Na ulici mezi lidmi, kteří rádi mluví o tom, že s Ruskem je všechno špatně a brzy to bude ještě horší, měli svátek: zdroje agentury Reuters informovaní o Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC) přinesly zprávu, že tato aliance vážně posuzuje scénář, podle kterého se poptávka po ropě už nikdy nezotaví a bude to mít poměrně vážné důsledky pro země produkující ropu.
Podle britské zpravodajské agentury pokles cen ropy vyvolaný epidemií koronaviru přiměl „některé zástupce organizace OPEC, která je od svého založení před 60 lety nejmocnějším garantem využívání ropy, aby se zeptali sami sebe, zda letošní závažný pokles poptávky nepředstavuje trvalou změnu a jak nejlépe řídit dodávky, když se éra ropy blíží ke svému konci.“
Obligátní prognóza
Přestože sedm agenturních zdrojů, mezi nimiž jsou bývalí i současní představitelé OPEC, údajně tvrdí, že dlouhodobé prognózy samotného OPEC, pokud jde o celosvětovou spotřebu ropy, by měly být korigovány směrem k trvalému poklesu, stojí za zmínku, že oficiální pozice organizace není zdaleka tak pesimistická.
Ve skutečnosti právě z tohoto důvodu vzbudila zpráva Reuters tak vysoký (možno říci šokovaný) zájem: Koneckonců, pokud se v zákulisí aliance zemí produkujících ropu diskutuje o konci „ropné éry“, je to skutečně vážná změna situace, která by měla donutit přehodnotit plány do budoucna takových zemí, jako je Rusko, Kanada nebo Norsko.
Je však třeba poznamenat, že to není poprvé, co západní (a nejen západní) mediální zdroje společně s anonymními (a někdy ani ne anonymními) vysoce postavenými zdroji slavnostně prohlašují, že „éra ropy“ již prodělává svůj soumrak, nebo se k němu alespoň blíží. Nicméně ekonomický šok způsobený koronavirem ve své podstatě nepřidal nic nového k dlouhodobému obrazu očekávaného snižování poptávky po ropě a pouze rozšířil seznam příčin, jenž doposud obsahoval pouze dvě položky: opatření pro boj proti (údajnému) globálnímu oteplování a nebývalý rozvoj technologií zelené energie.
K těmto dvěma faktorům nyní přibyla teze, že koronavirus natolik ochromí ekonomiku planety, že dosavadní úrovně poptávky po ropě nebude dosaženo už nikdy. Jinými slovy, koronavirus povede k takové změně chování spotřebitelů, že i když se zotaví ekonomika jako celek, tito samotní spotřebitelé již nebudou jezdit do práce v autech (a všichni zůstanou doma jako na vzdálených pracovištích) a určitě nebudou létat letadly na dovolenou, protože cestovní ruch na pozadí epidemie odumře.
Čtěte ZDE: Země se nám rozpíná pod nohama: Jsou plovoucí desky mylnou teorií? Hydridová teorie vzniku kontinentů. Ropa a zemní plyn nejsou fosilie! Jejich zdroje jsou nevyčerpatelné. Naučíme se využívat vodík?
Někdo to rád horké
Soudě podle vzrušení spojeného s obnovením přístupu k tradičním turistickým destinacím, které je pozorováno v různých zemích, sotva můžeme v daném smyslu počítat s nějakou trvalou změnou chování spotřebitelů. Oživení světové ekonomiky jako celku, i když potrvá dva nebo čtyři roky, bude znamenat přirozený trvalý růst poptávky po ropě. A o přechodu významné části zaměstnanců na práci z domova se hovoří od roku 2004 a v principu od začátku internetové éry, ale většina experimentů tohoto druhu nepřinesla úspěšný výsledek, protože se ukázalo, že disciplína a produktivita lidí v prostředí domova často klesá. Zaměstnanci pracující přes vzdálené připojení rychle zjistí, že kolegové přítomní v kanceláři komunikují se svými nadřízenými osobně a lépe se orientují ve „firemní politice“, v důsledku čehož je vždy předběhnou v kariérním postupu, a to činí práci na dálku poněkud neatraktivní.
Jedinou skutečně vážnou hrozbou ropné poptávce může být nějaký faktický technologický průlom, díky němuž budou elektrická vozidla, stejně jako elektrické nákladní automobily a lodní elektrické kontejnerové lodě konkurenceschopné. Koronavirus však nepřinesl nic nového, přičemž riziko nových technologií existovalo vždy. Pokud jde o nucené potlačování spotřeby ropných paliv nebo o zavedení diskriminačních daňových tarifů na uhlovodíky v zemích, které protlačují „boj za záchranu klimatu“ (tj. v Evropské unii), zkušenosti s Emanuelem Macronem a „žlutými vestami“ (jejichž protesty začaly po zavedení drastické ekologické daně) zřetelně ukazují, že pokus o vybudování bezuhlíkové ekonomiky cestou administrativních opatření je velmi špatný a nebezpečný nápad ohrožující nikoli producenty ropy, ale ty politiky, kteří propadají „zeleným iluzím“.
Uhlovodíky mají budoucnost
Je třeba poznamenat, že paradoxně v momentě nejistoty a úpadku představují investice do těžebního odvětví nejpřitažlivější vklad do budoucnosti. Pravděpodobně za rok nebo dva budou současné diskuse o žalostné budoucnosti světové produkce ropy vypadat směšně, protože problémy nemusejí nastat ani tak s poptávkou, jako s dodávkami ropy.
Například prezident společnosti „Parsley Energy“, jedné z nejstarších nezávislých firem těžících ropu z břidlic, Matt Gallagher uvedl v rozhovoru pro Financial Times, že Spojené státy již dosáhly vrcholu v produkci ropy a v dohledné budoucnosti neobnoví rekordních 13,1 milionů barelů denně, přičemž pan Gallagher sám očekává, že takovou úroveň nespatří po zbytek svého života.
Navíc dnes, kdy to už málokoho zajímá, se ukazuje, že zásoby břidlicové ropy v samotných Spojených státech byly do značné míry nadhodnocené. A nejedná se o žádnou „kremelskou propagandu“, ale o výsledek šetření americké zpravodajské agentury Bloomberg:
„Při rozhovorech s pěti současnými i bývalými geologickými inženýry, kteří hovořili (s Bloombergem) pod podmínkou anonymity, vyšla najevo (firemní) kultura, která odměňovala nadměrný optimismus. Dva z dotazovaných inženýrů poznamenali, že nadřízení jim přímo nařídili, aby „nafoukli“ zásoby. Jiní tvrdili, že takové požadavky se rozuměly samo sebou a pouze inženýři, kteří předkládali agresivní hodnocení, byli služebně povyšováni. Další uvedli, že oni nebo jejich kolegové byli propuštěni, protože nechtěli „malovat narůžovo“ klíčové ukazatele. “
Vzhledem k chronickému nedostatku investic do konvenční těžby ropy v posledních letech se může stát, že po epidemii se poptávka zotaví, ale objem vytěžené ropy nebude stačit na její pokrytí. A při tomto scénáři, který je mnohem pravděpodobnější, než se na první pohled zdá, bude v alianci OPEC+ znovu aktuální úkol efektivního řízení výroby – pouze v podmínkách již mnohem vyšších cen ropy.
Zdroj.
