Jedna z nejvýraznějších osobností hnutí Trikolóra, bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, spisovatel, publicista a hudebník Petr Štěpánek ve svém článku k letošnímu výročí založení republiky 28. října předložil jasné programové priority, které by podle jeho mínění měly pomoci Trikolóru výrazněji vymezit na naší politické scéně.
Trikolóra, která příliš neuspěla v krajských i senátních volbách (kromě společné kandidátky se Soukromníky na Zlínsku nezískala žádný krajský mandát a ani jeden z jejích kandidátů se neprobojoval do druhého kola senátních voleb), stojí dnes na křižovatce. Štěpánek navrhuje aby se hnutí vydalo cestou jasně profilované vlastenecké občanské pravicové strany. Celý článek zde.
Manifest
Kromě zjednodušení již známých programových tezí, které jsou obsaženy v podrobném programu Trikolóry, přichází ve svém „programovém manifestu“ také s novými náměty, které by Trikolóru lépe profilovaly pro euroskeptické voliče a zvýšily by její volební šance.
Zásadní programovou změnu představuje především jeho teze: „Naším cílem je suverénní Česká republika. Podpořme všechny iniciativy, které povedou k rozvolnění našich vztahů s EU. Včetně czexitu.“
Tím by se Trikolóra Klause juniora vymezila zcela jasně, a postavila by se tak po bok Okamurově SPD, která vystoupení z EU dlouhodobě prosazuje. Vypadá to napohled rozumně. Jenže většina euroskeptických voličů by se patrně začala ptát, z jakého důvodu by měla volit mezi dvěma stranami prosazujícími vystoupení z EU. Zvláště, když mnohé programové teze obou uskupení jsou téměř totožné - včetně jasného postoje ve stále se zostřující kulturní válce: obě formace stojí na stejné straně barikády „normálního světa a života v něm“ proti progresivistům.
Čtěte ZDE: Zkouška 2020: Fiasko ve středu Čech. Poučí se euroskeptici z debaklu? Esa se vzájemně vytloukla. Pleteme pleteme koalice. Kladenská tragédie. Na krajích bude krást pouze Kavárna. Napřesrok však půjde o mnohem více
Bruselané se šikují
Parlamentní volby, které nás příští rok čekají, dost možná na mnoho let určí, jaký charakter bude náš stát mít. Zda se vydáme na cestu do totálního protektorátního otroctví v okovech Bruselu, nebo vykročíme k opětovnému získání státní suverenity. Všechny relevantní politické síly si to uvědomují, a podle toho se připravují i na bitvu o voliče. Covid zvýraznil zásadní roli národního státu, a důležitým tématem se tak stane i postoj k unii.
„Bruselané“ nelenili, a sešikovali se do dvou bloků: Piráti se STANaři, obhospodařující anarchisticko-liberální globalistickou avantgardu, podle průzkumu SANEP z tohoto týdne (teď nechme stranou prodejnost těchto agentur), mají prý šanci získat až 25 procent hlasů. Druhý probruselský blok (tvářící se více takzvaně středově) je trojkoalice ODS, TOP 09 a lidovců. Ta by podle téhož průzkumu údajně mohla získat až 23 procent. Není třeba být skvělými matematiky, abychom snadno dopočítali, že pokud by se do hry vložila i třetí sorosovská síla - třeba v podobě Minářova uskupení „Pro ČR“, které chce mediálními manipulacemi dezorientovaným voličům paradoxně zahrát na vlasteneckou strunu - mohla by pražská globalistická kavárna slavit vítězství.
Zvláště pokud si uvědomíme, že (podle SANEPU) by se do parlamentu dostala s 8 procenty i ČSSD, která je přes Aspen Institut ovládána bruselskými strukturami - Hamáček, Maláčová či Petříček. Není těžké uhodnout, kam by se sociální demokraté v rozhodujících chvílích postavili.
Do opozice "vytěsněné" ANO, které by (opět podle SANEPu) získalo kolem 28 procent, by spolu s SPD (8 procent) a komunisty (5 procent) již nebylo schopno zabránit nejhorším protektorátním excesům. Dostalo by se do situace současné Fialovy a Bartošovy opozice, která není naštěstí schopna prosadit ta nejhorší bruselská nařízení, neboť ve sněmovně stále funguje více či méně „pronárodní“ blok 113 hlasů (ANO, SPD, KSČM) podpořený i některými bývalými poslanci z demobloku a ČSSD. Tomu se podařilo prosadit řadu "přelomových" věcí - například zvolení Ladislava Jakla či Hany Lipovské do televizních rad.
Čtěte ZDE: Loupežníci a stánkaři na námluvách: Kapitán Pirátů v premiérském křesle? Část národovců předčila v nenávisti proti Zemanovi i Milion chvilek. Bude hrát Soros s cinknutou vlasteneckou kartou? Co kamaráčoft s Kavárnou?
Potenciál
To vše by po sněmovních volbách v příštím roce mohlo skončit a pod vedením pirátského premiéra Bartoše, bychom nastoupili cestu k radostným zítřkům s branami otevřenými migrantům a faktickým zánikem českého státu a jeho historických národů.
Tyto neradostné vyhlídky by se mohly změnit, pokud by se dvě nejsilnější euroskeptické strany (SPD a Trikolóra) dokázaly, dle příkladu svých globalistických konkurentů, shodnout na společné kandidátce: minimálně proto, aby jejich hlasy nepropadly, a zvýšila se tak šance na zvrat poměrů.
Potenciál takové společné kandidátky (kde by se případně mohly angažovat i výrazné osobnosti euroskeptické scény stojící dnes mimo praktickou politiku) by se v optimální konstelaci mohl vyšplhat až někam k patnácti dvaceti procentům. Počet těch, kteří nesouhlasí s členstvím naší země v EU, se pohybuje setrvale kolem 40 procent. A je pravděpodobné, že jak bude nyní Brusel dále utahovat dluhové či zelené šrouby svěráku, bude tento potenciál ještě stoupat.
Stane se zázrak?
Piráti a STAN začínají jednání o zipu na společné kandidátce v poměru 3:1. Vzhledem k výsledkům krajských voleb, v nichž SPD získala kolem 6 procent a Trikolóra kolem 3 procent, by se nabízela varianta 2:1 ve prospěch SPD. Každá ze stran by asi musela té druhé v něčem trochu ustoupit, ale naděje, kterou by vyslaly všem euroskeptikům by určitě "ztráty" vyrovnala. Pokud se něco takového nestane, půjdou do rozhodujícího volebního klání dvě strany s téměř identickým programem - a vzájemně si budou "kanibalizovat" voličské hlasy.
Zvláště, když Bruselané, kteří si nad špínou házenou na sociálních sítích okolo krajských voleb mezi příznivci SPD a Trikolóry navzájem (nejspíše jen slabý odvar toho, co by mohlo nastat před mnohem důležitějšími volbami parlamentními) mnou ruce. Pak nasadí na rozředění euroskeptické scény dalších pět „vlasteneckých“ stran, s téměř identickým programem jako má SPD a Trikolóra, a v konečném součtu jim odeberou rozhodující 2 až 3 procenta.
V případě, že by se lídři SPD a Trikolóry nedokázali shodnout na společném postupu, mohlo by se nakonec skutečně stát, že by SPD zůstala na 8 procentech, které jí přisuzuje shora zmíněný průzkum, zatímco Trikolóra by mohla oscilovat kolem pětiprocentní hranice, ale překročit by ji nemusela. Tato ztráta by mohla být v povolebních vyjednáváních fatální.
Jistě: překročit osobní animozity lídrů bývá v politice často těžké. Ti, kdo to dokáží, se však nakonec počítají k vítězům. Stane se tento zázrak?
Zázraky se dějí.
