V posledních několika měsících se Londýn stal něčím víc, než hlavním městem politického karnevalu zvaného Brexit a pouličních střetů mezi ekologickými radikál a normálními lidmii lidmi, jimž ve jménu boje proti globálnímu oteplování zablokovali přístup k příměstským vlakům při cestě do práce.
Zcela nečekaně se Londýn stal hlavním městem kritického náhledu na budoucnost globálního finančního systému a ideje jeho naléhavé reformy. Ještě neočekávanější je, že ideovým epicentrem tohoto vznikajícího „hnutí za záchranu globálního finančního systému“ se stala jedna z nejstarších centrálních bank planety a pilíř současného finančního systému Bank of England, jejíž představitelé navrhují stávající finanční systém ne-li demontovat, pak alespoň reformovat.
Tržní systém v ohrožení
Bývalý prezident Bank of England baron Mervyn King v projevu na sympoziu MMF oznámil, že Spojené státy americké čeká „finanční Armagedon“, pokud Federální rezervní systém nebude mít dostatek prostoru, aby se vypořádal se situací podobnou „toxické hypoteční dluhové krizi“ v letech 2008-2009.
Kromě toho ex-bankéř Jejího Veličenstva popsal těmi nejostřejšími výrazy vyhlídky západních demokracií v případě, že se finanční systém nedokáže vypořádat s další globální krizí. Britský deník Guardian cituje nejvýraznější pasáže z „Kingovy apokalyptiky“: „Další hospodářská a finanční krize může zničit legitimitu demokratického tržního systému,“ uvedl. „Držíme se nové oficiálně schválené teorie peněžně úvěrové politiky a předstíráme, že jsme učinili bankovní systém bezpečným – přitom jdeme jako náměsíční této krizi vstříc.“
Příznačné je, že současný guvernér Bank of England Mark Carney nezaostává za svým předchůdcem a snaží se svým kolegům z finančního establishmentu dokázat, že jejich jednání povede ke katastrofálním následkům. Vzniká tak dojem, že při nástupu do funkce získá vedoucí hlavní finanční struktury Spojeného království náhle přístup k jistým informacím, které ho vyděsí a promění v zapřisáhlého pesimistu, nebo naopak pozice sama o sobě mu dává právo a tribunu, aby začal říkat nepříjemnou pravdu.
Riziko války a globální krize
Sotva před dvěma měsíci se Carney dostal do všech zpráv západních zpravodajských agentur díky svým výrokům o riziku války a globální krize způsobeném obecnou politikou nízkých úrokových sazeb a o potřebě demontovat dolarový finanční systém ve jménu spásy světové ekonomiky.
Agentura Reuters tehdy napsala: „Carney varoval, že velmi nízké rovnovážné úrokové sazby v minulosti souvisely s válkami, finančními krizemi a dramatickými změnami v bankovním systému. Jakožto první krok při obnově globálního finančního systému by mohli členové MMF ztrojnásobit zdroje fondu na tři biliony amerických dolarů – nejlepší alternativa pro ty země, které se vyhýbají ekonomickým problémům cestou hromadění obrovské sumy dluhů. „Ačkoli takové soustředěné úsilí může zlepšit fungování současného systému, v konečném důsledku vyžaduje multipolární globální ekonomika nový MMFS (mezinárodní měnový a finanční systém), aby plně využila svůj potenciál,“ řekl Carney.
Čtěte ZDE: Zlato se vrací: Kdo trochu přemýšlí, nakupuje. Vrátí se USA ke zlatému standardu? Jinak se dolar nezachrání. Basilej III se ještě odkládá. ČNB na budoucnost nemyslí. Proč Poláci a Maďaři nevěří Bank of England?
Vystoupení předních britských bankéřů lze přičíst specifické psychologické atmosféře Londýna, na kterou má toxický vliv masivní politické šílenství spojené s Brexitem a pouličními boji proti fikci globálního oteplování. Nicméně hlasy, které varují před riziky světové ekonomiky, nezaznívají pouze z Londýna. Slavná americká poradenská firma McKinsey & Co již dříve dopředu „pohřbila“ 35% světových bank, když uvedla, že nemohou přežít příští globální recesi.
Rovněž hlavní ekonom analytické služby ratingové agentury Moody's nejednou zdůraznil, že rizika globální krize jsou nyní velmi vysoká: „Podle Marka Zandiho, hlavního ekonoma Moody's Analytics, existuje extrémně vysoká pravděpodobnost, že v blízké budoucnosti zasáhne globální ekonomiku recese a politici pravděpodobně tento scénář nebudou moci změnit,“ uvedla agentura.
Spíše změna (finančního) klimatu
Globální recese se však zdá být příliš abstraktním vyjádřením uvedeného rizika. Mezitím MMF a reportéři obchodní informační agentury Bloomberg pojmenovali konkrétní riziko, které citelně připomíná „bombu toxických kreditů“, která explodovala v rámci globálního finančního systému v letech 2008–2009.
Situace je do té míry závažná, že na slovo vzatý progresivista a politicky korektní publicista americké agentury Bloomberg si položil otázku: „Co je horší: změna klimatu, nebo cenné papíry zajištěné korporátními úvěry (CLO)?“ A na svoji otázku našel bezútěšnou odpověď: „Se vší úctou ke Gretě Tunbergové, ale bomba se zpomaleným účinkem v případě korporátních dluhů vypadá jako mnohem horší hrozba. Obzvláště znepokojivý je trh s úvěry společnostem s vysokou mírou zadlužení, která již přesáhla 1,2 bilionu dolarů, a existují náznaky, že investoři začínají být nervózní.“
Hrubě a zjednodušeně to lze vysvětlit takto:
Před minulou krizí se poskytovaly půjčky nezaměstnaným Američanům, žebrákům a spekulantům, kteří neměli žádnou šanci je splatit, ale banky vydělávaly na tom, že tyto toxické půjčky „přebalovaly“ do derivátových finančních nástrojů s uměle navýšenou ziskovostí a prodávaly je investorům po celém světě. Nevyhnutelný konec takového počínání vedl ke vzniku schodků v rozvaze mnoha bank (jimž se nepodařilo všechno prodat) a k řetězové reakci defaultů, bankrotů a poklesu hospodářské činnosti, což následně způsobilo globální recesi, která zasáhla Čínu, Rusko a jiné vyvážející země.
Dnes se historie opakuje téměř podle stejného schématu. Pouze půjčky se již neposkytují nesolventním osobám, ale stejně nesolventním korporacím. Pokud tato finanční bomba vybuchne, účinek bude buď stejný jako v roce 2008, nebo horší, protože světová ekonomika se ještě plně nezotavila z předchozí krize. Mervyn King má pravdu: západní svět jde jako náměsíčný vstříc opětovné hluboké krizi.
Bohužel, není tu prakticky žádná šance, že by se varování britských bankéřů doneslo do vysokých kabinetních pater ve Washingtonu a Bruselu. Rusko i Čína jsou tentokrát mnohem méně citlivé na podobné vnější šoky, ale velkou otázkou zůstává, zda takový šok vydrží americká ekonomika.
Zdroj.
