Když prezident Václav Klaus vystoupil v létě před osmi lety se svým projevem v Melbourne a zmínil slovo „homosexualismus“, sklidil z řad liberálních novinářů, aktivistů a politiků bouři nevole. Shodou okolností to bylo jen pár dní před tím, než se v Praze poprvé uskutečnil tzv. Pochod hrdosti či špíše pýchy (Pride v angličtině znamená obojí). Fakticky však spíš pochod zvrhlosti a špatně skrývaných mindráků, od kterého se drží většina homosexuálů daleko.
Není vlajka jako vlajka
A právě Prague Pride je společně s bizarními požadavky LGBT aktivistů na manželství a adopci dětí nejviditelnějším projevem homosexualismu. Důsledky této ideologie jsou a ještě budou stejně děsivé, jako v případě jiných „ismů“. Nejenom komunismu, ale v současnosti především multikulturalismu a genderismu.
Jedním z hmatatelných důsledků zhoubnosti ideologie homosexualismu je nepochybně aktuální rozsudek v Iowě, kde byl třicetiletý Adolfo Martinez odsouzen na 16 let do vězení, z toho na 15 let za spálení duhové vlajky, které byla pověšena na protestantském kostele. Byl to prý zločin z nenávisti, protože ji navíc ukradl.
Kdo by si nevzpomněl na ukradenou standartu prezidenta republiky (a její zničení rozstříháním) jedním „pokrokovým“ spolkem. Svůj akt nenávisti vůči prezidentu vydával dokonce za umění – a naše rovněž pokrokové soudy to v podstatě jen vzaly na vědomí. A to šlo o útok na jeden z nejznámějších státních symbolů a vloupání se do prezidentského sídla.
Čtěte ZDE: Geneze globálního rozvratu morálky a tradičních hodnot: Od sexuální revoluce k sodomii. Veřejná podpora sexuální zvrácenosti nezná mezí. Mravní prznění dítek na pořadu dne? Gayové obcují na ulici pod lucernou
Zničení hadru jako vražda
Nemluvě o tom, že duhový hadr ani žádnou oficiální vlajkou není. Pouze znakem úpadkové dekadence Západu, jenž všechny deviace propaguje a oslavuje, zatímco normalitu (normu stanoví většinové chování) – zvláště pokud jde o bělošskou heterosexuální většinu – pronásleduje či nanejvýš trpně toleruje.
Právě tak ve Spojených státech, vzorové zemi liberální demokracie a pokrytecké autocenzury zvané kdo ví proč „politická korektnost“. Soud v Iowě se nijak netajil s tím, že Martinez dostal exemplární trest za vyjádření svých – údajně nenávistných – postojů k homosexualismu. Ostatně jenom v důsledku obludného tlaku této ideologie mohlo dojít k tak bizarnímu počinu, jakým je vyvěšení duhové vlajky na zeď svatostánku.
Takto vysoký trest se obvykle uděluje za vraždy. Pro srovnání stačí dodat, že k 15 letům byl například letos v říjnu rakouským soudem odsouzen syrský migrant za zardoušení šestnáctileté dívky. Ústecký krajský soud potom poslal letos v květnu na 15 let do vězení jednatřicetiletou ženu za vraždu jejího novorozence. V roce 2005 byl k 15 letům odnětí svobody odsouzen v Jordánsku terorista Zarkáví atd. atd. atd.
Zóna bez LGBT
Od té doby jsme ale očividně pokročili. K tak absurdně vysokému trestu je možné odsoudit i za pouhý veřejně projevený názor, který nesouzní s mediálním a politickým mainstreamem. Stejně jako za přímý důsledek šílenství homosexualismu lze považovat nápis „Zóna bez LGBT“, který se před nedávnem objevil v jedné známé polské restauraci. Liberálové pochopitelně spustili hysterický kvikot a ti „nejnes(t)oudnější“ si dokonce dovolili srovnávat to s omezováním práv Židů za Hitlera. Asi nevědí, že v ČR má podle ústavího soudu hospodský právo vykázat ruského občana, pokud nepodepíše, že nesouhlasí s prezidentem Putinem.
Je přitom jasné, že za podobné (na rozdíl od nás v Polsku možná nestandardní) projevy „obrany majoritní společnosti“ jsou zodpovědní právě tito „liberálové“. Pokud by aktivistická menšina v rámci LGBT komunity neustále nezvyšovala své často přímo do nebe volající požadavky a nerozdělovala ve svých kampaních společnost (např. Jsme fér), nikdo by si homosexuálů nevšímal. Nápis „Zóna bez LGBT“ je nakonec rozhodně méně extrémistický, než požadavky příslušníků této komunity na manželství a adopci dětí. Už jenom proto, že pouze reaguje na zhoubné projevy ideologie homosexualismu, kterých jsme svědky v podstatě denně.
Sexuální výchova pro děti 9 - 12 na kanadský způsob
Zatím jen mírné reakce na dramatické akce
Zachází to tak daleko, že nejmenovaná globální firma do své vánoční kampaně zahrne dva vášnivě se miliskujicí homosexuály. A aby bylo učiněno za dost i požadavkům multikulturalismu, tak jeden musí mít tmavší pleť. Ještě scházelo, aby ten druhý seděl na vozíčku. Dále stačí zmínit dva známé projevy "tolerance" LGBT komunity z poslední dekády.
V roce 2012 jeden pekař odmítl upéct svatební dort homosexuálům a ti jej zažalovali. Homosexuální módní návrháři Dolce a Gabbana se zase v roce 2015 postavili proti adopci dětí a stali se terčem šikany ze strany svých souputníků. I "sluníčkový" homosexuál Elton John vyzýval k bojkotu jejich produktů.
A takových extrémistických netolerantních projevů LGBT komunity stále přibývá. K tomu přičtěme vulgární exhibicionismus v podání již zmíněných provokativních Pochodů hrdosti a neustálé lži o diskriminaci. Jako by už bylo šťastně zapomenuto, že na Západě mívali v ústavách zaručena práva všichni lidé. Bez rozdílů sexuální orientace.
Jak se tedy divit, že si nějaká restaurace dá na dveře ceduli "Zóna bez LGBT". Čím víc bude homo menšina tlačit na pilu, tím víc se budou podobné záležitosti objevovat. Zákon akce a reakce. Ta bývala zatím spíše mírná.
Vůbec by nebylo divu, kdyby, po rozsudcích jako je ten „inspirující“ z Iowy, se „normální“ dosud mlčící většina začala brát za svá práva daleko ostřeji. Ve volebních střetech to již nejen ve Spojených státech dává poměrně jasně najevo.
