Hřib (pražský pirátský primátor) s kumpány se sešli na pikniku na Václavském náměstí. Vesele se na sebe mačkali, až musela zakročit policie a roztrhnout je od sebe. Hlavní média to moc nezaujalo (ČT zákrok policie vynechala úplně), ačkoli nedlouho předtím málem volala po abdikaci prezidenta republiky, neb při poradě s expertním týmem neseděli u stolu dva metry od sebe. Ale Piráti, Kalouskova TOPka a bratři Čižinští (před volbami poodstoupili od lidovců) jsou chráněnou entitou. Proto i jejich oslava loupeže dalších stovek miliónů korun z daní Pražanů proběhla podobně pokoutně jako odstranění pomníku maršála Koněva jejich kámošem Kolářem (TOP) v Praze 6: V době zákazu shromažďování, kdy proti jejich zločinům nelze na místě protestovat.
Je to (v menším) téměř identické jako v pirátském Bruselu, kde nedávná šéfka Bundeswehru v zastoupení Mutti Merkelové právě organizuje způsob, jak ukrást České republice totéž jako Hřib Pražanům – jen se to počítá ve stovkách miliard. Také o tom většina korporátních médií mlčí, využívajíce faktu, že při zahlcení veřejného prostoru nekonečným žvaněním o epidemii si toho občané nevšimnou. Jde přitom o nejbrutálnější útok na naše veřejné finance v historii – a spolu s náklady, které nás bude stát opětovné rozběhnutí zastavené ekonomiky, může přiblížit ČR bankrotu, a pak ji nechat spolknout Německem. Ostatně o tom, že jsme 17 spolkovou zemí v podobě montovny Čtvrté říše se už v ČT běžně hovoří.
Uchvatitelé
Poslední volby v Praze sice vyhrála ODS, ale výše jmenované „spojené síly“ ji vytlačily do opozice. Ne že by ODS už dávno také nepatřila k pražské kavárně, ale Sorosovi nohsledi potřebovali, aby Praze vládli Piráti: stranu vytvořenou Sorosem přímo na „celoevropské úrovni“ totiž už ve většině zemí EU dávno prokoukli, takže živoří na úbytě, zatímco část poněkud „intelektuálně deficitních“ Pražáků (a jejich klonů v několika dalších větších městech) na marketingovou značku svých pubescentních snů naskočila. Vtáhli tak za hradby Trójského koně radikálního bolševismu, proti němuž ten, který musel pustit moc během listopadového převratu, byl už jen neškodným stařečkem na invalidním vozíku.
Praha je tak dva roky řízena přímo z Bruselu: vedle Hřiba a jeho „mládežníků“ v ní vládne nedávný předseda TOP 09 a europoslanec Jiří Pospíšil. O bratrstvu Čižinských nemá smysl mluvit, ti jsou tu jen kvůli kšeftům. Po Praze 7 vládli donedávna i Praze 1, kde však se pochlapil bývalý (ODS) – a teď i současný (STAN) – starosta Petr Hejma, který Čižinským centrální městskou část vyfoukl. Zbyla jim tedy pro drancování „už jen“ sedmička – a magistrát. A o to právě na tom pikniku na Václaváku šlo. Oni se totiž hlavní náměstí naší země (po kolikáté už?) rozhodli zase přestavět. Ještě vloni to mělo stát 220, teď už 330 miliónů. Na konci to vyjde samozřejmě na něco kolem miliardy. Ale jde o víc.
Čtěte ZDE: Nástup: Krysy vylézají z děr. Babiš to zvládl. Nejasné světlo na konci tunelu. Na maršála osvoboditele malý pražský nácek nemá. V4 (nebo 3?) před tvrdou zkouškou. Další invaze? Kominterna tiskne prachy. Vydržíme?
Čisté zlo
Aby se to mohlo utratit, vrátí na náměstí tramvaje, ačkoli pod ním vede metro se stanicemi na obou koncích a uprostřed. To znamená pro místní další roky v rachotu, skřípění a zvonění ve dne i v noci. Až to (kdovíkdy) bude. Do té doby opět další roky hluku, prachu, stavebních strojů, řvoucích náklaďáků. Prostě vše, čeho si užívali obyvatelé po více než dva roky, kdy na rohu Václaváku a Opletalovy ulice se stejně nesmyslně zboural klasický dům a byla vystavěna železobetonovo skleněná obluda. Jistěže ne pro bydlení – ale na kšeft. Teď to bude pokračovat další roky – vše má skončit (prý) asi za pět let. Pak se už budeme prodírat nejen mezi auty, ale i mezi tramvajemi.
Jaký div, že zahájení museli udělat během zákazu shromažďování! Hřib si ke svým zařečnil – ale rozhodující budou provize. V době, kdy chátrají pražské komunikace a střed města je dopravně přetížen, budou ještě křižovat děsivou magistrálu tramvaje. Radost musí mít jen manžel moderátorky ČT Světlany Witovské, jemuž v rámci soudružských vztahů a koncernového propojení Kavčích hor s magistrátem dali Hřibovi Piráti a spol. mnohamiliardovou trafiku – pražský Dopravní podnik. Spolu se zbytečnou a ohavnou přestavbou Václaváku vpravdě zlatý důl.
Pirátská vláda nad Prahou je čiré zlo i v dalším smyslu: Jedním z jeho výrazů je, že spolu s klanem Kolářů důsledně odstraňují jakékoli zmínky o sovětských (takzvaně „ruských“) osvoboditelích našeho hlavního města a celé země od Němců (Hřib totéž co Kolář udělal s pamětní tabulí na Staroměstském náměstí), zatímco sprostý vulgární starosta pražských Řeporyjí (ODS) bude stavět pomník esesákům-Vlasovcům. Mezitím si za peníze Pražanů dělají s manželkami a milenkami výlety na Tchajwan – což pak slavnostně „prodávají“ jako pokrokové vyhlášení války Číně – za mlčenlivého přihlížení socialistického ministra zahraničí Poche-Petříčka. Jak by řekl klasik: „Nevadilo by mi, že žerou, ale že při tom ještě mlaskají“.
Rabování dle metody
Přesně totéž – jen v mnohem drastičtějším měřítku – na nás právě chystá pirátský Brusel vedený odloženou (žel již nestihla uvést do úplného krachu Bundeswehr) Merkelové dvojnicí s příznačným jménem Lejnová nebo tak nějak. Ostatně vytvořily skvělou dvojici s naší Věrou Jourovou (ANO), která nyní jde po krku Maďarům a Polákům, neboť jejich konzervativní katolicky ukotvené vlády odmítly hrát se svými občany bruselského betla. Jourová je stejný klon Trójského koně jako Hřib a spol. Jak lépe organizovat rozkol ve V4?
Že Brusel během výbuchu epidemie v Evropě zmizel, jako by nikdy nebyl, bylo samozřejmě naše štěstí. Teď se však soudruzi vzpamatovali, a předstírají činnost. Tedy předstírají: chystají klasickou pirátskou krádež nevídaných rozměrů. Oficiálně koumají, jak dostat z maléru jižní země platící eurem – Itálii, Španělsko, Portugalsko, Francii a další – jejichž vlády nástup epidemie těžce podcenili – a tak se jejich hospodářství (těžce nemocné už před tím) hroutí ještě rychleji než jinde. Jenže jde o to, jak je dostat z maléru – a přitom zajistit, aby se „solidarita platit“ vyhnula Německu.
Zmiňované země totiž požadovaly na svou záchranu vydání tzv. eurobondů, stručně řečeno rozsáhlých půjček, za něž by ručily ostatní země eurozóny. To se ovšem samozřejmě nelíbilo Německu (přidalo se i Nizozemsko), protože ví, že jde o nevratnou černou díru, kterou by muselo zaplatit především samo. A tak to hodilo i na ostatní – včetně nás, kteří jsme se zatím zničujícímu euru ubránili. Na právě proběhlém setkání ministrů financí celé EU se „dohodli“, že k zachraňování zemí platících eurem využijí takzvaný Evropský stabilizační mechanismus (ESM). O co jde, vysvětlil natolik přehledně Rudolf Mládek (První zprávy), že jej pouze zčásti ocituji:
Špidlova rána
„ESM (European Stability Mechanism) disponuje kapitálem ve výši 750 mld. euro. Z toho 80 mld. je splacený kapitál a 670 mld. tzv. disponibilní kapitál, který bude nyní poskytnut na požádání členských zemí eurozóny. Za tímto účelem je fond ESM oprávněn půjčovat si na kapitálových trzích. Jinými slovy, místo toho, aby si vydáním euro-bondů vypůjčily státy eurozóny, vypůjčí si fond ESM. Je v tom totiž zásadní rozdíl.
A to ten, že za dluhy ESM (tzv. trvalý euroval, který je akciovou společností) neručí pouze státy eurozóny, ale i další členové Evropské unie. A to i Česká republika. Hovoříme o naším Parlamentem přijatém ručitelském závazku ve výši 310 mld. Kč za ČR pro ESM. Zavázali jsme se předem platit dluhy za bohatší státy, kde je průměrný plat i důchod min. na dvojnásobku úrovně ČR a deklarovaná vyšší životní úroveň dle skoro všech národohospodářských parametrů.
Připomeňme v této souvislosti politickou obhajobu ručitelského závazku Česka od ex-premiéra Vladimíra Špidly: „To jsou teoretické náklady, které se od nás budou požadovat v případě, že se všechno v EU zhroutí a nastane totální katastrofa. Je to prostě nesmysl." Nesmysl to zjevně až tak není.
Jak uvedl šéf euro skupiny, Mário Centena, země eurozóny (pouze!?) budou moci čerpat z ESM úvěry až do výše dvou procent svého hrubého domácího produktu. Pokud využijí tyto peníze pro zdravotnictví nebo prevenci proti nákaze koronavirem, nebudou muset splňovat žádné obvyklé podmínky pro využívání financí z tohoto fondu, protože původně jedním ze základních principů pro čerpání z ESM bylo právě splnění podmínek hospodářské a rozpočtové disciplíny. To dávno postižené země ale neplní. A jen tak plnit nebudou.“
Čtěte ZDE: Národní stát se osvědčil: Necháme si navrácené hranice? Spousta nových zkušeností. EU nikomu v ničem nepomohla. Ale netěšme se, že skončí. Moloch se vrátí s větší silou a zákeřností. Co je třeba pohlídat?
Teprve to přijde
To jsou ty pravé důsledky infekce. Uměle vytvořený virus byl jen spouštěcím mechanismem, který měl celou „záchrannou operaci“ Evropské unie a dalších globalistických organizací a institucí uvést do chodu. Není to tedy tak, jak se mnozí optimisté domnívali, že po nastávající krizi se EU rozpadne a zmizí. Pravdu má exprezident Václav Klaus, když tvrdí, že to bude naopak. Nejsme v tom sami. Prezident Trump burcuje proti Světové zdravotnické organizaci (WHO), jednomu z mocenských výčnělků rockefellerovské OSN. Jen nemůže říci, že WHO není „propachtovaná“ Bilem Gatesem, a tak útočí na Čínu. Jestli mu to zachrání znovuzvolení těžko říci. V každém případě dostal tento bojovník proti globalismu těžkou ránu. A my také. Jen si to ještě pořádně neuvědomujeme. A nevnímáme signály.
Proto si teď tolik dovolují pražští agenti globalistů – v našem případě napojení především na Brusel a NATO. Proto Hřibové, Kolářové, Novotní a další „mládežníci“ s neskrývanou drzostí využívají výjimečného stavu, aby provedli zbabělé kroky, jichž by se v normálním provozu ani v Praze neodvážili. Proto korporátní média v čele s ČT dál do úmoru „jedou koronavirus“, vytvářejíce ještě větší obavy veřejnosti, než si epidemie zaslouží. Tím samozřejmě nutí vládu k ještě opatrnějším krokům při návratu „do normálu“ – a tím zase „zdražují“ vše, co za to zaplatíme.
Pokud dojde ještě k tomu, že nás Německo donutí zaplatit dalších tři sta miliard do ESM, můžeme se v následující druhé vlně krize (přijde s jistotou) ocitnout blízko bankrotu. Smysl této operace je prostý: učinit nás totálně závislými na německé (bruselské) mašinérii Čtvrté říše – mnohem fatálněji než dosud.
Pryč!
Není tedy čas uvažovat o „návratech před Lisabonskou smlouvu“ a podobných „taktických operacích“. Pravdu má na politické scéně dnes v podstatě jen Okamura: musíme pryč z EU i NATO – a to co nejrychleji. Už nyní je pět minut po dvanácté.
Je to politický úkol o to obtížnější, že přicházející nejistota bude tlačit veřejné mínění (neskutečně masírované bruselskou a „naťáckou“ propagandou) do „bezpečí houfu“. Pokud však k czexitu nenajdeme odvahu, skončíme opravdu zle. A protože žádný plán nikdy nevyjde, je dosti pravděpodobné, že tyto globalistické manévry, pokud se jim nezdaří, nakonec povedou ke katastrofě. Zvyšování mezinárodního napětí a neslýchaně oplzlé útoky proti Rusku a Číně jsou k tomu přípravou, kterou hry kolem epidemie jen maskují.
Události, které v posledních týdnech zažíváme v Hřibově Praze, jsou varujícím signálem. Pokud ho přeslechneme, dalším zvukem už mohou být „válečné“ sirény. A nepůjde o pravidelnou každoměsíční minutovou zkoušku.
Tohle bude naostro.
