Během výjimečného stavu, který byl v souvislosti s koronavirem zaveden národními státy téměř na celém území EU, došlo k výraznému oslabení ekonomiky a podle očekávání se má evropská ekonomika v tomto, i příštím roce potýkat se značnými problémy. První náznaky jsou již zde a ekonomika EU se propadla nejhlouběji v její dosavadní historii.
Nový rozpočet
Tváří v tvář těmto problémům se rozhodly evropské instituce přijmout novou finanční strategii na roky 2021 - 2027. Návrh té původní byl předložen již v květnu 2018, následně ho v listopadu 2018 přijal Evropský parlament, což potvrdil i nový parlament po volbách v roce 2019. Původní plán počítal s rozpočtem 1,1 bilionu eur.
Situace se však změnila po pandemii koronaviru. Parlament požádal Komisi, aby připravila nouzový rozpočtový plán. Zároveň požadoval vytvoření ozdravného hospodářského balíku v hodnotě 2 bilionů eur, který by pomohl vyrovnat se s následky pandemie. To znamenalo navýšení původně plánovaného rozpočtu o zhruba 900 miliard eur.
Nakonec představila Evropská komise 27. května takzvaný plán hospodářské obnovy. Informace, která byla nejočekávanější a týkala se navýšení rozpočtu, zněla: 750 miliard eur. Předsedkyně Komise von der Leyenová k tomu řekla: "Dnešek je pro nás zlomovým dnem. Co bylo na začátku pouze malým virem, který lidské oko není schopno ani vidět, se přeměnilo na ekonomickou krizi s rozměry, které nelze přehlédnout." Výsledkem těchto úvah je největší podpůrný balík pro ekonomiku EU v její historii. Ekonomika EU totiž zaznamenala v prvním čtvrtletí tohoto roku historicky největší propad.
Řešení? Zadlužit se!
Kde však na tyto nadstandardní výdaje vezme EU peníze? Přístup odpovídá modernímu státu: půjčí si je na finančních trzích. Své nové dluhy by chtěla EK začít splácet nejdříve v roce 2028 a očekává, že pokud vše půjde dobře, měla by se jich zbavit v roce 2058. Čili EU čeká 30 let splácení dluhu, který, pokud se vyskytnou nové problémy, bude narůstat. A z čeho vlastně plánuje EU dluh hradit? Von der Leyenová nakonec přiznává, že "nejideálnější by bylo, kdyby ho Unie zaplatila z nových evropských daní."
Jakými novými daněmi obšťastnit jednotlivé evropské státy své občany, to ponechává EK na národních vládách, ale doporučuje jim, aby zvážily čtyři nové zdroje euro-rozpočtu: digitální daň, uhlíkové clo, část výnosů z prodeje emisí a daň vybranou na základě společného konsolidovaného základu daně právnických osob.
Čtěte ZDE: Případ nenahlášeného prasete: EU obnovila protektorát Böhmen und Mähren. Chrání vepře GDPR? Tohle si nedovolili ani za totáče. Kancléř není sám. Maličkost? Jen zdánlivá. Z tisíců takových jsou zdi vězení národů
Miliardy pro nás, nebo od nás?
EU už i vypočítala jednotlivým státům, kolik mají přispět do společného rozpočtu. Například po Slovensko by to měla být částka 5 miliard eur. Unie však zemi ujišťuje, že dostane obratem zpět 8 miliard eur. Tato lákavá vize však má několik háčků. Ostatně, tak jako vždy. Čerpání těchto peněz, které země dostanou navíc, není ponecháno na jejich libovůli. O tom na co a jak budou tyto peníze využity v jednotlivých státech, bude rozhodovat i EU a její kritéria.
Když domyslíme všechny skutečnosti, tak se nám ukáže na konci nevábný obraz, na kterém je na jedné straně někdo, kdo dává hotovou částku 5 miliard, aniž by si kladl nějaké podmínky a na druhé je někdo, kdo mu za to slibuje 8 miliard, ale jen když splní sérii specifických podmínek. Tento model je popřením starého známého hesla: lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše. Z předchozích let známe jak probíhá tento proces: peníze jsou vyčleněny na konkrétní okruhy, nedají se vzít a použít na co si právě národní vláda usmyslí; pak třeba vytvořit takový projekt, který EU schválí; když není projekt schválen EU, tak se peníze nedají čerpat; když se už čerpají, může z nich značnou část rozkrást nějaký politik; pokud jejich nerozkradne politik a jsou použity, kontrola může odhalit dodatečné nedostatky v projektu.
Podle slovenské liberální poslankyně Lucie Ďuriš Nicholsonové: "V čerpání eurofondů byla minulá vláda velkým amatérem a kvůli tomu jsme v minulosti přicházeli o desítky milionů eur." No uvidíme, co nám předvede ta nová vláda. Ale byly a budou to jen desítky milionů eur? Takže v čem spočívá vlastně to blaho členství v EU? Nakonec, když vše podtrhneme a sečteme, můžeme být překvapeni, že naše celkové zisky nemusí být velké nebo dokonce nemusí být ani žádné. Zejména pokud do hodnocení započítáme ztráty nefinančního charakteru.
Něco za něco
Tyto kulturní, národní a strategické ztráty jsou přesně těmi dlouhodobými mínusy, o kterých nechtějí naši politici už od 90. let nic slyšet. EU je zkrátka dobrá a vzdání se národní a kulturní suverenity je drobností, oproti všem těm výhodám, které získáme, například oproti multikulturalismu, imigrantům, LGBT agendě, ekologické agendě, gender ideologii a podobným darem mudrců ze Západu. A hlavně oproti euro-dotacím, na které se politici obzvlášť třesou, a které je udržují ve stavu příjemné národní apatie.
Toto vše samozřejmě už máme, ale Brusel a jeho oddaní spojenci v našich zemích ucítili nyní novou příležitost. Mladý levicový liberál Michal Šimečka se hned nechal slyšet na svém facebookové stránce, že "že Slovensko má šanci v jednání o záchranném balíku ukázat, že ve srovnání s nedemokratickým Maďarskem nebo Polskem sdílí evropské hodnoty." Poselství je jasné: pokud se vzdáte své kulturní identity a pokloníte se Bruselu, tak dostanete peníze. Pokud ne... (tak nám zůstane jen poslat ty miliardy a čekat).
A mladý liberál pokračuje: "na stole je návrh masivního ozdravného plánu, který pomůže nastartovat ekonomiku a posune Evropu směrem k politickému sjednocení." Takže situace se nám začíná vyjasňovat: bude se sjednocovat. Evropa nebude Evropou národů, jak si někteří naivně mysleli, ale ještě centralizovanější byrokratickým molochem, plným pilných levicových liberálů, jako je Michal Šimečka. A abychom nebyli smutní, pokud nakonec těch peněz tolik nebude, tak nám oznamuje, že: "Pozici Slovenska nemůže určovat jen jednoduchá účetní logika ("kolik se nám ujde?"), Byť podle ní získáme možná až o deset miliard navíc. Stejně musíme brát v úvahu vyšší strategický a evropský zájem. Budoucnost Slovenska leží v silné, demokratické a zelené Evropě. O ní se dnes rozhoduje. Odmítnutí záchranného plánu by uvrhlo EU do ekonomické a politické krize, ze které by se už nevzpamatovala."
A to je skutečný důvod celého "velkorysého plánu". Záchrana papalášů v Bruselu. A pokud by nakonec ty peníze nepřišly, tak nás bude hřát pocit, že EU byla nejen zachována, ale také posílena. A pokud by někdo něco namítal? Šimečka má jasno kdo to bude: " Určitě se vyrojí plno hejtrů, kteří budou nespokojeni s tím, že dnešní dluhy máme splácet budoucími příspěvky do rozpočtu EU." Představte si, ještě jsou na světě takoví "hejtři", kteří se netěší na dluhy a splácení! Neuvěřitelné. To budou určitě všechnno extremisté.
Čtěte ZDE: EU začíná se znárodňováním: Při krizi padá i mantra o nedotknutelnosti soukromého majetku. V USA i Německu chystají totéž. U nás ostatně také. EK už si brousí zuby. Vydá se celý Západ čínskou cestou?
Jak si zasloužit peníze?
EU ví, že hraje o hodně. Tradiční proevropští partneři Itálie a Španělsko jsou první na řadě pokud se týká pomoci. A důvod? Byli více zasaženy pandemií. Ve skutečnosti však Brusel ví, že ztráta Itálie by byla katastrofou, a proto udělá cokoliv, jen aby si Italy koupil. Malé a submisivní hráče má jisté tak či tak. Jak si tedy pak ty peníze zasloužit? Jednou z cest, která se nabízí, je hrát roli trojského koně ve V4 a být za to odměněn. Šimečka radí: "Nyní máme šanci to ukázat a postavit se na správnou stranu dějin. I kdyby to mělo znamenat, že zůstaneme ve V4 osamoceni.“
Poslanec Evropského parlamentu za SMER, Robert Hajšel neohroženě tvrdí: "Budu v Evropském parlamentu prosazovat, aby k penězům z těchto nástrojů měly stejný přístup všechny země. ... I státy jako Slovensko, které po zdravotní stránce nebyly koronavirem tak silně postiženy, čelí i v důsledku přijatých preventivních opatření hluboké hospodářské recesi." Jsme na to zvědaví.
Ekologičtí fanatici
Nad tím vším se vznáší duha nové levicové euro-ekologie, jejíž kritéria budou pravděpodobně i kritérii přijatelnosti projektů. Liberálové a levičáci se přímo vrtí blahem, že koronakrize přinesla šanci likvidovat konvenční produkci. Tyto plány, v nichž život konkrétních lidí a jejich rodin nehrají pro ekologické fanatiky žádnou roli, komentoval Šimečka takto: "Nové stamiliardy musíme investovat do přechodu na zelenou a digitální ekonomiku, ne na nesmyslné dotování sektorů, které ničí naši planetu. Slovenská vláda by měla zaujmout stejný postoj." Hajšela se přidal: "Ze 'zoufalé koronakrize' se prozatím stává obrovská šance zcela resetovat a přestavět fungování ekonomiky, utlumit výroby poškozující životní prostředí. "
Čili, nastupuje zelená utopie? Budou se zavírat a likvidovat "neekologické" fabriky, s nejistým výhledem na nové, "ekologické", aby se zelení fanatici mohli, když opustí kavárnu a zavítají mezi netolerantních divochy, cítit ekologicky? A co na to tzv. "Pravice"? Miriam Lexmannová z KDH, se zazelenala velmi progresivně: " Půjčku bude splácet dnešní mladá generace. Je tedy důležité, abychom se jí přiblížili v oblasti ekologie, což zahrnuje daň za plasty, clo na ekologicky nešetrně vyráběn zboží a digitální technologie." A placení se stane radostí.
Čtěte ZDE: Falešné koronabondy: Záchrana ekonomiky po pandemii? Finanční pomoc zbídačeným Evropanům? Lež! Krádež peněz na zelené šílenství Lejnové. Chudí mají platit mejdany bohatým. To že je náš "unijní úděl"?
Bruselské řešení? Více moci Bruselu
Už během koronakrize se ozývaly z Bruselu hlasy, že se situace dá efektivněji řešit jen pokud se přesune více kompetencí z periferií do centra. Tam všechno zařídí lépe, jen jim třeba dát moc. Slovinský politik Janez Lenarčič, který má na starosti krizové řízení EU řekl: "Řekl bych velmi jednoduše, že krizi nelze zvládnout bez odpovídající pravomoci, je to jednoduché. ... Zdraví, civilní ochrana, kontrola na hranicích ... Všechny tyto oblasti jsou v pravomoci členských států. Pokud se nezmění základní smlouvy EU, nebude možné lépe koordinovat krizové řízení celého společenství. "
Čili, výsledek krize? Více centralizace. Výsledek hospodářské obnovy? Více Bruselem zkorumpovaných politiků, kteří nyní potřebují peníze a budou ochotni za ně předat své pravomoci. Konečný cíl obnovy? Levicová a liberální ekologická utopie s kulturou LGBT, gender ideologií, feminismem, multikulturalismem a dotacemi pro minority.
Sice nic nového, ale pokud vše půjde podle bruselského scénáře, tak bychom se mohli zase posunout o další významný krok do tlamy bruselského Molocha.
Zdroj.
