Náčelník místní loupežnické strany Ivan Bartoš oznámil (v rozhovoru pro Právo), že je připraven stát se předsedou vlády.
Zdá se, že to nejhorší tuto zemi teprve čeká. Předseda Pirátů, jak si loupežníci v naší zemi po vzoru svých globálních soudruhů říkají, uvedl, že bude-li lídrem případného koaličního bloku s hnutím STAN, je připraven přijmout výzvu a stanout na pozici premiéra.
Směrem k NWO
V těchto dnech podle něho probíhá dohadování uvnitř strany o možné spolupráci se Starosty (STAN). Podle Bartoše je shoda v programu přibližně ze 70 %. "Když se podíváte na synergii hlasování, tak kromě detailů, kde třeba narážíme na limity ukotvené v komunální politice, jsou shodná. Ať už je to směřování ČR liberálně demokratickým směrem, ať je to vztah k zahraniční politice, k EU, ale i celosvětové, ať jsou to otázky transparentnosti," uvedl Bartoš.
Zatímco dříve se loupežníci museli v českých zemích schovávat v hlubokých hvozdech a na opuštěných hradech, odkud vyráželi na loupežné výpravy, v dnešní postmoderní realitě se stávají nástrojem globalistických černokněžníků, kteří si tyto černé duše pěstují jako avantgardu pro nový pořádek, který lidstvu ordinují.
Sorosovi pěšáci úzce propojení s neziskovkami jsou připraveni společně se stánkaři dokončit vybudování takzvané liberálně demokratické společnosti, což je jen krycí název pro globální diktaturu postavenou na neomarxistických ideových východiscích. Urychlovače dějinných procesů už byly uvedeny do chodu. Všudypřítomná hysterie z vypuštění virových potvor z utajovaných laboratoří, která zachvátila celý západní svět za vydatné podpory mediálních korporací, které pomáhají apokalyptický obraz zkázy rozšířit do každé domácnosti, zachvátila téměř celý svět.
Čtěte ZDE: Národní fronta proti ANO: ODS naruby, TOPka hraje barvami. Wi-Fi do gulagu zdarma? Udavač třetím do mariáše. Atributy lidovců. Přinese Mikuláš uhlí? Čižinský by potřeboval škodit ještě víc. Na Bělehrad! Pardon, na Babiše!
Kádry
Vlády jednotlivých zemí se snaží hasit tento požár každá po svém. Proti neviditelnému nepříteli se totiž bojuje velmi obtížně, neboť co platilo včera neplatí dnes a už vůbec ne zítra. Navíc v jednotlivých vládách působí globální agenti, kteří usměrňují tok událostí žádoucím směrem. Pokud takové vlády přímo nevedou. Jisté je, že i podle reakcí korporátních médií můžeme usuzovat, kdo je v přízni globalistů a kdo je první na odstřel.
Je totiž pravděpodobné, že přeformátování západního světa, kterého jsme nyní svědky v přímém přenosu, je podle globálních plánovačů mnohem hlubší než se může na první pohled zdát. I poslušné probruselské vlády v Berlíně, Paříži, Římě a Madridu, které se dnes těší na rozdíl od vlád ve Varšavě, Budapešti a v Praze přízni médií, budou zřejmě časem vyměněny za vlády pirátské v nejširším slova smyslu. Tedy za vlády přesvědčených bořitelů starého světa, kteří se při této demolici nezastaví před ničím, tak jako jejich pirátští ideoví předchůdci po bolševické revoluci v Rusku.
Pirátský vůdce v Čechách má zřejmě od svých globálních protektorů dost informací na to, aby se se svými záměry už ani moc netajil. O připravované koalici nám prozradil, že poměr lídrů mezi loupežníky a stánkaři by měl být 11:3 a místa na kandidátce v poměru 3:1 ve prospěch Pirátů. Ve vládě, kterou by vedl, již vidí osvědčené neomarxistické kádry jako například Olgu Richterovou na postu ministryně práce a sociálních věcí či Jakuba Michálka jako ministra spravedlnosti. Jakou roli by v takové vládě hrálo kavárenské béčko, které zřejmě vytvoří druhý volební blok (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) Bartoš nerozvádí, ale jistě by se i pro „konzervativní“ proevropské politiky odpovídající uplatnění našlo, zvláště když bez jejich hlasů by se celý projekt zřejmě uskutečnit nemohl. Anebo mohl?
Paradoxy
Revoluční volební dvojblok by mohl být do voleb posílen ještě třetím sorosovským esem v podobě uskupení jež chystá Mikuláš Minář, který se připravuje zahrát i na vlasteneckou notu, což je pro Piráty a demoblok přece jen příliš obtížný part. Jako na první pohled dobrý vtip zní uvažovaný název Minářova hnutí, který se dostal na veřejnost. Nazvat protektorátní globalistické uskupení „Má vlast“ chce opravdu velkou míru fantazie, ale v dnešní absurdní době to není zase tak moc překvapivé.
Možná to na některé voliče na koronavirem rozdělené vlastenecké scéně dokonce udělá dojem. Spory mezi odmítači roušek a jejich zastánci, které promořily euroskeptickou scénu více než samotný virus, jsou zřejmě nezamýšleným bonusem celé globální operace. Ti, které dokázala sjednotit migrantská invaze a odpor vůči EU se dnes přou o kus hadru na sociálních sítích k velké radosti pirátů všeho druhu.
Koho by ještě před rokem napadlo, že proti prezidentovi a premiérovi, kteří k nelibosti Bruselu zabránili hlavnímu náporu migrantské invaze na naše území, bude mít pražská kavárna spojence i v části vlasteneckých kruhů, kteří v nenávisti k nim, předčí i Milion chvilek.
Jsou to ale paradoxy, jak pravil sládek jedné "přípravné" hříčky Václava Havla. Podařilo se. Dnes už se jeho absurdní divadelní svět stává naší realitou. Loupežnickou.
