V minulém článku jsem upozornil, že během současného amerického pokusu o barevnou „revoluci“ vyplul na povrch povahový rys, který je pro mladé příslušníky vyšších tříd naprosto typický. Jsou schopni a ochotni se kvůli korporátní kariéře nechat neomezeně ponižovat. Není nic, co by si nenechali líbit. Tak jako se v jiných dobách lidé cvičili v odvaze nebo řemeslných schopnostech, dnes se cvičí v neomezené loajalitě a poslušnosti.
Dnes upozorním na další rys, který s tím souvisí. Máme tu pokus o revoluci, na záběrech vidíme hořící města, a nabízí se logická otázka. Kdo je dnešním Leninem? Kde je nový Stalin? Kde je Trocký? Měli bychom přece vidět vůdce, kteří přinášejí nové ideály a pronášejí plamenné projevy strhávající masy. V době elektronických kanálů by nový Lenin měl strhávat desítky milionů lidí. A jestli ne nový Lenin, tak aspoň nový Che Guevara.
Dokonce i ukrajinská barevná revoluce měla své tváře. Ale v USA? Možná vás napadne Bernie Sanders, jenže ten už je profesionálním revolucionářem 50 let, a v dnešním dění nehraje klíčovou roli. A v PR agenturách už nejspíš připravují americkou verzi Gréty – tedy dokonalého revolučního vůdce bez minulosti, bez chuti a zápachu.
Vidíme pokus o změnu politického režimu, který je absolutně bez osobností. Davovost dotažená k dokonalosti. A netýká se to jen těch, kdo rozbíjejí výlohy a odnášejí si televizory. U nich je anonymita pochopitelná. Jenže ta stejná davovost se projevuje i v redakcích, korporacích, univerzitách a politických stranách. Dozvídáme se, kdo byl vyhozen z New York Times, protože otiskl nesprávný komentář. Ale neznáme žádné výrazné jméno, které je za tím vyhazovem. Prý to byl „tlak zaměstnanců“. Tedy dav. Totéž se dozvídáme o korporaci Facebook, kde se proti Zuckenbergovi postavili „kolegové“.
To není jen výpověď o jedné revoluci, ale také o stavu dnešních elit. O prostředí velkých byrokratických aparátů, kde jsou všichni ambiciózní, všichni se navzájem hlídají a není nejmenší prostor pro osobitost. Pokud by se někdo osobností stal, smečka se okamžitě spojí proti němu. Vytváří se tak dav a davová mentalita. A to nejen v té chvíli, kdy jsou lidé fyzicky spolu.
Čtěte ZDE: Antifa: Teroristická organizace řádí. Trump staví obranu. V Richmondu se upaluje jako v Oděse. Teror výbavou i české pobočky? Piráti své soudruhy podporují. A Hamáček nás chce ve spolupráci s Bruselem odzbrojit...
Tím se dostáváme k další historicky nové situaci. I v minulosti mohl být člověk součástí nějakého rozvášněného davu. Jenže potom přišel domů, byl sám a mohl si začít klást otázky typu „do čeho jsem se to vlastně zapojil?“, „k čemu to povede?“ nebo „co na to moje svědomí?“ Dnes nic takového neexistuje. Davový člověk má s sebou pořád svůj mobil, pořád je on-line, pořád je mentálně součástí davu.
Otázkou davové psychologie se v evropských dějinách zabývala řada myslitelů, a na mnoha podstatných věcech se shodnou:
- Dav jedná iracionálně. Zapojení do davu fakticky vypíná mozek každého jednotlivce.
- Dav nezná svědomí ani odpovědnost. Dav jedná. Člověk stržený davem nemyslí na to, co bude za pár hodin, natož za pár let.
- Dav je emotivní. Všimněte si, jak výrazné city a emoce jsou neustále projevovány. Hlasitý pláč nad stavem planety. Hlasitý pláč nad gangsterem, který zemřel při zatýkání. České aktivistky už „nedokážou snášet“ sochu Winstona Churchilla. Výbuchy vzteku. A další výbuchy pláče. Bývaly doby, kdy se lidé snažili svoje emoce kontrolovat. Dnes je davovou ctností emoce rozjitřovat a okázale předvádět, že jsou zcela mimo kontrolu.
- Dav je manipulovatelný, ale jenom do určité míry. Je snadné vykřiknout „ubijte ho“, a rozhýbat lidskou masu. Ale dosud nikdo takovou masu nedokázal podobným výkřikem zastavit.
- Dav je zbabělý. Stačí pár výstřelů, a masa propadne panice. Ti, kdo ještě před chvílí tlačili na vrata a domáhali se lynče, ti v panice prchají.
Jenže povel k výstřelům nikdo nedá, protože proti davu nestojí odpovědní důstojníci, ale zase jen dav. Politický režim, jehož ministr obrany – ve chvíli, kdy americká města hoří – řeší své fotografie na sociálních sítích, takový režim se běsnícím davům postaví jen stěží. Chce-li Trump zvítězit, bude muset provést radikální změny.
Historicky tomu bývalo tak, že davy vytvářeli spíše příslušníci nejnižších tříd. Dav stál proti elitě, jejíž příslušníci byli schopni jednat racionálně. Dnes je tomu přesně naopak. Čím výše jdete ve společenském žebříčku, s čím bohatšími a mocnějšími lidmi se setkáváte, tím více davovosti nacházíte.
Obávám se dokonce, že kdyby se někdo z nás dostal třeba na setkání Bilderbergu, byl by zklamán. Místo vizionářů, vzdělaných lidí a racionálně jednajících géniů zla by tam našel jen stupiditu, davovou mentalitu, vymyté mozky a neustálé hledání, co ještě ukrást. Prostě takové prostředí, aby se tam cítil dobře třeba Karel Schwarzenberg.
