Vyjednávání o mírovém urovnání konfliktu na ukrajinském Donbasu se stává stále nepředvídatelnější. Prezident Zelenskyj, který získal moc přes sliby nastolení míru na Donbase, sice nadále slovně drží pozici mírotvorce, ale ve skutečnosti on a jeho tým vznášejí řadu podmínek, které jsou pro jednací strany nepřijatelné, a zpochybňují tak realizaci Minských dohod.
Provokace Zelenského týmu
Na pozadí minulého řetězce událostí nebylo nikterak překvapující prohlášení Leonida Kučmy – oficiálního zástupce Ukrajiny v minské kontaktní skupině, který ústy své tiskové mluvčí 15. října uvedl, že politická část dohod bude Kyjevem realizována pouze po likvidaci donbaských republik, stažení zahraničních vojsk, oddělení stran na bojové linii, zajištění činnosti ukrajinské Ústřední volební komise na Donbase a získání ukrajinské kontroly nad hranicí s Ruskem. V daném kontextu toto prohlášení učinilo kříž nad Minskými dohodami a Ukrajina tak přímo naznačila, že je připravena vystoupit z Minského procesu.
Mnoho analytiků podobné prohlášení očekávalo, protože veškerá mírumilovná rétorika Zelenského a jeho týmu byla od samého počátku kontroverzní. Neustále zdůrazňovali, že ne všechna ustanovení dohod jim vyhovují. Zelenského rétorika nabírala stále ostřejší tón a řada činů jeho týmu byla jasně zaměřena na podkopání dosažených dohod.
Ukrajina souhlasila s podepsáním Steinmeierovy formule, podle níž by mělo dojít k volbám v oblastech Luhanska a Doněcka podle ukrajinských zákonů a pod mezinárodním dohledem, ale v Minsku ji Kučma nečekaně odmítl podepsat. Pod tlakem Evropské unie byla formule přesto schválena, Kučma však dál trvá na tom, že formuli nepodepsal, přestože jednající strany v dopisech informovaly hlavu OBSE, že formule podepsána byla. Nyní jsou všechna ukrajinská prohlášení vydávána prostřednictvím Kučmy, což prakticky podrývá vyjednávací proces.
Zdá se, že Kučma plní roli „krtka“ amerických demokratů na Ukrajině. Coby tchán oligarchy Pinčuka, který nadále úzce spolupracuje s americkými demokraty podporujícími pokračování konfliktu na Donbase, Kučma pravidelně vráží klín do kola mírového procesu. To vše se samozřejmě nemůže dít bez Zelenského souhlasu.
Čtrěte ZDE: Ukrajina: Čím větší drama, tím větší ticho po pěšině. Bude se v Kyjevě rozhodovat o obsazení Bílého domu? Bidenovo dělení válečné kořisti. Kam šlápl, tam tráva neroste. Připravuje Porošenko nový puč?
Zelenskyj najednou prohlašuje, že ne se všemi body podepsaných dokumentů souhlasí a že Ukrajina zvláštní status Donbasu neuzná. K tomu se rozhořely dobře načasované protesty radikálů proti plnění požadavků formule i proti oddělení stran na frontové linii v Zolotém a Pokrovském. Radikálové za souhlasu úřadů zaujali blokační stanoviště v Zolotém a narušili tak oddělení znepřátelených stran. Zelenskyj namísto toho, aby potlačil jejich nezákonné jednání, vyzval radikály k vyjednávání a ti jeho návrh ignorovali.
Navíc předseda vlády Gončaruk radikály podpořil tím, že přišel na koncert rockové skupiny „Perunova sekyra“ vystupující pod fašistickými symboly a poblahopřál radikálům za to, že tu jsou a přinášejí všem naději života v klidné zemi. A generální prokurátor Rjabošapka prakticky zrušil vyšetřování Porošenkovy kriminální činnosti a zahájil trestním řízení proti Lukašovi – členovi Portnovova týmu, který podal více než tucet soudních žalob proti Porošenkovi.
Radikální protesty
Radikálové zvýšili tlak na Zelenského a hrozili, že přivedou desítky tisíc svých příznivců do ulic Kyjeva a budou požadovat, aby Zelenskyj zabránil kapitulaci Ukrajiny před Ruskem cestou ústupků v rámci Minských dohod, jinak že ho odstraní, pokud nesplní jejich požadavky.
Protesty radikálů se nakonec uskutečnily 14. října, ale jejich hrozby se v mnoha ohledech ukázaly jako blaf. K žádnému masovému protestu proti Zelenskému nedošlo. Do Kyjeva byli přivezeni pouze příznivci radikálních skupin a podplacení demonstranti.
Radikálové se nedokázali sjednotit ani v monolitické síle, protože různé radikální skupiny sledují různé cíle. Mezi hlavními skupinami, jako je Tjahnybokova „Svoboda“ a Biletského „Národní korpus“, existují neslučitelné ideologické rozpory. Tjahnybok, rodák z Haliče, hájí ubohý ukrajinský nacionalismus haličského selského stavu s kultem sadisty Bandery a snaží se jej rozšířit po celé Ukrajině.
Biletsky, původem z rolnického prostředí na jihovýchodě, zase hlásá nadřazenost „bílé rasy“ a vydává se za „mesiáše“, který je schopen vybudovat árijský stát na Ukrajině i v Rusku a stát se jeho vůdcem, zatímco Tjahnybokovým měšťáckým nacionalismem hluboce pohrdá.
Mezi nimi mohou existovat pouze taktická spojenectví, zatímco jejich strategické cíle zůstanou odlišné. Nyní je spojuje pouze lítá nenávist vůči všemu ruskému a touha po moci. Tentokrát se však nedohodli a zorganizovali dvě různé demonstrace, každou pod vlastními transparenty.
Tjahnybokův protestní průvod, který sdružoval příznivce haličské nezávislosti a zahrnul do svých řad „vyděšené“ důchodce a školáky, nabral podle odborníků asi 2,5 až 3 tisíce lidí.
Silnější dojem udělal průvod příznivců „árijské rasy“ vedený „bílým vůdcem“ Biletským, jehož účastníci byli oblečeni do uniforem svých organizací. Podle odborníků bylo v tomto průvodu asi 5 až 6 tisíc lidí.
Neonacisté z organizace „C14“, které udržuje při životě Porošenko, byli posláni z Kyjeva demonstrovat na hranici s Krymem do Čongaru a požadovat „Steinmeierovu formuli“ pro Krym. Porošenkův pokus dostat se do čela protestního hnutí selhal – navzdory jeho tvrdým výrokům proti současné vládě se žádný z radikálů nechtěl zapojit do toxického komplotu s jeho osobou, tudíž mu nezbylo nic jiného, než podpořit protesty z Londýna.
Čtěte ZDE: Hra s jaderným ohněm: Američané tiše staví základny u Černého moře. Nikoho se na nic neptají. Co udělá Rusko? Provokace za červenou čárou. Bude NATO rekvírovat i u nás? Výcvik sabotérů v Moldavsku a Gruzii už jede
Část radikálů poté, co propochodovala ulicemi Kyjeva, se přesunula k sídlu prezidentské správy, kde si zahulákala, pomalovala zdi budovy a pokojně se rozešla.
Určitý počet příznivců těchto pochodů přešlapoval na chodnících vedle průvodů. Všichni radikálové, kteří zorganizovali přísun svých příznivců z celé země, dokázali v Kyjevě na protestních pochodech shromáždit jen asi 10 až 12 tisíc lidí. Ještě žalostnější byl pohled na pochody radikálů v jiných městech, kde ulicemi procházely skupinky výtržníků a fotbalových fanoušků s pochodněmi a „vyhrožovaly“ Zelenskému.
Převrat se neuskutečnil
Radikály hlasitě oznámený „převrat“ na 14. října se stal pouhou taškařicí, která měla zastrašit Zelenského a obyvatelstvo. Jak předpovídali analytici, všechno proběhlo tiše a klidně, podle předem naplánovaného scénáře. Radikálové v tento den neplánovali uspořádat závažné provokace. Kurátoři jim zřejmě vysvětlili, jak by to mohlo skončit. Úkolem radikálů bylo vyděsit Zelenského, což také úspěšně udělali, když mu vystavili řadu ultimát a dali deset dnů na jejich dodržení.
Všechna tato ultimáta byla jednoduchým aktem předem naplánovaného představení. Protesty neřídí Porošenko, Tjahnybok a Biletsky, nýbrž vypočítavý a cynický Kolomojskyj spolu s chamtivým a bezpáteřním Avakovem. Dávkováním aktivit radikálů, jejich pobízením nebo zadržováním, mohou Zelenskému nastavovat podmínky a tak s ním zametat.
Protesty ukázaly, že radikálové nemají dost sil vážně oponovat Zelenského režimu, a co víc, nemají podporu žádné významné části společnosti a mohou se spolehnout pouze na marginalizované prostředí a obyvatele Haliče. Jako nezávislá politická síla nepředstavují radikálové sami o sobě nic. Pouze je využívají oligarchické skupiny a západní kurátoři pro své vlastní cíle, včetně zastrašování Zelenského.
Aktivní a agresivní menšina vnucuje svoji vůli pasivní většině toužící po míru a diktuje cestu rozvoje státu. V mnoha ohledech se jim to daří a vládní struktury jdou radikálům na ruku provozováním politiky eskalace protiruské hysterie v ukrajinské společnosti.
Čtěte ZDE: Porošenko připravuje v Kyjevě další puč: Jeho neonacisté již opět stavějí stany na Majdanu. Zločiny Bidenova syna se nesmějí vyšetřit. Jed z kyjevské laboratoře na podzim v Praze? Bažiny a kavárny se míru děsí
Dvojaký postoj Zelenského
Protesty nacionalistů jsou kupodivu pro Zelenského také prospěšné, neboť verbálně je sice pro realizaci Minských dohod a mír na Donbase, ale ve skutečnosti neustále klade nepřijatelné podmínky vyjednávajícím stranám a potřeboval nějaký důvod, aby své jednání ospravedlnil, a nyní ho dostal. To mu s odkazem na protesty radikálů dává možnost odkládat konkrétní kroky k uskutečnění Minských dohod.
Zelenskyj v mnoha směrech zakouší tlak ze strany Evropské unie, Kolomojského, Avakova a obou nesmiřitelných vlád USA a Ruska, a proto manévruje a činí rozporuplná prohlášení, čímž stále více oslabuje svoji pozici. Ukrajinou unavená Evropská unie trvá na realizaci dohod. V USA by „trumpisté“ také chtěli smíření, ovšem jejich odpůrci z řad Demokratů, pro něž je vojenský konflikt na Donbasu součástí jejich strategie zadržování Ruska, chtějí opak – neustálé zhoršování situace na Ukrajině. S tím se Zelenskyj nedokáže vyrovnat a neví, na koho by měl vsadit, proto ona dvojakost v jeho jednání.
Zelenskyj hraje o čas, nechce se mu plnit podepsané dohody a hledá důvody, proč je revidovat. Chtěl by vrátit Donbas a Krym jednotné Ukrajině, aniž by ji hodlal změnit, ale pro nedostatečné porozumění globálním procesům probíhajícím vně Ukrajiny toho nemůže dosáhnout, nehledě na to, že je to dokonce i teoreticky nemožné.
Neuvědomuje si ani svoji podřadnou roli v konfrontaci s jednou z největších zemí světa – Ruskem, které se pokouší „vydírat“ a klást podmínky Putinovi i přes jejich tak rozdílné váhové kategorie. Navíc, jak se ukázalo, Zelenskyj se ani zdaleka nemůže rovnat Porošenkovi, který byl a zůstává skutečným válečníkem, a přestože prohrál, tvrdohlavě bojuje, a jak se zdá, zůstává nad vodou. Zelenskyj je slaboch a nedokáže pevně ustát své postavení. Dělá neustálé ústupky, a tak jen potvrzuje stále více rozšířené mínění, že zjevně není mužem na svém místě.
Zelenského hra na mírotvorce s neskrývanou snahou narušit mírový plán nemůže pokračovat donekonečna, jednou se bude muset rozhodnout, kam se vydat dál. Na hraně, na níž se ocitl, existují pouze dvě možnosti: s podporou EU přistoupit k realizaci minských dohod, nebo jít na ruku radikálům, části oligarchů a americkým jestřábům a vystoupit z minského vyjednávacího procesu. Zcela se distancovat od realizace Minských dohod by pro něho byl nepřijatelný luxus, mohl by se okamžitě stát vyvržencem z EU a ztratit podporu. Jak by se v takovém případě zachovali Američané, není dosud známo.
Obě cesty jsou spojeny s nepříjemnými následky. Při realizaci dohod Ukrajina přestane být jednotná a bude směřovat k federalizaci, přitom však existuje šance na zachování její státnosti. Odstoupením od dohod se nevyhnutelné zaktivizují radikální kruhy, zesílí vnitřní konfrontace na Ukrajině a Donbasu, zintenzivní vojenské provokace proti Rusku a hrozí vypuknutí plnohodnotné občanské války, na jejímž konci nastane rozpad Ukrajiny.
To vše naznačuje, že se Zelenskému čas na rozhodnutí o dalším postupu neúprosně krátí.
Zdroj.
