Rakouský premiér Sebastian Kurz je mladý politik. Světovým establishmentem je vnímán dosud jako chlapec, ale ve skutečnosti již umí být velmi svižný, vtipný a mazaný.
Není divu, že se jej již pokusili zlikvidovat.
Stalo se to před čtyřmi měsíci v rámci speciální operace německé rozvědky BND a s ní spřaženého tisku, jmenovitě Süddeutsche Zeitung a Der Spiegel. V důsledku vybájeného „ruského“ skandálu (v němž Rusové sice samozřejmě nefigurovali, ale to je už dávno jedno), zveřejněného německými novinami v pečlivém načasování tak, aby padla rakouská vláda. A zároveň se rozpadla koalice obou vládních stran - Kurzovy ÖVP (Rakouská lidová strana) a konzervativní a protiimigrační FPÖ (Svobodná strana Rakouska). O několik dní později bylo zahájeno hlasování o nedůvěře vládě a následně byl Kurz svržen tzv. Národní radou.
Operace proběhla čistě. Pokud toto nemá být označeno jako „bezohledné zasahování Německa do voleb v Rakousku“, pak už opravdu těžko říci, co by se za cizí vměšování do voleb mělo považovat.
Kurzův triumf
Je pochopitelné, proč německý establishment tolik nenávidí Kurze. Vždyť v každém internetovém deníku, kde dosud nebyly zablokovány komentáře čtenářů, se po jakékoli poznámce o Kurzovi objevil milion komentářů typu: „Takového kancléře – mladého, inteligentního, starajícího se o svou zemi a ne o miliony uprchlíků bez pasu, bychom také potřebovali.“
Pro lidi, kteří jsou zasazeni do pyramidy lží Angely Merkelové, je těžko na něco takového pouze pohledět. Kurz navíc udržuje normální vztahy s Ruskem, neohýbá se před USA a v rámci Evropské unie provádí relativně nezávislou politiku. To rozhodně nelze strpět.
Před několika dny proběhly v Rakousku mimořádné parlamentní volby – a Kurz v nich byl opět úspěšný.
Kurzova ÖVP zaujala první pozici se zdrcujícím skóre 37,5% hlasů, což předčilo její předchozí volební výsledek téměř o 7% a všem (dokonce i naštvanému sousedovi) ukázalo, že rakouští voliči svého mladého kancléře podporují. Svobodná strana Rakouska FPÖ ve volbách klesla na 16,2%, sociální demokraté SPÖ dopadli nejhůře od Druhé světové války (21,2%), zato „Zelení“ (Die Grünen) nabrali 13,9% hlasů. Na pátém místě skončila liberální strana NEOS s 8,1% hlasů.
Parlamentní většinu tak může ÖVP mít v koalici buď s podlomenou FPÖ, s níž Kurz naposledy málem přišel o svoji politickou kariéru, nebo se Zelenými. Samotný Kurz neuvažuje o možnosti spojenectví se sociálními demokraty, a to navzdory zoufalým spekulacím liberálních politologů, protože to by znamenalo uvrhnout Rakousko do nekonečné stagnace ve věčném hašteření o kdejakou banalitu. Sociální demokraté ve skutečnosti všechny své hlasy dostali pouze od vídeňských socialistů, kteří už vlastní stranu pohřbili.
Čtěte ZDE: Rakušané volí v neděli, týden před námi: Muslimové s "rakouským charakterem"? Mladý premiér Vídeň tentokrát už neubrání. Integrační zákon? Pozdě bycha honit. Rakousko bude muslimské, stejně jako Německo
Německá arogance
Z tohoto pohledu takticky nejlepší pro Kurze by asi byla koalice se stranou NEOS, která právě nabrala také vítr do plachet. Má ve svém programu jednoduché a srozumitelné věci: pokud uprchlíky, tak s vysokoškolským vzděláním a platným cestovním pasem, pokud LGBT, pak také tradiční rodinné hodnoty atd. Ale obě strany dohromady postrádají pět křesel, aby v parlamentu vytvořily většinu. A tak se na obzoru objevila hypotetická koalice Kurzovy strany se „Zelenými“.
„Výbory ÖVP a Zelených rovněž posoudily výsledky voleb a jejich důsledky. Obě strany s 37,5% a 13,9% hlasů jsou jasnými vítězi voleb a v nadcházejících týdnech mohou vytvořit vládní koalici,“ píší německé noviny.
Zvláštní věc: jakmile byla nastolena perspektiva koalice se zelenými, pro německé noviny najednou Sebastian Kurz přestal být povýšeným a populistickým hadem a stal se z něho rozkošný a chytrý mládenec. U nás jen málokdo tuší, jaký vypukl v Německu sabat na toto téma. Každým možným způsobem tlačí Kurze do náruče zelených, vyzývají a prorokují: „Toto je ideální koalice.“ Se vší nabubřelostí a arogancí, jaká je vždy přítomna v německém tisku, pokud jde o rakouské záležitosti, poučují Rakušany o tom, co je pro ně dobré.
Pokud lze soudit podle jejich vyjadřování, vidí v Rakousku nadále svůj zadní dvorek, možná dokonce kvazi-kolonii. Rakušany poučují odborníci, politici, proročtí fejetonisté – vše na jedno téma: „Pravicové populisty ze Svobodné strany Rakouska vzal čert i s jejich idejemi, a je čas sestavit (po vzoru budoucího Německa) variantu koalice vládnoucích stran podobnou alianci CDU se zelenými.“
V této souvislosti můžeme porozumět tomu, co čeká Německo v příštích volbách, po nichž strana Angely Merkelové, díky její moudré politice, zažije svou poslední hodinku: bude vtlačena do náruče neobolšeků - Zelených.
Čtěte ZDE: Atentát z dílny tajných služeb: V Rakousku první výstřely opravdové války. Kauza Strache odhaluje víc, než by její autoři chtěli. Druhý plán celé provokace. Testují si nás. Otestujme si je: Hoďme to Okamurovi!
Divoká karta s FPÖ
Nikdo v Rakousku si nemyslí, že FPÖ spadla na třetí místo pro svoji anti-imigrační politiku, ale pouze proto, že se její vůdci ukázali na videu pocházejícího z dílny německé rozvědky jako opilí, vilní a chamtiví kozlové. Kromě hašteřivých vídeňských levičáků s cigárem v koutku úst tu totiž každý obyvatel země chápe, že Rakousko není Německo a nemůže hostit miliony přistěhovalců. Ani na to nemá peníze.
Ovšem Němci vše interpretují jako propad pravicových idejí, samozřejmě s ohledem na AfD, jejíž dech cítí na vlastním zátylku. A tak se snaží nezvažovat koalici Kurzovy strany s FPÖ a neberou na ni vůbec ohled.
Pro Kurze by spojení se Svobodnými ovšem znamenalo neúnosné riziko. Protože pokud ho v kritické chvíli znovu podrazí (a oni to klidně udělají), pak Kurzova politická kariéra skončí navždy. Na druhou stranu je strana FPÖ nyní v takovém morálním a politickém postavení, že si Kurz s nimi v koalici může dělat, co chce, a oni ani neceknou. Může jim nechat pár ministerských portfolií na kulturní rozvoj jezera Fuschlsee, a oni to spolknou a políbí mu ruce. A to přestože tvrdí, že půjdou do opozice.
V takovém případě ovšem jeho německý soused jednoduše exploduje zlostí. Přesněji – německý arogantní tisk a politické špičky v Bundestagu. Německý volič bude dál srovnávat „klimatickou kancléřku“ s mladým a dynamickým Rakušanem a psát závistivé posty: „Takového kancléře bychom potřebovali…“
Tak či onak se ukazuje, že Rakousko, náš historicky blízký soused, není ještě úplně ztraceno. Problém však na Rakušany číhá na západní hranici. Stejně jako na nás. Ustojí to on?. A ustojíme to my?
Zdroj.
