To bylo keců. O tom, jak se o své zbraně nemusíme bát. O tom, jak máme skvělý zákon o zbraních, který bude vláda v Bruselu hájit. „Česko odmítne část směrnice o zbraních, my se svých lidí nebojíme,“ hřímal opakovaně minulý ministr vnitra v bojovné póze.
Vida, a neuplynulo ani moc času a současný ministr vnitra (ze stejné strany) v hlubokém předklonu směrem k Bruselu a se státnickým výrazem ve sněmovně prohlašuje, že „je lepší evropskou směrnici o zbraních naplnit a peníze vynaložit na jiné užitečné věci.“
„Penězi“ jsou míněny „stovky milionů“ , které bychom podle soudruha Hamáčka museli zaplatit Evropské komisi jako pokutu za odmítnutí implementace zbraňové směrnice, za kterou by se nemuseli stydět ani bolševici. A která je naprosto nepochybně, bez ohledu na doprovodné sladké řečičky, prvním krokem na zcela jistě nedlouhé cestě k téměř úplnému odzbrojení občanů EU.
Každý (trouba) ví, že...
Stojí jistě za připomínku, že tato evropská směrnice vznikla primárně jako reakce na sérii evropských islamistických teroristických útoků a má vést k podstatnému ztížení jejich proveditelnosti v budoucnosti. Tím, že se podstatně omezí vlastnická práva civilních držitelů zbraní ve zpátečnických zemích EU, které takové držení v Evropě ještě v nějaké míře povolují a které pokrokové členské státy považují v podstatě za jakousi nežádoucí úchylku vrhající stín na většinově již odzbrojené a tedy zase o něco dokonalejší společenství. Vítejte v EU.
Fakt, že žádný z těchto teroristických útoků nebyl spáchán legálně drženou střelnou zbraní nýbrž pašovanými zbraněmi z černého trhu nikoho z tvůrců a obhájců toho nařízení zjevně nepálí. Ani fakt, že všechny proběhly v zemích s „pokrokovou“ zbraňovou legislativou a tedy v naprosto občansky odzbrojených společnostech. A žádnou roli nehraje zjevně ani fakt, že tato silně restriktivní směrnice tedy dopadne primárně na státy, které nemají s islamistickým terorismem ani s trestnou činností páchanou s legálně drženými zbraněmi vůbec žádný problém.
A to nemluvě o faktu, že islamističtí teroristé povraždili například jen v období let 2014 – 2017 více lidí jinými prostředky, než jakýmikoliv střelnými zbraněmi.
Čtěte ZDE: Střelba v Ostravě: Smutek presstitutů a žvásty politiků. Čím Ctirad hořce zklamal kavárnu? Arzenál pro dalšího magora a knížecí rady policie. Lepší malá šance než žádná. Nosím, nosíš, nosíme. Budeme "vyspělou" zemí?
Nabídka a poptávka
Bruselu jde od počátku o jedinou věc – o odzbrojení i zbytku Evropské unie. Na základě geniální myšlenky, že kde není civilně držených střelných zbraní, není ani kriminality se střenými zbraněmi. Působí to sice dojmem, jakoby autorem této myšlenky byl Jára Cimrman, ale bohužel tomu tak není. Jde o realitu.
Už způsob vzniku této směrnice, jejího schválení a realizace poměrně hodně napovídá k čemu má skutečně sloužit.
Upečena jako téměř všechno v Bruselu v temných koutech trialogu a předložena evropskému parlamentu k povinnému a zcela formálnímu schválení. Které trvalo, ačkoliv šlo o velký zásah do občanských práv, celé čtyři minuty a padesát vteřin. Přičemž čtyři minuty z tohoto času tehdy parlament zamítal pozměňovací české návrhy…
Taky se mi od začátku moc líbila unijní taktika přesunout tak bytostně bezpečnostní tématiku jako je držení zbraní do šuplíku „vnitřní trh“ a obejít tak nepříjemný zádrhel s tím, že v rámci EU šuplík „bezpečnost“ vyžaduje jednomyslné schválení, zatímco šuplík „vnitřní trh“ pouze většinové. A voila, protesty či dokonce nesouhlas unijních zpátečníků s nezastavitelným pokrokovým vývojem na poli civilního držení zbraní nám padají tiše pod stůl.
K zamyšlení je také fakt, že dopady a plnění cílů směrnice se budou každých pět let vyhodnocovat. Vzhledem k tomu, že plánované částečné (zatím) odzbrojení bezúhonných civilistů nebude mít vzhledem k faktům a popsaným okolnostem na četnost a průběh páchání budoucích teroristických činů ani ten nejmenší vliv. Protože si islamisté nutné zbraně se značnou pravděpodobností opět opatří na černém trhu, který se bohužel řídí pravidly poptávky a nabídky a nikoliv směrnicemi EU.
Karavana jede dál
Takže po pěti letech a x dalších teroristických útocích dojde Brusel nutně k závěru, že směrnice jde nepochybně správným směrem, ale byla příliš mírná. A utáhne zase o něco šrouby. A tak dále, až tak nejpozději někdy kolem roku 2030 zjistíme, že nám kvůli tomu, aby si radikální muslimové nemohli na Balkáně kupovat útočné pušky, nechali vzduchovky do 7,5 J.
Nezapomenutelný Juncker už v roce 2015 při představování směrnice prohlásil, že komise chtěla původně mnohem „hustější“ verzi – rozuměj totální odzbrojení – ale nakonec trochu ustoupila, aby se poddaní nevzbouřili. Salámová metoda se přece tolik osvědčila. I z toho lze odvodit, jak to celé bude asi dál probíhat.
I dali jsme tohle všechno velice hlasitě k evropskému soudu. Ne proto, že by našim politikům – čest těm asi dvěma výjimkám – záleželo na českých držitelích zbraní, na ty pochopitelně sere pes, ale proto, že je nás docela hodně a většina asi chodí volit. A evropský soud nás, velice překvapivě, poslal vloni v prosinci do prdele s tím, že co EU činí, dobře činí a psi ať si klidně štěkají, nicméně karavana jde dál.
A tak jsme zase sklopili uši a ocas a sedli poslušně páníčkovi k noze, aby nám dal piškotek.
Směrnice hladce prošla ve sněmovně navzdory několika soudným hlasům, kterým tímto děkuji, prvním čtení a vůbec nepochybuji, že by nebyla schválena. Přece se nevzdáme několika stovek milionů nebo dokonce dotačních miliard kvůli vlastní svobodě a suverenitě.
V prosinci 2019, po rozhodnutí evropského soudu poslanec Kalousek prohlásil, že TOP09 bude hlasovat pro směrnici. Asi v tom smyslu, že protestoval jako občan, ale jako politik musí držet basu. A nemáme se prý bát, nikdo o tu svojí brokovnici určitě nepřijde.
No, tak já se teda o tu svojí byť jen imaginární brokovnici teda rozhodně bojím.
Zdroj.
