, který se obléká do ženských šatů a vyžaduje, aby se s ním zacházelo jako se ženou a všichni respektovali jeho právo na sebevyjádření.
V tomto kontextu kdokoliv, kdo by například nazval Monét X Change (vlastním jménem Kevin Bertin) „monstrem“ pro její politická prohlášení a dehonestaci politických oponentů, může přinejmenším zůstat bez obživy jednoduše proto, že političtí aktivisté budou šikanovat každého zaměstnavatele, který by se odvážil přijmout takového „homofoba a rasistu“.
Na druhou stranu je v zásadě nemožné ztratit své postavení, práci, peníze, připojení ke kabelové televizi, nebo alespoň účet v sociální síti za projev nenávisti a dehonestaci Trumpových příznivců, křesťanů, konzervativců, zástupců pracujících profesí (Trumpovi hlavní voliči), stejně jako obyvatel republikánských, nebo venkovských států (hlasujících pro Trumpa). A to jednoznačně vypovídá o tom, kdo má ve Spojených státech skutečný vliv – mnohem větší, než by mohla vypovědět jakákoliv politická analytika poměru křesel v Senátu a Kongresu.
V souhrnu zhruba polovina populace USA může dělat cokoli, kdežto druhá polovina musí platit, činit pokání – a zcela bezmocně sledovat, jak do volebních místností v klíčových hlavních městech míří bílé dodávky naložené podivnými balíky s neznámým obsahem, jak jsou tyto balíky předávány do zóny sčítání hlasů, a jak potom náhle a zázračně naskočí na Bidenovo konto desítky tisíc nových hlasů.
Tatáž polovina je nucena se stejnou bezmocí přihlížet, jako jsou průhledné stěny volebních místností, které byly navrženy tak, aby pozorovatelé (a voliči) viděli sčítání hlasů, zakrývány překližkovými deskami přímo před jejich očima. A ani s tím nelze nic dělat, pouze hořekovat nad tím, jak Bidenovi přibyly desítky tisíc hlasů neznámého původu.
Čtěte ZDE: Americký Majdan: Žádné spontánní hnutí. Protesty v USA se shodují se scénářem barevných revolucí. Jasný cíl: násilně svrhnout Trumpa. USA však nejsou Ukrajina. A Trump není Janukovyč. Zkusí to i u nás?
Otřesné volební podvody
Pachatelé zjevných a nestydatých volebních podvodů jsou naprosto klidní, protože jsou přesvědčeni, že jim za to nic nehrozí, když veškerá mainstreamová média a významná část veřejného mínění (včetně politiků a vlivných osob) je cele na jejich straně. Možná i americký soudní systém je podpoří.
A celý tento fenomén lze nejlépe vysvětlit právě tím, jaký postoj ke svým spoluobčanům předvádí transsexuální televizní diva, která je nazývá monstry a nikoli lidmi. Monstra je možné a potřebné podvádět, monstra je možné a potřebné zbavit volebního práva, ve vztahu k monstrům neplatí žádná pravidla morálky, důstojnosti, milosrdenství a neplatí pro ně ani zákony sestavené pro lidi. Pokud se Trump a jeho tým nedočkají u amerických soudů (nebo na amerických ulicích) malého zázraku, pak bude přibližně polovina (většinou bílé) populace v USA nucena žít (nebo přežívat) v takovém režimu neomezeně dlouho.
Na jedné straně nás elementární empatie nutí sympatizovat s oběťmi tak zjevného občanského ponížení, ale na druhé straně jsou v tom prvky určité historické spravedlnosti. Miliony republikánských voličů mají příležitost pocítit na vlastní kůži cosi, co připomíná (ovšem stále vzdáleně) osud, jaký musejí snášet etničtí Rusové v mnoha zemích bývalého SSSR. Faktická ztráta politických práv, vytlačování z ekonomického života, neustálé snižování důstojnosti a naprostá a totálně beznadějná dehumanizace, která je doprovázena řinčivým halasením novinářů CNN, že je všechno v pořádku a tak je třeba postupovat.
Otevřeně rusofobní politici post-sovětského prostoru (a z nedávných příkladů stačí připomenout ukrajinského prezidenta Zelenského a kandidátku na prezidenta Moldavska Maiu Sanduovou) dodržují takovou tradici: Před volbami, nebo bezprostředně po nich apelují na poníženou, utlačovanou, bezprávnou a bezmocnou ruskou menšinu, aby vyslyšela výzvy ke vzájemné lásce a národní jednotě. Někdy to říkají i v ruštině.
Posel barevné revoluce
Trumpovi příznivci, jejichž hlasy jsou kradeny doslova před jejich očima, měli možnost zažít (ještě ne úplně, ale vše je teprve na začátku) něco podobného, jako Rusové „uvízlí“ v blízkém zahraničí, když museli poslouchat projev Joe Bidena, který najednou také přešel na jazyk usmíření s oněmi „monstry“ a vyhlásil, že jako prezident hodlá Američany spojovat.
Podobnost stylu Bidenova volebního štábu a amerických loutek v postsovětském prostoru není vůbec náhodná, protože americkou „barevnou revoluci“ naplánovali a provádějí titíž lidé, kteří si tyto technologie úspěšně otestovali na Ukrajině, v Gruzii a v dalších zemích, kde zvítězila „mladá perspektivní demokracie“ s mírně krvavýma rukama a spoustou lásky k místním nacistickým kolaborantům.
Ale není všechno zase tak špatné. Koneckonců, i když Trump prohraje a život se pro jeho příznivce stane peklem, budou mít vždy možnost přestěhovat se do Oregonu, státu, který v národním referendu legalizoval držení tvrdých drog. A to je také známka americké budoucnosti – při níž velmoc, která nenávidí polovinu svých občanů a rozbíjí své vlastní civilizované instituce, nabízí těm, pro něž je těžké žít v dané atmosféře totálního úpadku, „cestu ven uchem jehly“.
Amerika zajisté nějakou budoucnost má, jestli však bude světlá, o tom lze vážně pochybovat.
Zdroj.
