Na černošských životech záleží. Někde to znamená, že se zapalují domy a zabíjejí lidé. Někde jsou lidé vyhazováni z práce. Někde se jen demonstruje.
Obyvatelé českých zemí mohou mít pocit, že jich se to netýká. Nějaká demonstrace tu sice také proběhla, ale nevzbudila mnoho pozornosti. Možná je to tím, že místní lidé přemýšlejí střízlivěji. Nebo tím, že u nás jsme žádné černé otroky neměli, takže není co řešit.
Vypadá to vlastně docela jednoduše. Jenže buran klade nepříjemné otázky. Oni snad Američané mají co řešit? Proč se ta prastará historická záležitost stala tak strašně naléhavá před klíčovými prezidentskými volbami? Podle statistik dnes černí zločinci zabíjejí skoro 20x víc policistů než naopak, a je to výrazem policejní brutality. Jaký poměr by tedy nebyl výrazem policejní brutality? Když budou zločinci zabíjet 50x víc policistů, bude to v pořádku? Nebo těch mrtvých policistů musí být 100x víc než mrtvých černých zločinců?
A pak je tu ta nepříjemná otázka pro české publikum. Zotročování černochů se nás netýká. Ale copak se nás ty jiné věci, kvůli kterým se v posledních letech demonstrovalo, týkají více?
Ono je to pokaždé tak, že když reklamní agentury vymyslí další vlnu neomarxistického aktivismu, v českých zemích okamžitě začnou vznikat franšízy. Tak jako si soukromník může založit vlastní pobočku McDonaldu a dostává k tomu veškerou podporu korporace (za předpokladu, že dodržuje veškerá korporátní pravidla a platí odpovídající poplatky), tak si každý malý neziskovkář může založit svou pobočku Black Lives Matter nebo Extenction Rebellion.
A pak jsou na místě jiné otázky:
- Jsou tu lidé schopní takové franšízy založit? Mají o to dostatečný zájem? Jednoznačně ano – vrstva profesionálních aktivistů je početně velká a zkušená.
- Je tu připravená infrastruktura? Ano, je tu celá síť neziskovek, jsou tu zkušenosti s financováním, jsou tu místní úřady připravené začít podporovat každý nový aktivismus. Jsou tu advokátní kanceláře specializované na žaloby vedené v zastoupení aktivistů nebo údajných obětí.
- Dá se počítat s mediální podporou? Jednoznačně ano. Česká televize, tituly nakladatelství Economia, Seznam.cz a další už otiskly dostatek článků, aby bylo vidět, že nejsou na straně „starého bílého muže“, jak to formuloval Jiří Pehe.
- Jsou tu intelektuálové ochotní novou franšízu zaštítit? I ti se už objevili. Třeba proděkanka Filosofické fakulty Markéta Křížová přišla s unikátní myšlenkou, že čeští nevolníci vlastně nepřímo vlastnili otroky, a dostala k tomu odpovídající mediální prostor.
- Jsou tu aktivisté připraveni vyrazit do škol? Dostanou k tomu veškerou podporu? Že se ptáte! Kolik ředitelů se odváží nutit mladé lidi, aby seděli v lavicích, když je zapotřebí demonstrovat? Kolik ředitelů se odváží nepustit do školy profesionální aktivisty?
Zkrátka, podmínky pro vznik velkého hnutí za práva amerických černochů tu nepochybně jsou. Samozřejmě, téma v širší veřejnosti nerezonuje. Ale copak někoho zajímají názory širší veřejnosti?, neodpustí si buran sarkastickou poznámku.
Pravděpodobnější vysvětlení je to, že se ve školách nevyučovalo. A kdo to kdy slyšel, aby se za lepší svět bojovalo ve volném čase?
Lze tedy předpokládat, že až se školy rozběhnou naplno, až se aktivisté vrátí z dovolených, tak se rychle objeví ti, kdo ten odporný rasismus nedokážou snášet. Projeví se to v grantových žádostech, a tudíž i v rozpočtech v roce 2021. Některé ty žádosti už jsou nejspíš podány.
Leda by mezitím celá záležitost odezněla, a reklamní agentury přišly s jiným planetárním problémem.
Vyšlo v srpnovém čísle měsíčníku MY v rámci cyklu Sloupek buranského sociologa.
Více o měsíčníku MY se dozvíte na stránkách mesicnikmy.cz. Můžete si zde zajistit výhodné předplatné, kdy vám časopis zašleme vždy na požadovanou adresu. Případně zde můžete zakoupit nová i straší čísla v digitální podobě, nebo si dokonce zajistit ještě výhodnější digitální předplatné. Optimální i pro naše krajany-vlastence v zahraničí, protože doprava papírového časopisu je pomalá a drahá.
Měsíčník MY vydává nakladatelství Česká citadela.
