Nápad napsat, připravit a vydat sborník Sebedestrukce Západu mezi jeho autory, kterými jsou zaměstnanci a nejbližší kolegové IVK, vznikl koncem června zcela spontánně. To, co se dělo, jsme považovali za nepřijatelné. Byli jsme sice v té době plně vytíženi polemikou ohledně údajné koronavirové pandemie (o tom více v naší knížce Karanténa), ale věděli jsme, že jde o něco víc.
Ve stejné době jsme v médiích intenzivně polemizovali s plány na obrovské zadlužení našich i budoucích generací, které vyplývaly z ambicí dnešních populistických politiků u nás i v celé Evropě nemuset udělat žádné radikální ekonomické přizpůsobovací procesy, které by od lidí něco vyžadovaly, a z víry, že stačí zadlužit se (viz naše knížka Ekonomické aspekty koronakrize). Nebyli jsme také ochotni nechat na sebe bez protestu uvalit evropský Zelený úděl, ale ani „společné“ evropské zadlužování. Přesto nás bourání soch a zříkávání se a přepisování minulosti nemohlo nechat klidnými. Viděli jsme v tom zcela novou, a mimořádně nebezpečnou tendenci. Proto tato knížka.
Společenská krize
To, co se na jaře 2020 začalo ve velkém a zcela přímočaře a prvoplánově dít, nás velmi zneklidňuje. Jsme přesvědčeni, že je to důkaz toho, že ve vývoji západního světa právě teď dochází k závažnému a vysoce nebezpečnému posunu, který svými důsledky znamená, a zejména znamenat bude, novou kvalitu našich životů, resp. spíše jejich novou nekvalitu.
V minulých letech nás dostatečně zneklidňovaly „jen“ jednotlivé, i když velmi důležité trendy a tendence (nadměrná a stále rostoucí regulace trhu a jeho potlačování, centralizace a dedemokratizace Evropy, klimatické šílenství a jeho zcela neúnosné ekonomické náklady, masová migrace, multikulturalismus, feminismus a další podobné „ismy“), dnes však nastalo něco jiného. Nyní se všechna tato témata spojují a slévají do širokého globálního levičáckého pokrokářského proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe.
Proto se náš institut rozhodl knižně, nejen jednotlivými články v médiích, prezentovat svůj přístup k této nové společenské krizi Západu. Ano, označujeme to za společenskou krizi Západu a názvem naší knihy sdělujeme, že to považujeme za Sebedestrukci Západu.
Čtěte ZDE: Exprezident Klaus: Zlo se slilo do jednoho proudu. Civilizační i kulturní revoluce. Koronakrizí k umlčení opozice? Kořeny v minulosti. Jak to pojmenovat? Ani Marx... Nová kniha o sebevraždě Západu
Totalita na obzoru
Nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v poslední době v USA, což je částečně spojeno s blížícími se americkými prezidentskými volbami. Obáváme se toho, že v dnešních Spojených státech amerických už nyní velmi zřetelně nastává to, co v příštích letech čeká i nás. Někteří optimisté říkají, že to po amerických prezidentských volbách utichne. S tím nesouhlasím. Souhlasím spíše s Američanem (žijícím v současné době v Curychu) Andreiem Raevskim, že jde o „systémový kolaps americké společnosti“.
Interpretujeme to tak, že
- se jedná o kvalitativně nový fenomén, i když má v západní společnosti své ideové kořeny už od 60. let;
- nejde o autentickou revoluci zdola, ale o nové ambice elit a jejich intelektuálních našeptávačů. Je to tedy revoluce shora, ostatně jako většina tzv. „barevných revolucí“;
- nejde o útok na Západ z Východu (z Ruska či Číny), ale o sebedestrukci Západu, resp. o vývoz této – jak se někdy říká – kulturní revoluce z USA;
- jde o rozbití a v podstatě opuštění západní společnosti, tak jak jsme ji znali. V dnešních bouřlivých střetech na amerických ulicích (a univerzitách) nejde o svobodu (a ani se o ní už radši nemluví), ač ta byla dlouhá staletí konstitutivním prvkem Západu;
- v tom, co se děje, se rýsují obrysy „totalitně řízené společnosti budoucnosti“;
- koronavirová pandemie a s ní spojené šíření strachu byly využity k umlčení opozice všeho druhu (v rouškách náš křik není dobře slyšet a home-office nás úspěšně atomizoval);
- v tom, co se dnes děje, vidíme levičáctví a návrat levicových utopií a proto rezolutně odmítáme označovat pravolevý konflikt za přežitek minulosti;
- hledáme, kde a kdy to vzniklo. Bylo to v 60. letech převážně na universitách a v umění.
Nebudu rozebírat jednotlivé kapitoly naší knížky, ty si budete muset – eventuálně – přečíst sami. Devět kolegů – členů nebo blízkých spolupracovníků našeho institutu – ve velmi krátké době napsalo tyto texty a každý to napsal trochu jinak. Přesto jsem jako editor přesvědčen, že vznikl relativně homogenní celek, vycházející z velmi podobného myšlenkového základu.
Zdroj.
