Liberální demokracie v západní Evropě kvůli epidemii chřipky vypadají na ručník. Naproti tomu v Rusku demokracie národní dosud zvládá krizi s klidem a rozvahou. Stačí se podívat na čísla k letošnímu 17. březnu. Itálie, kde se virus po Číně v Evropě poprvé (a velmi záhadně z Německa) objevil, je na pokraji kolapsu. Bruselská vláda socialistů a Pěti hvězd, která se k moci dostala skandálním odstavením nejpopulárnějšího politika v zemi Mattea Salviniho, má v boji s nemocí katastrofální výsledky.
Italské zdravotnictví je v troskách a nezvládá nápor nakažených (v okamžiku, kdy píšu tento text je jich již přes 30.000 a mrtvých 2.158, což v okamžiku uveřejnění dávno nebude platit). Podobný vývoj sledujeme ve Španělsku, kde nerozhodní vládnoucí socialisté mají bilanci 10.000 nakažených a 342 mrtvých. Přes současné plamenné projevy Emmanuela Macrona (když dosud zjevně klimbal v Elysejském paláci) má Francie 6.700 nakažených a 148 mrtvých. O mnoho lépe na tom není ani Merkelové Německo se 7.600 nakažených a 17 mrtvých.
Hranice
Je v této souvislosti víc než výmluvné, že v Západem démonizovaném Rusku s údajně zaostalým zdravotnickým systémem mají nakažených necelou stovku a žádné mrtvé. Podobně jsou na tom i země V4. Maďarsko má 50 nakažených a jednoho mrtvého. Polsko 200 nakažených a 5 mrtvých a ČR 384 nakažených a žádného mrtvého stejně jako Slovensko kde se počet nakažených pohybuje kolem 70.
Proč západoevropské státy, které jsou "integračním motorem" EU naprosto selhávají tváří v tvář krizi, zatímco země V4 a Rusko ve stejném časovém období jsou schopny této tragédii zatím relativně efektivně čelit? Jedna z možných odpovědí se přímo nabízí: Západní liberální demokracie posedlé globalismem, genderismem, homosexualismem a klimatickým alarmismem přestaly plnit to, k čemu byly státy vůbec vytvořeny.
Místo ochrany svých vlastních občanů a konstitutivních hodnot, na nichž státy po staletí vznikaly, jejich vládnoucí revoluční elity provedly dokonalou sabotáž: své vlastní občany systematicky nahrazují cizinci z Evropy, Afriky a Asie, aby původní historické národy ztratily možnost ovlivňovat dění ve vlastních zemích.
Okázalé rušení hranic (nejen materiálních, které tvoří základní předpoklad pro státní suverenitu, tedy svobodné rozhodování občanů o svých věcech bez diktátu ze zahraničí), ale také těch morálních a duchovních, nemohou vést jinam než ke katastrofě, které jsme právě v přímém přenosu svědky i účastníky. Země V4 zachováním posledních zbytků zdravého rozumu (jistě i díky zkušenosti „dospělých generací“ s komunismem), nebyly v prosazování multikulturní agendy natolik horlivé, což jim dnes umožňuje mnohem lépe kontrolovat situaci v načas znovu obnovených národních státech.
Čtěte ZDE: Konečně máme zase hranice: Zrovna 15. března! Němka Lejnová prská. Přidělí nám kvóty na mrtvé – solidárně s Itálií? Babiš doopravdy maká. Psychóza a schíza Kavárny. ČT musí být zničena. Nečekejme jen na stát
Jiný přístup
Rusko, které mělo proti všem evropským zemím zdaleka nejhorší výchozí podmínky (nejen vzhledem k dlouhé hranici s Čínou) mohlo díky tomu, že má skutečné (a pečlivě střežené) státní hranice, rychle zareagovat na blížící se nebezpečí. Pohotově uzavřelo svou 4.200kilometrovou (!) hranici s Čínou a nařídilo lidem okamžitě se vrátit se z rizikových oblastí do karantény. Zakázalo současně čínským občanům vstup do země – což zvláště na Dálném východě není zrovna nic jednoduchého.
Opatření zavedlo Rusko už v lednu, tedy v době, kdy globalistická Světová zdravotnická organizace ještě doporučovala zemím, aby nepřijímaly žádná opatření na ochranu hranic, jež by zastavily mezinárodní turistiku. To byl zřejmě rozhodující moment, kdy se Moskvě podařilo nákazu zbrzdit. Rusko se totiž nemuselo ohlížet na šílené zájmy globálních struktur jako je Evropská unie a další nadnárodní organizace, které v této krizi nejen prokázaly svoji absolutní neschopnost a nepotřebnost, ale často i zrůdnost.
Kroky Ruské vlády jsou klidné a uvážlivé, nenesou stopy paniky jako u většiny západoevropských vlád. Moskva rozhoduje sama za sebe a je zodpovědná pouze svým občanům – na rozdíl od západních „liberálních demokracií“ formálně vládnoucích pod kuratelou bruselského impéria. Aktuálně i ruská vláda oznámila, že od středy 18. března až do 1. května zakazuje do země vstup občanům jiných států i lidem bez státní příslušnosti.
Na rozdíl od vlád zemí V4, které k tomuto opatření sáhly už o víkendu, se z těchto kroků Rusko nemusí nikomu zpovídat a hysterické výlevy vrchní bruselské protektorky Lejnové, která cítí, že se neschopný Brusel dostává do stále hlubší izolace, se ho netýkají.
Nejmocnější zbraň
Vedle vlády si u nás ještě uchovali, zdravý rozum i někteří politici (mnoho jich není). Například předseda Trikolóry Václav Klaus konstatoval: „Žvatlání a výzvy bruselských eurokratů už nikdo nebere vážně. Každý vidí, že tváří v tvář hrozbě nedělali nic. Že veškerá zodpovědnost leží na národních vládách, které se chovají zcela národně – Češi chrání Čechy, Poláci Poláky. EU je v kómatu. Nedovolme této zombii zmrtvýchvstání.“
Podobně klidně se vyjádřil minulý týden prezident Miloš Zeman. „Opatření přijatá vládou ČR jsou nezbytná pro ochranu zdraví nás všech. Mají moji plnou podporu. Prosím, dodržujte stanovená pravidla. Zároveň vás všechny prosím, nepodléhejte strachu a panice. Naše země vždy dokázala překonat všechna protivenství. Dokážeme to i nyní. Táhněme za jeden provaz a buďme k sobě vzájemně ohleduplní a laskaví.“
Není však také bez významu, co si u nás málo uvědomujeme a doceňujeme. Rusko má kromě klidné a silné vlády ještě jednu mocnou zbraň, která mu v boji proti neviditelnému nepříteli pomáhá: hluboké duchovní zakotvení v křesťanské víře, která přežila navzdory bolševickému teroru, „infikovanému“ před sto lety ze západní Evropy a USA. Krev mučedníků, ze které vzešel znovuzrozený silný stát, vydala své plody. Tisíce nových kostelů a mládež navazující na tradice předků jsou nejlepší imunitou proti jakékoliv globální hrozbě. Věc, kterou v naší „bezvěreckým virem“ zachvácené společnosti dokáže docenit jen menšina, jež ve víře vytrvala.
Zatímco v Rusku se na prahu letošních Velikonoc lidé modlí v otevřených kostelích a slaví bohoslužby, v západní a střední Evropě se kromě Maďarska a Polska kostely v této osudové chvíli zavřely.
Panno Maria, oroduj za nás!
