Na konci ledna si připomeneme dvě osobnosti o kterých se všeobecně soudí, že ideově stály proti sobě.
Jeden z vůdců bolševického státního převratu v Rusku, Vladimír Iljič Lenin, zemřel v Gorkém u Moskvy 21. ledna 1924 na mozkovou mrtvici v 53 letech.
O 74 let později byl 20. ledna 1998 zvolen Václav Havel podruhé českým prezidentem.
Na první pohled osobu sovětského vůdce a prvního popřevratového českého prezidenta mnoho nespojuje. Při bližším zkoumání však zjistíme, že právě v těchto dvou osobnostech se sbíhají nitky mocných skupin, které zásadním způsobem ovlivňovaly a nadále ovlivňují i současné rozložení totalitních sil Nového světového řádu u nás a ve světě.
Disidenti
Disident Vladimir Iljič Uljanov si pro revoluční činnost dal tak jako mnoho dalších revolucionářů té doby "konspirační" přezdívku. Začal si říkat Lenin, zřejmě po své milované řece Leně. Za propagaci marxismu a revoluční podvratnou činnost proti carskému režimu byl v Rusku poslán do vyhnanství na Sibiř a později odešel do exilu. Během působení ve Švýcarsku a v Paříži si ho vyhlédly mocné finanční kruhy a učinily z něj hlavní postavu připravované revoluce v Rusku, která by jim umožnila zmocnit se obrovských ruských zdrojů, otevřít nové trhy a pomoci skončit válku.
Osud Václava Havla byl podobný. Disident, jehož hvězda začala stoupat v 70 letech v době akce navázané na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, jenž vedl v Československu ke vzniku Charty 77. Právě tehdy dochází k prvnímu propojování Havla a sil, které stály u i prvního pokusu o "barevnou revoluci", pro niž se pak vžil název VŘSR. Připravovaná vlna státních převratů ústící v návrat moci do rukou těch, kteří stáli i za revolucí v roce 1917, je spojovacím momentem v životě a kariéře obou těchto "mrňavých velkých mužů", kteří svou sehranou "revoluční" rolí zásadním způsobem ovlivnili vývoj v Evropě a ve světě.
Suttonovo odhalení
Finanční skupiny stojící za bolševickou revolucí v Rusku, podporující Lenina s Trockým a sídlící v té době z velké většiny ve finančním srdci světa na newyorském Wall Streetu, popsal podrobně britský historik působící v 70. letech v USA na Hooverově institutu, profesor Antony Sutton. Ve svých odborných studiích a knihách (například „Wall Street a bolševická revoluce“) přesvědčivě prokázal, že celá operace uchopení moci bolševiky v Rusku byla připravena a štědře financována západními bankovními domy a korporacemi. Smyslem bylo ovládnutí Ruska za pomoci jimi řízených bolševiků.
Sutton jasně dokazuje, že bez pomoci těchto sil, by bolševici s Leninem propašovaným Německem přes frontové linie první světové války do Petrohradu nemohli Rusko nikdy ovládnout. Na konkrétních diplomatických depeších a dalších archivních materiálech dokazuje i zásadní podíl amerického prezidenta Woodrowa Wilsona (prodloužené ruky mocné Rady pro zahraniční vztahy) na propuštění Lva Trockého. Ten byl spolu s dalšími zhruba 300 revolucionáři vycvičen v New Yorku pro provedení "revoluční operace".
Čtěte ZDE: Příčiny úpadku Evropy: Pro rozvrat společnosti je třeba změnit myšlení. Nenápadný útok na přirozený řád, rodinu, jazyk a národ. Démon sexu a multikulturalismus. "Totalita" svobody a politické korektnosti. Permanentní revoluce dědiců Karla Marxe
Vypálený rybník
Když byl Trocký se svou „jednotkou zvláštního určení“, rekrutující se většinou z kriminálních živlů a dobrodruhů posbíraných po Spojených státech, vyslán lodí do Ruska, celou skupinu zadržela v Halifaxu v Novém Skotsku v dubnu 1917 kanadská policie. Vypadalo to jako kardinální úlovek, neboť kromě velkého množství zbraní převáželi také zlato a miliony dolarů na financování operace.
Jenže Trocký a jeho "soudruzi" byli kupodivu vzápětí propuštěni. Stalo se tak na přímou intervenci Woodrowa Wilsona u kanadské vlády s tím, že jde o nejvyšší národní zájem USA. A proč měl americký prezident zájem na vítězství bolševiků v Rusku? Odpověď dal výsledek. Po ovládnutí země rudými se americkým globalistům operace stonásobně vyplatila. Ve zmíněné knize „Wall Street a bolševická revoluce“ profesor Sutton popisuje, jak z Ruska odcházely obrovské transfery zlata a západní korporace prakticky ovládly veškeré přírodní bohatství Ruska, které jim jejich agenti Lenin s Trockým předložili na stříbrném podnose.
Druhá fáze: základy EU
Vše probíhalo podle plánu až do chvíle, kdy po leninově smrti uchopil moc v bolševickém Rusku muž s přezdívkou Stalin. Vzápětí svedl s Trockým rozhodující souboj, v němž byly rockefellerovské finanční kruhy reprezentované Leninem a Trockým poraženy. Trockij musel uprchnout do exilu v Mexiku, kde si ho však Stalinovi agenti našli a v roce 1940 zavraždili. Sutton popisuje, jak stejné korporace z Wall Street podporovaly zároveň komunistické i antikomunistické organizace a jak často pod clonou domnělé antikomunisticé propagandy docházelo k úzkému politickému a obchodnímu spojení mezi leninským režimem a americkou vládou.
A byly to stejné mocné finanční kruhy původně podporující Lenina a Trockého, které po ruském neúspěchu (Stalin se orientoval na Rothschildy) stály u vzniku Evropského hnutí, jež po druhé světové válce štědře financovaly. Odtajněné dokumenty ukázaly, že komunita spjatá s americkými zpravodajskými službami v padesátých a šedesátých letech vedla kampaň za vytvoření atmosféry pro "mírové sjednocování Evropy". Tak vzniklo evropské federalistické hnutí.
Sjednotitelé
Hlavním nástrojem Washingtonu při utváření „evropské agendy“ byla Americká komise pro sjednocenou Evropu (ACUE), ustanovená již v roce 1948. Místopředsedou se stal Allen Dulles, v padesátých letech ředitel CIA. Ve správní radě byl i Walter Bedell Smith, první ředitel CIA. Oba se samozřejmě projevovali jako horliví antikomunisté - ač zároveň byli členy Rady pro zahraniční vztahy, tedy organizace, která se významně podílela na přípravě a provedení bolševické revoluce v Rusku.
Dokumenty ukazují, že ACUE, financující Evropské federalistické hnutí, byla v prvních poválečných letech nejdůležitější organizací ovlivňující budoucí "evropský integrační proces". Financování ACUE pocházelo z Fordovy a Rockefellerovy nadace a od dalších finančních skupin s úzkými vazbami na americkou vládu. Zde se uzavírá kruh zrození globalismu - přípravy na totalitní ovládnutí celého světa.
Stejné korporace a jimi vytvořené nadace a mezinárodní "neziskovky", které se kdysi s americkými bankovními domy tak významně podílely na přípravě VŘSR, jež v 70 letech podporovaly i Havlovu Chartu 77. Právě z těchto skupin, které v důsledku Stalinovy dominance ztratily svoji moc v Rusku, vzešel "evropský projekt" navazující a kompenzující neuskutečněný plán světovlády po první světové válce.
Tigridovo "doznání"
V 80. letech - po nástupu Gorbačova - pro něj již byla dostatečně připravena půda. Sedmdesát let od bolševické revoluce byl sérií "barevných revolucí" v dosavadních sovětských satelitech naplno spuštěn, a v Praze na podzim roku 1989 dokončen. Jeho hlavním cílem bylo vybudování federálního evropského superstátu s jednotnou měnou a dominancí Německa, s likvidací historických států a "rozředěním" původních národů podle amerického "etnického modelu" - jak jsme toho dnes svědky.
Aby se něco takového mohlo podařit, bylo třeba vybudovat v sovětských satelitech Páté kolony. A zde se vracíme k roli, kterou u nás sehrál Václav Havel. Jak nedávno dosvědčila Věra Kunderová (manželka Milana Kundery), byl Havel vybrán americkými operativci již v polovině sedmdesátých let. Sdělil jim to v té době v Paříži působící zaměstnanec CIA Pavel Tigrid. Varoval populárního spisovatele, aby se nepletl do československých záležitostí (to ovšem Kunderu ani nenapadlo), neboť vybrán pro úkol "vůdce převratu" byl právě Václav Havel.
V podstatě stejný mechanismus, jakým byl vybrán (rovněž v Paříži) Vladimír Iljič Lenin, jenž se stal tváří ze zahraničí připravené a zrežírované "Velké socialistické revoluce" v Rusku. Oba revoluční vůdci a za nimi stojící skupiny "disidentských intelektuálů" byli financovány z obdobných zdrojů. Na jejich činnost celou doby přispívaly stejné nadace, korporace a bankovní domy.
Čtěte ZDE: Obraz falešného proroka: Tvrdý kult osobnosti Václava Havla v českém a slovenském mainstreamu. Pokrytec a neschopný politik. Stavění mediálních pomníčků na věčné časy?
Společné znaky
Lenina a Havla spojovalo ale ve skutečnosti mnohem víc - dokonce v ideové oblasti. Především averze k národním státům, které oba považovali za přežitek, jenž brání světovému pokroku a sjednocení "humanistických" sil. A protože, jak víme, "dělník je smrtelný, práce je živá", dnes vidíme pokračovatele Havlova odkazu jak odstraňují poslední zbytky státní a národní suverenity pod vlajkou Evropské unie (státní vlajky už nesmějí být ani na lavicích poslanců takzvaného Evropského parlamentu). Evropští federalisté, ke kterým Havel vždy patřil, jsou ve skutečnosti přímými dědici bolševické revoluce.
Oba proto neměli nejmenší problém z "humanistických důvodů" podpořit krvavá jatka, s miliony obětí ("Když se kácí les, létají třísky"). Lenin s Trockým páchaly masové vraždy na vlastním obyvatelstvu s miliony zavražděných skutečných či domnělých odpůrců revoluce. Havel zase svou "autoritou vůdce něžné revoluce" podporoval a za zájmy svých chlebodárců hlasitě prosazoval krvavé americké intervence při ovládnutí Balkánu či ropných polí na Blízkém východě. I při těchto "protiteroristických" taženích přišly o život do dnešního dne miliony lidí.
Velký Bratr Marx nás opět sleduje...
Lenin s Havlem k sobě mají blízko i v dalších ideových oblastech. Lenin coby bolševik zavedl v roce 1922 v Sovětském svazu legalizaci vražd nenarozených dětí. Umělé potraty jako "oddaný liberál" podporoval i Havel. Dnes je za pomoci sankcí prosazuje spolu s ním komitét komisařů, který přesídlil z Moskvy do Bruselu. Pokračují v prosazování leninské agendy za štědré podpory globalistů na celém kontinentu "jinými prostředky".
Současní pokrokáři vzývající odkaz "liberála" Václava Havla jdou mnohdy ve svých zvrácených cílech ještě dále než stačili uskutečnit Lenin s Trockým. Za pomoci Rockefellerových nadací rozdávajících peníze přes sorosovské neziskovky, prosadili agendu politického homosexualismu, jeden z hlavních nástrojů ke zničení tradičních rodin, jež vždy byly základem národního státu. Do svých rejstříků převzali již i nacisty prosazovanou eutanázii. A v rámci "ekonomického převratu" (boj proti údajnému globálnímu oteplování způsobeného dosavadními technologiemi) právě sledujeme jejich poslední ideový hit, určený pro "leninské" zpracování mládeže v rámci takzvané zelené agendy, která se mění v nové bolševické náboženství.
Socha Karla Marxe v nadživotní velikosti odhalená v května 2018 v Trevíru, předsedou Evropské komise Jeanem Claudem Junckerem, má víc než symbolický význam. Ukazuje na přímou linii mezi otcem zakladatelem a jeho pokračovateli Leninem, Trockým a eurofederalisty, uvádějícími jeho "aktualizované myšlenky světové revoluce" do praxe.
Vladimír Iljič a Václav Havel mají v těchto dnech své společné výročí. Jejich následovníci z řad pražské a bruselské kavárny mají důvod k oslavě.
Obránci suverénních historických států a jejich národů, muži a ženy věřící v lidskou svobodu a hluboké duchovní kořeny opět znásilňované Evropy, by se od nich mohli poučit alespoň v jediném poupraveném marxistickém "bonmotu":
Po svobodě toužící občané všech zemí, spojme se!
