Rodící se totalitní eurodiktatura u nás testuje terén. Zatím samozřejmě v rámci svých možností, neboť vládnoucí vrstva nové bruselské aristokracie ještě nemá v naší zemi všechny mocenské páky v rukou. Prezident (a dávno už také premiér) nepatří do kavárenského klubu, tak postupují krok za krokem, kam až dosáhnou.
Sociální demokracie, jež se pod vedením Bohuslava Sobotky a Jana Hamáčka změnila ve filiálku Pražské kavárny, je důležitým prvkem v architektuře cizí moci. Hamáček je významným členem globálního bratrstva nazvaného poeticky Aspen institute, jež ovlivňuje či ovládá významné posty ve vládě a státní správě. Obsazování křesel globálními agitpropčíky probíhá na ministerstvech ovládaných ČSSD stále rychleji.
Pochod institucemi
Ministerstvo zahraničí, právě tak jako ministerstvo práce a sociálních věcí, se stalo základnou pro anarchisticko-socialistickou invazi - pro „pochod institucemi“. Na ministerstvu zahraničí má neomarxistickou personální agendu v gesci ta nepovolanější ze všech – anarchistická máma Marksová, která jako náměstkyně ministra Poche-Petříčka postupně přivádí do úřadu rudou avantgardu, stejného ražení jako jejich bratři za mořem kácející symboly starého světa.
Stejnou měrou je kulturní revoluce podporována bývalým komunistickým cenzorem Lubomírem Zaorálkem. Jeho ministerstvo kultury už naplno funguje především jako retranslační stanice penězovodu (z našich daní) na projekty kulturní revoluce pokrokových umělců. Ale asi nejnebezpečnější je tento výsadek bruselských revolucionářů na ministerstvu vnitra, které se podle západních vzorů stále více mění v orwelovské Ministerstvo pravdy. Působení rodinného klanu Romancovů jako ideové policie na vnitru, je jen viditelným vrcholkem ledovce tohoto globálního ochlazování chatrných zbytků občanských svobod.
Tlak na vyšetřovatele prostřednictvím novodobých sovětů, které se v naší realitě maskují za neziskové organizace, narůstá každým dnem. Revolucionáři, kteří inovují Trockého tezi permanentní revoluce, žádají po vzoru svých evropských a zámořských soudruhů, aby i u nás už konečně začaly procesy s reakčními živly, tak jako je tomu dávno v Německu a ve Francii a v dalších podvolených státech kdysi relativně svobodné Evropy.
Čtěte ZDE: Čeští bonzáci: Nyní udávejte rychleji a z pohodlí domova! Chytrý formulář vám pomůže. Naše veřejná správa jde s dobou. Kavárna a neziskovky velí přidat. Budoucnost s přišpendleným úsměvem. Budou bručet všichni?
Hledání oběti
Každý, kdo jakkoliv zpochybňuje dogmata kulturní globální revoluce, musí být exemplárně potrestán. Bez o hledu jakou roli a funkci ve společnosti zastává. Pokud i prezident či premiér čelí kriminalizujícímu tlaku neziskových sovětů, jejichž spojenci ovládají všechna média hlavního proudu (jsme toho svědky každý den ve veřejném prostoru), co potom prostí občané?
Novodobí Jakobíni zoufale hledají oběť, kterou by předhodili svým zahraničním sponzorům, aby uspokojili jejich poptávku po exemplárních trestech. Dlouho se nedařilo obvinit z „ideozločinu“ nikoho známějšího. Také mnohé soudy, které se ještě nepodařilo revolucionáři plně ovládnout (ani ministryně Marie Benešová nemá, pro revoluční metody patřičné pochopení) jsou často váhavé. Ani mnozí vyšetřovatelé neprojevují pro třídní výklad globálního práva dostatečné pochopení.
I když se globální udavači snaží monitorovat všechny reakcionářské výroky na sociálních sítích i webech výsledky v podobě otevřené kriminalizace jsou stále mizivé. Jak konstatují pravidelné zprávy vrchní udavačské platformy, která si říká Čeští elfové, reakční živly spolupracující s cizími zpravodajskými centrálami (Čína – Rusko) jsou stále rafinovanější a málokdy překročí dosud stále ještě málo revoluční zákony, které zatím alespoň na papíře připouštějí i tu ohavnou svobodu slova.
Tak jako ve Spojených státech i v Bruselu je hlavním klackem tzv. rasismus. Gumové paragrafy, které byly do našeho právního řádu vpašovány hned na počátku devadesátých let a postupným mediálním masírováním se staly hlavním nástrojem omezení svobody slova, jsou dnes stále častěji uplatňovány.
Stačí, aby v diskusi pod facebookovým příspěvkem někdo jadrněji vyjádřil svůj názor na multikulturní obohacení v podobě imigrantů, muslimů či cikánů a už mu jde ideová policie po krku. Pokud jde o neznámého podnikatele či řemeslníka, hrozí mu nejen mediální lynč, ale právní struktury neziskových sovětů se postarají, aby se těmito "rasovými urážkami" (s výjimkou příslušníků bílé rasy) začaly zabývat i soudruzi v orgánech tvořících revoluční síť uvnitř státního represivního aparátu.
Převodovou páku do státní správy až do nedávna tvořil úřad ombudsmana, který vedla trockistka Anna Šabatová (za měsíc se v Brně bude chtít propasírovat do Senátu). Proto ten boj o post ombudsmana a krokodýlí slzy nad tím, že post obsadil Stanislav Křeček, který není s revoluční falangou spojen.
Čtěte ZDE: Nebezpečí na každém kroku: Blbové se přemnožili. Rozdíl mezi Landou a Matáskem. Nové kádrovací seznamy. Střezte se své minulosti! Jak vypadá normální svět? A co by na to řekl takový svatý Pavel?
Exemplární případ
V minulých dnech se však udavačům podařil extra úlovek. Po bohumínském požáru a následné tragédii, ve které sehráli hlavní roli „nepřizpůsobiví“, vydal jeden z alternativních serverů dosti obhroublý komentář, kde po svém zhodnotil tuto událost. Asi jen málokdo z alternativní scény by se mohl s nesmyslně přepísknutým komentářem ztotožnit. Autor, který patří k inteligentním lidem, jej zřejmě myslel spíše jako provokaci a vyvážení mainstreamových bouchačů, kteří metody „overkill“ používají v obráceném gardu zcela beztrestně. Typicky onen pokrokový soudruh z ODS, který doporučoval „podříznout prezidenta republiky jako svini“ – a soud to přešel s chápavým pousmáním.
Šance se tedy naskytla. Šéfredaktor Vlasteneckých novin Radek Velička, kterého vyslídila revoluční falanga a jemuž komentář přiřkli, by měl být oním dlouho očekávaným „exemplárním“ soustem. Během domovní prohlídky se prý našly i důkazy tohoto „zločinu z nenávisti“. Novinář bude bezpochyby exemplárně potrestán. Ze svého domova v Ostravě byl za podezření z ideo-zločinu minulý týden údajně odvlečen v poutech a znalci tamnních poměrů mluví o tom, že se z vazby jen tak nedostane.
Socialisté v čele s ministrem vnitra Hamáčkem ucítili šanci, jak se před krajskými a senátními volbami zavděčit té části anarchistické části voličů, kteří mají nakročeno spíše k Pirátům. Patrně doufají - pokud krvelačnému multikulturnímu davu a jeho zahraničním loutkovodičům předhodí tučné sousto - že by se mohli na kulturní revoluci voličsky trochu přiživit.
Veličkův případ je prostě čistě politickou kauzou a výlučně tak je na ni nutno hledět. „Svobodu pro Radka Veličku“ by se proto mohlo stát jedním z hesel vlastenců o letošním podzimu.
Kdyby stál na opačné straně barikády, byl by nyní veleben. Snad nejlépe to bylo vidět na hyenismu po úrazu prezidenta Miloše Zemana tento týden, kdy Pražská kavárna odhodila veškeré zábrany a přání smrti a další "lahůdky chvályhodné nenávisti" patřily k běžnému vyjadřování pokrokových svazáků.
Do stejné kategorie patří i nadávky a oplzlosti, které se lze dočíst na účet ruského či amerického prezidenta či ruského národa jako takového. Jeden z autorů, který vyhrožuje běžně smrtí poslancům (starosta za ODS v pražských Řeporyjích) byl samozřejmě také nedávno v jedné ze svých kauz osvobozen. Jak jinak?
Případ Velička, tedy není jen o jednom ujetém komentáři, který kopíruje takřka doslova běžné a Hamáčkem nepronásledované oplzlosti kavárenských štamgastů, ale o boji za znovuzískání svobody slova. Účelovost obvinění totiž z celé policejní operace čouhá jako příslovečná sláma z bot.
Jenže popravdě: chtít, aby se měřilo všem stejně? Kam by to měli soudruzi okna?
