"Twitter a Facebook aktivně zasahují do voleb způsobem, jaký nemá obdoby v dějinách naší země!" Pobouřeně prohlásil před několika dny republikánský senátor Ted Cruz.
Ve středu minulý týden byly stránky Facebook a Twitter opět přichycené na švestkách, když znemožnily sdílení článku z deníku New York Post, jehož obsah je krajně nepříjemný pro prezidentského kandidáta Joea Bidena.
Bidenův synáček
Až se jednou někdy v budoucnu bude psát historie technologických gigantů a bude se zkoumat důvod, pro který se jejich americká vláda rozhodla rozbít a silně regulovat, možná právě toto se bude uvádět jako rozhodující moment, kdy přetekl pohár trpělivosti.
Kauza se týká Bidenovy syna Huntera, černé ovce rodiny, který má problémy s drogami a vede divoký život . V roce 2014, tedy v době, kdy byl Joe Biden Obamovým viceprezidentem Spojených států , se Hunter Biden stal členem správní rady ukrajinské energetické holdingové společnosti Burisma, s níž se spojovaly korupční praktiky, za což dostával "symbolických" padesát tisíc dolarů měsíčně, přestože neměl žádné zkušenosti z energetického průmyslu a neovládá ukrajinský jazyk. Člověk nemusí být investigativní novinář, aby mu bylo jasné, že Burisma zaměstnala Huntera pouze proto, aby získala přístup k jeho vlivnému tatínkovi.
Nechci se zde rozepisovat o podrobnostech emailové komunikace, kterou deník získal z notebooku (obsahujícího téměř dvanáct tisíc emailů se společností Burisma a také s čínskou firmou CEFC China Energy Co. a přibližně dvacet pět tisíc fotografií včetně dětské pornografie), který si zaneprázdněný Hunter zapomněl vyzvednout z opravny od dubna 2019. Článek oživil kauzu z roku 2018 spočívající v obviněních, že Hunter Biden společně s otcem využili svůj vliv a pomohly ukrajinské společnosti Burisma (a především sobě), což však tehdy vehementně odmítali a obviňovali Trumpa.
Na toto nové odhalení bleskově zareagovaly Facebook a Twitter. Andy Stone, člen facebookového PR týmu, prohlásil, že se firma rozhodla "omezit šíření této zprávy na naší platformě" (čirou "náhodou" pracoval Stone před nástupem do Facebooku na ústředí Demokratické strany).
Čtěte ZDE: Skandál v USA: Proč je zde ticho po pěšině? Bidenovy mafiánské praktiky. Cenzura jede. O rozkrádání Ukrajiny se nemluví. Jak se z toho šéf Twitteru vykecá? Praktiky globální Kavárny. Všude stejně - a bude hůř
Temný okamžik
Twitter zašel ještě dál. Šíření článku zamezil úplně. Pokud se někdo pokusil sdílet odkaz, aplikace mu to nedovolila. Pokud ho chtěl poslat někomu jinému přes Twitter chat, stalo se totéž. Účty, které se opakovaně pokoušely o sdílení článku, byly včas zablokovány. Stalo se to i mluvčí Bílého domu (!) Kayleigh McEnanyové. Oficiální zdůvodnění bylo, že "firma nepovoluje sdílení".
"Já, redaktor deníku The New York Post, jednoho z největších novin v zemi, nemohu zveřejnit jeden z našich článků, které dokumentují korupci kandidáta na prezidenta z velké strany Bidena!" stěžoval si 14. října redaktor Sohrab Ahmar .
Carlson Tucker, komentátor televize FoxNews, to komentoval poznámkou, že Twitter potlačuje nepříjemné zprávy "přesně jako čínská vláda" a snahu společnosti Twitter zablokovat článek v New York Post o demokratickém prezidentském kandidátovi Joeovi Bidenovi a jeho synovi Hunterovi označil za "temný okamžik" svobody tisku.
Pokusy Facebooku a Twitteru zablokovat historii týkající se Joea a Huntera Bidenovi jsou však pouze završením čtyřleté usilovné práce na transformaci sociálních sítí.
Těžký život miliardářů
Dnes však ani miliardáři nemají lehký život. Když v roce 2016 vyhrál americké prezidentské volby Donald Trump, zakladatel Googlu Sergey Brin byl tím tak zdrcen, že se z toho dlouho nemohl vzpamatovat. Teprve po několika týdnech, když jakžtakž přišel k sobě, svolal svých pracovníků a svěřil se jim, co mu nejvíc leží na srdci: "Jak přistěhovalec a uprchlík považuji tyto volby za hluboce urážlivé (deeply offensive) a vím, že i mnozí z vás to takto cítí ". "Většina lidí je z toho rozrušená a smutná," uvedl. "[Výsledek voleb] ... je v rozporu s mnoha našimi hodnotami."
O dva roky později z tohoto setkání uniklo video s označením DŮVĚRNÉ - POUZE pro interní potřebu. Jaké důvěrné věci? Co na něm ještě zaznělo?
Podle Kenta Walkera, viceprezidenta pro globální záležitosti společnosti Google, volby byly projevem "xenofobie, nenávisti a touhy po odpovědích, které mohou nebo nemusí být", a vyjádřil obavy, že svět směřuje k "multipolarismu, který je (z dlouhodobého hlediska) sebedestruktivní".
Ruth Poratová, finanční ředitelka, se pokusila vyprávět své zkušenosti z volební noci, ale v polovině se dojetím téměř rozplakala. Pak se na její výzvu začali všichni objímat.
Na scénu přišli nejvyšší vedoucí pracovníci společnosti Google, včetně výkonného ředitele Sundar Pichaia. Všichni do jednoho vyjadřovaly zděšení nad volbou prezidenta Trumpa. Když se už na konci jeden řadový zaměstnanec společnosti Google nesměle zeptal, zda z voleb vyplynulo i něco pozitivního, místnost vybuchla smíchem.
Pichai zdráhavě připustil, že snad Trumpovy plány na zlepšení americké infrastruktury mohou být přínosem, ale podle Brina jakékoliv naděje, že Trump bude dělat dobré věci, jsou pouze "zbožným přáním".
Kent Walker, právní šéf společnosti, uvedl, že všichni by měli udělat vše pro to, aby populistické hnutí reprezentované Trumpem bylo pouze přechodným výkyvem (Blip) na dějinné cestě k pokroku .
Hm.
Pokud by šlo o vyjádření představitelů jakékoli jiné firmy, byla by to jejich soukromá věc a nikoho by to nezajímalo. Společnost Google je však schopná výrazně ovlivňovat volby vzhledem ke své dominanci mezi internetovými vyhledávači, která daleko převyšuje možnosti kteréhokoliv jiného subjektu.
Vždyť na tomto setkání přišel Brin s tím, že Google by měl upravit algoritmus tak, aby podporoval "lepší kvalitu řízení a rozhodování", čili lidskou řečí řečeno, aby ovlivňovali rozhodování ve prospěch Demokratické strany a proti Trumpovi, co všichni v sále hned pochopili a po návratu na svá pracoviště se pustili do práce.
O pár kilometrů dál, v centrále Facebooku, byla nálada téměř navlas stejná. I tam byla atmosféra zdrcená a sklíčená. I tam bylo mnoho žalostných tváří, ohromení a šokovaného ticha. Podle informací, které unikly z firmy, Facebook organizoval povolební setkání, které se podobaly na ty ve společnosti Google, s jasným zaměřením na to, jak příště volby "zlepšit".
Čtěte ZDE: Google: Světové ministerstvo pravdy? Informační monopol a totalitní cenzura. Znásilněný vyhledávač zdrojů: Nevyhovující weby nenajdete. Přednost velkým korporacím. Budeme všichni brzy ungoogleable?
"Dobří cenzoři"?
Když chtějí lidé zjistit nějakou informaci, co dělají? Jdou na stránku www.google.com a tam hledají informace.
Misí společnosti je "organizovat světové informace" a tyto informace zahrnují i nás všechny. Pokud používáme produkty Google - zařízení, prohlížeč, telefon s Androidem, Gmail nebo YouTube - Google ví, co s ním děláme. Google čte naše e-maily, dokumenty a texty. Google ví, jaká hudba se nám líbí, komu telefonujeme a odkud telefonujeme.
Je to úroveň sledování a znalostí, o kterých se KGB ani nesnilo. Google totiž ví o nás všechno. Ví také, jak s námi manipulovat, a to zahrnuje i to, co vidíme, když používáme svůj vyhledávací nástroj. Psycholog Dr. Robert Epstein, který se roky věnuje této problematice, prováděl experimenty, které poukazovaly na obrovský dopad tohoto typu vyhledávací manipulace na nerozhodnuté voliče . V nedávném rozhovoru s Glenn Beckem varoval, že takto je možné naklonit doleva "miliony" hlasů.
Problém Facebooku, který má pod kontrolou 80% sociálních médií, Googlu, který představuje 80% internetového vyhledávání, a dalších podobných společností, je v tom, že manipulací s výsledky a mazáním nepohodlných zpráv a příspěvků mohou ovlivňovat a také ovlivňují veřejné mínění směrem, jakým jen chtějí.
Počáteční šok z volebního výsledku roku 2016 se v Silicon Valley změnil na hněv - a na akci. Iniciativy proti "falešným zprávám", "nenávistným projevům", na podporu "volební integrity", zaznamenaly po Trumpová zvolení obrovský nárůst.
Technologičtí giganti totiž považují sebe za "dobré cenzory", dobrodějné komisaře kontrolující informace, které dostáváme, aby nás "chránily" před "nebezpečným" jazykem. Usilují manipulovat informacemi tak, aby si to uživatelé nevšimli, přičemž vědí využít velká data (big data) na usměrnění nerozhodnutých voličů.
Upravují průběžně své algoritmy, manipulují informacemi, s nimiž se každý den setkáváme. Takto nám algoritmy sociálních sítí podsouvají zejména to, co uznají za vhodné, dokud to, co se jim nelíbí, posouvají na nižší příčky. "Nepříjemné pravdy" nemusí vymazávat; stačí, že je pouze posunou ve výsledcích vyhledávání tak daleko, aby jejich hledající nenašli hned. 90% lidí, kteří vyhledávají na Googlu, se zastaví už na první straně nalezených výsledků a dále nepokračují.
Klam
Twitter a Facebook dosud během kampaně pětašedesátkrát cenzurovali Trumpa, zatímco Bidena ani jednou.
Technologičtí giganti jsou nyní ve složité situaci. I když prakticky všichni Trumpem opovrhují, potřebují si zachovat alespoň zdání politické neutrality. Na rozdíl od levicových akademiků a neziskových organizací nemohou jednoduše vyhlásit boj proti "pravicové manipulaci" nebo zveřejnit seznam "zakázaných konzervativních webů".
Přestože cenzoři začali "čistit" své platformy od prominentních konzervativců a alternativních mediálních zdrojů, nadále o sobě tvrdí, že jsou politicky neutrální .
"Považujeme se za platformu pro všechny ideje," řekl šéf Facebooku Mark Zuckerberg před několika měsíci. Po generálním přepracování News Feed (kanál vybraných příspěvků) došlo k téměř padesátiprocentnímu (!) poklesu návštěvnosti facebookové stránky prezidenta Trumpa a více než padesátiprocentním poklesu návštěvnosti konzervativních webových stránek z Facebooku.
Čtěte ZDE: Další vlna cenzury: Facebook jde tvrdě proti svobodě a Trumpovi. Konspirační záminka a gumová pravidla. Jeden povolený názor. Skončí statisíce stran? Elity v zajetí temnoty a deviace. Zvykáme si i my?
Proč levice tak nenávidí Trumpa?
Antipatie levice k prezidentovi Trumpovi spočívá v jeho odmítnutí věřit v narativ "akademické obce, korporací a administrativního státu". A co je ještě horší, má neintervenční zahraniční politiku "America First", která couvá z konfliktů v zahraničí, což je v naprostém rozporu s tím, co demokratické a republikánské administrativy dělaly v posledních dvaceti letech.
Trump mění také demokratickou a republikánskou politiku v oblasti volného obchodu, zejména s Čínou, představuje překážku politice "otevřených hranic", která je demokratům nápomocná, protože migranti většinou hlasují za ně a v neposlední řadě je jednoznačně "pro-life" , což by i samo o sobě stačilo na to, aby ho liberální levice nenávidět.
Každý, kdo má moc vnucovat, sankcionovat nebo cenzurovat druhého, má v rukou obrovskou moc. Ve Spojených státech jsou republikáni i demokraté nespokojeni s internetem. Republikáni proto, že je tam příliš mnoho cenzury, demokraté, protože jí tam je prý stále příliš málo.
Mohutné monopoly kontrolují politický diskurs a když utáhnou smyčku kolem konzervativců, politický projev na internetu bude sestávat z mediálních narativů několika krotkých konzervativců a ještě pár "drobných" k tomu.
Salámová metoda
Více konzervativním evropským politikům byl zakázán přístup na YouTube, polské zpravodajské weby byly odstraněny z Twitteru i YouTube, včetně úplného zákazu celého mediálního výstupu Poland Daily na Twitteru minulý měsíc, což se považuje za bezprecedentní přímý útok na svobodu tisku.
Zákonodárci na celém světě hledají způsoby, jak zamezit monopolu Big Tech korporací v toku informací a zpráv. "Na základě jakých zákonů a podle jakých garancí právního státu má Facebook právo cenzurovat maďarské občany?", klade řečnickou otázku maďarská ministryně spravedlnosti Judit Vargová a zdůrazňuje: "Pracujeme na tom, aby i v digitálním prostoru existovaly záruky právního státu na svobodu projevu!"
Maďarsko přitom není jedinou zemí ve středoevropském regionu, kterou znepokojuje cenzura sociálních médií. Před více než měsícem byla v České republice rozjetá velká petice podepsaná i mnohými známými českými osobnostmi, navrhující přijmout zákon, který by trestal porušování svobody projevu na platformách sociálních médií.
Moc Big Tech korporací, které jsou v centru politické, ekonomické a kulturní moci, roste exponenciálně, ačkoli stále je ještě zranitelná. Společnosti, z nichž se za deset let stanou prostě oligarchie, je stále možné rozkládat a rozbíjet. Internet a trh s idejemi mohou opět povstat z ruin těchto monopolů. Proto musí být cílem každého vítězného konzervativního hnutí zlomení tohoto neoprávněného monopolu moci.
Zdroj.
