Již brzy budeme předmětem zostřených oslav státního převratu z roku 1989. Česká televize do toho buší již dlouho, nyní jen její mystifikace nabírají na obrátkách. Jak také jinak? Je součástí Bakalova havlistického mediálního impéria. Vzniklo z uhlí, skrze Sobotkou (ČSSD) privatizačně darované OKD. Z ukradených miliard pak uhlobaron odsypal pár drobných, což na vytvoření propagandistického stroje bohatě stačilo. Havlisté mezitím privatizovali ČT skrze známou revoluci na počátku vskutku „nového“ tisíciletí. Pak, že není co oslavovat!
Jenže vedle zostřených oslav nám soudruzi ve svých médiích současně dramaticky líčí příznaky všeobecného chaosu – především v zahraničí: v Bratislavě obnovili kauzu Gorila – a šup už jsou lidé v ulicích. Podobně jako v Barceloně, Londýně, Hongkongu, Paříži… Kam se člověk podívá, všude někdo demonstruje. Když si vzpomenu jak jsem byl před třiceti lety přítomen vcelku obyčejné demonstraci na Národní třídě v Praze, nestačím se divit, co spustil poměrně běžný střet s policií.
Tedy lépe řečeno nestačil bych se divit, kdyby moudrý havlista Petr Pithart nedávno nevysvětlil, že nešlo o revoluci, ani o převrat – ale o „předání moci“. Z toho by šlo analogicky odvodit, že to, co kolem sebe v současnosti sledujeme – respektive co se nám snaží ČT Bakalovci vštípit do hlav – je opět proces „předání moci“. Jenže koho komu?
Iluze lidovlády
První „sametovka“ v roce 1948 vytvořila iluzi lidovlády a nazvala ji „lidová demokracie“. Lidová lidovláda je sice zjevný nesmysl, ale ujalo se to, protože význam slov přestal být důležitý. Pak na počátku šedesátých let, když se hospodářství téměř zhroutilo, jsme se dozvěděli, že už nejsme lidovou demokracií, ale podle nové ústavy „socialistickou republikou“. A to nezměnitelně, protože článek o vedoucí úloze komunistické strany nahradil iluzi lidovlády otevřenou diktaturou.
Její zvláštností bylo, že po několika letech zrušila cenzuru – v důsledku čehož nám opět hrozila lidovláda. Tipec jí zatnula až invaze vojsk bratrských zemí státního kapitalismu v čele se Sovětským svazem, jenž byl údajně komunistický. Nikdo proti téhle interpretaci lidovlády nevznášel námitky, protože to na obou stranách bipolárního světa všem vyhovovalo. Jednak v klinči života s atomovou bombou význam slov přestal být důležitý tam i tam, jednak ještě nebyla vynalezena vědecká disciplina zkoumající fake news, desinformace či hybridní válku.
Čtěte ZDE: 80: Víc než jen výročí poslední světové války. Dnes pokračuje bojem v ulicích Prahy. Puberťáci a ignoranti. Sedm statečných v Dejvicích. Polsko a Slovensko v čele další krize? Poučení? Bojme se svých spojenců
Iluze suverenity
Druhá sametovka v roce 1989, jejíž třicáté výročí nyní budeme zostřeně oslavovat v podobě fake news, desinformací a desinterpretací, byla zpočátku přímo záhadou. Jen málo scházelo, a skutečně jsme se stali demokracií. Takovou tou normální, co jsme si o ní mysleli, že je na Západě. Jenže ona už tam nebyla. Dozvěděli jsme se to zčásti, když se Václav Havel pokusil odstranit z politiky Václava Klause „Sarajevským atentátem“ a najmenovat si svou Tošovského vládu. Bez voleb, bez jakékoli demokratické legitimace. Protože to však byl spiklenec-ťunťa a měl proti sobě dva přesvědčené demokraty (Klause se Zemanem), brzy se mu domeček z karet sesypal. Převálcovaly jej volby.
Definitivně jsme se dozvěděli o našem fatálním omylu přistoupením k Evropské unii. Kdepak „Zpátky do Evropy“, jak zněl mystifikační slogan, ale Zpět k diktatuře. A právě tak jako ta po roce 1948, i nová totalitní moc doplňuje iluzi lidovlády „vysvětlujícím“ pojmem. Demokracie už ne lidová, ale tentokrát zase liberální. Nezměnitelná, protože článek o vedoucí úloze KSČ vystřídal v naší ústavě článek 9, podle něhož nelze systém změnit ani lidovým hlasováním.
Pokus o zafixování nové totality „na věčné časy“ formálním dotvořením evropského superstátu měla přinést (jako za Antonína Novotného) nová „evropská“ ústava. Po jejím odmítnutí v referendu ve Francii a Nizozemsku jí přebalili do desek s názvem Lisabonská smlouva. Prvního prosince to bude deset let, co začala platit. Prezident Klaus proti ní sice do poslední chvíle srdnatě bojoval, ale spojení premiér Topolánek (a jeho ODS) a Pavel Rychetský (a jeho ústavní soud) ho společně s německou kancléřkou Merkelovou umlátili. Pohádce o lidovládě a naší státní suverenitě (jedno bez druhého není možné) byl konec.
Čtěte ZDE: Strašidlo voleb: Obchází Brusel, Londýn, Itálii i Washington. Také naše krysy v chaosu. Zeman to řekl jasně. Umělé kauzy na Babiše v troskách. Přenošený Majdan se nepovede. Zkusí si krysy krizi nebo válku?
Iluze chaosu
To, co kolem sebe nyní sledujeme, proto nelze pokládat za autentický chaos, pouze za jeho uměle vytvořenou iluzi. Jak u nás, tak v blízkém či vzdálenějším zahraničí. Všude, kde proti všem předpokladům začalo hrozit nastolení té obyčejné lidovlády bez „vyvsvětlujících“ přívlastků: V Americe i v Evropě. Za mořem nečekanou volební porážkou tamní globalisté náhle zjistili, že nikoli Spojené státy tradičně a nezakrytě ve všech „zájmových“ zemích světa, ale Putinovo Rusko je tím, kdo se „vměšuje do vnitřních záležitostí“, kdo „ovlivňuje volby“.
V Británii zase zjistili, že lidé v referendu o odchodu z EU rozhodli špatně. Sice lid před volbami ujišťovali, že toto „lidové hlasování“ bude na několik generací o tomto tématu poslední, ale jen proto, že sami uvěřili svým vlastním zfalšovaným průzkumům veřejného mínění. Teď nevědí, co dělat. Globalistka Mayová sice nejprve vyvolala předčasné volby, aby ztratila probrexitovou většinu v parlamentu, ale stejně nedokázala prosadit „smlouvu“, při níž by se vlk nažral a koza zůstala připoutaná k Bruselu. Zda se to podaří Borisi Johnsonovi teprve uvidíme.
Katalánci zase vzali vážně bruselské výroky o sebeurčení národů (viz Kosovo) a chtěli konečně po staletích skutečnou samostatnost. Jejich legitimně zvolení představitelé uspořádali referendum, po němž jim centrální moc rozbila ústa asi tak tisícinásobně než nám „komunisté“ na Národní třídě. A nyní ještě vystřihli organizátorům lidového hlasování pálky vězení, jaké dostávají vrazi (pokud nejsou imigranti a muslimové). V ČT bakalovským médiích sotva semtam zmínka o dalších půlmiliónových protestech v Barceloně a policejní brutalitě. Místo toho nekonečné toky „fake news“ o „demokratických demonstrantech“ z Hogkongu, který je územím Číny navráceným britskými okupanty. A jeho samostatnost požadují jen globalistické Sorosovy neziskovky.
Iluze katastrofy
Mezitím skončily v Polsku volby, v nichž si občané demokraticky vybrali opět stranu Právo a spravedlnost (PiS). Opět bude vládnout – a skutečně plnit předvolební sliby – protože nemusí mít žádnou globalistickou „koaliční“ stranu za zadkem. Právě tak, jako Orbán v Maďarsku. A to je pro bruselskou diktaturu pochopitelně katastrofa. Lidovláda přece musí být jen iluzí. Právě tak jako uměle zaváděný chaos, který má jediný účel: Ještě přitvrdit v cenzuře, fízlování, fantastickckých soudních kauzách proti svobodě slova (úchvatný je bolševický obrat „předsudečná nenávist“). Obrat nás o chatrné zbytky občanských svobod, které ještě nestačili zlikvidovat.
Soudružka Maláčová (ČSSD), takto ministryně sociálních věcí (!) ještě narychlo zavádí do našich mateřských škol příručky, jak „genderově“ znejistit mrňavé děti, abychom se alespoň u nás přiblížili Západu. Všechny ostatní vymoženosti tu už máme. Počínaje předválečnou propagandou proti Rusku a konče pátečním záškoláctvím mladých zblblých klimatických teoristů. Nádherné babí léto vykládá propaganda jako katastrofu. Až přijde tvrdá zima a jenom pípneme, uslyšíme - „no tak, co to je za demagogii, tohle je přece jen počasí...“ Poroučíme větru dešti – tentokrát se nám ale ze Západu nesmějí, neboť to organizují.
Čtěte ZDE: Psina v Čechách: Strůjci pokusu o další listopadový převrat se obávají – převratu! Zemanův test abolicí pro Babiše dopadl skvěle. Stádo komiků na sebe již pokřikuje. Kavčí orloj a plačky Kavárníků. Pojďme se bavit!
Iluze beznaděje
Desítky podobných příkladů můžeme uvádět donekonečna. ČTbakalovci pojedou svou propagandu dál. Lži, cinknuté průzkumy veřejného mínění – a brzy také demonstrace. Na oslavu. Proti vládě, která je neuvěřitelně úspěšná i v evropském srovnání. Proti prezidentovi, kterého zvolil národ většinou, již žádná politická strana nikdy nedosáhne.
Proč tak činí? Kdo komu chce tentokrát „předat moc“? Nikomu jí nechtějí předat. Chtějí si ji pouze udržet. A tak předstírají boj. Ve skutečnosti totiž ani v tom slavném listopadu k žádnému „předání moci“ nedošlo. I v tom soudruh Pithart mystifikuje. Oni si prostě moc udrželi: staré bolševiky vystřídali noví pod Havlovým vedením. Svedli zprvu neúspěšný souboj s demokraty Václavem Klausem a Milošem Zemanem, „starou školou“, která věřila v lidovládu a střety mezi levicí a pravicí, z nichž v demokracii občas vítězí ti, pak zase druzí. S pomocí Bruselu však také u nás zahájili havlisté demontáž iluzí: té o lidovládě na místě prvním.
Teď už se s ničím příliš nepárají. Dávají otevřeně najevo, že jakmile opět pevně uchopí kormidlo, zavládne tu „lidová liberální (atd) demokracie jako řemen“. Přestřelují na všech stranách, pálí ze všech propagandistických kanónů. Ženou do ulic své fanatické příznivce světa bez lidí. Nebo alespoň s hodně redukovaným počtem otroků, které půjde snadněji ovládat.
Ale i to je iluze, kterou se nám snaží vnutit: iluze beznaděje. Ti trochu starší – a duchovně ukotvenější – s tím mají letité zkušenosti a nepodlehnou jí. Mnohým jiným se však vkrádá do duší a do srdcí: všechno je prohrané a marné. Teprve kdyby tohohle globalistické elity dosáhly, nadělají z nás otrockou „euronegroidní rasu“ obývající jakási území, nikoli své historické tisícileté státy.
Nevěřme beznaději, je to právě naopak – jak nám svým zmatkem a umělě vyvolávaným chaosem (brzy i opětně stejně uměle stvořenou hospodářskou kriz) – dávají najevo.
Je to právě naopak. Máme víc než jen neurčitou naději. Máme jistotu, která se v soubojích o lidskou svobodu v dějinách nekonečně opakuje:
Zvítězíme.
