Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Patříme hrdě na Západ: Cenzura a soudy nás chrání před přemýšlením. Mlátí děvčata v minisukních pravicoví populisté? Slepě vstříc zotročení a kolonizaci islámem. Když je jich víc, vždy to dopadá stejně

Patříme hrdě na Západ: Cenzura a soudy nás chrání před přemýšlením. Mlátí děvčata v minisukních pravicoví populisté? Slepě vstříc zotročení a kolonizaci islámem. Když je jich víc, vždy to dopadá stejně

30. 9. 2020

Tisk článku

Lu Lina na příkladu Francie komentuje neuvěřitelný stav "pluralitních demokracií" Západu, kde se nejen cenzuruje, ale za vyslovení všem známé pravdy odsuzuje a společensky likviduje

Pokaždé, když se už i v českých médiích objeví informace o problému, který je v nějaké západní zemi sice už dlouho, ví se o jeho existenci, ale média i politici ji ignorují nebo popírají, je jasné, že už je to fakt velký průser. Jako třeba problém s násilím proti ženám ve Francii, o kterém se tady teď překvapeně píše jako o něčem zcela nečekaném a nevysvětlitelném. Prostě záhada.

Tento záhadný nový společenský fenomén bude potřeba podrobit důkladným sociologickým analýzám, které nepochybně potvrdí to, co každý slušný Evropan teď už jistě tuší. Může zato pravicový populismus a hlavně Marine Le Pen.

Kdo neskáče... 

Jistě. To se nejspíš takhle jednou večer obyčejní francouzští mladíci ovlivnění nenávistnou rétorikou pravicových populistů na fejsbučku shodli, že už ty minisukně dál nesnesou a že moderní a emancipovaná mladá žena by se na francouzské ulici měla pohybovat jen řádně zahalená a výhradně s mužským doprovodem. A nemá-li hidžáb ani doprovod, nebo jsou jí dokonce trochu vidět k..y, je to určitě děvka. A tu lze ve jménu francouzského liberalismu a jeho tradiční křesťanské morálky klidně zmlátit, přejet autem, znásilnit, upálit či ukamenovat.

Tohle všechno se totiž ve Francii mladým ženám děje. Dlouhá léta a s čím dál větší intenzitou. A tenhle bizarní pohled – francouzští muži najednou kdovíproč páchají násilí na francouzských ženách kvůli příliš krátkým sukním – je standardní mediální formou. Když už se o tom tedy něco napíše.

A když už se napíše, protože dál tutlat to, co už každý ví fakt nejde, vypadá to asi jako popis koitu v románech z 19. století. Abyste pochopili, že ti dva asi právě souloží, musíte vládnout velkou imaginací, mít zkušenost a hlavně umět číst mezi řádky. Přes mediální filtr politické korektnosti neprojde nic, co by mohlo narušit ten tak pracně vytvářený obraz umělé reality.

Míchání kultur je úžasná věc, islám je nejtolerantnější náboženství světa, vůbec s ničím nesouvisí a přestěhování půlky Asie a celé Afriky do Evropy je naše budoucnost. Bez negramotných Nigerijců a Pákistánců, věřících, že Bůh je veliký, určitě vyhyneme. A všichni, ale fakt úplně všichni z toho musíte skákat metr vysoko radostí. A kdo neskáče, není Evropan.

Nefiltrovaná, syrová, nepředžvýkaná informace narušující tenhle obraz by taky mohla u snowflakes generací třeba vyvolat vlnu sebevražd a to by bylo hrozné.

Čtěte ZDE: Hořká Francie: Pád. Vše se zhroutilo šílenou rychlostí. Stonásobek no-go zón za 15 let. Kdo nasadí armádu? Macron selhal. Karanténa? Nikoli pro muslimy. 750 území odtržených od státu. Země na pokraji chaosu

Vždycky to dopadne stejně

Informace o tom, že v mnoha francouzských městech už nemůže jít mladá žena samotná po ulici, aniž by se nevystavila riziku brutálního napadení ze strany muslimských přistěhovalců nebo jejich potomků. Protože ti se odmítají přizpůsobit Francii a chtějí, aby se Francie přizpůsobila jim. A především jejich totalitnímu politickému a společenskému systému, jenž se od doby, kdy ho v sedmém století vymyslel nenávistný magor tvrdící, že mu to poradil archanděl Gabriel vůbec nezměnil a který proto jeho následovníci rafinovaně vydávají za náboženství.

A stala se tak stejně intolerantní, nenávistnou a středověkou jako samotný islám. Protože jen vyznavač intolerantního, nenávistného a ryze středověkého učení může na ulici mlátit ženy kvůli tomu, co mají na sobě se zdůvodněním, že jeho bůh tomu chce.

A to jenom proto, že už jich je na to ve Francii dost. Nic jiného za tím nehledejme. Dokud je muslimů málo jsou zticha, na dívky v krátkých sukních se maximálně kření a jinak o nich nevíte. Jakmile ale jejich množství překročí kritickou hranici, přestanou být zticha, přestanou se křenit, začnou vřískat o rouhání, útisku a dožadovat se islámských práv. V další fázi pak začnou jejich radikálové podporovaní imámy, kteří přitom nedělají nic jiného, než že se přesně řídí Koránem, útočit na Židy, liberální muslimy nebo třeba na ženy, které se neoblékají a nechovají podle prorokových pravidel ze sedmého století.

Všude je to vždycky stejné. Nikdy a nikde se muslimové nepřizpůsobili a vždycky a všude v nějaké fázi existence požadují, aby se ostatní přizpůsobili jim a jejich společnosti sedmého století. A je starého čerta platné, že většina muslimů je opravdu „umírněná,“ Korán neberou doslovně a proto dívky v minisukních na ulici nemlátí. Protože ta umírněná většina je vždycky ovládnuta radikály, bojí se jich a vždycky nakonec udělá to, co jí řeknou.

Což nakonec není zas až tak nepodobné tomu, jak fungujeme my, moderní lidé, že.

Obrácená kolonizace

V souvislosti s informacemi o násilí na ženách ve Francii, které páchají takřka výhradně muslimové, což se ale nesmí říkat ani psát, protože by to byla islamofobie, se ale objevil i jeden téměř zábavný prvek.

Eric Zemmour, Žid a syn alžírských přistěhovalců, spisovatel, novinář a komentátor, byl nedávno francouzským soudem definitivně odsouzen k pokutě 10 tisíc eur de facto za to, že přesně před tím, co nyní mainstreamová média tak opatrně naznačují, už loni na podzim veřejně varoval. Nikoliv poprvé. A nikoliv poprvé byl za svůj svobodně projevený názor v údajně svobodné zemi potrestán.

V rozsudku pochopitelně stojí, že se dopustil podněcování k nenávisti, diskriminaci, násilí, rasismu a všech těch dalších obvyklých činností, které se na západ od nás přišijí každému, kdo se odváží o jevu, který se mu nelíbí – třeba o islamizaci vlastní země – promluvit nahlas.

A co že tak strašného Eric Zemmour vlastně řekl? Že kvůli tomu dostal padáka z rádia RTL, důtku od šéfa v Le Figaro a po žalobách hejna neziskovek žijících z migrantů nakonec od soudu flastr. Jeho levicoví kolegové novináři dokonce kvůli tomu, co Zemmour opakovaně říká a píše, opakovaně žádají zákaz jeho přístupu do médií. Jednu petici k tomuto ryze liberálnímu požadavku podepsalo před časem přes 300 tisíc lidí. Liberté, égalité, fraternité. Vive la France.

Kriticky se vyjádřil k některým palčivým problémům, které do Francie vnesl islám, což se nesmí. Protože islám je náboženství míru, Francii velice prospívá a veřejné poukazování na jeho méně líbivé aspekty, jako třeba džihád, antisemitismus, terorismus, mlácení dívek, vraždění kritiků a š....í dětí, je proto ve Francii trestné:

Demografická dynamika našeho kontinentu v té době umožnila bílým kolonizovat svět. Vyhladili Indy a domorodce, zotročili Afričany. Dnes zažíváme demografickou inverzi, která vede k obrácení migračních proudů, což vede k obrácení kolonizace. Nechám vás hádat, kdo bude jejich indiány a otroky. Jste to vy. 

Budou mladí Francouzi ochotní žít v zemi svých předků jako menšina? Pokud ano, zaslouží si být kolonizováni. Pokud ne, budou muset bojovat… ta stará republikánská hesla sekularismus, integrace a republikánský řád už nic neznamenají… Všechno bylo převráceno, zneužito a pojmově vyprázdněno.

Čtěte ZDE: Myšlenková policie řádí: Už si ani neutweetnete! Kulturní revoluce Západu. Náš vzor? Práskací hrdinové ve Švédsku: Naši elfové jen závidí. Rasistické je všechno. Hlavně nepište, že na všech životech záleží

Zhoubné myšlenky

Podle žalobce použil Zemmour „zákeřnou rétoriku.“ Hm. Se zemí, kde vás odsoudí za rétoriku, tedy zato, co říkáte, je to vždycky nahnuté. A jestli ta rétorika byla „zákeřná“ nebo dokonce lživá, tak proč fašistu Zemmoura prostě neutlouct rétorikou přímou a pravdivou? Rozbít jeho rasistické lži fakty o bezproblémové integraci muslimů ve Francii a jejich mírumilovném a tolerantním náboženství by přece mělo být dětsky prosté.

Zemmour přitom svou „odsouzeníhodnou a zákeřnou rétorikou“ fakticky jen popsal stav, který nyní i média, která ho považují za fašistu, popisují jako velký francouzský problém. Jen se prostě zatím tak úplně neshodli na jeho příčinách.

Abych nastínil, jak to v dnešní Francii vypadá a v čem tam Eric Zemmour a další nositelé kritických názorů nejen na islám žijí, přikládám ukázku z článku na Gatestone Institute:

Před nedávnem hovořil v televizi spisovatel Éric Zemmour o vysokém zastoupení mladých muslimů mezi francouzskými vězni a o růstu muslimského antisemitismu na francouzských předměstích. Francouzský regulátor televizního a rozhlasového vysílání Conseil supérieur de l’audiovisuel (CSA) oznámil televizní stanici, že Zemmour použil „stigmatizující poznámky o muslimech“ a že bude čelit vážným následkům, pokud je zopakuje. Jeden francouzský moderátor talk show dal do oběhu petici požadující, aby bylo Zemmourovi zabráněno v přístupu do všech francouzských médií. Během jediného týdne petici podepsalo přes 300.000 lidí.

Zemmour se ptal sám sebe, zda bude muset být speciálně pro něj znovuotevřen nějaký sovětský gulag nebo jestli si bude muset zvolit dobrovolný exil. Uvěřitelných výhružek smrtí obdržel tolik, že je nyní pod permanentní policejní ochranou.

Pokud máte pocit, že vám to něco připomíná, máte recht. Vlhký sen českých elit se vyplnil. Česko je evidentně definitivně západní země.

Eric Zemmour je autorem více než deseti knih, které bych si rád přečetl. Nemůžu. Francouzsky neumím a jeho díla se do češtiny z nějakého důvodu nepřekládají. Divné. Asi abychom se nenakazili kritickým myšlením, islamofobií a pravicovým populismem. Nevyšel tu ani jeho největší francouzský bestseller z roku 2014 Sebevražda Francie se zhruba 300.000 prodanými výtisky.

Sarrazin se svým Německo páchá sebevraždu, po kterém se tady jen zaprášilo, byl pro naše uvědomělé nakladatele asi víc než dost. Přiznám se, že to, jak důkladně jsme tady i po roce 1989 neustále ochraňováni před zhoubnými cizími myšlenkami mne někdy dost s..e.

Zdroj.

Doporučujeme

Na začátek stránky