Markéta Šelichová a Miroslav Farkas byli propuštěni z turecké ťurmy po odpykání poloviny trestu a česká vláda pro ně do Turecka poslala vojenský speciál, čtu na internetu. Zajímavé. Protože nešlo o nějaký justiční omyl, zvůli vůči nevinným obětem okolností v nějaké banánové diktatuře či něco podobného. Šelichová s Farkasem byli odsouzeni naším váženým partnerem (v NATO), aspirantem na členství v EU a spojencem za napomáhání terorismu. A přesto se domů vrátí vládním letadlem. Takže na pohodlnou a bezplatnou dopravu dvou ultralevičáků a podporovatelů terorismu z Turecka nedobrovolně přispěju i já.
Což je skutečnost, kterou ani při nejlepší vůli nemohu označit za radostnou. Tu kauzu jsem tehdy sledoval a došel k závěru, že člověk by měl být schopen přijmout následky svého jednání. Když z vlastní vůle vyrazíte se zavázanýma očima na procházku po okraji propasti, musíte počítat i s tím, že do ní spadnete. Komu žalovati.
Česká vláda (a Koudelkovi špióni z BIS) se i přesto v jejich kauze velice angažovala. Což mi v kontextu toho, jak v jiných kauzách a u lidí, kteří ke svým obviněním přišli na rozdíl od těch dvou exotů jako slepí k houslím, nehnula ani prstem, přišlo velice zvláštní a dodnes jsem ten veliký státní zájem o dva extrémisty nepochopil. Což byl, přiznám se, jeden z důvodů, proč mě jako pravičákovi představa českých ultralevičáků v turecké báni nepůsobila žádné bezesné noci, Na rozdíl od ministra Zaorálka.
Jakýsi smysl by to všechno dávalo jedině v případě, že Všelichová s Farkasem byli v Sýrii na služební cestě.
Terorista může být našinec
Terorismus je pojem široký jako Pacifik. Díky tomu můžete být zároveň teroristou i hrdinou. Antifa je v USA označována za teroristickou, v Evropě za protifašistickou organizaci. Všechna ta „hnutí za osvobození Palestiny“ jsou do jednoho teroristická a je všeobecně známo, že jejich cílem je zničení Izraele a genocida Židů. Některá nejextrémističtější jako teroristická nazývá dokonce i EU, a přesto je všechny přímo nebo nepřímo financuje. Z peněz evropských daňových poplatníků. Tedy i Židů. A Palestinci za ně kupují zbraně, výbušniny, montují rakety, vraždí s nimi Židy a platí renty rodinám mrtvých teroristů.
U nás byl například za terorismus odsouzen důchodce, co pokácel na koleje strom. Chtěl vykolejit vlak a svést to na muslimy. Zvláštní terorismus, takový typicky český, ale terorismus. Nedávno tu padly tresty vězení také za „schvalování atentátu“ na novozélandskou mešitu. To vše za souhlasného pokyvování státu a hlasitého potlesku médií. Terorismus je prostě ee.
Někdy. A někdy zase ne. Záleží, jako vždy, na úhlu pohledu. Z toho tureckého Všelichová s Farkasem pomáhali někomu, kdo v Turecku i jinde zabíjí lidi, proto tam jsou považováni za teroristy, a proto je Turci šoupli do basy. Já v tom nevidím problém. Zabíjení nevinných lidí, lhostejno ve jménu čeho, by taky rozhodně mělo být ee. Jestli teda chápu ty evropské hodnoty správně.
Čtěte ZDE: Tyranie nejistoty: Došlo k průlomu spravedlnosti. Drastická změna právního systému. Místo soudů aktivisté a média? Objektivní hranice zločinu neexistuje. Málo prozíravá Saganova obhajoba. Nikdy nevíte...
Turecko, spojenec ČR, USA i EU, prostě považuje všechny Kurdy za teroristy, zatímco USA i EU označují za teroristy jen některé. Je to složité. Obecně ale platí, že pokud pomáháte Americe svrhávat vlády a šířit demokracii, tak se nad vaším případným teroristickým vedlejšákem zpravidla zavírají obě oči, nebo je dokonce označován jako boj za svobodu a demokracii.
A česká vláda prostě z nějakého důvodu považuje to, co dělali Všelichová s Farkasem v Turecku a Sýrii ne za podporu terorismu, ale zřejmě za v podstatě záslužnou věc, za dobrý úmysl, který jen nějakým nedorozuměním skončil špatně. A proto ta nadstandardní péče.
Já bych k tomu měl v jejich případě výhrady, i kdyby takovou péči tenhle stát věnoval všem občanům s podobnými problémy bez rozdílu. Ale protože to se rozhodně neděje a rozsah státní péče o nejrůznější kriminálníky se mi v porovnání s mírou péče věnované bezúhonným lidem v nesnázích jeví šíleným, tak moje rozhořčení dosahuje obřích rozměrů.
Někomu slovníček a někomu letadlo
Dojemná státní starost o osud české pašeračky drog v Pákistánu nebo těch dvou ultralevicových výlupků v Turecku totiž šíleně kontrastuje například s ledovým nezájmem vlády o osud řidiče kamionu Jiřího Sagana.
Který byl v těchto dnech také propuštěn z vězení v zahraničí, konkrétně ve Francii. Odseděl si tam dva roky za údajné pašování migrantů, navzdory absenci důkazů. To si takhle jedete s kamionem do Anglie a cestou vám do auta nalezou černoušci, co prchají za jejím sociálním systémem. Nevíte o nich, na hranicích je objeví celníci a už se taky vezete. Do basy. A nemáte páru proč.
A přestože měl jeho případ slušné mediální pokrytí, vláda pro pana Sagana neudělala vůbec nic. Žádná politické jednání, žádné zastání, žádná pomoc. Nic. Jediné, co mu tenhle stát poskytl, byl malý a ohmataný francouzsko-český slovníček. Na právníka se dělala soukromá sbírka (některé osobnosti se angažovaly po vlastní linii - pozn. PP) a o vládním speciálu na cestu domů si mohl nechat leda zdát.
A tahle záhadná a pro mne zcela nepochopitelná disproporce mi vadí. Velice. A stát, který, kromě mnoha dalších zásadních vad, na slušné lidi v nouzi sere a pro levicové extrémisty posílá letadla, považuji za velice… podivný. A já podivný stát nechci.
Protože k čemu je slušným lidem takový stát?
Zdroj.
