Nedávno se seznam celebrit očerněných a kajících se z rasového, sociálního a sexuálního útlaku rozšířil o filmovou hvězdu Zoe Saldanu a známého spisovatele sci-fi a fantasy George Martina.
Herečka Saldana – známá jako modrá žena z Avatáru a zelená žena ze Strážců galaxie – se omluvila se slzami v očích za filmovou roli černošky a zpěvačky Niny Simony, jíž obsadila před několika lety. Podle slov samotné Saldany si herečka dnes uvědomuje, že neměla hrát černou ženu, protože sama o sobě není dost černá (Zoe, i když má tmavou pleť, je karibská mulatka se stopami irské, latinskoamerické a arabské krve, což znamená, že se nemůže řadit k pravé negroidní americké populaci). Navíc se tím provinila kulturní apropriací, čili neoprávněným osvojením. Podle této podivné klasifikace totiž ukradla černochům podobu Niny Simony a o roli Simony i honorář za ni připravila nefalšovanou negroidní americkou herečku.
Případ „Hugo“
Vedle toho se zdá, že skandál s Martinem (obviněným z rasismu a transfobie) skončil, ale 71letý spisovatel je nadále napadán předními novináři, kteří mu připomínají všechny jeho hříchy – a ze seznamu jeho hříchů naskakuje husí kůže.
Pro případ, že jste ho ještě nezaznamenali, připomeňme si celý tento příběh od začátku: autor knihy „Píseň ledu a ohně“ (a tudíž tvůrce předlohy pro seriál „Hra o trůny“) byl jmenován vedoucím nejprestižnější ceny „Hugo“ za americkou sci-fi a fantasy literaturu. Letošní udílení ceny se konalo v souvislosti s pandemií přes Skype. Všichni měli na hlavě legrační klobouky a všichni vypadali docela klidně, ale George Martin:
- Udělil cenu „Retro Hugo“ za nejlepší sbírku příběhů roku 1945 posmrtnému vydání knihy „Mýtus Cthulhu“ od Howarda Lovecrafta;
- Udělil cenu „Retro Hugo“ za nejlepší reedici díla zesnulého Johna Campbella;
- Během své řeči se pozastavil nad sochou Oscara pro její nejasné pohlaví;
- Neuměl správně vyslovit název „žurnálu černošské fantasy“, napsaného zvláštní lámanou angličtinou, čímž projevil nezájem o černošskou kulturu;
- Ve své řeči naprostou většinu pozornosti věnoval bílým mužům – navzdory skutečnosti, že letos byla rasová skladba laureátů na cenu Hugo celkem uspokojivá: bylo v ní dosti černochů a Asiatů.
Tímto jednáním se Martin na jedné straně hluboce prohřešil proti rasové spravedlnosti, protože Lovecraft a Campbell coby lidé své doby (tj. první poloviny 20. století) a své země (tj. Ameriky, kde v té době platily segregační rasové zákony) v té či oné míře sdíleli rasistické názory. Tyto názory však byly tehdy považovány nejen za zcela přijatelné, ale byly také všudypřítomné, snad s výjimkou komunistické SSSR, nicméně v USA se nyní zavádí retrospektivní spravedlnost, takže to není omluva.
Na druhé straně se Martin svými urážlivými vtipy o „Oscaru“ citlivě dotkl transgenderů.
Čtěte ZDE: Revoluce žere své děti: Rowlingová obviněna z transfobie. Kdo se postaví, bude smeten. Jak si užít v kriminále? Navrátilová ve vlastní pasti. Kruh se uzavřel: Feministky vidí konec cesty. Stanou se z žen podřadné bytosti?
Misogyn Martin
Spisovatel se sice svým způsobem omluvil, ale dosud mu zjevně nebylo odpuštěno. V každém případě přední média (například Esquire) připomínají autorovi slavných sci-fi a fantasy, že:
- V jeho „Písni ledu a ohně“ je 214 epizod sexuálního násilí, přičemž znásilňovány jsou neustále ženy. A ačkoli se Martin ospravedlňuje tím, že v jeho knihách se postavy navzájem znásilňují, protože tak to vždy ve válkách chodí, je v tom rozhodně cosi misogynního;
- Jeho barbaři (mimochodem snědé pleti) jsou zobrazováni jako divoši se sklony k násilí;
- A to vše mimochodem v době, kdy se samotná cena Hugo dosud nevykoupila ze své viny, protože dlouho před tímto desetiletím nebyla udělena černochům.
„Tento nepromyšlený postoj k otázce rasy a třídy je dokonalým příkladem toho, že žánry science fiction a fantasy ještě nedosáhly pokroku a jejich ikony, včetně Martina, se ještě musí učit a zvládat úkoly,“ píše blahosklonně sloupkařka Esquire (je to žena a černoška, což znamená, že je na správné straně historie, takže si může dovolit trochu vychovávat bílého muže).
Pokrokem do propasti
To je přesně ten důvod, proč bychom měli pečlivě sledovat pokrok „nové sociální spravedlnosti“ ve vyspělých zemích.
To je přesně ten důvod, proč musíme pečlivě sledovat úspěchy těch, kdo do našich životů zatahují prvky takovéto ideologie (a dělají to metodicky a pracovitě, i když dosud ne příliš účinně).
Martin není obviněn z opakovaného literárního sexismu proto, že jeho postavy se navzájem znásilňují, ale proto, že to dělají bez ideologie. Ideologové „nové spravedlnosti“ si vysoko cení seriálu „Příběh služebnice“ i románu, na jehož základě byl natočen, přestože jde o nepřetržité a monotónní znásilňování, ale je prováděno ideologicky správným způsobem, takže nikdo nemá výhrady proti takovémuto „sadomaso“.
Pokud se nějaká – jakákoli – ideologie stane skutečnou silou v rukou lidí, kteří se prohlásili za její nositele, pak to vždycky skončí stejně.
Za dveřmi slavného spisovatele, který už půl století tvoří pro zábavu a poučení milionů lidí, se najednou objevují jisté typy lidí, kteří nemají ani talent, ani pracovitost, ani úspěch – nic kromě dojmu, že na sebe vzali velkou Spravedlnost, že na nich spočívá duch Rovnosti a jejich ústy hovoří samotná Rozmanitost.
A tyto pyšné nicky hrozí normálnímu člověku, že on, slavný spisovatel, zhřešil před Spravedlností a Rovností – a proto za to musí před nimi učinit pokání a zaplatit odstupné, pokud nechce mít velké potíže.
A aby mu došlo, že si nedělají legraci, mohou mu dokonce hodit k nohám skalp J. K. Rowlingové.
Čtěte ZDE: Byznys a revoluce: Spojenectví, které dokoná zkázu. Jaké mají korporace motivy? Dvojí nenávist a konspirace. Obludnost kontroly lidí. Zuckerberg obráncem svobody? Znovunalezený účel internetu. Není kam utéct
Všude je to stejné
A všude nastává totéž, včetně Ruska. V Rusku sice nejsou černoši, ale to nezabránilo vlně článků v západních médiích na téma „ruský rasismus“. Utlačované feministky v Rusku také nejsou – tedy v reálném životě. Ale pokud půjdete na Twitter, uvidíte tam celá stáda zapálených občanek sršících nenávistí, podle nichž je Rusko genderový koncentrační tábor, ve kterém je pácháno tolik zločinů proti ženám, že to muži nemohou odčinit ani pokáním, ani reparacemi.
Co se týká transgenderů, je jich v Rusku ryze stopové množství, což nebrání tomu, aby přední noviny v nedělních vydáních publikovaly materiály o tom, „jak transgendeři v Rusku trpí“ (v jiné dny v Rusku strádají ženy, zástupci malých národů, gayové, sektáři a menšiny, s nimiž se děje cosi nekalého).
Ruská společnost je natolik různorodá, že z ní bojovníci za spravedlnost mohou nadojit dostatek „trpících identit“ a výpovědí zástupců těchto trpících menšin, zatímco bojkotují všechny odpůrce a požadují peníze na obranu lidských práv.
Ideologická past
Nikde, v žádné zemi, by se lidé neměli ujišťovat, že „u nás nemáme tolik diskriminovaných lidí, kteří by se spolčili v masovém hnutí“. Ve skutečnosti tu nemluvíme o diskriminovaných lidech jako takových, ale o počtu adeptů na elitní status – a těch může být zatraceně hodně i v dosti rasově homogenní společnosti. Důkazem je Ukrajina.
Mimochodem, davy bojujících obětí se objeví ihned poté, jakmile bude takticky výhodné stát se obětí. Jakmile se stane výhodnější být nějakou menšinou, než studovat nebo pracovat. Jakmile se ukáže, že je výhodnější být kovaným ideologem, který si osvojil všechny druhy útlaku, než namáhat hlavu myšlením a získáváním znalostí.
Nicméně tato taktická výhoda pro ideology se nevyhnutelně změní ve velké otřesy pro zemi, která je zachvácena ideologickou horečkou. A nakonec bude pro tuto zemi velkým štěstím, pokud se tam podaří rozptýlit mladé i přestárlé Rudé gardy na venkov za účelem jejich převýchovy.
Zdroj.
