Proprší letošní léto, nebo bude krásně? Jako děti jsme si takové otázky nekladli. Buď bylo slunečno a horko, nebo občas lilo či přišly bouřky, nebo celé propršelo. Brali jsme to, jak to je. O prázdninách bylo krásně za jakéhokoli počasí.
V době, do které nás vracejí půvabné fotografie Františka Dostála na stránkách červnového vydání MY 6/2020, už nám to tak jedno nebylo. Slunečno bylo žádanější, propršené léto znamenalo víc problémů. Mnozí z nás (dnešních šedesátníků a více) se totiž brzy stali rodiči. Mnozí. Podíleli jsme se na „explozi“ silných ročníků takzvaných Husákových dětí, jen se tomu tak tehdy neříkalo.
Nevyzpytatelné
Právě tak, jako se počasí nenazývalo klimatem a předpovědi počasí v televizi nebo rozhlase neměly parametry politického školení mužstva na fantaskní témata typu: „Za pár let se všichni uškvaříme, třeba proto, že chováme krávy.“ Pro politická školení sloužila jiná témata v jiných „formátech“. Třeba jak „socialistickým soutěžením“ zvýšit počet krav a čerpání mléka z jejich vemen, protože mléko je zdravé (a hovězí maso pro výživu národa důležité), a narůstající počet dětí tedy velí udržet základní potravinovou soběstačnost i v těchto důležitých komoditách.
Brali jsme to jako samozřejmost právě jako to počasí. Předpovědi obvykle nevycházely – zvláště ty středně a dlouhodobé. V tom se dodnes nic nezměnilo, jen ke svým „kreacím“ neměli meteorologové milióny družic a počítače za miliardy. A nepočítali se k armádě ideových propagandistů. Umíte si představit, že by dnes zaměstnali ve státní (tzv. veřejnoprávní) televizi či rozhlase meteorologa, který by nepřísahal na základní dogmata klimatického náboženství a výslovně či v podtextu nešířil oficiální hysterii z takzvaného globálního oteplování? Že by během prezentace odhadů budoucích dějů v ovzduší prohodil něco žertovného, třeba jako že „nic není nevyzpytatelnější než počasí“?
Čtěte ZDE: Veřejné doznání: "Osévání mraků" je realita. Dělají to skutečně všichni? To jsou ty naše konspirace. Co budou „skeptici“ tvrdit teď? Otevřenost není jen tak. Co za kroky bude následovat?
Co ta voda?
Jednou, někdy před polovinou sedmdesátých, bylo krásné slunečné jaro. Jezeďáci strašili, že to s úrodou nebude nic moc. Strašili tak pořád (stejně jako dnes). Známý bonmot pravil, že socialistické zemědělství má čtyři úhlavní nepřátele: jaro, léto, podzim a zimu (stejně jako dnes). Až 8. června se na obloze vynořily mráčky. A spadlo z nich. Pár kapek.
Moje tchyně (moudrá, skvělá žena) pravila své obvyklé: „Medardova kápě, čtyřicet dní kape“. Oponoval jsem, že jí to asi letos nevyjde, protože předpověď věští suché horké léto. „Tak se vsaď,“ pravila. „Neříkám, že to bude všude, ale tady na Slapech nebude den, aby nezapršelo.“ Vsadil jsem se – a prohrál. A začal jsem chápat, že lépe důvěřovat staletími ověřeným pranostikám než „vědcům“ s drahými moderními přístroji. Až mnohem později jsem pochopil, že to platí univerzálně (výjimky potvrzují pravidlo).
S tím domnělým „pětisetletým“ suchem je tomu právě tak: sedm suchých let střídá sedm let vlhkých. Plus mínus. A že je opravdu vody nějak málo, určitě méně než dříve? Že mizí voda ze studní, které po desetiletí bezpečně zásobovaly celé rodiny?
Vody je skutečně méně. Studny donedávna neznaly myčky, pračky, bazény, zalévání či mytí aut, kam oko dohlédne. Země nebyla udusaná těžkou technikou, která vodu do spodních partií krajiny nepropustí. Lesy neznaly bojovné „eko-neziskovky“, které umějí prosadit, aby celé obrovské plochy sežral kůrovec, protože uměle vytvořená krajina (třeba na Šumavě) je náhle vystavena „bezzásahovému hospodaření“. Proto bude nutné vytvořit více přehrad a vodních děl, protože jsme náročnější. Ale „globální oteplování“ se nekoná. To jen prodavači strachu z politických a finančních koncernů mají lepší nástroje.
Jak bude?
Není více katastrofálních záplav a „dramatických změn počasí“ než dříve. Je jen více štábů, kamer v mobilních telefonech a televizních „editorů“, kteří z nich sestavují alarmující „koláže“. Bylo to tak vždycky, jen jsme těm záběrům nebyli každý večer vystavováni. A to ještě odhlížím od těch, co si pokoušejí s počasím „hrát“ – rozprašováním chemie z letadel počínaje a elektromagnetickými „děly“ namířenými třeba na takzvané tryskové proudy v troposféře konče. Ani oni však nemají šanci. Počasí (o klimatu ani nemluvě) je systém tak složitý, že mu (naštěstí) nikdy neporozumíme. Jen moudrost předků nás v něm může trochu zorientovat.
Takže jaké bude letos léto, už víme: Jasno až oblačno nebo zataženo, sucho, občas déšť, který může být i trvalý, s bouřkami až průtržemi mračen, mírný, žádný nebo velmi silný vítr všech směrů, s teplotami mezi pěti až čtyřiceti stupni, přičemž v noci může být i pod nulou a třeba i zasněží. Takové normální léto.
A pokud jste si všimli, jestli káplo na Medarda…
Vyšlo v MY 6/2020.
