Americká obchodní válka s Čínou připomíná staré brazilské televizní seriály. Diváci každý den dostávají nové pokračování plné hereckých výkonů, emocí, intrik a vzrušených dialogů. Pokud se však pokusíte příběh převyprávět, zjistíte, že se tam vlastně zhola nic neděje.
Od konce roku 2017 se Trump snaží kroutit ruce Číně a získat od ní „lepší nabídku“. Již v květnu 2019 vyšlo najevo naprosté vyčerpání možností nátlaku na Peking. A rok 2018 ukázal marnost celého sankčního úsilí ze strany USA. Dovoz z Číny nakonec sice poklesl o 477 miliard USD, ale klesl i americký vývoz do Číny o 133 miliard.
Od deseti k pěti
Pokud máme vyhodnotit celý proces v souhrnných ukazatelích, ukázalo se, že Čína přišla pouze o 17,1% celkového vývozu do USA, zatímco prodej USA do Podnebesí klesl o 33,5%. Bílý dům se tedy domohl horšího výsledku ve vzájemné výměně zboží, než jaký vykazoval před zahájením obchodní války. Pokud v roce 2016 byl poměr obchodní bilance 1 : 2,9 ve prospěch Červeného draka, potom v roce 2018 již dosáhl hodnoty 1 : 3,5.
Ačkoli celý rok 2019 americký prezident s patosem vykládal národu, jak skvěle obral Číňany; že sankce přinášejí americké ekonomice až 50 miliard dolarů dodatečného příjmu; že Peking se chystá podepsat novou obchodní dohodu, která bude pro Ameriku zjevně spravedlivější, ve skutečnosti vývoj událostí připomíná opakování poziční slepé uličky z První světové války.
Čína zpočátku reagovala na americké sankce zrcadlově, a když se v důsledku do očí bijící nerovnováhy v objemu vzájemných obchodních toků uzavřel prostor pro symetrická opatření, změnila se na asymetrická a Čína začala blokovat přísun kyslíku americkým ekonomickým pilířům, jakým je kupříkladu Apple.
Čtěte ZDE: Dohoda: Usmíření mezi USA a Čínou? To sotva. Jen vánoční příměří. Podle Thúkidida vše pravděpodobně skončí válkou. Pax Americana se však nikdy nevrátí. Čeká nás po pádu globalizace lepší svět? Doufejme, že ano
U vykradeného krámu
Čína po celou dobu ochotně souhlasila s předloženým Trumpovým konceptem: prodávejte méně čínského zboží Americe a kupujte více zboží od Američanů. Více znamená o nejméně 200 miliard dolarů ročně. Jenomže okamžitě se ukázalo, že americké podmínky nebyly splnitelné – především ze strany samotných Američanů.
Jak nenakupovat čínské zboží, když jeho podíl na celkovém dovozu do USA tvoří 36% a v některých nezbytných spotřebních komoditách až 70–80%? Co s tím? Nakonec se ukázalo, že dovoz z Číny není ve skutečnosti čím nahradit. A zvýšení cen způsobené zvýšenými cly se ukázalo být problematické, zejména pro americké spotřebitele, protože způsobilo rovněž nárůst cen produktů amerických společností.
S rozšířením nákupu amerického zboží byla situace ještě horší. Peking souhlasil s tím, že zvedne například nákup sójových bobů třikrát a dosáhne úrovně téměř 400 milionů tun ročně. Jenomže běda, američtí zemědělci jsou schopni vyprodukovat maximálně 114 milionů tun. Pokud od toho odečteme domácí spotřebu, zůstává na vývoz 32 až 41,5 milionu tun. Kde vzít zbytek do celkové objednávky zůstává naprosto nejasné.
Podobná je situace napříč celým spektrem zboží. Aby prodala zemědělské produkty za požadovaných 20 miliard dolarů, musela by Amerika alespoň ztrojnásobit svou zemědělskou produkci. Za rok, a dokonce ani za tři roky, toho dosáhnout nemůže. USA neměly co nabídnout ani za dalších 70 miliard průmyslového zboží, které měl být dodáno do Číny. A navýšení exportu amerických energetických nosičů do Číny o 42 miliard USD, především ropy a zkapalněného zemního plynu, se ukázalo rovněž jako nesplnitelné.
Pyrrhovo vítězství
Krátce řečeno, Trumpovo vítězství v obchodní válce s Čínou je vítězství Pyrrhovo. Ať si šéf Bílého domu kroutí hlavou, jak chce, nakonec musí přiznat nepopiratelné. A tak se nakonec i stalo. Bílý dům 15. ledna 2020 slavnostně oznámil podepsání nové obchodní dohody s Čínou.
Pravda, ne tak docela, pouze jakousi první fázi, která stanoví základní rámec. A ten zoufale připomíná vše, o čem tady byla řeč v souvislosti s minulým rokem. Čína se zavázala rozšířit nákupy v USA o 200 miliard USD. Pokud ovšem Spojené státy budou mít co za tuto částku Pekingu nabídnout. Nyní si obě strany, zejména Trump, lámou hlavu nad obsahem druhé fáze, která bude muset vše nějak konkretizovat.
Zatím je jasné pouze jedno: Peking souhlasí s tím, že vpustí americké ratingové agentury do země, aby vypracovaly hodnocení kvality cenných papírů na čínském akciovém trhu.
Ve skutečnosti je to další porážka, protože Trump s patetickým gestem podepsal něco, co se stalo již před rokem. Čas se mu totiž rychle krátí. V březnu začíná volební klání.
Zdroj.
