Jeden z nejhlasitějších protestů proti eurodiktatuře tentokrát již nešlo zcela umlčet. V srdci Říše v Berlíně se sešla v sobotu 29. srpna dlouho očekávaná protiglobalistická demonstrace, která účastí předčila všechna očekávání. Zatímco mainstreamová média včetně České televize mluvila o 20 až 30 tisících demonstrantech, podle většiny ostatních zdrojů se v centru Berlína shromáždilo několik stovek tisíc lidí, kteří přišli vyjádřit svou nespokojenost se směřováním své země pod vedením Angely Merkelové. Právě na konci srpna si totiž Němci připomínají neblahé pětileté výročí od jejího výroku „Wir schaffen das (To zvládneme),“ kterým odstartovala migrační invazi z Asie a Afriky a založila tradici „vítací kultury“ ze které se Německo dosud nevzpamatovalo.
Účastníky přijeli podpořit také mnozí demonstranti z dalších evropských zemí, kteří již dále nechtějí přihlížet budování nového světového pořádku. Nad hlavami rozhořčených účastníků, kteří nedbali výhrůžek všudypřítomné policie ani těžké techniky, jež obklíčila město, vlály prapory nejsilnější opoziční strany AfD, Ruska i trumpovské volební vlajky. Právě k prezidentům Putinovi a Trumpovi se většina účastníků obracela, jako k poslední naději před stále agresivnější globalistickou agendou, která se skrze uměle vyvolanou koronavirovou pandemii snaží přeformátovat svět podle svých představ.
Je ještě brzo hodnotit všechny dopady uplynulého víkendu, ale jedno je jisté již dnes. Vydatně posilující globální diktatura, jejíž převodovou pákou je Evropská unie řízená merkelovským Berlínem, inkasovala v sobotu v srdci Říše pěkných pár facek. Nejde jen o nezanedbatelnou účast nespokojených lidí, kteří zaplnili celý střed města, ale především o vypovězení smlouvy o vnuceném strachu, který Merkelová a spol. používá jako jejich předchůdci v Třetí říši coby nástroj ovládání německých občanů. Žádné výhrůžky ani odkazy na globální epidemii už nefungují. Lidé dnes a denně terorizovaní a šikanovaní za odchýlení od jediného správného euronázoru řekli v Berlíně své hlasité ne. Demonstranti to také dali najevo obsazením schodiště u Reichstagu, čemuž policie nedokázala zabránit.
Společný nepřítel
Již od rána přijížděli v sobotu do německého hlavního města tisíce „poutníků“, aby zde načerpali síly k boji s globální hydrou. Rodiny s dětmi stejně jako „radikálové“ z nacionalistických spolků z celé Evropy, či regionální politici z AfD, směřovali do centra města vlastními vozy, autobusy i vlaky. Pospolitost, která se v tu chvíli v uměle odnárodněném Německu znovu začala probouzet, má totiž zvláštní kouzlo. Bez ohledu na postavení či politickou příslušnost lidé cítí vzájemnou semknutost vůči společnému nepříteli. Tím je globální diktatura reprezentovaná v Německu a v celé Evropě mimo jiné Angelou Merkelovou, kterou si tyto světovládou posedlé kruhy vybrali za praporečníka „Nové Evropy“ tak jako téměř před 100 lety Adolfa Hitlera.
Mnohdy jde o tytéž bankéřské rodiny a korporace, které po nezdařeném nacistickém a komunistickém experimentu dnes přicházejí s hybridem: ten, pečlivě pěstovaný v ideologických laboratořích od počátku šedesátých let se dnes pokouší znovu ovládnout všechny mocenské páky v Evropě i za oceánem.
Lidé intuitivně cítí, že poslední obranný val proti této mašinerii tvoří paradoxně prezidenti soupeřících velmocí. Vladimír Putin se mu vzepřel již dávno. A Donald Trump s ním za dva měsíce svede osudovou bitvu, která rozhodne o mnohém. V případě Trumpovy porážky – ať už skutečné nebo zfalšované – se svět ocitne před branami pekla horkého konfliktu s Ruskem a Čínou. Proto také na sobotní demonstraci v Berlíně vlály i vlajky mírového hnutí.
Místo činu
Jedním z vrcholů obrovské demonstrace bylo vystoupení synovce bývalého amerického prezidenta Roberta F. Kennedyho juniora, který se dlouhodobě angažuje v boji proti nastolení nového globálního pořádku. Ve svém vystoupení upozornil nejen na nebezpečí vlády korporací využívajících uměle vyvolané pandemie k omezení lidských svobod, ale také na podobnost dnešních globálních vládců s vůdci třetí Říše.
Právě Kennedyho vystoupení, který se dopoledne zúčastnil i protiglobalizační konference, vyděsilo kancléřku Mekelovou a její globální soudruhy snad nejvíce. Je pochopitelné, že vzpomínka na projev JFK, který takřka na stejném místě pronesl před 57 lety svůj památný projev („Jsem Berlíňan“) a dnešní vystoupení jeho synovce „na místě činu“ vyvolává v internacionalistech značnou nervozitu.
Sobotní demonstrace v Berlíně je již druhým zakolísáním eurodiktatury v Německu. První úder inkasovala Evropská unie počátkem května letošního roku v podobě rozhodnutí Ústavního soudu v Karlsruhe, který konstatoval, že bezedné nákupy státních dluhopisů zemí eurozóny (zvláště Itálie, Španělska a Francie), jimiž se Evropská centrální banka (ECB) snaží zachránit totálně zadluženou eurozónu, jsou v rozporu s německou ústavou, což vyvolalo v Berlíně i v Bruselu nevídanou paniku.
Je zřejmé, že osvobození evropských zemí z bruselského chomoutu se neobejde bez otřesů především v samotném srdci Říše. Sobotní mohutná demonstrace v Berlíně ukázala, že věci se již pomalu začínají dávat do pohybu.
