Ve Spojených státech jede naplno velké zbrojení na listopadové prezidentské volby. Křečovitá snaha Demokratů prožraných levičáckým environmentalismem, genderem a sodomismem postavit proti nenáviděnému Trumpovi dostatečně silného protihráče zatím silně klopýtá. Což je pro budoucnost západního světa a civilizace obecně relativně slibné.
Z kandidátů, kteří se v loňském roce pokoušeli o nominaci, postupně vypadli všichni černoši (Sens, Booker, Harris, Patrick). Skončil také jediný asiat Andrew Yang, hispánec Julian Castro, nyní se poroučel do zapomění též kandidát homosexuální lobby Pete Buttigieg a bojiště opustila i jedna ze dvou žen Amy Klobucharová. Kde udělali soudruzi ze strany rozmanitosti Ameriky, progresivní strany, all-inclusive strany všech barevných, strany žen, strany LGBT chybu? Již je prakticky jisté, že ke zděšení všech Demokratů budou volby soubojem „starých bílých mužů“.
Miliardář eliminován
Vítěz vnitrostranických primárek potřebuje získat alespoň 1991 delegátů pro nominační sjezd Demokratické strany. Po uplynulém takzvaném super-úterý si kandidáti rozdělili 1215 delegátů. Jen těsně jich nejvíce získal bývalý Obamův viceprezident Joe Biden (566), za nímž následuje populární "komunista", senátor z Vermontu Bernie Sanders (501). Ostatní získali řádově jen desítky delegátů: Třetí Elizabeth Warrenová 61, miliardář Michael Bloomberg jen 53.
Posledně jmenovaný, bývalý starosta New Yorku, vzápětí oznámil, že končí. Dokázal totiž zvítězit pouze na Americké Samoi. Svůj odchod oznámil poté, co na kampaň vynaložil přes půl miliardy dolarů. Právě Bloomberg, devátý nejbohatší muž dle žebříčku Forbes (55 miliard dolarů), byl mnohými považován za hlavní želízko v ohni, neboť si volby mohl takřka doslova koupit. V jeho možnostech bylo mnohonásobně přeplatit i Trumpovy možnosti. A přesto hanebně propadl.
Bloombergův odchod vypovídá mnohé o fungování Demokratické strany. Jeden z největších majitelů globální mediální stáje oddaně přísahal na všechna možná současná progresivní témata: regulaci zbraní, boj proti klimatickým změnám, další liberalizaci potratů a tak dále. Vedle skutečně katastrofálního televizního vystoupení mu však zlomila vaz jedna věc, která se mezi levicovými liberály neodpouští.
Jako starosta New Yorku se postavil za systém práce místní policie, která cíleně zastavovala a prohledávala podezřele vypadající jednotlivce (tedy pochopitelně především mladé černochy a hispánce). Metoda známá pod názvem "stop-and-frisk" je samozřejmě těmito minoritami a jejich "progresivními" zastánci považována za brutální policejní rasistickou šikanu. Barevní jsou přece nedotknutelní - zvlášť na východním pobřeží USA. Právě tím se stal nepřijatelný pro klíčové voličské skupiny demokratů.
Konec jeho kandidatury proto nadšeně přivítali levičáčtí komentátoři (což je devadesát procent amerických novinářů - právě tak jako všude na Západě, ČR v tom není výjimkou). Jejich "progresivistická zaslepenost" v tomto případě přinesla dobré plody. Bloombergův finanční (a mediální) potenciál je tak obrovský, že by pro Trumpa představoval pravděpodobně nejvážnějšího soupeře.
Čtěte ZDE: Trump má soupeře: Zradí Biden partaj nebo víru? Falešná představa o tradičních politických stranách. Jen hlupáci stále důvěřují. Křesťanské principy na ústupu. Devatero deviací pro úspěšnou kandidaturu
Kandidát bažin
Bloomberg odstoupil, a podpořil Joea Bidena. Tomu se během super-úterý podařilo mimo jiné vyhrát i mezi demokraty v Texasu. Bidenův úspěch média interpretují jako znovuzrození polomrtvého. V Iowě a New Hampshire začátkem února Biden totiž propadl, na konci měsíce však vyhrál v Jižní Karolíně a nyní již těsně vede nad Sandersem.
Bývalý Obamův viceprezident má pověst "umírněného demokrata", který by mohl opět oslovit některé dělnické voliče či středový elektorát v nerozhodných státech. Mnozí totiž pod neustávající levičáckou mediální palbou nechápou závažnost nebezpečí ideového třeštění demokratů pro budoucnost Spojených států i zbytku světa. Pro Trumpa představuje Biden kandidáta zahnívajících washingtonských bažin, proti nimž od počátku bojuje.
Pokud by se Biden stal prezidentem, naváže na tragédii Obamova prezidentství. V tématech jako LGBT, potraty, drogy nebo údajná klimatická změna stojí na levicově-progresivních pozicích své strany. Možná by byl trochu tvrdší než ostatní demokraté v otázce ilegálního přistěhovalectví a nezakazoval by těžbu břidlicového plynu. Především by však obnovil válečnické imperiální choutky dnes již oslabeného Deep State a generálů Pentagonu: válka by opět byla hlavním tématem.
Starý za mladé
Rebelem ve vlastní straně je Bernie Sanders. Senátor z Vermontu se označuje za "demokratického socialistu", podporuje bezplatné zdravotnictví i vysoké školství (slibuje prominout studentské půjčky), vysokou minimální mzdu a raketový růst sociálních výdajů. Na rozdíl od Bidena chce ovšem redukovat výdaje na obranu. Ve svém vypjatě a nezakrývaně levičáckém sociálně experimentátorském tažení se podobá Jeremy Corbynovi, nedávno volebně zkrachovalému šéfovi britských labouristů.
Je pro úplné uvolnění potratů, bojuje za šílenství LGBT, považuje se za feministu. Podporuje ho proto i třicetiletá extrémně levicová kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortézová, propagátorka Green New Deal a spousty dalších sociálně inženýrských experimentů, kterými se chce aktuálně sebevražedně zničit část Evropy ovládaná Bruselem. Z demokratických kandidátů je nejpopulárnější mezi nejmladší generací jejich voličů-revolucionářů. Je příznačné a paradoxní, že jejich politické naděje zosobňuje osmasedmdesátiletý Sanders. Je však dosti pravděpodobné, že radikálně levicově orientovaní mileniálové nepřijdou k volbám a do příštích voleb se potkají se skutečným životem, jinými slovy možná trochu zmoudří.
Čtěte ZDE: Pokus o puč ve Spojených státech: Kriminalizace politického soupeře. Stejné jako u nás, v Itálii, všude, kde liberálové prohrají volby. FBI v čele spiknutí s Hillary. Horší metody než v salemském procesu s čarodějnicemi
Dva tábory proti jednomu
Sanders je sice na svůj věk kromobyčejně čilý, jenže před půlrokem prodělal infarkt. Také Joe Bidenovi je 77 let. Zda podstoupil plastické operace, aby vypadal svěžejší, jak ironicky soudí úřadující prezident, je irelevantní. Ostatně Donald Trump je jen o něco mladší než jeho dva možní soupeři, je mu třiasedmdesát - a rozhodně má energie na rozdávání. Ostatně právě tolik bylo Ronaldu Reaganovi, když v roce 1984 kandidoval na prezidenta podruhé.
To, že proti Trumpovi stojí dva kandidáti, z nichž je jeden zástupcem washingtonských bažin, zatímco druhý reprenzentuje radikální levičáckou revoluci, je pro Trumpa výhodné. Teprve pokud by se tyto dva proudy dokázaly spojit v jeden, mohl by to mít Donald těžké. Nic o tom však zatím nesvědčí. Radikální mladí levičáci Bidena volit nebudou - jako odmítli minule Hillary, jež je ze stejného těsta.
Všichni sice smrtelně a téměř psychoticky nenávidí antiglobalistu Trumpa, jenže možná ještě víc se nenávidí navzájem. Cesta k podzimním volbám bude ještě složitá a nebezpečná pro celý svět. Není sporu o tom, že pro globalisty jde o poslední možnost, jak se mocensky zachytit - a vrátit svět do starých kolejí, z nichž jej Donald Trump mimořádně chytrou politikou "vykolejil".
Udělají pro to cokoli a stále jsou ještě dost silní. Deep State (hluboce uložený mocenský aparát nevolených) je sice oslabený, ale nikoli mrtvý. Předvedl to již dvakrát - naposledy s pokusem spustit pomocí rozšíření koronaviru celosvětovou recesi, jež by jediná asi skutečně Trumpovy šance na znovuzvolení mohla těžce nabourat. To se jim ale asi nepovede. Trhy rychle pochopily, že koronavirus je umělá bublina, a začaly se horečně vzpamatovávat.
S čím přijdou Rockefellerovi globalisté z "bažin" do třetice, těžko odhadnout. Jako poslední šanci by se mohli pokusit vyprovokovat vojenský konflikt s Ruskem. Buď přímý, nebo přes třetí zemi (například Írán). Za Trumpovými zády, samozřejmě. Nezbývá než doufat, že americký prezident se již dost poučil z předchozích případů, aby tomu předešel. Ale něco určitě přijde. A určitě to bude opět "omračující". Nemají jinou možnost. Jde jim o existenci. O revitalizaci Nového světového pořádku (NWO), o světovládu, kterou užuž měli na dosah. Jde jim o peníze.
A nám o život.
